Znovu připomínám, že to bude míchanice :D 

Annabeth:

Harry nás navigoval k postrannímu vchodu na ministerstvo. Testrály jsme nechali tam a výtahem sjeli dolů.

Překvapilo mě, že bylo všude prázdno. Nikde nikdo. Bylo přece teprve pět hodin odpoledne, tak kde jsou všichni?

Přešli jsme hlavní halu ministerstva, kolem fontány s čarodějkou, kentaurem a skřetem, rovnou k výtahům.

Harry zmáčkl tlačítko 9, načež se výtah s rachocením rozjel. Začínala ve mě bublat nervozita. Co když to byl jen trik?

,,Ví vůbec někdo, jak se dostaneme k těm koulím?" zeptala jsem se a podívala se na Harryho. Ten se podrbal na zátylku.

,,Vedou tam černé dveře," odpověděl. Nastalo ticho. Najednou výtah zastavil a mříže se s rachocením odtáhly.

,,Odbor záhad," oznámil nám ženský hlas. Obezřetně jsem vystoupila z výtahu a vytáhla si hůlku. Měla jsem s ní větší jistotu. Louče s ohněm vrhaly stíny na zem. Několikrát jsem se ohlédla, protože jsem si myslela, že tu je ještě někdo další, než my. 

Došli jsme k černým dveřím. Pamatovala jsem si je z toho snu, kdy napadli Ronova taťku. Harry vzal za kliku a vešel dovnitř, v závěsu mi ostatní.

Ocitli jsme se v kruhové místnosti. Po stranách byly další dveře, všechny černé se zlatými klikami.

,,Co teď?" ozvala se Ginny. 

,,Musíme najít ty správné dveře," odpověděl Harry. 

,,Můžeme zkusit tyhle," řekla jsem a rozešla se k nim. Stěny se však začaly otáčet. Trvalo to několik vteřin, přesto jsem pak před očima měla jen mihotající se světla. 

,,Co to sakra bylo?" hlesl Ron.

,,Nejspíš nás to mělo zmást, kterými dveřmi jsme došli," řekla Hermiona. 

,,Musíme si pohnout. Zkusíme tyhle," připomněl nám Harry a rozešel se směrem ke dveřím, které byly naproti němu. Otevřel ony dveře a my vešli dovnitř. 

Místnost byla tmavá a ze stropu se na zlatých řetězech snášely lampy, které místnost osvětlovaly. 

Uprostřed místnosti byla postavena velká nádrž s tmavou tekutinou. Když jsem přišla blíž, spatřila jsem, že v tom něco plave. Ovšem, to co v tom bylo, mi vyrazilo dech.

,,To jsou mozky?" zašeptala jsem a upřeně se dívala na mozky plavající v kádi. 

,,Zajímalo by mě, co s nimi na ministerstvu dělají," řekla Hermiona.

,,Měli bychom jít. Tohle není ono," namítl Harry a vydal se ven. 

Když jsme vešli zpět do kruhové místnosti, Hermiona vytáhla hůlku a na dveře vedoucí k mozkům udělala velké ohnivé X.

,,Musíme vědět, do kterých dveří už chodit nemáme," vysvětlila své počínání a otočila se na nás. V tu chvíli se stěny zase daly do pohybu. Netrvalo dlouho a zase se zastavily. Dveře, které byly předtím naproti Harrymu, teď byly po jeho levém boku. 

Aniž by něco řekl, Harry se vydal do dalších dveří. Tentokrát jsme se objevili v podivné místnosti. Kamenné lavice se v řadách svažovaly dolů a tvořily tak vyhloubeninu v zemi. Úplně dole uprostřed byl kamenný oblouk s podivně průhledným středem. 

Sešla jsem trochu blíž a pozorně si prohlížela oblouk. Připadalo mi, jako bych z něj něco slyšela. Sešla jsem až k němu a stanula naproti němu. Nebyla jsem však jediná. Harry i Lenka se ke mně připojili.

