Pohled třetí osoby:

Annabeth stála u v Komnatě nejvyšší potřeby vedle Harryho, který všem vysvětloval, co dnes budou dělat. Od setkání Annabeth s otcem ve snu uběhl téměř týden. Často se přistihla, že nedává pozor, co profesoři nebo její kamarádi říkají, jak přemýšlela nad tím příběhem. A výjimkou nebyla ani tato situace. Mrzelo ji, že jí to nemůže povyprávět její matka sama. Kdyby mohla, vrátila by jí život.

,,Annabeth?" Dívka zavrtěla hlavou a podívala se na brýlatého chlapce.

,,Promiň, byla jsem mimo. Říkal jsi něco?" zeptala se.

,,Ano. Ptal jsem se tě, jestli bys nemohla vykouzli patrona jako ukázku," odpověděl. Annebeth přikývla a začala se soustředit na šťastnou vzpomínku. Jakmile ji našla, objevil se jí na tváři úsměv a modré oči vypadaly ještě modřejší, než kdy před tím.

,,Expecto patronum."Z dívčiny ruky vyletěl světle modrý paprsek, jenž se zformoval do podoby vlka. Ozvalo se několik zalapání po dechu. Vlk si oběhl komnatu a zastavil se před Annabeth. Šťastně vrtěl ocasem, a přestože nebyl živý, v očích se mu radostně blýskalo. 

,,Tak jo. Vybavte si tu nejšťastnější vzpomínku a nechte ji, aby vás naplnila. Nezapomeňte, že váš patron vydrží do té doby, dokud se na něj soustředíte." Studenti se rozestoupili, aby měli trochu místa a pozvedli hůlky. Komnatou zavládlo hrobové ticho. Všichni se snažili najít tu nejšťastnější vzpomínku, jakou mají.

,,Expecto patronum." Jako první to zkusila Ginny. Z její hůlky vytryskl slabý paprsek světla, ale to bylo vše. Zklamaně svěsila hlavu i ramena.

,,Nebuď zklamaná, Ginny. Některým lidem se nikdy nepodaří vyčarovat patrona a tobě se to povedlo z části. To znamená, že na to máš, jen stačí trénovat," chlácholila ji jemně zmijozelka. Zrzka přikývla a slabě se usmála.

,,Expecto patronum." Komnatou se rozlehl další hlas. Dívka se otočila a spatřila, jak se před Hermionou zhmotnila vydra. Za pár sekund však zmizela.

,,Skvělé, Mio," pochválila ji a usmála se. Hermiona se na svou kamarádku podívala a úsměv jí opětovala. Místností se začaly nést další výkřiky kouzla. Většině se stalo to samé, co Ginny. Některým se neobjevilo vůbec nic. Jenom dalším dvěma se stalo to, co Hermioně. Georgeovi a Fredovi se podařilo patrona udržet několik sekund, než se rozplynul. 

Annabeth a Harry procházeli kolem dokola a dávali rady, ostatně jako vždy.

Takhle v Komnatě strávili další hodinu, než se polovině podařilo vyčarovat kompletního patrona. Několik patronů se nahánělo a pobíhalo po místnosti. Jejich majitelé se šťastně usmívali. Bohužel některým, zejména Nevillovi, to nešlo. 

,,Na jakou vzpomínku jsi myslel?" zeptala se ho Annabeth. Chtěla zjistit, jestli to není ve vzpomínce. Taky se jí to párkrát stalo.

,,Na hodiny Bylinkářství. Jsou mé nejoblíbenější a jsem v těch hodinách opravdu rád," odpověděl.

,,Sice to zní velmi šťastně, ale to nestačí. Potřebuješ nějakou, která ti pokaždé vykouzlí úsměv na tváři. Třeba když jsi byl s přáteli a cítil ses uvolněně a nic tě netrápilo. Máš takovou nějakou?" 

,,Myslím, že jo," řekl a pousmál se.

,,Popiš mi ji," vyzvala ho.

,,Když jsme jeli tento rok do Bradavic. Seděl jsem v kupé s Lenkou, Ginny, Harrym, Ronem a Hermionou. Povídali jsme si, smáli se a podobně." Annabeth se zamyslela. Rozhodně to byla silnější vzpomínka, než ta před tím. 

