Pohled třetí osoby :

Annabeth vyšla ze společenské místnosti a zamířila do kabinetu profesorky Obrany proti černé magii, kde měla mít trest. Pitomá ropucha, pomyslela si, když stoupala po schodech nahoru. Třikrát zaklepala na dřevěné dveře a čekala, až ji profesorka vyzve. Po tichém ,,dále" otevřela dveře a vešla dovnitř. Okamžitě se jí chtělo zvracet. Celý kabinet byl v růžové barvě a vonělo to tam nesnesitelně sladkou vůní. Bojovala s nutkáním zacpat si nos a použít kouzlo Pulírexo. Třeba by ten zápach odstranilo. Před jejím stolem stály dva stolky s židlemi. U jednoho seděl Harry.

,,Dobrý večer, paní profesorko," pozdravila zdvořile a zavřela za sebou dveře.

,,Posaďte se ke druhému stolu. Dnes mi za trest něco napíšete." Annabeth přešla ke stolku a sedla si. Před ní byl položený papír a brk.

,,Oba dva mi teď napíšete větu : Nemám vykládat lži," řekla a napila se ze svého hrníčku.

,,Ano a kolikrát?" zeptal se klidně Harry.

,,Řekněme, dokud si to doopravdy nevštípíte," odpověděla  a usmála se. Byl to ten samý falešní úsměv. Nejspíš se neumí normálně usmát, pomyslela si Annabeth. Raději si vzala do ruky pero a začala psát. 

Jakmile větu dopsala po třetí, ucítila na levé ruce štípání. Odložila pero, aby se poškrábala. Hřbet ruky měla načervenalý, přestože se ještě nepoškrábala. Hodila to za hlavu a pokračovala v psaní dál. Napsala dalších pět vet, když štípání přešlo na pálení a ukrutnou bolest. Znovu se podívala na svou ruku. Teď už nebyla jen červená, nýbrž se na ní objevili řezné rány. Byly vytvarované do písmen a tvořily větu ,,Nemám vykládat lži". Sundala ruku ze stolku a dala si ji do klína. Ohlédla se na Harryho. Ten měl ruku stále na stole a na stejném místě měl taky něco vyřezané. Bolestivě zatínal ruku v pěst a zase zpátky.

,,To by pro dnešek stačilo," přerušila je profesorka. Annabeth téměř brk odhodila. Stoupla si a změřila si Umbridgeovou pohledem. Kdyby mohl pohled zabíjet, byla by na místě mrtvá.

Profesorce se na tváři objevil úšklebek. Annabeth jí chtěla něco říct, ale pak si to rozmyslela. Nechtěla dávat profesorce další záminku, aby ji dál týrala.

Jen se sladce usmála a řekla : ,,Přeji krásně prožitý zbytek večera, paní profesorko." Bylo vidět, jak to Umbridgeovou štve. Annabeth se vítězně usmála a vydala se pryč z kabinetu. Jakmile se za Harry zavřely dveře, co nejrychleji se dostala do druhé chodby.

,,Kráva jedna pitomá!" zanadávala potichu dívka, aby ji nikdo, kromě Harryho, neslyšel. ,,Tohle si dovolit nemůže!" vyjekla a stáhla obličej do bolestné grimasy.

,,Neměla by, ale ona si myslí opak," přitakal Harry.

,,Ropucha jedna. Nejraději bych jí ten falešný úsměv rozmlátila." Představa té ropuchy s rozmláceným obličejem jí poskytovala jakousi nesmírnou radost. Musela se sama pro sebe usmát.

,,Tak já jdu. Měj se," řekla nakonec a zamířila do sklepení, kde se nacházela její společenka. Vyslovila heslo a vešla dovnitř. Jelikož byl pátek, většina lidí byla právě tady. Jakmile zahlédla bílou kštici vlasů, okamžitě se za ní vydala. Seděl na pohovce u krbu, jako vždy, když se nacházel ve společence. Normálně by se ho pokusila vyděsit, teď na to neměla ani pomyšlení. Jenom si vedle něj sedla.

,,Jak to šlo?" zeptal se okamžitě. Místo odpovědi mu ukázala ruku. Draco vytřeštil oči. ,,To ti udělala?!" vyjekl a chytil její ruku. Annabeth sykla bolestí. Nechtěně se dotkl místa, kde bylo jedno písmeno vyryto.

,,Dala nám opisovat větu ,,Nemám vykládat lži". Brk musel být začarovaný, protože se mi to vyrylo i do ruky," vysvětlila.

,,Musíš si s tím za Snapem nebo madame Pomfreyovou, aby ti na to něco dali. Nejlíp za Brumbálem." Annabeth zavrtěla hlavou.

,,Neudělám jí tu radost, abych si stěžovala," řekla.

,,Tak aspoň za Snapem. Něco ti na to dá," pokoušel se jí domluvit.

,,Nikam nejdu. Čím míň lidí to bude vědět, tím líp." Draco si poraženě povzdechl. Neměl šanci ji nějak přemluvit. ,,Jdu spát. Jsem unavená. Dobrou." Annabeth se nahnula a políbila Draca na rty na rozloučenou. Pak se zvedla a zamířila do pokoje.

Po rychle sprše se převlékla a vlezla si do postele. Snažila se nevnímat bolest v ruce, která se po sprše trochu zmírnila. Ještě si kouzlem zatáhla závěsy a nechala se unášet světem snů.

Annabeth stála v nějaké zahradě. Připadala jí povědomá. Až po chvíli si uvědomila, že už tady byla, když se jí zdála ta noční můra. U nedalekého stromu stála postava. Nebylo jí vidět do obličeje, přesto ji Annabeth poznala. Chtě nechtě se za ní vydala.

