Jen chci upozornit, že AR III. bude většinou ve třetí osobě, jelikož se mi to tam hodí víc, než pohled konkrétní osoby :)

Proto nebudu psát, že je pohled třetí osoby...pokud bude pohled konkrétní, napíšu to, ale jinak ne :)

BTW. Přečtěte si prosím, co napíšu na konci ❤

-----------------------

Dny utíkaly a datum soudu se blížilo. Annabeth si smířeně balila své věci a loučila se s domem.

Mrzelo ji, že se nebude moct rozloučit i s Harrym. Holt to bude muset vzkázat po Mii, která slíbila, že se na Grammauldově náměstí staví, ještě než pojede do Doupěte.

Bylo ráno, den soudu, a zmijozelka sklesle snídala. Sice Siriusovi slíbila, že do sebe něco nacpe, ale ani on toho do sebe moc nedostal.

Po snídani dívka zamířila zpět do svého pokoje a převlékla se do předem připravených šatů. Naposledy je na sobě měla před rokem ve Velké síni, když se zbytkem školy oplakávala Cedrica. Od té doby nijak extra nevyrostla a šaty jí stále padly. Byly jí trochu větší, ale to jí nijak nevadilo. Rozhodla si je dát i teď. K tomu přidala ještě lodičky na nižším podpatku.

Naposledy se na sebe podívala do zrcadla a po několikáté si upravila vlasy. Neustále je přesouvala ze zad na ramena, na jedno rameno či půlku na rameno a půlku na záda a zase zpět.

Poté zamířila do spodních pater domu.

V jídelně už čekala Hermiona, Ron, Ginny a zbytek Weasleyových. Jakmile se objevila ve dveřích, Mia jí skočila kolem krku.

,,Vyhrajete to," zašeptala Mia. Černovláska se suše usmála.

,,Jsi nejchytřejší čarodějka v ročníku a řekneš takovou blbost," snažila se odlehčit situaci zmijozelka. Nikdo se však nezasmál. Naopak jim bylo ještě víc do pláče.

,,Pořád je ještě možnost, že to vyhrajete," namítla Ginny a vtáhla Ann do objetí.

,,Ale velmi malá. Sama jsi Brumbála před třemi dny slyšela." Zrzka zklamaně přikývla.

,,Měli bychom jít," objevil se Sirius ve dveřích jídelny. Oblek mu velmi slušel a Annabeth zamrzelo, že nebyla na té svatbě. Dívka přikývla a ještě se objala se zbytkem rodiny Weaseleyových. Poté se Siriusem vyrazila pryč.

----------------------

Annabeth procházela Atriem ministerstva kouzel. Podpatky jí klapaly o chladný kámen a jí připadalo, jako by to byl jediný zvuk na světě, přestože bylo Atrium zaplněné a kolem to jen šumělo. Neunikly jí některé zvědavé pohledy, které na ni zaměstnanci ministerstva, nebo jen jeho návštěvníci, vrhali.

Snažila se je ignorovat a nedat na sobě znát nervozitu, kterou jí blížící se soud způsoboval.

Konečně došli až k výtahům. Sirius vlezl do jednoho z nich a dívka ho následovala. Muž zmáčkl tlačítko s číslem deset a výtah se rozjel.

Kovové dveře se s rachotem otevřely a dvojice vystoupila z výtahu. Nacházeli se v patře soudních síní, v jedné z nich se měl konat soud o dívčino opatrovnictví.

Měli ještě nějaký čas, přesto šli najít tu správnou síň. Netrvalo dlouho a stanuli před dvojitými dveřmi s číslem pět. Byla úplně nejdál od výtahů a taky poslední. Annabeth se i se Siriusem posadila na lavičku vedle dveří.

Bylo jí na zvracení. Jaké štěstí, že v podstatě neměla co vyzvracet. Věřila, že zase vypadá jak Sněhurka. Jinak ani nemohla.

Z druhé chodby, kterou došli, se ozvaly hlasy. Dívka je ihned poznala.

Netrvalo dlouho a z rohu se vynořil Lucius Malfoy s manželkou Narcissou. Oba dva byli velmi upravení, na tváři povýšený výraz.

Annabeth měla co dělat, aby nevyběhla a nevyškrábala Mafoyovi staršímu oči. Ty její se změnily na černo zelenou.

,,Doufám, že máš sbaleno," promluvil Lucius, když došli k nim.

Annabeth se na něj ani nepodívala. Rozhodla se ho ignorovat, na rozdíl od Siriuse.
Rychle si stoupl.

,,Hleď si svého, Malfoyi," vyštěkl naštvaně a nenávistně propaloval muže pohledem.

Lucius se chladně zasmál a s Narcissou pokračovali o kousek dál, k další lavičce.

Po pár minutách došli i ostatní, kteří se soudu účastnili. Dveře soudní síně se otevřely a Sirius s Annabeth vešli dovnitř. Zamířili rovnou k místu, kde sedávají obžalovaní, zatímco Malfoyovi k žalujícím.

Síň se velmi rychle naplnila a soud mohl začít.

