Jakmile se Annabeth probrala z neklidného spánku, který sužovaly noční můry, rychle provedla ranní hygienu, oblékla se a zamířila do pokoje naproti.

Panovalo v něm stejné přítmí, jako když do pokoje večer došli. Dívka zaznamenala schoulenou postavu v křesle vedle postele. Nebylo těžké uhodnout, že zde zůstala Narcissa celou noc a svého syna hlídala.

Co nejtišeji došla k druhé straně postele a opatrně se posadila. Jednou rukou se opřela a druhou položila na chlapcovo čelo.

K její úlevě nedostal horečku, čeho se prvně obávala. To znamenalo, že se uzdravuje rychle a brzy by se měl probrat.

Zamžourala na hodiny postavené na nočním stolku. Zbývalo jí deset minut, než se bude muset dostavit na snídani.

,,Za půl hodiny jsem zpět," zašeptala téměř neslyšně, políbila ho na čelo a v tichosti zase odešla.

Vběhla znovu do svého pokoje přímo ke kosmetickému stolku, aby si zamaskovala kruhy pod očima; nechtěla, aby její otec o nočních můrách věděl.

------------------

,,Dobré ráno," pozdravila, když vešla do prostorné jídelny. Její otec seděl jako vždy na svém místě a v rukou držel Denního věštce.

,,Dobré," oplatil jí a vzhlédl od novin. Přeměřil si ji pohledem a mírně se zamračil.
,,Zase jsi měla noční můry."

Annabeth se posadila a podívala se na Voldemorta. Mysl měla uzavřenou, takže jí nemohl vlézt do hlavy.

,,Neměla," odporovala a nabrala si do misky ovesné vločky. Natáhla se pro sklenici a zalila snídani mlékem.

,,Nelži." Přestože to pronesl klidně, šlo poznat, jak ho ta lež naštvala.
,,Příště by ses měla snažit víc, pokud si budeš chtít zamaskovat kruhy pod očima. A také doporučuji tišivé kouzlo."

,,To jako každou noc chodíš kolem mého pokoje, že to pokaždé víš?" nadzvedla tázavě obočí.

,,Rád bych," ušklíbl se a upil z ranní kávy. ,,Jenže mám tolik práce, že bych toho nebyl schopen. Každou noc někdo prochází kolem pokoje a ujišťuje se, že ti nic není."

,,Není mi pět, abys mě musel nechat hlídat."

Voldemort se na ni podíval. Nepochyboval o tom, že by se dokázala sama ubránit, kdyby na ni někdo zaútočil i ve spánku. Zarazilo ho, s jakou razancí to řekla.

,,Prostě mám o tebe starost. Přestože jsou nasazeny stráže a jsou zde ochranná kouzla, mohl by se sem někdo dostat a pokusit se tě zabít," namítl. ,,Přejděme ale k něčemu jinému. Už jsi si promýšlela, koho si s sebou vezmeš?"

,,Ano," přikývla. ,,Chci všechny tři Lestrangerovi. Vím, že je Rodolfus na svobodě jen krátce, stejně tak jeho bratr, ale před šestnácti lety byli všichni tři tví nejvěrnější a věřím, že stále jsou. Je moudré si vzít zrovna je."

,,Souhlasím," přitakal Voldemort. ,,Datum akce už víš taky?"

,,Ne," zavrtěla hlavou. ,,Potřebuji si zjistit jen několik informací a potom budu moct vyrazit."

,,Dobře. Až budeš připravena, tak mi to dej vědět."

Poté snídaně pokračovala v tichosti.

----------------

Zmijozelka zamířila z Dracového pokoje do toho svého. Proseděla u něj téměř celé dopoledne, které prospal. Zatím se ještě neprobral a Annabeth doufala, že se tak brzo stane. 

Když se dopoledně přehouplo do brzkého odpoledne, Narcissa ji přišla vyměnit. Měla kruhy pod očima a nebylo pochyb, že v noci toho mnoho nenaspala. 

Vyměnily si ztrápené pohledy a dívka šla pryč. 

Pokoj si ihned zabezpečila tišícím kouzlem a zamkla, aby ji nikdo nemohl rušit. Ze skříně, z toho nejtemnějšího kouta, vytáhla kopii knihy o vytváření kouzel a posadila se do středu pokoje.

Mávnutím ruky si přivolala pergamen s inkoustem a dala se do vytváření speciálního kouzla.

