Dny na Grimmauldově náměstí jako by utíkaly rychleji. Paní Weasleyová ji okamžitě zapřáhla do úklidu domu, který, jak se pár dní po svém příjezdu dozvěděla, po smrti Siriusovy matky deset let chátral.

Domácí skřítek Krátura podle Siriuse pozbyl zdravého rozumu a po domě se jenom toulal, aniž by cokoliv za tu dobu uklízel. Annabeth jej zatím nezahlédla, nebo alespoň ne celou postavu. Párkrát ho zahlédla, jak zachází za roh nebo za sebou zavírá rychle dveře.

To odpoledne jim Molly dala volno. Úklid postupoval sice pomalu, ale to byla vina toho, že podle zákona nemohli kouzlit, aby si pomohli.

Annabeth toho využila, aby se prošla trochu víc po domě. Do vrchních pater nešla, věděla, že tam jsou jen pokoje, obydlené převážně Weasleyovými, ale zajímaly ji zbylé místnosti.

Nejprve narazila na několik salónků různých velikostí. Hádala, že v každém se pořádal nějaký večírek, záleželo pouze na tom, kolik hostů bylo pozváno.

Na veškerém nábytku ležel několika centimetrový nános prachu, přes ušmudlaná skla vitrín sotva viděla křišťálové sklenice uvnitř. Zvědavě otevřela jednu ze skříní a spatřila ještě v jedné z karaf nejspíš ohnivou whisky a ve druhé medovinu.

Bylo jí jasné, že v momentě, kdy se tam dostane Molly, aby uklidila, tak všechno vylije. Ne snad proto, že by alkohol zavrhovala, ale proto, že pochybovala o jeho trvanlivosti.

Vyšla zpět na chodbu, seběhla schody do přízemí a otevřela další dveře, za nimiž se nacházel přijímací salónek. I tady to bylo neudržované, záclony bzučely a koberec byl tak prošlapaný, že stačilo jen trochu, aby se její kroky ozývaly.

Salónek se nijak zvláště nelišil od těch ostatních, patřil k těm menším, na jedné ze stěn se ovšem nacházel od stropu až k podlaze gobelín.

Annabeth přešla blíž, aby dobře viděla na vyšívání. Byl to strom, jehož kořeny vedly až do středověku. Na úplném vrchu gobelínu se tkvěl nápis Vznešený rod Blacků. A přímo pod tím ještě Toujours pur.

Neušlo jí, že je gobelín na několika místech poničený. Nejprve si myslela, že to udělaly běhnice, podle všeho to ale někdo udělal úmyslně. Všechny tečky, nejspíš vypálené, se nacházely u dat narození a úmrtí, chyběla ovšem jména.

Koutkem oka zaznamenala u dveří pohyb a rychle se za ním otočila.

„Zatraceně, vylekal jste mě," vydechla a zpražila Remuse Lupina pohledem. Srdce jí tlouklo jako o závod.

„Omlouvám se, nechtěl jsem tě vyděsit," řekl a omluvně se usmál. „Viděl jsem otevřené dveře, tak mě zajímalo, kdo tu je."

„Nudila jsem se, tak jsem hledala něco zajímavého," pokrčila rameny. „Co tady děláte?"

„Bude schůze, ale řekl jsem si, že dorazím dřív, abych zlepšil Siriusovi náladu," přiznal Lupin a přešel o pár kroků blíž k ní, aby se mohl podívat, co to předtím zkoumala. „Co je tu ovšem Lucinda, tak to není tolik potřeba.

Chudák tu musí být zavřený a nesmí vyjít ven, tak z toho byl dost rozmrzelý."

Annabeth jeho rozpoložení plně chápala. Ona sama na tom s náladou nebyla o moc lépe do doby, než se dostaly na Grimmauldovo náměstí. Taky nesměla kvůli bezpečí opustit pozemek, měla ovšem výhodu toho, že mohla alespoň na zahradu, kterou tenhle dům neměl.

„Skoro všichni, kdo tu bydlí, jsou tu vlastně zavření," podotkla. „Sirius, já, Hermiona a skoro všichni Weasleyovi nesmíme vyjít ven. Je to děsné, úplně ho chápu."

„Je to pro vaše bezpečí."

Annabeth s povzdechem přikývla. „Ano, já vím. Těšila jsem se, až vypadnu z našeho baráku a konečně budu s kamarády, ale to jsem nevěděla, že tady budu ještě víc zavřená."

Lupin si povzdechl a chystal se jí na to ještě něco říct.