,,Stává se ze mě blázen," zamumlala jsem a nespouštěla oči z oblouku. ,

,,Taky to slyším," přidala se Lenka s Harrym. Trochu se mi ulevilo. Alespoň v tom nebudu sama.

,,Harry! Musíme pokračovat. Sirius," ozvala se Hermiona. To byl pro mě jako signál. Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na ni. Stála s ostatními kousek za námi. Všichni se tvářili zvláštně.

,,Jdeme," zavelel Harry, který se taky probral a zamířil ven z místnosti. Na vrchu jsem se ještě naposledy ohlédla a vešla do kulaté místnosti. 

Hermiona její dveře ještě označila křížem. Poté se zase začaly stěny točit. Tentokrát jsem zavřela oči, abych se vyvarovala mžitkám.

Harry se znovu rozešel k jedněm dveřím. Když je však chtěl otevřít, nešlo to. Ještě jednou s nimi zacloumal. Nic. 

,,Alohomora," vložila se do toho Mia. Znovu se však nic nestalo. Poté zkusil Harry Siriusův nůž, kterému se roztavila čepel, jakmile ji vytáhl. 

,,To nebudou ony. Tys přece ty dveře normálně otevřel," připomněla mu Mia a označila dveře křížem. Steny se znovu začaly otáčet. Jakmile to přestalo, Harry vrazil do dalších dveří a zastavil se.

,,To je ono!" zavýskl a vešel dovnitř. Ihned jsem ho následovala s ostatními. Jakmile se za námi zavřely dveře, Harry zrychlil téměř na běh. Pobíhal uličkami s regály, na kterých byly zajímavé koule. Uvnitř jako by byla mlha. Připomnělo mi to hodinu jasnovidectví. 

,,Devadesát pět," zašeptal si pro sebe Harry a pokračoval dál. Znenadání se zastavil a zběsile se rozhlížel kolem sebe. 

,,Devadesát sedm," zasýpala Mia a opřela se rukama o kolena, jak se snažila vydýchat. 

,,Musí tu někde být!" zachraptěl Harry a pořád se rozhlížel kolem sebe. Sirius však nikde nebyl. 

,,Není tu," hlesla jsem a snažila se zahnat paniku, která mě pohltila. Nikde tu však nebyla ani stopa po zápasu. Sirius by se jistě bránil, klidně i ručně, kdyby to bylo potřeba.

,,Harry? Tady je tvé jméno." Otočila jsem se a spatřila, jak Neville stojí u jednoho regálu a dívá se na jednu kouli. Jmenovaný k němu přešel a podíval se na tu kouli. Poté ji i přes Hermioniny protesty vzal do ruky. Shlukly jsme se kolem něj, když se za námi ozval hlas.

,,Výborně. Teď se pěkně otočte a dejte nám to." Se zděšeným pocitem jsem si uvědomila, že jsme nalítli. Mělo mi to dojít Donutila jsem se zachovat si klidnou tvář a otočila se.

Kousek od nás stál Lucius Malfoy s nějakou ženou po boku. Měla ovšem masku. Rozhlédla jsem se kolem a zjistila, že nejsou sami. V každé uličce někdo stál. Všichni byli zahaleni, kromě Malfoye. Nenávistně jsem se na něj podívala. Cítila jsem, jak mi černají oči. 

,,Ale copak? Holčička se nám zlobí?" ozvala se ta žena posměšně. 

,,To se tak bojíte, že ani neukážete svoji tvář?" neodpustila jsem si jedovatou poznámku. Žena vytáhla hůlku a namířila ji na mě. 

,,Uklidni se! Pokud jí něco uděláš, tak víš, co se stane!" okřikl ji Malfoy a až pak si uvědomil, co řekl. Vítězně jsem se usmála.

,,No to se podívejme. Otec vám nařídil, abyste mi neubližovali. To jsem zvědavá, kdo z vás to dřív poruší," poznamenala jsem se. Náhle si žena sundala masku. Držela jsem se, abych nedala najevo překvapení. Měla jsem to čekat. Přede mnou stála Bellatrix Lestrangerová, nejvěrnější služebnice otce.