----------------

Kouzlo, které potřebovala vytvořit, jí zabralo méně času, než když to dělala naposledy. Postup si jakžtakž pamatovala, takže nepotřebovala pročítat celou knihu znovu. Navíc bylo jen jedno.

Když s tím byla hotova, kouzlo si zapsala do sešitu, kde měla i ty na změnu vzhledu a pergamen spálila. Knihu schovala zpět do skříně. 

Znovu přešla do středu pokoje, tentokrát však stála. Zavřela oči a soustředila se na kouzlo, které hodlala vyzkoušet. 

,,Quaerere Charita Burbageová," vyslovila do ticha. Chvíli se nic nedělo až se lekla, že se jí to tentokrát nepodařilo. V tu chvíli ji však do prsou udeřil pocit přemisťování a doširoka otevřela oči. Jediný rozdíl byl v tom, že se jí nedělalo úzko, ale pouze ji kolem žaludku mírně šimralo.

Před očima jí vířily obrazy jeden za druhým. Najednou všechno zpomalilo, jako by někdo zmáčkl tlačítko zpomalení. Obrazy se začaly rozostřovat, až zahlédla řadový dům. Na předzahrádce kvetly růže, o které se někdo pracně staral a bílá schránka nesla číslo osm. 

To pro ni však bylo málo. Tolik ve Velké Británii musí existovat, že by neměla šanci to někdy najít. 

Obraz se vyměnil. Podle všeho byla pouze otočena na druhou stranu a před ní stála podlouhlá cedule s nápisem Compton Cres. 

V duchu se začala radovat. V tu chvíli se obraz znovu změnil a ukázal, jak do domu vstupuje žena se světlými vlasy a obezřetně se kolem sebe rozhlíží, dokud nezavře dveře. 

Annabeth ji poznala. Na její hodiny nechodila, ale potkávala ji občas na chodbě a vídala ji ve Velké síni.

Obraz najednou zmizel a ona zůstala na kratičký okamžik ve tmě. Tu však brzy nahradilo přibližující se světlo a Annabeth se ocitla zpátky ve svém pokoji. 

Několikrát zamrkala, aby si zvykla na světlo a zamířila k pracovnímu stolu, kde měla položený pergamen. Rychle na něj naškrábala název ulice a číslo domu, dokud si to pamatovala.

Úlevně vydechla. Ještě dnes se vydá s Bellou, Rodolfusem a Rabastanem za Charitou, aby to měla z krku. Nechtěla to protahovat, když věděla, kde se profesorka nachází.

Rozhodla se jít za otcem. Chtěl přece vědět, kdy se na misi vydají a ona stejně potřebuje zavolat Lestrangerovi. To však může buď její otec, nebo ona s jeho svolením. 

Vyšla z pokoje a na chvíli zůstala hledět na Dracovi dveře od pokoje. Za tu dobu, co vytvářela kouzlo, na ni nikdo ani jednou neklepal, takže pochybovala, že by se Draco probral.

Začínala mít strach; tak dlouho přece mimo být neměl. Uklidňovala se však tím, že Cruciatus není nic slabého a zotavit se z tak silného, jaké umí její otec, není nic snadného a rychlého.

Zavrtěla hlavou a vyrazila do otcovi kanceláře.

----------------

,,Nečekal jsem, že ještě dnes budeš chtít vyrazit." Voldemort seděl za svým stolem a překvapeně si svou dceru měřil pohledem. 

,,Stačilo mi jen zjistit, kde se Burbageová nachází," pokrčila rameny. ,,Když to vím, můžu vyrazit."

,,Jak jsi to tak rychle zjistila?" 

,,Stačilo jedno lokalizační kouzlo," vysvětlila.

,,Ale takové neexistuje," namítl Voldemort. 

,,Ode dneška ano," opravila ho.

,,Ty jsi vymyslela kouzlo?" Annabeth svého otce nikdy neviděla tak překvapeného.

,,Vlastně jsem jich vymyslela víc, dva roky zpět, ale to není důležité."

Nastalo ticho. Voldemort nevěděl, co na to říct a Annabeth neměla co říct. 

,,Potřebuji zavolat Lestrangerovi," změnila téma. ,,Uděláš to ty, nebo mi dovolíš, abych to udělala já?"

,,Klidně to udělej ty," rozhodl Pán zla, stále překvapen mocí své dcery. ,,Máš povolení volat Smrtijedy, kdy budeš potřebovat, aniž by ses mě musela ptát."