„Omlouvám se, nemůžete za to," řekla rychle. „Harry mi o vás vyprávěl. Prý jste byl nejlepší učitel obrany, jakého ve škole měl."

„Bavíte se hodně?"

„Trochu mě uráží, že vás to tak překvapuje," ušklíbla se Annabeth, ale nemyslela to nijak zle. Samozřejmě se dalo čekat, že jejich přátelství některé lidi zarazí. „Harry byl první, komu jsem o sobě řekla pravdu.

Nebylo to sice úplně dobrovolně, ale věděl to už loňský podzim. Hodně mi pomohla jeho podpora, protože zrovna on by měl největší důvod mě nenávidět."

„Nebylo to úplně dobrovolně?" zopakoval po ní zamračeně.

„Jak jsem říkala, že se mi otec dostal do snu během loňského školního roku, tak mě potom Snape odvedl za ředitelem, poznal, co se to opravdu stalo," vysvětlila. „Brumbál poslal pro Harryho a naznačil před ním, že mám tajemství. Byl toho názoru, že bude lepší, když o tom někdo bude vědět, někdo, s kým bych si o tom mohla kdykoliv promluvit, a podle něj byl Harry nejlepší volba.

Ani jeden jsme si nezvolili svůj osud."

Lupin se pousmál. „To na Brumbála sedí. Musel si být jistý, že to Harry vezme dobře, pokud tě do toho dotlačil."

„Náměsíčníku?"

Sirius strčil hlavu do pootevřených dveří a překvapeně nadzvedl obočí, když je tam uviděl spolu stát.

„Co tu děláte?"

„Hledala jsem něco zajímavého, třeba knihovnu," odpověděla Annabeth.

Sirius vešel dovnitř. „Co je na knihovně zajímavého?"

Remus se pobaveně ušklíbl. „Sirius do knihovny chodil jen v případě, že se tam nacházely hezké spolužačky."

„Jak jsi zvládal úkoly?" zajímalo Annabeth s úsměvem.

„Možná jsem si párkrát musel zajít pro nějakou knihu, ale většinou to obstaral tady Remus. Byl v knihovně jako doma."

„Byl jsem šprt," přiznal Remus. „Zatímco Sirius a Jamesem byli přirozené talenty snad na všechno."

Při zmínce o Jamesovi se Sirius trochu zachmuřil, ačkoliv se to snažil nedat tak najevo.

„Zaujal mě ten gobelín," změnila Annabeth pohotově téma a otočila se k němu. „Hlavně ta vypálená jména."

Sirius přešel k nim a postavil se po její bok. Nečitelným pohledem zkoumal gobelín, až došel k nápisu nahoře.

„Toujours pur," přečetl. „Vždy čistí."

Ta slova pronesl s odporem, jako by byla jed.

„Blackovi si vždycky zakládali na čisté krvi," pokračoval, jeho výraz potemněl. „Mudlorození pro ně byli jako špína na botách, kterou je nutno vyčistit. Jedna moje příbuzná se dokonce pokoušela prosadit zákon na ministerstvu, aby byl lov mudlů legální."

Annabeth na něj vytřeštila oči. Věděla, že čistokrevné rody se zasazovaly o čistou krev a nesnášely mudlorozené, ale povolený lov mudlů?

„A ti, kdo se v rodině jakkoliv odlišovali, většinou teda názorově, byli bez milosti vyděděni a následně vypáleni z gobelínu."

Sirius zvedl ruku a ukázal na jednu tečku, hned vedle Reguluse Blacka.

„Tady jsem býval já, dokud jsem neutekl k Potterovým," řekl s jemným úsměvem. „Harryho prarodiče mě vždycky přivítali s otevřenou náručí, nehledě na moji rodinu. Myslím, že tuto vlastnost James i Harry zdědili po nich."

Annabeth nemohla jinak než souhlasit. James se začal se Siriusem bavit, ačkoliv jeho rodina byla zarytě proti mudlům. Harry se s Annabeth bavit nepřestal, přestože její otec zabil jeho rodiče.

„Moc mě mrzí, co se Harryho rodičům stalo," hlesla a její oči nabraly zelený nádech. „Kdybych to mohla vrátit, hned to udělám."

Sirius se odvrátil od gobelínu. „Věřím ti. Abych byl upřímný, měl jsem ze začátku trochu pochybnosti, ale Lucy mi o tobě dost vyprávěla a Harry mi taky poslal před pár dny dopis, kde se o tobě zmínil.

