Upozoňuji,že některé části budou z filmu a některé z knihy - např. první hodina s Ubridgeovou.Kdybych to měla opisovat z knihy,tak to bude na hrozně dlouho,tak to bude nakombinované :) :D 

Ann:

Když jsem se probudila, ostatní holky ještě spaly. Opatrně jsem tedy vylezla z postele a zamířila do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu a zkulturnila se.

V pokoji jsem se pak převlékla a zamířila do společenky. Ta byla téměř prázdná, ale mě zaujaly blonďaté, téměř bílé vlasy, jejichž majitel seděl na sedačce a hleděl do blba.

,,Co tak brzo?" Opatrně jsem se přikradla blíž a naklonila se k jeho uchu. Přesně jak jsem doufala, vyděšeně vyskočil ze sedačky a otočil se na mě. Musela jsem se držet, abych nespadla na zem a nezačala se smát.

,,Tohle už mi nedělej. Málem jsem dostal infarkt!" vyjekl a hlasitě oddechoval.

,,Ale no tak. Byla to jen sranda." Zvedla jsem ruce na obranu.

,,Pěkně blbá sranda," odsekl.

,,Jdeme na snídani?" změnila jsem téma.

,,Ještě ne," zavrtěl hlavou a přešel blíž ke mně.

,,Proč?" zeptala jsem se nechápavě.

,,Za to vyděšení mi dlužíš polibek. A ještě jeden na uvítání," vysvětlil a uculil se. Zkrátila jsem tu mezeru mezi námi a jednou ho políbila. Než jsem se nadála, tak náš polibek prohloubil.

,,To bylo za dva polibky," vydechla jsem a usmála se.

,,Teď už můžeme jít," řekl, chytil mě za ruku a zamířil ven z koleje.

---------------------

Ve Velké síni bylo na tuhle ranní dobu hodně lidí. Většina z nich byli prváci, kteří se báli, aby nezaspali, nebo šesťáci a sedmáci. Sem tam někdo z nižších ročníků. Posadila jsem se ke zmijozelskému stolu a porozhlédla se po něčem na jídlo.

Natáhla jsem se a podala si toust, máslo a marmeládu. Všechno jsem to na sebe natřela a konečně se zakousla.

,,Tady máte své rozvrhy." Za námi se ozval hlas profesora Snapea. Otočila jsem se a převzala si od něj dva papíry.

,,Děkujeme," řekla jsem, ale to už šel za dalšími studenty z naší koleje. Ten se svým jménem jsem si položila před sebe a ten druhý dala jeho majiteli.

,,Ale ne," zasténala jsem. První hodinu jsem měla Obranu proti černé magii s tou růžovou ropuchou. Poté dvouhodinovku lektvarů, kouzelné formule, přeměňování a bylinkářství.

,,Co se děje?" zeptal se zmateně Draco.

,,První hodinu mám s ropuchou." Draco se div nezadusil smíchy.

,,Já taky," dostal ze sebe.

,,Pujč mi rozvrh, prosím." Draco přede mě dal jeho rozvrh. Dala jsem si ho do jedné ruky a můj do druhé. Dnes jsme měli jen dvě hodiny společné, ale úterý celý den, ve středu tři hodiny, čtvrtek kromě jedné hodiny a v pátek zase vše.

,,Na cos došla?" zajímal se zvědavě. Podala jsem mu zpátky jeho rozvrh.

,,Že máme hodně společných hodin," odpověděla jsem s úsměvem. Draco se radostně usmál a začal se znovu věnovat snídani.

Po chvíli se k nám přidala Pansy s Blaisem. Tvořili jsme takovou zmijozelskou čtveřici, stejně jako Mia, Harry a Ron tvořili trio. Snape jim rozdal jejich rozvrhy a zamířil zase pryč.

,,Měli bychom jít," řekla jsem a začala se zvedat. Přestože jsem se na její hodinu moc nehrnula, nechtěla jsem dojít pozdě. Skočili jsme si ještě na kolej pro učebnice a zamířili do učebny obrany proti černé magii.

,,Dobré ráno, děti," ozval se hlas naší nové profesorky. Všichni jsme se otočili. Stála na konci učebny a v ruce třímala hůlku, se kterou před pár sekundami zničila vlaštovku Levandule Brownové a Parvati Patilové.

,,Zkoušky. Náležité. Kouzelnické. Úrovně. NKÚ." Umbridgeová zamířila ke katedře a po cestě mávala hůlkou. Při každém máchnutí se na tabuli objevilo slovo, které právě řekla.