,,Zahajuji soud o opatrovnictví Annabeth Alexis Raddleové." Hlas soudce se nesl až k nejzazším koutům soudní síně. Jmenované naskočila husí kůže. ,,Je zde slečna Raddleová a pan Sirius Orion Black přítomni?"

,,Ano," přitakal Sirius a stoupl si. Soudce kývl na souhlas a muž si zase sedl.

,,Nuže, můžeme začít," rozhodl a třískl kladívkem na podložku. ,,První si poslechneme výpověď pana a paní Malfoyových." Lucius vstal, uhladil si sako a přešel do středu místnosti, otočený směrem k soudci.

,,Jako ctihodný občan kouzelnické komunity jsem povinen upozornit na to, pokud je výchova dítěte zanedbávána, nebo by v budoucnosti mohla," začal Lucius a tvářil se u toho tak vážně, jak to jen šlo.
,,Všichni si jistě vzpomínáme, co se stalo nedávno na ministerstvu kouzel. Lucinda Blacková, manželka Siriuse Blacka, byla zabita, což s sebou nese následky."

Annabeth se do očí nahrnuly slzy, jakmile si vzpomněla na výjev Lucindy padající a mizící v závoji kamenného oblouku. Hbitě zamrkala očima, aby slzy zahnala. Ani Sirius na tom nebyl nejlíp. Sklené oči napovídaly, že i on má slzy v očích.

,,Jsem toho názoru, a moje manželka se mnou souhlasí, že pan Black není způsobilý řádně vychovávat slečnu Raddleovou. Když člověk ztratí milovaného člověka, trvá dlouho, než přestane truchlit a začne normálně žít. Není proto možné, aby zvládl vychovávat dítě v pubertálním věku, kdy nejvíc potřebuje podporu a matku, kterou jí paní Blacková dávala."

V Siriusovi se vzedmul vztek. Nesnášel, když ho někdo podceňoval, a ještě to byl Malfoy. Nejhorší kombinace, jaká mohla vzniknout.

,,Když se na slečnu Raddleovou podíváte," řekl Lucius a dlaní ukázal na ni. Všechny pohledy se podívaly na ni. Měla chuť utéct, nebo cokoliv jiného, přesto nechala hlavu hrdě zdviženou, ,,oblečení na ní v podstatě visí, má nepřirozenou barvu a stále kruhy pod očima. To by se dít nemělo."

Několik lidí přikývlo. Byla pravda, že zhubla a ještě to nenabrala zpět, ale oblečení na ní rozhodně nevyselo.

,,Navíc, čekají ji další dva roky studia v Bradavicích a aby nepoklesla v učení, potřebuje dobré zázemí. Prostředí, kde je ponurá nálada kvůli truchlení, není právě dobrým místem," dodal Lucius.

Několik lidí znovu přikývlo. Souhlasili s názory Luciuse Malfoye. Většinou to však byli lidé, kteří byli podplacení a měli hlasovat ku prospěchu Malfoyů.

,,Jako další plus je to, že si slečna Raddleová skvěle rozumí s našim synem, Dracem. U pana Blacka nemá nikoho ve svém věku, kdo by jí byl oporou. Takhle bychom jí zajistili skvělé zázemí a plnohodnotnou rodinu." Lucius Malfoy se rozhlédl po všech přítomných. Věděl, že má vyhráno, přesto chtěl znít a vystupovat věrohodně.

,,Proto doufám, že rozhodnete pro to, co je pro slečnu Raddleovou nejlepší," zakončil svoji řeč. Otočil se a ještě než usedl vedle své manželky, věnoval Siriusovi a Annebeth pohled plný vítězství.

,,Nyní pan Black," vyzval Siriuse soudce a pokynul mu, že může začít se svou řečí. Muž si stoupl a stoupl si na místo, kde stál i Lucius Malfoy.

,,Stejně jako pan Malfoy, i já jsem ctihodný občan kouzelnické komunity," začal Sirius a přelétl pohledem všechny přítomné. ,,Jak tady pan Malfoy uvedl, moje manželka nedávno zemřela. Nevím, zda jste to někdo zažil, ale pokud ano, tak víte, jaké to je přijít o milovanou osobu.

Nepřenesete se přes to za den či dva, někomu to trvá celé týdny, měsíce, dokonce i roky. I já stále truchlím, stejně jako Annabeth." Lidé, kteří zde nebyli podplaceni, soucitně přikývli. Někteří ztratili své milované v první kouzelnické válce, jiní se představy ztráty milovaných děsili.

,,Nechci pana Malfoye označovat za lháře, přesto jsou jeho některé názory mylné. Příkladem je to, že Annabeth značně zhubla. Každý jsme zažili, že když jsme ve stresu, přestáváme mít chuť k jídlu.

Je to přirozený proces, který nezvrátíme," řekl Sirius. Annabeth sklopila pohled. V duchu si nadávala, že nezačala zase normálně jíst. Kdyby tak udělala, jistě by nemohli jejímu vzhledu, kromě nepřirozené barvy, nic vytknout.