,,Tak se na ni soustřeď a zkus to znovu," vybídla ho se zamyšleným výrazem. Neville přikývl. 

,,Expecto patronum." Z konce hůlky vyšlehla modrá záře. Zformovala se neidentifikovatelného zvířete a zase se vytratila. Přestože se to Nevillovi nepovedlo úplně, na tváři se mu usadil úsměv.

,,Super, Neville. Pokračuj takto a brzy se ti to podaří úplně," povzbudila ho Annabeth a přešla dál. Stála u nějaké mrzimorské dívky, když se dveře místnosti otevřely a zase zavřely. Zmijozelka se rozhlížela kolem sebe, ale nikoho nezahlédla. 

,,Doby? Co tady děláš?" Annabeth zůstala pohledem na Harrym. Hlavu měl sklopenou a mluvil k malému skřítkovi. 

,,Harry Pottere, pane...Dobby vás přišel varovat...domácí skřítkové ale mají zákaz vám něco říkat," vypískl a rozběhl se proti zdi. Harry po něm rychle hmátl a stáhl ho zpět. Chytil ho za obě ruce, aby si nemohl dál zkusit ublížit.

,,Co se stalo, Dobby?" zeptal se klidně chlapec.

,,Harry Pottere...ona...ona," zajíkl se skřítek. Annabeth zvědavě sledovala situaci. Podle Dobbyho rozrušení muselo jít o něco vážného. Určitě by tak nevyšiloval kvůli blbosti.

,,Umbridgeová?" zhrozil se Harry. Dobby přikývl a pokusil se dostat z Harryho držení. ,,Dobby, co se stalo? Zjistila to o Brumbálově armádě?" naléhal Harry. Skřítek nemusel odpovídat, stačila jeho sklíčená tvář. ,,Jde sem?"

,,Ano, Harry Pottere, jde!" zakvílel skřítek a svezl se na podlahu. V Komnatě zavládlo ticho. Jako by Annabeth teprve došel význam jeho slov.

,,Na co čekáte? Utíkejte!" zakřičela. Studenti na nic nečekali a začali se hrnout k východu, u kterého se vytvořila zácpa, jak se každý chtěl co nejrychleji prodrat ven. Za pár sekund však byla zničena, když první vyběhli ven. Annabeth slyšela, jak všichni utíkají chodbami.

,,Tak pojdťe!" křikla Hermiona, která stála u dveří. Zmijozelka si všimla, jak Harry něco zamumlal skřítkovi. Ten přikývl a taky se vytratil. 

,,Musíme pryč." Annabeth přikývla a začala utíkat s Harrym po boku pryč od Komnaty nejvyšší potřeby.

,,Musíme se někam schovat. Co je nejblíž?" zachraptěla dívka.

,,Chlapecké záchody," odpověděl Harry udýchaně. Přikývla a utíkala dál. Měla plán, ale museli dorazit na záchody.

Najednou se jim něco omotalo kolem kotníků a oba dva spadli na zem. Annabeth se překulila na záda a spatřila, jak nedaleko od nich stojí Draco s hůlkou v ruce a provinilým výrazem ve tváři. Annabeth se na něj povzbudivě usmála. Musel to udělat, pomyslela si. 

,,Paní profesorko! Dva jsem chytil! vykřikl a ještě jednou se na dívku omluvně podíval. Z druhé chodby se vynořila Umbridgeová a s hůlkou v ruce a snažila se popadnout dech.

,,Výborně! Ty jsem právě chtěla vidět!" vyhrkla nadšeně, zatímco zkracovala tu vzdálenost mezi nimi. ,,Uděluji Zmijozelu padesát bodů. Teď už se o ně postarám sama. Běžte zkusit chytit ještě další, Draco," vybídla chlapce. Jmenovaný přikývl, a když se Umbridgeová odvrátila, omluvně se usmál na Annabeth. ,,Vy dva půjdete se mnou do ředitelny. Vstaňte," přikázala jim. Dvojice se vyškrábala na nohy. Umbridgeová chytila každého z jedné strany za paži a vyrazila k ředitelně. 