,,Děkuji," řekla. ,,Využiji jeden ze salonků, abych jim vše podrobně vysvětlila. Až dovedu Charitu, kam ji mám dát?"

,,Doveď ji do sálu, kde bývají schůze. Poté už to převezmu." Annabeth souhlasně přikývla a dala se na odchod. 

-------------

,,Každý rozumí tomu, co má dělat?" zeptala se dívka a pohlédla na tři Smrtijedy, kteří stáli před ní. Všichni souhlasně přikývli.

Když je pomocí Znamení zla zavolala, byli překvapeni. Kdo by taky nebyl, kdyby je dcera Pána zla zavolala, aniž by měli tušení, o co se jedná?

Bellatrix však brzy, stejně jako její manžel a švagr, pocítila zájem a nadšení z toho, že si je právě ona vybrala pro svůj úkol. Věděli, že si mohla vybrat kohokoliv jiného a byla to pro ně čest. 

,,Budeme se muset chytit, protože nevíte, kam se přemisťujeme," řekla nakonec a zamířila ven z domu. Ostatní ji následovali. Po cestě si nasadila svoji masku a kápi, aby ji nešlo poznat.

Když se ocitli za branami Malfoy manoru, Annabeth natáhl ruce a čekala, až se jí chytí. Za levou ruku ji vzal Rabastan, zatímco Bella za pravou. Belly se zase chytil Rodolfus.

Začala se soustředit na místo, které v obraze viděla. Pocit protahování úzkou trubicí se dostavil téměř okamžitě a půda pod nohama se jim ztratila.

-----------------

Poklidnou ulicí se ozvalo hlasité prásknutí. Nebylo to však tak neobvyklé; obloha byla zatažena a sem tam ji pročísl blesk. Čas od času se zvedl teplý vítr, který značil, že brzy začne pořádná letní bouře. 

Čtyři lidé, do jednoho zahalení v černé kápi se stříbrnou maskou na tváři, se objevili přímo naproti cedule s názve ulice. 

Nejmladší z nich se rozhlédla a hledala bílý dům, který ve své vizi viděla. Netrvalo to dlouho, byl v ulici jediný bílý. 

,,Nedělejte nic, co není v plánu," řekla výhružně. ,,Pokud tak někdo udělá, sama ho potrestám Cruciatem."

Poté jim pokynula, aby ji následovali. Pomalým krokem mířili k domu. Když byli skoro u něj, Rodolfus s Bellatrix se od nich oddělili a malou bílou brankou zamířili na zahradu, kdyby náhodou chtěla Charita utéct zadním vchodem.

Annabeth s Rabastanem pokračovala k hlavním dveřím. 

Jak čekala, bylo zamčené. Neobtěžovala se s odemykacím kouzlem, ale rovnou na ně seslala vybuchující kouzlo. 

Uslyšela hlasitý ženský výkřik, který vycházel z kuchyně.

Rychlým krokem zamířila přímo tam. A právě v čas. Charita chtěla utéct z kuchyně, ale Annabeth jí zastoupila cestu. Na podpatcích byla o něco vyšší než ona; to jí dodalo trochu odvahy.

Rabastan podle plánu zůstal v chodbě, aby ho nebylo vidět.

Charita couvla několik kroků zpět a sevřela hůlku v ruce pevněji, až jí zbělaly klouby. 

Zmijozelka mávla rukou kolem svého obličeje a její stříbrná maska se rozplynula. Následně si sundala i kápi.

Profesorka se zajíkla a ucouvla o dalších několik kroků. 

,,Dobrý podvečer, profesorko," pozdravila slušně, přesto chladně dívka. 

,,Takže to je pravda," hlesla žena a oči se jí zalily slzami. ,,Opravdu jste se přidala na stranu vašeho otce. Proč?"

,,Víte, profesorko," oslovila ji a udělala krok k ní, ,,můj otec mi nebrání používat moc, kterou mám. Ostatní se mě snažili pouze utlačovat a nepoužívat ji, ale vy ani nevíte, jaký úžasný pocit to je. Ten pocit, když necháte svoji moc, aby vás ovládla. Cítím se tak volná, jako nikdy před tím."

,,Tohle přece nejste vy," zavrtěla hlavou. Annabeth se snažila zachovat si nepřístupnou tvář. Myslela si, že se jí bude profesorka ptát, proč tohle dělá nebo proč obrátila strany, když ještě před rokem bojovala za Brumbálovu armádu. 