Navíc, viděl jsem tě na ošetřovně po tom třetím úkolu. Harry řekl, co se tam stalo, jak ses ho snažila zachránit před Voldemortem."

„Jsem mu opravdu vděčná, že mě tam nenechal," přiznala. „Otec by mě asi nepotrestal, ale byla bych nucena zůstat s ním. Nechci ani přemýšlet o tom, co by to znamenalo."

Oba dva přesně věděli, co by to znamenalo. Voldemort by jistě nelenil a snažil se ji přetáhnout na svoji stranu. Kdyby se nechtěla podvolit, nejspíš by mučil a zabil každého, na kom jí záleželo. A skončil by, až by souhlasila.

„A co ti další vypálení?" přesměrovala jejich pozornost zpět ke gobelínu. „Čím se provinili oni?"

Sirius se zaměřil na další vypálená místa a potom ukázal na tečku nejblíže té jeho.

„Tady byla Andromeda, matka Tonskové," řekl a lehce se usmál. „Dromeda si vzala mudlorozeného kouzelníka Tedda Tonkse, což bylo nepřijatelné.

Její sestry si ale vzaly čistokrevné kouzelníky, a tak tu pořád jsou."

Ukázal na další dvě jména a potom sjel prstem přes zlatou nit vedoucí ke jménu pod jedním z nich.

„Dracova matka je tvoje rodina?" zvedla překvapeně obočí.

„Sestřenice," přitakal Sirius a ukázal na další vypálené místo. „Tady býval strýček Alphard. Zanechal mi nějaké peníze, když jsem utekl, a tak ho matka vypálila.

Isla si vzala mudlu, Phineas zase podporoval jejich práva. Marius, ten měl snad osud nejhorší, protože byl moták. Pro jeho rodiče to bylo snad ještě horší, než kdyby podporoval mudly, protože to mohlo vypadat, jakože nejsou dost dobří, aby měli zdravé kouzelnické dítě."

Sirius se zaškaredil.

„Cedrella se vdala, i přes obrovský nesouhlas rodiny, za Septima Weasleyho," pokračoval potom. „Weasleyovi byli vždy, alespoň co já vím, považováni za krvezrádce. Mají sice čistou krev a měli by patřit do čistokrevné osmadvacítky, ale jejich vazby na mudly je poštvaly proti ostatním. Navíc neměli moc peněz, což byl další faktor, který musela rodina splňovat, aby byla přijata mezi smetánku."

„Takže jsi s nimi příbuzný," odtušila Annabeth.

„Všechny čistokrevné rody jsou nějak pokrevně příbuzné," vysvětlil. „Kdybychom hledali, určitě bychom narazili i na spojení mezi námi dvěma. Tvoji prarodiče sice nebyli na úplně stejné vlně jako ti moji, rodiče mých sestřenic nebo Malfoyovi, ale pořád patřili mezi smetánku.

Pokud vím, tak ohledně čisté krve byli otevřenější, což dokazuje i to, že Lucy u nich byla několikrát na prázdninách, ačkoliv je mudlorozená."

Annabeth se usmála. O rodičích své matky toho moc nevěděla, jen to, co jí řekla Lucinda. To, že nebyli tak upjatí jako ostatní čistokrevní, věděla, ale bylo fajn to slyšet i od někoho dalšího.

„Když jsem měla nastupovat do Bradavic, chtěla jsem si vzít mámino příjmení," prozradila mu. „Myslela jsem si, že ji tak budu mít blíž. Lucinda byla ale proti, protože se bála, aby se někdo ze Zmijozelu o tom příjmení nezmínil před rodiči. A takoví Malfoyovi by jej určitě poznali."

Sirius se při tom příjmení zašklebil.

„A Raddleová taky neprošla, tentokrát jsem ale nevěděla důvod," dodala. „To mi osvětlil až Harry. Poznali by mě totiž Weasleyovi, Harry a Hermiona, protože Ginny poznala mého otce v jeho šestnáctileté verzi z deníku, kdy se představoval svým pravým jménem."

„A to je?"

„Tom Rojvol Raddle," odvětila. „To bylo to poslední, co mu jeho matka dala, než zemřela.

Proto jsme vymyslely úplně fiktivní příjmení, které mělo vyznět mudlovsky. Patřilo to k historce, že můj otec je mudla, který mámu opustil ještě před mým narozením."

„Můžu se na něco zeptat?"

Annabeth se na Siriuse překvapeně podívala. Nepřipadal jí jako člověk, který se nejdřív ptá, zda se může vůbec zeptat. Prostě se zeptá.

