Na konci si PROSÍM přečtěte oznámení :)

Ode dne, kdy se Draco dostal na ošetřovnu, uběhly téměř dva měsíce. Chlapec se uzdravoval, stále ale musel ležet na ošetřovně.

Z tama ho pustili až po třech týdnech pod podmínkou, že nebude hrát famfrpál a bude se nanejvýš šetřit.

Annabeth mezitím téměř denně opravovala Rozplývavou skříň. Cítila, že už brzy bude opravená.

Flaška medoviny s jedem, kterou dala Křiklanovi a navedla ho, aby ji dal Brumbálovi, si našla jinou oběť.

Profesor se rozhodl to nalít nějakým studentům u sebe v kabinetu a nebýt pohotové reakce studentky z Havraspáru, zemřel by jeden student.

Harry jí to hodně vyčetl, ale stále se bavili.

Byl podvečer a Annabeth s Dracem stáli v Komnatě nejvyšší potřeby. Chystali se znovu opravovat skříň.

,,Bojím se," vyslovila nahlas slova, která ji tížila, černovláska a podívala se na Draca.

,,Já tak," vydechl a stiskl jí ruku.

,,Omlouvám se."

,,Za co?" zeptal se překvapeně.

,,Moje plány nevyšly. Budeš muset Brumbála zabít hůlkou," vysvětlila se slzami v očích.

,,To nevadí," pousmál se smutně a vtáhl si ji do objetí. Annabeth si opřela hlavu o jeho hruď a zaposlouchala se do tlukotu jeho srdce. ,,Snažila ses a nenechala mě v tom. Přestože ty plány nevyšly, udělala jsi pro mě víc, než kdo jiný. Miluju tě, ať se stane cokoliv."

,,Taky tě miluju," řekla dívka a natáhla se pro polibek. Drac se jemně otřel rty o ty její, neprohloubil ho však. Ani ona se o to nepokoušela.

Oba dva věděli, že na to není čas. Odtáhli se od sebe a Annabeth natáhla ruku směrem ke skříni. Zavřela oči a soustředila se na slova, která řekne.

,,Harmonia nectere pasus," zašeptala. Tiché lupnutí jí v tom tichu připadalo jako výbuch. Chvíli počkala, než formuli vyslovila znovu. Další tiché lupnutí.

Drco natáhl ruku a dveře od skříně otevřel. Jablko, které tam při příchodu dali, se vrátilo zcela neporušené.

,,Vyšlo to," vydechl a jablko vytáhl. Podal ho překvapeně své přítelkyni, která ho zkoumala do posledního detailu, poté ho schovala do kapsy.

Z druhé vytáhla srolovaný kousek pergamenu. Namířila na něj ruku a neverbálně použila kouzlo pro ohnivou zprávu. Pergamen vzplál a zmizel.

,,Pojď. Musíme se tam dostat dřív, než dorazí," vyzvala chlapce a společně pak zamířili ještě víš.

---------------------

Chodby byly nezvykle tiché a prázdné. Od zdí, přestože byl červnový teplý večer, šel chlad a Annabeth naskočila husí kůže.

Zastavili se u jednoho okna, ze kterého byl výhled na školní pozemky. Annabeth si vytáhla hůlku a namířila ji oknem ven.

,,Morsmordre." Paprsek vyletěl z dívčiny hůlky a mířil k zatažené obloze, která jako by věděla, co se má za pár chvil udát.

Byla téměř černá, o pár odstínů světlejší, a zahalila všechny hvězdy, které by šly jindy vidět.

,,Proč jsi to udělala?" zeptal se blonďák zaraženě.

,,Protože pokud není Brumbál ve škole, což je dost možné, tak ho to přiláká zpět. Rozhodně se to nějak dozví a půjde bránit školu," vysvětlila své počínání a hůlku schovala. Poté se vydali dál.

--------------

Po pár minutách konečně ke dveřím vedoucí na Astronomickou věž.