,,Dále také poznámka, že ve svém věku nikoho kolem sebe nemá. Téměř denně k nám jezdí Weasleyovi se svými dětmi, se kterými si Annabeth skvěle rozumí, jak s dvojčaty Fredem a Georgem, stejně starým Ronaldem, nebo s Ginny, která je o rok níž. Pokud chtějí, tak u nás přespí. Není tedy pravda, že kolem sebe nikoho nemá. Navíc, v půlce prázdnin máme naplánovanou cestu k Wealeyovým na zbytek léta, kde má být i Annabethina další kamarádka," namítl Tichošlápek. ,,A přestože stále truchlím, jak pan Malfoy správně uvedl, doufám, že necháte Annabeth v mojí péči, kde bude moct být se svými přáteli a rodinou, přestože nepokrevní," dokončil svoji řeč Sirius, hodil poslední pohled na přítomné a sedl si zpět.

V síni nastalo ticho. Soudce se první podíval na Luciuse, poté na Siriuse a nakonec přelétl pohledem zbytek síně. Vzal do ruky kladívko a napřáhl se k úderu.

,,Všichni, kteří nehlasují, nechť odejdou ze soudní síně, aby mohlo proběhnout hlasování. Jakmile bude rozhodnuto, zavoláme vás zpět." Soudce třískl kladívkem o podložku. Rána se rozlehla po celé místnosti.

Dívka si stoupla a po boku Siriuse zamířila ven. Usadili se zase na lavičce, kde seděli před tím.

Trvalo dlouhých deset minut, než se dveře síně otevřely a ven vykoukla hlava muže.

,,Můžete se vrátit zpět a poslechnout si verdikt," řekl a odstoupil, aby uvolnil místo příchozím. Jakmile se všichni vrátili na svá místa, soudce povstal a s ním i celá síň. Hlasitě si odkašlal.

,,Soud se rozhodl, že pan Sirius Orion Black," odmlčel se soudce a podíval se na jmenovaného. Jemu i dívce se sevřely všechny vnitřnosti. Pocit zvracení, který zmijozelka dokázala před tím potlačit, se jí zase vrátil. Srdce jí začalo tlouct takovou rychlostí, jako by se snažilo vyskočit jí z hrudi, ,,není schopný vychovávat slečnu Raddleovou, která je tímto okamžikem svěřena do péče pana a paní Malfoyových."

Dívce připadalo, jako by se jí celý svět znovu zhroutil. Přestože to čekala, byla to jako kudla do zad. Do očí se jí znovu nahrnuly slzy, jednu nechala stéct po tváři. Víc nedovolila. Podívala se na Siriuse, tvářil se víc zničeněji, než ona. Ve tváři byl úplně bledý, takovou barvu u něj ještě neviděla.

,,Slečna Raddleová se do úderu půlnoci musí přestěhovat do domu Malfoyových," dodal soudce a třískl s kladívkem. ,,Soud je u konce."

Annabeth spěšně odkráčela ze soudní síně, Sirius jí byl v patách. Zastavila se u zdi a opřela se o ní. Bylo jí jedno, co si o ní kdo bude myslet. Byla ráda, že neomdlela, když se jí po cestě ven zatemnilo před očima.

Slyšela, jak kolem prochází lidé, většinou ti, kteří hlasovali, a něco si mezi sebou šeptali. Nevnímala však jejich slova a ani nechtěla. Jediné co teď chtěla, bylo vzbudit se z té hnusné noční můry, která trvá už měsíc.

,,Jak jsem již řekl, doufám, že máš sbaleno," ozval se nad ní chladný hlas Luciuse. Vzhlédla. Cítila, jak jí vztekem zčernaly oči.

,,Samozřejmě, že ano," odsekla. ,,Věděla jsem, že se pojistíte, abyste vyhráli."

,,To jsem rád, že sis nedělala plané naděje," usmál se škodolibě Lucius. ,,Ve dvě tě vyzvedneme."

,,Fajn. Ve tři u Děravého kotle," pokrčila rameny a zamířila chodbou k výtahům. Chtěla se z tohoto místa dostat co nejdřív. Sirius nic nenamítal a srovnal s ní krok.

° Hola amigos!
°Tak, jak se vám zatím líbí AR III? :)
°Tohle je v podstatě jeden z velkých zvratů, které zde nastanou. Nevím přesně, kolik jich bude, to musím ještě promyslet. Dva další vím 100%, ale možná budou ještě další :D
°Jinak, rozhodla jsem se na úplný konec příběhu napsat, co se stát mělo ale nestalo a proč, jak mělo doopravdy AR skončit, ale proč jsem si to rozmyslela atd.
Zajímalo by vás to?
°Hlavně bych vas chtěla poprosit, abyste mi napsali, jak si představujete konec AR. :)
Moc mě totiž zajímá vaše verze a váš vysněný konec téhle trilogie, přestože ke konci je ještě daleko :) :D
°Dneska se s vámi loučím, tak ahoj ✋ příští středu ❤❤

Nikky