,,Šumivé bzučivky," zatrylkovala profesorka a počkala, než se chrlič odkloní. Pak společně s Annabeth a Harrym vyjela ke dveřím pracovny. Neobtěžovala se nějakým klepáním a rovnou vešla dovnitř, stále svírajíc paže dvojice. Annabeth se rozhlédla. Za svým stolem seděl Brumbál a vedle něj stála profesorka McGonagallová. Nebyli však jediní v místnosti. U krbu stál ministr kouzel Popletal a nedaleko od něj Percy Weasley s brkem a pergamenem v ruce. U dveří pak stáli ještě Kingsley Pastorek, kterého si Annabeth pamatovala z Fénixova řádu, a neznámý muž. 

Jen co se zavřely těžké dveře ředitelny, pustila profesorka oba studenty. Annabeth si začala mnout místo, kde ji profesorka držela. Byla malá, ale sílu měla velkou. Popletal se na ně podíval a na tváři se mu usadil vítězný úšklebek. 

,,No vida," řekl a ušklíbl se ještě víc.

,,Měl namířeno do nebelvírské společenské místnosti a ona byla s ním. Utíkala se někam schovat," promluvila Umbridgeová. Annabeth se nadechla, že něco řekne, ale všimla si Brumbálova varovného výrazu. ,,Chytil je mladý pan Malfoy." 

,,Tak Malfoy?" zeptal se uznale ministr. ,,To nesmím Luciusovi zapomenout říct. Nuže, pane Pottere a slečno Raddleová, určitě víte, proč jste tady." Annebeth se rozhodla zapírat. I varovný pohled ředitele ji v tom utvrdil. Byla přesvědčená, že nemají žádný důkaz.

,,Ne," odpověděla s Harrym zároveň.

,,Prosím?" zeptal se Popletal, jako by se chtěl ujistit, že se nepřeslechl.

,,Ne," zopakovala Annabeth. 

,,Tak vy nevíte, proč tady jste?

,,Už jsme Vám řekli, že nevíme," odpověděl chladně Harry a probodával Popletala pohledem.

,,Takže je pro vás novinka, že byla na zdejší škole odhalena nezákonná studentská organizace, přestože tyto organizace byly zakázány v ministerském výnosu?!" vyjel Popletal. 

,,Myslím, že by to šlo rychleji, kdybych přivedla naši informátorku," ozvala se Umbridgeová jemným hláskem, který od ní Annabeth nikdy neslyšela, a ze kterého se jí chtělo zvracet. 

,,Ano, jistě," přikývl ministr a Umbridgeová se vytratila z místnosti. ,,Nic nepomůže tolik jako očitý svědek, nemám pravdu Brumbále?"

,,Ale jistě," přitakal Brumbál a pokýval hlavou. Trvalo několik dalších minut, než se dveře do ředitelny znovu otevřely a dovnitř vstoupila Umbridgeová s nějakou studentkou, která si zakrývala obličej. Annabeth v ní poznala Marrietu. Vzedmula se v ní vlna vzteku. Cítila, jak se jí změnila barva očí. Kornelius Popletal tiše vyjekl a o krok ustoupil. Harry si toho všiml a pohledem zabloudil k jeho kamarádce, načež ji chytil za zápěstí, aby ji alespoň trochu uklidnil. 

,,V pořádku, má drahá, ničeho se nebojte," snažila se Umbridgeová uklidnit Marrietu. ,,Udělala jste dobře, že jste všechno oznámila. Pana ministra jste velmi potěšila."

,,Ano, ano. Pojďte blíž, drahoušku, podívejte se na mě a nestyďte se. Poslechneme si, co nám...u všech skákavých chrličů!" Jakmile Marrieta zvedla hlavu, Popletal se zděsil a uskočil dozadu. Dívka si rychle zase skryla obličej, ale nestihla to dřív, než si všichni v místnosti stihli všimnout hnusných puchýřů, které pokrývaly její obličej a tvořili slovo PRÁSKAČ. 

Annabeth se samolibě usmála. V duchu děkovala Hermioně, že se takhle pojistila. 

,,Té vyrážky si nevšímejte, drahoušku, a stáhněte si ten hábit z pusy a povězte panu ministrovi to, co jste řekla mně." Marrieta divoce zavrtěla hlavou na nesouhlas, až jí létaly vlasy.