,,Jak můžete vědět, kdo jsem?!" vyštěkla a oči jí potemněly. ,,Nevíte o mně vůbec nic!"

,,Pochybuji, že vaše reakce na smrt opatrovnice, kterou jste znala celý život, byly předstírané," namítla.

,,Právě ta smrt mě změnila," zasyčela. ,,Ale nedošla jsem za vámi kvůli klábosení. To vám jistě došlo."

,,Nemusíš to dělat." 

,,Máte pravdu, nemusím," ušklíbla se. ,,Ale já chci."

Než stačila Charita Burbageová něco dalšího říct, Annabeth ji ozbrojila. Žena naprázdno polkla, couvla zase pár kroků a narazila do kuchyňské linky. Vyděšeně se rozhlédla kolem sebe.

,,Myslím, že je čas, abyste se seznámila s mými přáteli," rozhodla dívka a to byl signál pro ostatní. Rabastan, který celý rozhovor poslouchal z chodby, která vedla ke kuchyni, se objevil přímo za ní.

Bellatrix s Rodolfusem vešli zadními dveřmi, které vedly přímo do kuchyně, a obklíčili tak Charitu. Po její pravé ruce pak měla jen zeď, kterou by vlastním tělem neprorazila.

Žena se však nehodlala vzdát a přesto, že byla odzbrojená, do rukou vzala těžký hrnec a hodila ho po nich. 

Rabastan, který to nečekal, se pod tou vahou svalil v bezvědomí na zem. Annabeth to vyděšeně sledovala.

,,Crucio!" vykřikla Bellatrix a paprsek ženu zasáhl přímo do prsou. Charita se svezla podél linky na zem v bolestné křeči. Po pár vteřinách to nevydržela a začala křičet z plných plic. 

Zmijozelka se zatím sehnula k Rabastanovi.

,,Rennervate," zašeptala a mávla nad ním rukou. Od doby, co žije u otce, se více zaměřila na bezhůlkovou magii. Její otec si to i dokonce přál, aby všichni viděli, jakou má moc.

Muž několikrát zamrkal. Když se rozkoukal a zjistil, že leží na zemi, vystřelil do sedu, až málem Annabeth trefil do čela.

Beze slova si stoupla a podívala se profesorčiným směrem. Stále nekontrolovatelně křičela bolestí a z očí jí vytékaly proudy slz. 

Annabeth jí bylo líto. Kdyby nemusela, tohle by se nikdy nestalo. Nestála by tady, neměla by na sobě smrtijedský plášť a nedívala se na mučení profesorky, kterou potkávala na chodbách školy. 

Charita náhle přestala křičet a zavřela oči. Dostala se do bezvědomí. 

,,Dost!" křikla na Bellu a Smrtijedka kletbu zrušila. Žena se na zemi nehýbala, ale hrudník se jí nepravidelně zvedal.

Připadala si jako včera, kdy v téhle podobě našla Draca. 

,,Rodolfusi, vezmi ji a jdeme," rozhodla zmijozelka, otočila se na podpatku a vyrazila pryč z domu. Chtěla už být zpět. Nasadila si zpět kápi a vyčarovala stříbrnou masku na obličej. 

Když se dostali před dům, přemístili se k Malfoy manoru. 

-----------------------

,,Položte ji sem." Rodolfus kouzlem nechal Charitu, aby dolehla na zem kousek od Voldemorta. ,,A vy tři ven," dodal směrem k Lestrangeovým. 

Ti se poslušně poklonili a spěšně opustili místnost. Annabeth tak zůstala v místnosti jen se svým otcem a Charitou, která byla ovšem v bezvědomí.

,,Jsem velmi potěšen," prohlásil Voldemort a ona slyšela v jeho slovech pýchu. ,,Včera pozdě večer jsem ti zadal úkol, na který jsi měla týden času. Nejenže jsi dokázala za necelý den splnit svůj úkol, ale dokonce jsi vymyslela kouzlo, které ti k tomu pomohlo. Jsem na tebe náležitě pyšný."

Annabeth se do očí nahrnuly slzy. Nikdy si nemyslela, že by byla na měkko z toho, že jí otec řekne, že je na ni pyšný.

,,Děkuji," hlesla a usmála se. 

,,Teď už můžeš jít," rozhodl Pán zla. Annabeth přikývla a bezeslova zamířila pryč z místnosti.