Annabeth:

Stála jsem před zrcadlem v koupelně a prohlížela si svoji podobu.
Zrzavé vlasy mi spadaly někam pod lopatky a oříškově hnědé oči zdobily moji tvář posetou pihami.
Hodně jsem se podobala Ginny. Alespoň nikdo nebude pochybovat.

,,Zlato, už jsi?" ozvala se teta z druhé strany dveří. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře.

Za nimi stáli téměř všichni. Chyběli jen paní Weasleyová se svým manželem a Harry, který jel s panem Weasleym na Disciplinární řízení.
Všichni si mě překvapeně prohlíželi.

,,Vypadáš-" začal George a prohlížel si mě od hlavy k patě.

,,- weasleyovsky," dokončil za něj Fred.

,,Je to teda dobré?" zeptala jsem se pro jistotu.

,,Stoprocentně. Vypadáš jako Ginnino dvojče," potvrdil Ron. Radostně jsem se usmála a vyšla z koupelny.

,,Tak pojďme dolů." Všichni jsme se rozešli po schodech dolů. Já šla jako poslední a Ginny přede mnou.

,,Kdyby se někdo ptal, tak se jmenuješ Maureen Weasleyová. Rodokmen nech na nás. Bylo by to moc složité.

Použijeme letax. První půjde Molly, za ní Ginny, ty, Hermiona, já a Tonksová. Připravené?" Všichni jsme kývli a přesunuli se ke krbu.

Paní Weasleyová, Ginny a Mia zmizely v zelených plamenech, které po vyřknutí místa vystřelily.

Nabrala jsem si do ruky letaxový prášek a vstoupila do krbu. Prášek jsem hodila pod sebe a vykřikla : ,,Příčná ulice."
Svět se se mnou zatočil a zmizel v zelené barvě plamenů sahajících až k mé hlavě.

Najednou jsem se objevila ve výklenku Příčné ulice. Přede mnou stála paní Weasleyová, Ginny a Mia. Rychle jsem uskočila stranou, abych uvolnila místo tetě.

,,Dobré, Maureen?" zeptala se mě paní Weasleyová. Jen jsem přikývla a postavila se vedle ní.

,,Pulírexo," pronesla a očistila mi tak oblečení od sazí. Vděčně jsem se na ni usmála. Ve stejnou chvíli se v krbu objevila teta.

,,V pořádku?" zeptala se. Všichni jsme přikývli a čekali na posledního člena dnešní party.

Netrvalo dlouho a v krbu se objevila Tonksová. Stejně jako teta chvíli před ní si vyčistila hábit od sazí a vyšla z krbu.

,,Kam jdeme první?" zeptala se Ginny.

,,Pro knihy. Bude jich nejvíc, tak ať to máme z krku," ujala se slova paní Weasleyová. Poté jsme společně zamířily ke Krucánkům a Kaňourům.

Tenhle obchod jsem vždy měla jako nejoblíbenější. Samé knihy, ze kterých se může člověk naučit spoustu důležitých věcí.

V knihkupectví jsme se rozdělily a měly jít každý do jiné sekce, aby to bylo rychlejší. Na mě zbyly lektvary.

-------

,,Není jich nějak málo?" zeptala jsem se potichu tety, když jsme mířily s tetou z našich oddělení. V ruce jsem třímala poměrně málo knih, stejně jako teta.

,,Weasleyovi nemají tolik peněz jako my. Kupují některé věci z druhé ruky," vysvětlila mi teta.

,,Aha," hlesla jsem. To už jsme došly ke zbytku naší výpravy. Hermiona v rukách držela pár knih ze sekce formulí, zatímco Ginny z přeměňování. Paní Weasleyová a Tonksová ještě nedorazily. Měly to ke kase nejdál.

Po chvilce dorazily i ony, takže jsme zaplatily a šly dál.