,,Kde je Sirius," ozval se náhle Harry. Málem bych zapomněla, že tu všichni jsou.

,,Měl by ses naučit poznat skutečnost od představ," ušklíbl se Lucius a Bellatrix se zachechtala. Ostatní smrtijedi nečinně přihlíželi a mířili na nás hůlkami. ,,A teď mi dej tu věštbu a nikomu se nic nestane."

,,Snad si nemyslíte, že tomu uvěříme," vyštěkla jsem.

,,Bacha na jazyk. Nemůžeme ublížit tobě, ale ostatním ano. Přece nechceš, aby kvůli tobě umřeli," sykla varovně Bellatrix. Neskryla jsem zděšení, čemuž se začala chladně smát. 

,,Přece chceš vědět tajemství tvé jizvy. Odpověď je v té ruce, Pottere. Stačí, abys mi tu věštbu dal a můžu ti všechno ukázat." Během vyprávění došel Lucius až k Harrymu. Teď stál těsně před ním a kdyby chtěl, mohl by mu věštbu jednoduše vzít.

,,Čekal jsem čtrnáct let," hlesl Harry a upřeně se díval na skleněnou kouli. Doufala jsem, že neudělá to, co vypadá, že se chystá udělat, ,,tak můžu počkat ještě chvíli. Teď!"

,,Mdloby na vás!" vykřikli jsme všichni zároveň a poslali na smrtijedy kletby. Bellatrix ji odrazila a v černém závoji zmizela. Stejně tak Lucius. Rozběhla jsem se směrem pryč. Bohužel sama. Pořád jsem se otáčela a kontrolovala, jestli za mnou není nějaký smrtijed. 

Zničeho nic se přede mnou zhmotnil nějaký smrtijed. Neváhala jsem, vyslala na něj odzbrojovací kouzlo a hned na to omračovací. Nestihl to druhé vykrýt a padl v bezvědomí na zem. Proběhla jsem kolem něj a utíkala dál hledat východ.

Už jsem téměř nemohla a běžela z posledních sil. Až se odtud dostanu, tak začnu pořádně trénovat kondici. Probelhávala jsem se koncem jedné uličky, když jsem do někoho silně narazila. Spadla jsem na zem a hůlka mi odletěla kousek ode mě. Vzhlédla jsem a všimla si ostatních. Všichni se snažili popadnout dech. Harry ke mně natáhl ruku a pomohl vstát.

,,Díky," zasýpala jsem a přivolala si hůlku zpět k sobě. Najednou Lenka vyjekla a ukázala někam za nás. Blížil se k nám oblak černého dýmu. Ten samý, na který se dokáží proměnit všichni smrtijedi. Překvapeně jsem hleděla na Ginny, která pozvedla hůlku a vykřikla: ,,Reducto!"

Paprsek narazil do jedné řady s věštbami, načež začala padat. Zároveň začaly padat věštby a rozbíjet se o zem. Smrtijed to ještě stihl otočit a odletěl někam jinam. Regál přepadl a strhl s sebou další. Takhle to šlo jako domino. Začala jsem couvat. Ostatní pochopili můj ústup a dali se na útěk.

Nevím, kde jsem sebrala tolik síly, ale běžela jsem jako smyslů zbavená. Nejspíš za to mohl ten adrenalin. Konečně jsem před sebou spatřila otevřené dveře, kterými jsme sem došli. Proběhla jsem jimi a namísto, abych dopadla na podlahu, jsem začala padat.

Zase jsme blíž konci :)

Půlka kapitoly teda byla napůl opsaná a druhá z filmu, protože kdybych to brala z knihy, tak by to bylo na dlouho :D 

Snad nevadí :) Další už bude víc z mé hlavy..začátek teda z filmu, ale pak moje fantazie :)

Chystám tam teda jeden velká zvrat, který vám doufám nebude nijak vadit :D 

Je to ale důležité pro třetí díl :) :D 

Mám vás všechny ráda :*

Nikky