Annabeth si nebyla jistá, jestli slyšela dobře.

„Cože?"

„Harryho a jeho bratrance napadli mozkomoři," odpověděla Hermiona, oči měla vytřeštěné strachem. „Podařilo se mu je zahnat patronem, ale chtějí ho vyloučit ze školy."

„Co dělali mozkomoři v mudlovském světě?" nechápala. „Mají být v Azkabanu."

Všichni zavrtěli hlavou na znamení, že nemají nejmenší tušení.

„Brumbál zuří," prozradila jí Ginny a ztišila na požádání svých bratrů hlas, aby mohli poslouchat ultradlouhým uchem, co se v kuchyni děje. „Nikdy jsem ho tak neviděla."

Annabeth věděla, jak Brumbál vypadá, když zuří. Pamatovala si to z ošetřovny tu noc po třetím úkolu, kdy se nepohodl s ministrem kouzel.

Potom už nikdo z nich nic neřekl, jen poslouchali, o čem se bavili na poradě. Sirius vyváděl a Lucinda jej musela neustále i s Remusem klidnit, aby nekřičel na Mundunguse Fletchera, ačkoliv nikdo z nich netušil důvod. Podle všeho ale zavinil to, že Harryho napadli mozkomoři.

Nakonec se rozhodlo, že Harryho musí co nejdřív dopravit do hlavního štábu. Jakmile sestavili dva týmy, které měly Harryho bezpečně do domu dopravit, schůze skončila.

Fred pohotově vytáhl ultradlouhé ucho a schoval si ho do kapsy. Akorát včas, o pár vteřin později se dveře do kuchyně otevřely a jako první vyšel Brumbál, následován dalšími členy, kteří nezůstávali na večeři.

„Rychle do pokojů."

Fred s Georgem se přemístili do svého pokoje a Ginny, Hermiona, Ron a Annabeth vpadli do toho dívčího, kde se posadili na postele a zapředli konverzaci, aby to nebylo Molly podezřelé.

„Kde jsi vlastně byla?" zajímalo Hermionu. „Neviděli jsme tě celé odpoledne."

„V knihovně," odpověděla Annabeth s úšklebkem. „Pochybuju ale, že by se ti tam moc líbilo. Většina knih byla o černé magii."

„A cos tam hledala ty?" vypálil na ni Ron. Zřejmě pořád nepřešel svoji nedůvěru v ni, ačkoliv za celou tu dobu neřekl proti ní jediné slovo.

„Zajímalo mě to kouzlo, kterým se mi otec dostal do hlavy," obrátila oči v sloup. „Nepročítala jsem si všechny ty knihy, jestli tě zajímá tohle."

„A našla jsi ho?" zeptala se Ginny a zpražila bratra pohledem.

Než stihla Annabeth odpovědět, ozvaly se na schodech kroky a následně někdo zaklepal na dveře. Ty se otevřely a dovnitř nakoukla Molly.

„Můžete jít dolů," řekla jim a zase odešla. Její kroky se ozvaly na schodech vedoucích nahoru, k pokoji Freda a George.

„Jo, našla," přitakala Ann a vydala se do kuchyně. „Hraničí ale s černou magií. Navíc je docela složité."

Fred s Georgem se dolů přemístili, a tak na svých místech seděli dřív, než oni stihli sejít dolů. Arthur jim věnoval nesouhlasný pohled, ale nic neřekl. Chápal jejich nadšení pro provozování kouzel, když můžou konečně kouzlit i mimo školu, ale věděl, že to vadí Molly.

„Je Harry v pořádku?" vypálila Annabeth okamžitě směrem k Lucindě.

„Je," přitakala. „Naštěstí ho Remus naučil Patronovo zaklínadlo, takže se mohl ubránit."

„Proč ho ale chtějí vyloučit ze školy?" nechápala a posadila se vedle Hermiony ke stolu. „Vždyť se bránil a to je povolené!"

Dospělí si mezi sebou vyměnili pohledy. Molly se tvářila nesouhlasně, ale zřejmě nehodlala nic namítat, pokud jim to prozradí.

„Týká se to i Beth, mají právo to vědět," podotkla Lucinda s povzdechem.

„O těch článcích víš," vzal si slovo Remus a ona přikývla. „Chtějí tak docílit toho, že vám nikdo nebude věřit."

„To vím, ale nechápu proč!" rozhodila Annabeth rukama. „Vždyť by Popletal měl dávno všechny zalarmovat a něco dělat, než můj otec získá ještě větší moc!"

„Slyšela jsi ho ten večer na ošetřovně," řekl Sirius a zaskřípal zuby. „Nechce věřit tomu, že se hrozba jako tvůj otec vrátila. Bojí se toho."

„Proto vás chtějí umlčet," pokračoval Arthur. „Popletal je až moc zbabělý na to, aby se tvému otci postavil, a tak dělá, že se nic neděje. Udělá cokoliv, aby to popřel a ujistil veřejnost, že je všechno v naprostém pořádku."

„Ale to přece nejde!" vykřikla zlobně Annabeth. Cítila, že její oči nabraly tmavší odstín, ale snažila se držet. „Ať o nás klidně říká, že jsme lháři, ale musí proti otci něco dělat! Pokud bude jen nečinně sedět, jen Merlin ví, co se potom stane!"