„Samozřejmě," přitakala.

„Byl Zmijozel jasná volba?" zajímalo ho.

„Ne," zavrtěla Annabeth hlavou s lehkým úsměvem. „Rozmýšlel se mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Prý ale v nadcházejících událostech sehraju velkou roli a budu vedle sebe potřebovat ty správné lidi, které najdu na koleji.

Hádám, že mluvil o Dracovi, Pansy, Blaisovi a taky Daphne."

Bylo to poprvé, co někomu řekla, co jí Moudrý klobouk při Zařazování prozradil. Vůbec si to ale neuvědomovala.

„Mohl bys mi teď ukázat knihovnu?" požádala Siriuse. „Nejspíš bude plná černé magie, ale něco normálního, co by mě mohlo zajímat, se tam beztak najde."

Sirius přikývl a pokynul jí, aby ho následovala. Vůbec si nevšimla, že během jejich rozhovoru se Remus někam tiše vypařil, snad aby jim nechal nějaké soukromí.

Vyšli ven na chodbu, potichu se proplížili kolem obrazu Siriusovy matky, aby ji nevzbudili, a vystoupali schody do prvního patra domu. Vešli do jednoho z dalších salonků a Sirius se postavil čelem k malé knihovně s pár knihami.

Vytáhl svou hůlku a klepl špičkou na knihu vázanou v zelené kůži. Knihovna se vysunula o několik palců dopředu a potom ustoupila do boku, aby odhalila průchod za ní.

„Když budeš chtít ven, klepni zezadu jenom na zadní stěnu té knihovny," prozradil jí a odešel.

Annabeth přikývla a vešla do prostorné knihovny. Všechny police přetékaly knihami od stropu po zem a ona netušila, kde má začít.

Sice Siriusovi řekla, že chce něco normálního, pravda ale byla, že chtěla najít jedno určité kouzlo a nedělala si iluze, že bude spadat pod černou magii. Pokud bude mít štěstí, bude s ní pouze hraničit.

Opatrně vytáhla několik svazků a posadila se s nimi do křesla, které nejdřív kouzlem očistila. Postupně procházela jednu knihu za druhou a snažila se nezačíst do ničeho, co nehledala.

Lhala by, kdyby řekla, že jí některá kouzla černé magie nezaujala. Opravdu byla mnohem barvitější než klasická magie, ale ta s sebou nenesla žádná rizika.

Venku se už začínalo stmívat, když konečně narazila na to, co hledala.

Jak proniknout do cizího snu a ovládnout jej říkal název na záhlaví stránky.

Proniknutí a ovládnutí snu patří mezi kouzla na hranici normální a černé magie. Umožňuje kouzelníkovi či čarodějce objevit se v cizím snu nebo jej vytvořit a následně ovládat. Zároveň zajišťuje, že sen neskončí, dokud to nebude chtít osoba, jež kouzlo vyslala.

Aby bylo kouzlo úspěšné, musí druhá osoba spát, jinak se kouzlo nezdaří.

Kouzlo je ovšem náročné a vyžaduje absolutní koncentraci. Špatné provedení může mít fatální následky!

Annabeth vzala do ruky brk a namočila jej do kalamáře. Nebyla si první jistá, zda inkoust nevyschl, byl ovšem podle všeho opatřen kouzlem. Nebyl tedy problém, aby si formuli přepsala na prázdný pergamen.

Lákalo ji projít i další knihy, zda tam nenajde něco užitečného, ale byla tu už podle všeho dost dlouho, aby se po ní někdo začal shánět. Navíc nechtěla zavdat jakékoliv důvody k pochybnostem o její loajalitě, protože tu opravdu byla většina knih o černé magii.

Schovala knihu zpět na své místo a vyrazila do pokoje. Jak jí Remus řekl, na dnešní den byla svolána porada, takže hádala, že všichni nezletilí a dvojčata budou odposlouchávat nahoře na schodech.

Sotva ovšem vyšla na chodbu a podívala se nahoru, všichni na ni začali pohotově mávat. Rychle vyběhla schody na odpočívadlo a zjistila, že vypadají do jednoho vyděšeně.

„Co se stalo?" vyhrkla, v mysli se jí míhal jeden obraz za druhým, co se asi mohlo stát.

Zjistil snad její otec jejich polohu? Stojí přede dveřmi a chce se dostat dovnitř? Zemřel někdo z Řádu?

„Harryho napadli mozkomoři."