-------

Na ulici jsme se musely rozdělit. Ginny s její mámou a Tonskovou šly společně do druhého obchodu, zatímco jsme já s tetou a Miou šly k Madame Malkinové. Měla jsem takové podezření, že šly koupit věci z druhé ruky.

Otevřela jsem dveře vedoucí do obchodu s hábity. Nade dveřmi se zároveň rozezněl zvoneček ohlašující náš příchod.

,,Dobrý den, drahoušci.'' Ze zadní části obchodu vyběhla buclatá usmívající se žena oděná do purpurového hábitu. Nebylo pochyb, že si ho ušila sama.

,,Dobrý den,'' pozdravily jsme zároveň.

,,Tak, co byste potřebovaly?'' Než jsme se nadály, už nás postrkovala do zadní části krámku.

,,Potřebovaly bychom dvě kompletní uniformy. Jednu se zmijozelskými barvami pro mě a jednu s nebelvírskými barvami pro moji kamarádku." Čarodějka horlivě přikyvovala a usmívala se u toho.

,,Alex!" křikla madame Malkinová. Zpoza závěsu nedaleko od nás se vynořila mladá holka. Nemohlo jí být víc než dvacet.

,,Ano, madame?" zeptala se.

,,Pojď změřit tady slečnu...." tázavě se na mě podívala.

,,Maureen Weasleyová."

,,Změř tady slečnu Weasleyovou. Celou dívčí uniformu ve zmijozelských barvách." Pomocnice přikývla a odběhla si zase za závěs. Než jsem se nadála, byla zpátky s krejčovským metrem.

-----------------

,,Tady to máte. Děkujeme za váš nákup." Madame Malkinová i její pomocnice se šťastně usmívaly z objednávky, kterou právě zhotovily a prodaly.

,,To my děkujeme za vaši ochotu a rychlou práci. Lepší obchod s hábity bychom široko daleko nenašly,'' zalichotila Mia upřímně. Madame Malkinové jemně zrůžověly tváře, ale pod světlem to bylo jasně vidět.

Ještě jsem se na madame Malkinovou a její pomocnici usmála,než jsem vyšla z obchodu.

Paní Weasleyová s její dcerou a Tonksovou stály u obchodu s taškami plné nákupu, který vyřídily.
Za tu dobu, co jsme byly v obchodě, se Příčná ulice docela zalidnila.

,,Máte všechno, co jste chtěly?" zeptala se paní Weasleyová.

,,Ano. Kam máme ještě jít?"

,,Ještě pro brky, pergameny a přísady do lektvarů," odpověděla Ginny místo její mámy.

,,Tak se znovu rozdělíme. Já si teď vezmu Ginny s Tonksovou a ty Maureen s Hermionou?" Paní Weasleyová chvíli přemýšlela. Nejspíš se jí nechtělo nechávat jít dceru s někým jiným.

,,Dobře. My zajdeme pro brky a pergameny. Máte seznam?" Teta si vytáhla z kabelky můj seznam s pomůckami.

,,Tak se pak sejdeme zase u letaxu," řekla teta a Ginny s Tonksovou s ní zamířily do lékárny. My jsme zamířily pro brky a pergameny do nedalekého krámku.

Draco:

Seděl jsem ve svém pokoji v Malfoy manor a díval se z okna na zahradu.
Od doby, co se tu usadil Pán zla, jsem skoro nevycházel.
Matka si o mě začínala dělat kvůli tomu starosti.

S tichým prásknutím se u mě objevil domácí skřítek. Přesto jsem se lekl, až se mi zrychlil tep a vyskočil na nohy.

,,Sett se moc pánovi omlouvá, že ho vylekal." Skřítek se poklonil tak, že se nosem dotkl koberečku, na kterém stál.

Když jsem na to nic neřekl, skřítek se rozhodl pokračovat.

,,Paní mě poslala, abych vám vyřídil, že se máte dostavit do knihovny."

,,Ještě něco?" zeptal jsem se otráveně.