,,Tak to tedy řeknu já!" vyštěkla netrpělivě. ,,Pane ministře, dnes ke mně přišla slečna Edgecombová s tím, že mi něco musí říct. Řekla, že když se vydám do sedmého patra do tajné místnosti, které se také říká Komnata nejvyšší potřeby, najdu v ní něco, co mi bude velmi užitečné. Po několika otázkách jsem se dozvěděla, že se tam má konat nějaké shromáždění. Jenže začalo působit toto uřknutí a slečna po zhlédnutí v zrcadle nebyla schopná nic dalšího říct." 

,,A můžete mi prozradit, co se na tom shromáždění dělo? Kdo tam byl?" Marrieta znovu zavrtěla hlavou na nesouhlas. ,,To na to není nějaké protikouzlo?" vyjel na profesorku Umbridgeovou ministr.

,,Bohužel není," přiznala neochotně Umbridgeová. ,,Pokud ale nemůže mluvit, povím to za ni já.

Určitě si vzpomínáte, že tady pan Potter a slečna Raddleová se setkali s několika dalšími studenty v hostinci U Prasečí hlavy. Cílem tohoto setkání bylo je přesvědčit, aby se přidali do nezákonného spolku, aby se učili zaklínadla a kletby, jež ministerstvo považuje pro děti školního věku za nevhodné." Annabeth nezadržela odfrknutí, které se jí vydralo z úst. Všichni přítomní na ni překvapeně pohlédli.

,,Máte k tomu nějaké námitky, slečno?" zeptal se nebezpečně Popletal.

,,Ano a hned několik. To setkání se konalo pár dní před tím, než vyšel v platnost zákaz o scházení, takže nezákonný nebyl. A to, že se měly učit kletby a zaklínadla nám nevhodná, považujete kouzla, jako je například Protego, Mdloby na tebe nebo Expelliarmus, které bychom se měli učit a umět, protože je to v osnovách školy, ale díky tady profesorce bychom absolutně pohořeli u zkoušek NKÚ či OVCE, protože bychom je neuměli použít v praktické části?" 

,,Takže nepopíráte, že se ta schůze konala?" ujišťoval se ministr.

,,Nevidím důvod, proč by to slečna Raddleová měla popírat, když se nejednalo o nic nezákonného," promluvil Brumbál. ,,Žádné nařízení porušeno nebylo."

,,To je hezké, ale od té doby uplynulo téměř šest měsíců, takže každá schůze konaná po té první už nezákonná byla," řekla Umbridgeová vítězně.

,,Byly by nezákonné, kdyby se od té doby nějaká schůze konala. Máte nějaký důkaz, že se schůze konaly?" uzemnil ji Brumbál. Umbridgeová vypadala, že za chvíli vyletí z kůže.

,,Copak jste neposlouchal, co nám tady slečna Edgecombová vykládala?" vyjekla.

,,Pokud si dobře vzpomínám, šla vám pouze oznámit, že se schůze konat měla," připomněl jí Brumbál. Profesorka se obrátila na Marrietu. 

,,Slečno Edgecombová, povězte nám, jestli se schůze za posledních šest měsíců konaly. Stačí jen přikývnout," řekla sladkým hlasem. Annabeth se zahleděla na Marrietu. Její oči, které ještě před chvílí byly plné strachu, vypadaly prázdně. Pak zavrtěla hlavou na nesouhlas.

,,Myslím, že jste nerozuměla otázce, drahoušku. Konala se dnes schůze? Pokud ano, přikývněte," zkusila to znovu profesorka, s mírnou netrpělivostí v hlase. Dívka znovu zavrtěla hlavou. 

,,Myslím, že slečna přesně pochopila, na co jste se jí ptala, Dolores. Za posledních šest měsíců se žádná schůze nekonala, je to tak?" Za celou dobu, co se v ředitelně nacházeli, promluvila profesorka McGonagallová poprvé. Ostrost v hlase nešla přeslechnout, jakmile však mluvila na studentku, trochu ho zjemnila. Marrieta přikývla.

,,Ale dnes se schůze konala!" zaječela Umbridgeová a začala kolem sebe rozhazovat rukama. ,,Vedl ji Potter a Raddleová!"  Marrieta začala vrtět hlavou na nesouhlas, což profesorku ještě víc rozzuřilo. 