,,Annabeth. Rád tě vidím," pronesl chladný hlas.

,,Otče," oslovila ho dívka a zastavila se kousek od něj. Stín koruny stromu ho chránil před slunečními paprsky.

,,Stále sis to nerozmyslela? Mohla bys být Princezna zla. Všichni by se ti klaněli. Měla bys obrovskou moc," snažil se ji přemluvit.

,,Neříkám, že to nezní lákavě, ale ne. Nelíbí se mi, když umírají nevinní," odmítla ho klidně. Voldemort se usmál. Alespoň o tom přemýšlela. 

,,Přemýšlej o tom," řekl. Annabeth příkývla. Sice ji myšlenka větší moci lákala, ale to bylo tak vše. Z představy, že by někoho musela mučit nebo zabit, se jí zvedal žaludek. ,,Co to máš na ruce?" Z přemýšlení jí vytrhl hlas jejího otce. Annabeth si chtěla stáhnout rukáv, ale zjistila, že má tričko s krátkým.

,,Nic," zalhala, jak nejlíp uměla. Voldemort vystoupil ze stínu a chytil svoji dceru za ruku, aby na ni viděl.

,,Kdo ti to udělal?" zeptal se naštvaně. Dívka mu vytrhla ruku z té jeho.

,,Nikdo." Voldemortovi oči potemněly. 

,,Annabeth. Kdo ti to udělal?!"  vykřikl, až sebou trhla.

,,Nová profesorka," hlesla. 

,,Proč?"  Jeho hlas byl plný zlosti. Kdyby mohl, určitě by teď někoho zabil.

,,Protože jsem na ni křičela. Řekla, že ses nevrátil, prej si vymýšlím, že jsem tvoje dcera a takové věci. Podle ní a Ministerstva na sebe chci jen upozornit. Naštvala jsem se. Dostala jsem trest, kde bylo opisování věty  : Nemám vykládat lži. Vyrylo se mi to i do ruky," vysvětlila. Voldemort zrudl ještě víc vzteky.

,,A TO TEN SENILNÍ DĚDEK NIC NEUDĚLAL?!" zakřičel. Annabeth o pár kroků odstoupila.

,,Brumbál o tom neví. Vlastně nikdo kromě Harryho a té žáby," řekla na obranu ředitele.

,,Kdy se to stalo?" zeptal se trochu klidněji. Už nekřičel, za což byla dívka ráda. Měla z něj strach, i když nekřičel. Co teprve, když se opravdu naštval.

,,Dneska," odpověděla.

,,Proč sis s tím nezašla za ošetřovatelkou?" Annabeth tato otázka překvapila. Poprvé se k ní choval jako otec.

,,Protože bych jí musela říct, kde jsem k tomu došla. Řekla by to Brumbálovi a to já nechci." Voldemort si povzdechl. I když si to nechtěla přiznat, hodně se mu podobala.

,,Doufám, že se to už příště nebude opakovat. Nenechám žádnou ženskou mučit mi dceru." Annabeth vyvalila oči.

,,Zvláštní, protože jsi to byl minulý rok ty, kdo mě mučil," poznamenala.

,,Jak to myslíš?" Voldemort vypadal víc než překvapeně.

,,Jak jsi se mi furt dostával v jednu noc do hlavy. Nemohla jsem spát a bála jsem se znovu usnout. a pak na tom hřbitově, když si na mě použil nitrozpyt. Hodně to bolelo. A pak ještě ta noční můra, kde jsi zabil tetu a Draca mučil. Víš, ona existuje i psychická bolest, která je někdy horší než fyzická," připomněla mu dívka.

,,Za ten hřbitov se ti omlouvám. Neměl jsem v úmyslu, aby ti to ublížilo. Ta noční můra tě měla přimět, aby ses ke mně přidala, ale přepočítal jsem se." On se jí omluvil. Obávaný lord Voldemort se jí omluvil. Musela se usmát.

,,Čemu se směješ?" vyprskl.

,,Ničemu. Jen mě překvapilo, že ses mi omluvil. Myslela jsem, že lord Voldemort se nikdy neomlouvá," řekla.

,,Neomlouvá, ale jsi  to jediné, co mi po Alexis zbylo. A i když to tak nevypadá, tak tě mám rád." Tak tohle ji dostalo úplně. Nevěděla, jestli lže. U něho jediného to nedokázala poznat, ale bylo jí to jedno. Udělala několik kroků a objala ho. Slzy jí začaly téct po tvářích. Její otec ji začal hladit po zádech, aby ji aspoň trochu utešil. Po chvíli se opravdu uklidnila a odtáhla. Setřela si poslední stopy slz a usmála se.

,,Měla bys už jít, abys nezaspala," řekl Voldemort.

,,Ale jsme tu jen chvíli," namítla.

,,Ve snech plyne čas jinak," vysvětlil. Annabeth přikývla. Začala se soustředit na návrat. Cítila, jak ji konečný prstu brní, jako by po nich běhali tisíce mravenců. Naposledy se na otce usmála, a pak zmizela v temnotě.

Čau :)

Doufám, že se vám kapitola líbila :)

Co říkáte na lidského Voldyho? :D Velká změna, co?:D

Jinak, vím, že je věta "nemám vykládat lži" obrana, ale nevěděla jsem, co jiného by měla psát...taky ji označili za lhářku, takže :D

Díky za všechny votes&reads&comments :) moc si toho všeho vážím :)

Btw. Co budete mít na pololetní? :D

Nikky