Zmijozel vzal za kliku, ale dívka ho zarazila.

,,Ať se stane cokoliv, stojíme pořád při sobě, že?" ujišťovala se nervozně.

,,Nechápu, jak tě mohl napadnout opak," snažil se odlehčit situaci, ale moc se mu to nepovedlo.

Annabeth souhlasně přikývla a Draco dveře otevřel. Tiše vešli dovnitř a po schodech nahoru. Než stihli dojít do půli, zpoza dveří se ozvaly první zvuky bitvy.

Smrtijedi museli být už na hradě a bojovat s profesory nebo dokonce studenty. Předpokládala, že tam jsou původní členové Brumbálovy armády.

Dívka se zarazila, když uslyšela Brumbálův hlas, jak na někoho mluví. To už však byli na vrcholu schodiště a přešli z kovových schodů na kamennou podlahu.

Nikdo tam však kromě Brumbála nebyl. Než stačil ředitel něco udělat, Draco ho odzbrojil a hůlka se kutálela až ke kraji věže. Už to vypadalo, že nepřepadne, když se stal pravý opak.

,,Dobrý večer, Draco, Annabeth," pozdravil je ředitel s mírným úsměvem.

,,Kdo je tu s vámi?" zeptal se Draco chladně. Annabeth slyšela, jak se v hlase snaží zakrýt strach.

,,To bych se spíš měl ptát já vás," poznamenal. ,,Nebo je to všechno vaše práce?"

,,Ne," odpověděl. ,,Máme tady pomocníky. Vaši školu dnes večer navštívili Smrtijedi."

,,Jak?" vydechl překvapeně Brumbál a přeskakoval pohledem z chlapce na dívku.

,,Rozplývavá skříň v Komnatě nejvyšší potřeby. Opravili jsme ji," vložila se rozhovoru černovláska.

,,Hádám, že má někde dvojče," odtušil muž.

,,U Borgina a Burkese," přitakala. Ředitel chápavě přikývl a obrátil se na chlapce.

,,Draco, ty přece nejsi vrah," řekl.

,,Jak víte co jsem? To by vás šokovalo!" vyštěkl, stále míříc hůlkou na Brumbála. Na chvíli na něj přestal mířit a vyhrnul si levý rukáv. Tím odhalil své Znamení zla.

Ředitel však nevypadal nijak překvapeně.

,,Můžu tobě, tvým rodičům i Annabeth pomoci," nepřestal muž a přistoupil o krok blíž. ,,Můžeme vás ochránit a zajistit, že vás nikdo nenajde, dokud nebude konec."

,,My ale nepotřebujeme pomoc," zavrtěla hlavou dívka a snažila se, aby se jí netřásl hlas. Nechtěla ta slova vyslovit, ale musela. ,,Vybrali jsme si to. Nic nevíte."

,,Třeba to, že jste poslali Katie Bellovou, aby mi donesla zakletý náhrdelník?" nadzvedl obočí Albus Brumbál a založil si ruce za záda. ,,Nebo po profesorovi Křiklanovi tu láhev medoviny, v níž byl přimíchám jed? Upřímně, byly to dost chabé pokusy a domnívám se, že jste je ani nemysleli vážně.

Dále taky, že i ty máš Znamení, které se objeví pouze ve chvíli, kdy tě Voldemort volá? Že jste oba dva byli při únosu Fitzgeralda? Že jsi se dobrovolně nabídla, abys mohla pomoct Dracovi v jeho úkolu mě zabít?"

Po celou tu dobu mluvit ředitel úplně klidně. Ani náznak hněvu, nenávisti či odporu k osobám před ním.

Co ji ale překvapilo víc bylo, že věděl informace, které věděla jen hrstka lidí, nebo pouze Smrtijedi a její otec. To znamenalo jediné; nezradil tehdy jen Jugson, ale někdo další, kdo dával Brumbálovi informace.