,,Ne," odpověděl vyděšeně skřítek. Jen jsem přikývl. Skřítek se s prásknutím znovu přenesl pryč. Hlasitě jsem si povzdechl a šel do knihovny.

------

,,Děje se něco?" zeptal jsem se, když jsem zavřel dveře vedoucí do knihovny. Na černém polstrovaném křesle seděla matka s knihou v klíně. Na stolku vedle křesla stála sklenička s červeným vínem. Matčiným oblíbeným.

,,Ano," zaklapla knihu a položila ji vedle sklenice.
,,Vypravíme se na Příčnou. Musíme nakoupit věci do školy," odpověděla, vzala sklenici a upila vína. Víno zanechalo na jejích rtech stopu podobnou barvy krve.

Když jsem na to nic neřekl, pokračovala.

,,Půjdeme zítra. Dneska už je pozdě."

,,Hmm..." zamrmlal jsem.

,,Co se děje Draco? Poslední dobou jsi hrozně zamlklý a pořád jsi zavřený v pokoji," zeptala se mě starostlivě matka.

,,Nic," zalhal jsem. Matka se zvedla z křesla a přešla ke mně. Mateřsky mi položila ruku na rameno a láskyplně se usmála.

,,Vím, že se něco děje. Proč mi to nechceš říct?" zeptala se trochu zklamaně.

,,Chybí mi Annabeth. Navíc je to tu hrozně depresivní," odpověděl jsem. Matka zkrátila vzdálenost mezi námi a objala mě. Překvapen jejím gestem jsem se nebránil. Stávalo se to jen velmi zřídka, vždy jsme museli být sami. Otec by to bral jako projev slabosti.

Po chvíli ode mě odstoupila a podívala se mi do očí.

,,Za chvíli ji uvidíš. Už jenom chvíli a budeš zpátky v Bradavicích." Snažila se mě uklidnit matka. Jen jsem kývl.

,,Pozítří se koná další schůze," dodala potichu. Věděl jsem, že jí to vadí stejně jako mě.

,,A?"

,,Musíš jít taky," hlesla zničeně.

,,Proč?" zeptal jsem se zděšeně.

,,Pán zla si vyžádal tvoji přítomnost. Podle něj už jsi dost starý na schůze," odpověděla a v očích měla slzy.

,,Dobře. Zatím nemusím přijímat Znamení, zabíjet ani mučit, že ne?" zeptal jsem se napůl nadějně a napůl vyděšeně.

,,Ne," zavrtěla hlavou. ,,Nejspíš budeš jen poslouchat a dávat pozor, jak to chodí." Hrozně se mi v tu chvíli ulevilo. Nejspíš bych to ani nedokázal.

,,Aspoň že tak," oddechl jsem si. Matka se na mě povzbudivě usmála.

,,Tak jo. Za chvíli už bude večeře, tak tam buď přesně na čas. Víš, jak tvůj otec nesnáší nedochvilnost." Jen jsem přikývl a šel pryč z knihovny. Zamířil jsem zpátky do svého pokoje, kde jsem se cítil nejvíc v bezpečí. Aspoň jak to v tomhle domě šlo.

T~P

Zdravím! :))

Omlovám se za zpožděnou kapitolu ale nebyl čas ani nápady

Nechci se do kapitol nutit,jelikož by to bylo o ničem a kapitola by se vám nemusela líbit :(

Navíc jsem byla v Berlíně na kurzu němčiny,takže čas tento týden vůbec nebyl :/

Teď jedu vlakem z Berlína,takže sem konečně čas našla :D

Snad se vám kapitola líbila :))

Díky za votes&comments&reads

Tuhle kapitolu bych také ráda věnovala KAŽDÉMU,kdo u téhle povídky vydržel a nezahodil ji kvůli nepravidelnému zveřejňování kapitol :D :)) ^•^

Mám vás ráda ! :*

Nikky