„Beth, uklidni se," vyzvala ji Lucinda rázně a natáhla se k ní přes stůl. „My to moc dobře víme, a proto Brumbál znovu svolal Fénixův řád."

Annabeth na chvíli zavřela oči, aby nabrala zpět ztracený klid.

„Co teď?"

„Jak to myslíš?" zamračila se Lucinda.

„Co bude s Harrym?" rozvedla svoji otázku, jako by neposlouchala společně s ostatními. „Nenecháte ho u jeho rodiny, ne?"

„Samozřejmě, že ne," zavrtěl Remus hlavou. „Už je plán na převoz Harryho sem. Za čtyři dny tu bude s vámi."

„Dobře," vydechla úlevně. „A mozkomoři? Kdo je poslal?"

„To nevíme," odpověděla Molly a sjela je všechny pohledem. „A už dost s těmi otázkami. Nejste členy Řádu, o tomhle bychom se s vámi vůbec neměli bavit."

Mávla rázně hůlkou a chystaná večeře se přenesla na stůl před ně.

Annabeth se nesouhlasně zamračila, ale nehodlala se s ní přít. Tušila, že by to sotva mělo nějaký účinek.

--------------

Ann nebyla jediná, kdo nervózně přešlapoval po Ronově pokoji. Kromě nich dvou tam byla ještě Hermiona, která si okusovala nehty, ačkoliv každou chvíli se zaškaredila a ruce schovala. Vydrželo jí to ovšem je chvíli, potom ji nervozita zase přemohla.

„Ti mozkomoři mi nedají spát," vydechla nakonec. „Kdo by je mohl poslat?"

Annabeth si povzdechla. „Mám dvě teorie. První, že je poslal otec. Během první války se přidali na jeho stranu a na hřbitově říkal, že je chce zase přetáhnout. Třeba se mu to už podařilo."

„A ta druhá?" zajímalo Rona.

„Ministerstvo," odvětila. „Nechce se mi sice věřit, že by Popletal zašel až tak daleko, ale podle všeho je schopný kvůli své pravdě udělat cokoliv."

Hermiona se nadechovala, aby jí něco odpověděla, ale to se najednou otevřely dveře. Na jejich prahu stál Harry, podle všeho překvapený z toho, kde se to ocitl.

Nebelvírka se vzpamatovala jako první a skočila svému kamarádovi kolem krku, až ho skoro porazila na zem.

„HARRY!" vykřikla. „Rone, Ann, už je tady, Harry je tady! Neslyšeli jsme tě přijít!"

Hermiona dál šveholila jedno slovo přes druhé, až bylo těžké všechno pochytit.

„Nech ho vydechnout, Hermiono," požádal ji Ron a zavřel za Harrym dveře.

„Jsi v pořádku?" ujišťovala se Annabeth a taky ho krátce objala, poněkud opatrně, protože se na jeho rameni usadila Hedvika.

„Jak se to vezme," přitakal a začal se jich vyptávat. Jak se dalo čekat, byl dost napružený. Chápali to, ale oni taky nebyli úplně v obraze.

Harry jim zazlíval jejich přítomnost na Grimmauldově náměstí, ačkoliv to bylo spíše vězení. Nemohli ven, museli zůstat jen uvnitř.

Bylo to zřejmě bezpečnější, než mudlovské ulice, ale vnitřním pocitům to moc nepřidávalo.

Jejich malou výměnu názorů přerušili Fred s Georgem a taky Ginny, která přišla chvíli po svých bratrech. Dvojčata chtěla zkoušet ultradlouhá ucha, aby mohli poslouchat poradu v kuchyni, ale Ginny jim vysvětlila, že dnes opravdu nic neuslyší.

Annebeth odpočítávala minuty do chvíle, kdy je Molly konečně pošle spát. Na večeři sotva dávala pozor a nakonec z ní odešla jako první.

Hodiny na zdi ukazovaly dost hodin na to, aby Draco už spal. Vytáhla kousek pergamenu s napsanou formulí a několikrát se zhluboka nadechla.

Několik dní přemýšlela, jestli se do toho pouštět. Kouzlo hraničilo s černou magií a ona s ní nechtěla mít nic společného. Nechtěla být jako její otec.

Potřebovala se ovšem ujistit, že je opravdu v pořádku. Že mu její otec nic neudělal.

„Volo irrumpere somnium Draco Malfoy."

Annabeth zavřela oči a čekala. Několik vteřin se nic nedělo, až se začínala bát, jestli se to povedlo. Pak se jí před očima začaly míhat nejrůznější obrazy, žádný dostatečně zřetelný, aby dokázala říct, co se v nich odehrávalo.

Pak se to vše zastavilo a ona stála na zahradě Malfoy manoru. Vypadala v podstatě stejně, jako si ji pamatovala, a tak věděla, že se za ní nachází lavička.

Otočila se a spatřila Draca, jak na ni poulí bouřkové oči plné zmatení.

„Ann?" zeptal se nevěřícně a vstal.

„Ahoj, Draco."