,,On mi věří," řekl Draco a dívka se na něj podívala. Tvář měl staženou strachem a v očích slzy. ,,Pokud vás nezabiju, zabije mě i mé rodiče a Annabeth bude mučit."

Zůstala zkoprněle stát. Proč jí to Draco neřekl? O mučení věděla, ale že by měl její otec zabít Draca i jeho rodiče, to nevěděla.

V tu chvíli k nim dolehly zvuky boje mnohem hlasitěji. Jako by někdo otevřel poklop, ale vzápětí ho zase zavřel.

Vrzání schodů je donutilo se otočit; nevěděli, kdo jde. Klidně to mohl být někdo od Smrtijedů, stejně tak od Brumbálových lidí.

Zmijozelská dvojice si oddechla, když se objevili čtyři Smrtijedi v černém smrtijedském oblečení a hůlkami v ruce.

,,Dobrý večer, Albusi," pozdravila nezvykle mile Bellatrix a stoupla si za svého synovce. Alecta s Amycusem a Šedohřbetem stáli trochu v pozadí.

,,Dobrý večer, Bellatrix," oplatil jí to ředitel.

,,Dělej, Draco, ať můžeme jít," vyzvala chlapce Smrtijedka téměř líně.

Zmijozel stiskl prsty kolem hůlky ještě pevněji, až mu zbělaly klouby. Nastalo ticho, které přerušovaly jen tiché zvuky boje ze zdola. Draco se však k vyřčení kletby neměl a Annabeth přemýšlela, že to udělá za něj.

Byla smířená s tím, že by to měla udělat.

,,Tak dělej!" vykřikla černovlasá žena netrpělivě.

,,Sklapni, Bello!" okřikla ji Annabeth a šlehla po ní naštvaným pohledem. Smrtijedka neochotně přikývla a byla ticho.

,,Draco," oslovila ho jemně a tiše černovlasá zmijozelka a chytila ho za ruku, ,,musíš to udělat. Zhluboka se nadechni, zavři oči a řekni ty dvě slova."

Zmijozel opatrně přikývl a trochu povolil stisk ruky. Zhluboka se nadechl.

,,Draco," promluvil klidně a chlácholivě Brumbál. Annabeth překvapilo, že se i v takové situaci, jako je ohrožení života, dokáže zachovat tak klidně.

Chlapec pomalu začal dávat hůlku dolů. Zmijozelka zavřela oči a chystala se na to, že Brumbála zabije a změní Smrtijedům vzpomínky, aby si mysleli, že ho zabil Draco.

Než to však stačila udělat, ozval se kousek od ní hlas tamního profesora lektvarů : ,,Ne."

Otočila se, stejně jak ostatní, a spatřila Snape s hůlkou v ruce, jak stojí kousek za ostatními Smrtijedy.

Pomalým krokem postupoval blíž k nim, až stál vedle Draca.

Ten sundal ruku s hůlkou úplně a sledoval profesora.

,,Severusi," oslovil Brumbál svého zaměstnance a Annabeth si uvědomila, jak najednou jeho hlas zní zlomeně, zranitelně a slabě. Také v tom uslyšela prosbu, ,,prosím."

,,Avada kedavra." Zelený paprsek vyletěl z hůlky Severuse Snapea a mířil přímo k člověku, kterému byl ona kletba věnována.

Astronomickou věž ozářilo zelené světlo, když kletba narazila do těla Albuse Brumbála a odhodilo ho kousek dozadu.

To však stačilo k tomu, aby mrtvé tělo přepadlo přes okraj a padalo stále níž. To už však nikdo z nich nemohl vidět.

Znamení zla na obloze už nebylo jen pouhou návnadou; už opravdu sloužilo jako důkaz toho, že někdo přišel o život rukou Smrtijeda.

Než se Annabeth nadála, už ji někdo táhl pryč.

,,Dole jsou členové BA i Fénixova řádu. Musíte být ostražití. Nikde nezastavujte, ani kdyby na vás volali a držte se mě," rozdal dvěma zmijozelským studentům rychlé pokyny Snape.