,,Dolores," promluvil Popletal varovným tonem. Profesorka se na něj otočila a snažila se popadnout dech. Několikrát se zhluboka nadechla a vydechla. ,,Řekněte nám, co se dělo potom, když vám slečna Edgecombová řekla o té schůzi.

,,Jistě. Okamžitě jsem se v doprovodu několika důvěryhodných studentů vydala do sedmého patra, abych je přistihla při činu. Jenže je někdo musel varovat, a než jsme tam dorazili, rozutekli se pryč. Naštěstí slečna Parkinsonová na můj příkaz vběhla do Komnaty, kde našla pergamen se jmény všech, kteří se té schůze účastnili," řekla a vytáhla z kapsičky svého kostýmku složený pergamen, který podala ministrovi kouzel.

,,Jmenný seznam nic neznamená. Lidi se na něj podepsali ten den, kdy jsme se setkali v tom hostinci. Druhý den jsme se v Komnatě sešli, což připomínám nebylo nezákonné, a konzultovali, co by se kdo chtěl naučit. Pergamen tam musel zůstat, když jsme odcházeli," zalhala Annabeth.

,,A jak vysvětlíte, že dveře Komnaty byly otevřeny? Kdybyste tam nebyli, Komnata by se ani neukázala," oponoval jí Popletal.

,,Jednoduše. Komnata se ukáže, když si něco toužebně přejete. Paní profesorka si určitě toužebně přála, aby získala nějaký důkaz, který by dosvědčil její tvrzení. Protože Komnata neměla nic jiného, než ten pergamen, ukázala právě ten seznam." Umbridgeová zrudla na úroveň té nejčervenější barvy, kterou kdy Annabeth viděla.

,,To jsou lži!" zaječela a chtěla se na dívku vrhnout. Annabeth pohotově vztáhla ruku.

,,Dotknete se mě a budete toho litovat do konce svého života," zasyčela dívka. Ubridgeová zhluboka dýchala a snažila se uklidnit.

,,Co si to dovolujete! To je vyhrožování!"

,,Ne. To je varování." Annabeth se v očích odrazilo něco, co donutilo profesorku ustoupit o krok dozadu. 

,,Máte ještě nějaký důkaz?" zeptala se netrpělivě profesorka McGonagallová.

,,Přestože nemůžeme dokázat, že se scházeli, jméno toho shromáždění je Brumbálova armáda. Co mi k tomu povíte, Albusi?" zeptal se Popletal s vítězným úšklebkem.  

,,Vidím, že hra skončila," usoudil Brumbál. Annabeth vykulila oči. Tak ona se tady pokouší situaci zachránit a on se přizná?!

,,Aha! Takže přiznáváte, že jste budoval armádu!" vyštěkl ministr.

,,Ano," přitakal Brumbál. 

,,Zosnoval jste proti mě spiknutí?!" 

,,Přesně tak." V ministrově obličeji se objevil téměř šílený výraz vítězství. Annabeth připadalo, jako by mu přeskočilo. Popletal se divoce otočil a podíval se na Percyho.

,,Weasley! Weasley, máte to všechno zapsané? Celé jeho doznání?" rozkřikl se.

,,Ano, pane ministře. Myslím, že mám všechno," ujistil ho Percy a zběsile dál psal, až mu několik kapek inkoustu dopadlo na tvář.

,,Dobře. Přepište to a kopii pošlete do Denního věštce. Měli bychom ještě stihnout ranní vydání. A vy," řekl a otočil se zpět na ředitele. ,,vy budete eskortován na ministerstvo, a poté do Azkabanu, kde si počkáte na rozhodnutí soudu." 

,,Ach," povzdechl si pobaveně Brumbál. ,,Zřejmě se necháváte unést klamnou představou, že se nechám klidně odvést. Ujišťuji vás, že do Azkabanu jít nehodlám." To už vztekem zrudl i ministr a na krku mu naskákaly rudé fleky.

,,Tak dost! Chopte se ho!" vyštěkl a podíval se na dva bystrozory u dveří. Místnost ozářilo jasné světlo a podlaha se otřásla. Annabeth i Harryho někdo strhl na zem ve chvíli, kdy místnost ozářilo další světlo. Ozvalo se několikanásobné zaječení a ředitelnu naplnil prašný oblak. Přišlo další vřísknutí, když se ozvala tupá rána a někdo spadl na zem. 