Dvojice odkývala ve chvíli, kdy prošli dveřmi na chodbu.

Stále se zde bojovalo. Ozývaly se výkřiky kouzel, tak i ty bolestné a každou chvíli tmu proťal světelný paprsek. Ve většině případě narazil do zdi, sem tam se vpil do štítu.

Nešlo však poznat, kdo je kdo.

Stále držela Draca za ruku a šla rychlým krokem za Snapem, který je nejspíš vedl ven. Za nimi šli Bella a Carrovowi, kteří dohlíželi na to, že je nikdo netrefí kletbou do zad. Šedohřbet tam zůstal.

Annabeth skutečně dvakrát zaslechla své jméno, jak na ni někdo volá. Podle pokynů však šla dál a neohlížela se. Doufala, že jsou všichni studenti a členové Řádu v pořádku. Byla si jistá, že je tam i Sirius.

Rychle seběhli schody, až se objevili u Velké síně. Prošli kolem ní a ven na školní pozemky.

Bella se od nich venku oddělila, začala se hlasitě smát a mávat hůlkou na všechny strany. Až u hájenky Hagrida se zastavili.

Bellatrix vyslala kouzlo a hájenku pohltil planemy.

Annabeth si všimla, jak zadním vchodem vyběhla ven mohutná mužská postava se psem. Ulevilo se jí, že se ani jednomu nic nestalo.

,,Snape!" Ohlédla se a spatřila Harryho, jak utíká směrem k nim. Tvářil se nanejvýš rozzuřeně a v ruce třímal hůlku. Sotva popadal dech. To mu však nebránilo v tom, aby utíkal dál. ,,On vám věřil!"

Chlapec vyslal jedno neverbální kouzlo, které však profesor lektvarů lehce vykryl.

,,Běžte," vybídl je. Annabeth se podívala na Harryho; ten však věnoval veškerou svou pozornost Snapeovi. Proto se otočila a s Dracem zamířila za Bellatrix do Zapovězeného lesa.

Na jeho kraji se naposledy ohlédla a podívala se na Bradavice. Tušila, že je nejspíš nějakou dobu neuvidí.

Po tváři jí stekla jedna slza. Právě pomohla zabít nejmocnějšího kouzelníka dvacátého století, vpustila Smrtijedy do šoly a dovolila, aby její otec převzal vládu nad Bradavicemi Nebude trval dlouho a přejde na vyšší mocnosti, jako je ministerstvo.

Pokud se stane i tak, kouzelnický svět padne do temnoty. Už teď měl Voldemort pod palcem mozkomory, velkou část ministerstva a nakonec i Bradavice.

Co se dozvěděla na smrtijedských schůzkách, tak i různé kouzelnické tvory například obry. Šedohřbet verboval vlkodlaky a nebylo pochyb, že se přidají další pod podmínkou svobody a moci.

,,Musíme jít," zašeptal jí do ucha Draco a jemně jí stiskl ruku. Annabeth přikývla, věnovala poslední pohled hradu, a vydala se dál lesem.

Jakmile byli za hranicí, přemístili se.

Po dlouhém měsíci jsem zpět, jak jsem slíbila. Jenže to nebude tak, jak jste doufali a nejspíš očekávali.
Vracím se zpět aktivně na Wattpad, ale nebudu vydávat jednou týdne, nýbrž jak bude kapitola napsána.
Opravdu mě to mrzi, ale za ten měsíc jsem na psaní neměla ani myšlenky a jsem ráda, ze jsem se k tomu psaní vůbec dokopala.
Je tedy možné, že vyjde kapitola jednou týdne, pokud na ni budu mít čas a náladu.
Nic ale neslibuju.
Každopádně chci dokončit tenhle příběh do Vánoc, pokud možno :)

Jinak, jak se vám vede ve škole, hlavně těm, co jsou prváci?? :)

Nikky