,,Jste v pořádku?" Annabeth zvedla hlavu a spatřila nad sebou a Harry profesora Brumbála. Dívka přikývla, přestože se cítila, jako by ji přejel parní válec, a ztěžka se postavila.

,,Ano," přisvědčila profesorka McGonagallová, která ty dva stáhla na zem.

,,Tak jo. Musíte mě oba poslouchat. Harry, musíš se za každou cenu naučit nitrobranu. Uděláš přesně to, co ti profesor Snape řekne. Annabeth, odteď se musíš hlídat. Nesmíš se nechat profesorkou Umbridgeovou naštvat, protože to bude její záměr. Bude hledat jakýkoliv důvod, aby vás oba vyhodila ze školy. Nesmíte jí to dovolit," vychrlil ze sebe rychle. Neměli moc času. Annabeth i Harry rychle kývli na souhlas.

,,Ale pane profesore, proč jste se přiznal? Mohli jsme z toho vyváznout. Mohli jsme říct, a byla by to pravda, že jsme se pojmenovali po našem vzoru. Nemusel byste utíkat," namítla zmijozelka. Na profesorově tváři se objevil úsměv.

,,Jsem velice rád a potěšen, jak jsi lhala, ale našli by si nějaký jiný důvod, aby mě vyhodili ze školy. Takhle je to lepší," vysvětlil. Dívka přikývla, přestože se jí představa školy bez Brumbála nelíbila. Ta žába si teď bude moct dělat, co bude chtít a nikdo jí v tom nezabrání. Nad Brumbálem se objevil Fawkes. Profesor se chytil jeho ocasu, objevil se zlatý záblesk a oba dva byli pryč. 

,,Kde je?!" zavřískal Popletal, který se zvedal ze země.

,,Nevím," prohlásil Kingsley, který se rozhlížel po místnosti. 

,,Přemístit se nemohl!" zaječela Umbridgeová. ,,Ze školy se nikdo nemůže přemístit!"

,,Minervo, odveďte ty děti na jejich koleje," poznamenal Popletal, ale nevěnoval jim žádný pohled. McGonagallová nic neřekla a začala postrkovat studenty ke dveřím. 

Jakmile Annabeth dorazila na kolej, všechny pohledy se obrátily na ni. Měla chuť jim něco odseknout, ale rozmyslela si to a rovnou zamířila do svého pokoje. Tam na ni čekala Pansy a jakmile zavřela dveře, skočila jí kolem krku. 

,,Jsi v pořádku?" vyjekla ustrašeně.

,,Jo," hlesla.

,,Draco mi řek, že ti mám od něj vyřídit velkou omluvu. Umbridgeová vás prej odvedla do ředitelny. Co se stalo?" zeptala se.

,,Nezlobím se na něj, ani na tebe. Chtěli nás obvinit z porušování nařízení a vyhodit, ale podařilo se mi vyvrátit všechny její důkazy. Jenže pak se Brumbál přiznal, že to byl všechno jeho nápad, a že plánoval spiknutí proti ministrovi. Brumbál všechny, kromě mě, Harryho a McGonagallové omráčil a zmizel," vysvětlila ve zkratce.

,,Proč?"

,,Prej by si na něj našli jiný důkaz, aby ho vyhodili." Pansy přikývla a posadila se na postel. 

,,Co budeme dělat? Bez Brumbála jsme v háji," řekla zklíčeně. 

,,To nevím," řekla Annabeth a posadila se na svou postel. Poté se však zvedla a zamířila do koupelny. Dala si rychlou sprchu a šla zpět do pokoje.

,,Už půjdu spát. Jsem unavená," řekla a lehla si do postele. Pansy jí popřála dobrou noc a odešla do společenské místnosti. Netrvalo dlouho a Annabeth usnula.

Páni :D :D 

U téhle kapitoly jsem se překonala a má přes 3000 slov, což jsem už hodně dlouho nenapsala :D :D 

Jen chci říct, že jsem odhalení většinou psala podle knihy, ale snažila jsem se to alespoň trochu upravit...vzala bych to z filmu, ale to není tak obsáhlé, jako v knize....snad vám to nevadí a kapitola se i tak líbila :)

Děkuji za všechny votes&comments&reads <3 :3 

Mám vás všechny moc ráda <3 

Nikky