,,Budeme jim říkat touhle zkratkou, ano?" Konečně dorazila ke katedře a otočila se směrem k nám. Pak se usmála. Byl to ten samý falešný úsměv, který měla i včera na večeři.

,,Teď všichni schovejte hůlky a vytáhněte si brka," řekla. Neochotně jsem schovala svou hůlku. Sice jsem ji nepotřebovala, ale bylo jasné, že dneska kouzla zkoušet nebudeme. Co by se taky dalo od takové ženské čekat.

,,Neustálé střídání učitelů vedlo k tomu, že nesplňujete požadavky, které se kladou u zkoušek NKÚ. Proto vás zajisté potěší, že vám je pomohu překonat. V tomto roce se budeme řídit pečlivě strukturovanými, teoreticky podloženými a ministerstvem schválenými osnovami obranných kouzel. Zapište si prosím tyto body." Poklepala na tabuli hůlkou, původní slova zmizela a nahradila je nová.

Neochotně jsem vzala do ruky brk a začala přepisovat slova na tabuli.

,,Máte všichni Teorii obranných kouzel od Wilberta Šmírala?" ozval se znovu její hlas. Většina třídy jen něco zamručela na souhlas.

,,Takhle to nepůjde. Pokud se vás na něco zeptám, chci,abyste mi odpověděli Ano, paní profesorko nebo Ne, paní profesorko. Tak tedy : Máte všichni Teorii obranných kouzel od Wilberta Šmírala?" Překvapeně jsem zamrkala. To snad nemyslí vážně.

,,Ano, paní profesorko," ozvalo se celou třídou. Umbridgeová se spokojeně usmála.

,,Výborně. Nalistujte si stranu pět a přečtěte si první kapitolu." Profesorka přešla ke katedře a usadila se na židli. Nalistovala jsem příslušnou stranu a začala číst. Již po pár řádcích jsem přestala. Nic nudnějšího jsem nikdy nečetla. Očividně jsem nebyla jediná. Většina třídy jen nepřítomně hypnotizovala písmenka.

,,Ano, slečno Grangerová?" Vzhlédla jsem hlavu od knihy a podívala se na Miu. Než promluvila, dala ruku dolů.

,,A co používáni obranných kouzel?" zeptala se.

,,Používání kouzel? V mých hodinách nepotřebujete používat kouzla," odpověděla.

,,Nebudeme vůbec kouzlit?" vykřikl Ron překvapeně. Umbridgeová se otočila na něj.

,,Pokud se budete studiu teorie pečlivě věnovat, neexistuje jediný problém, proč by se vám nemělo podařit příslušná kouzla předvést u zkoušek," ujistila ho a dala jasně najevo, že se o tom už nehodlá bavit.

,,A k čemu nám ta teorie bude? Když nás někdo napadne, tak se nebudeme umět bránit!" vyjekla jsem naštvaně. Ta ženská mě začala štvát.

,,V mých hodinách se každý přihlásí, než promluví. Vaše jméno?" řekla rázně a vyhnula se tak odpovědi.

,,Annabeth Raddleová," odpověděla jsem. Pár žáků s sebou trhlo při zaznění mého příjmení.

,,Takže, slečno. Venku vám žádné nebezpečí nehrozí. Kdo by chtěl napadnout děti, jako jste vy?" zeptala se přeslazeným hlasem. Než jsem stihla něco říct, odpověděl za mě Harry.

,,Já nevím....třeba, lord Voldemort," pronesl jakoby nic. Profesorka na chvíli strnula.

,,Bylo vám řečeno, že jistý černokněžník vstal z mrtvých a vrátil se..."

,,Nebyl mrtvý, ale že se vrátil, to je pravda," odsekl naštvaně Harry. I ve mně to začalo vřít.

,,Nepřerušujte mě, pane Pottere!" okřikla ho. ,,Jak jsem řekla, byli jste informováni, že se jistý černokněžník opět pohybuje mezi námi. To je ale lež."

,,Není to lež! Viděl jsem ho a bojoval s ním. I jeho dcera tam byla!" vykřikl okamžitě.

,,A mohla bych vědět, kdo je ta jeho dcera?" celá třída se otočila na mě.

,,Já," řekla jsem a stoupla si. Profesorka si mě přeměřila pohledem.

,,Ale jistě. Vy jste ta dívka, která se všem vykládá tu lež, že je dcera Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit," uchechtla se. ,,Mohu vás ujistit, že se žádný černokněžník nevrátil." Cítila jsem, jak moje oči zčernaly a černá magie koluje v žilách.

,,Takže podle vás Cedric Diggory zemřel sám od sebe?!" vykřikl Harry a stoupl si taky. Moje oči musely černě zářit, podle toho, jak naštvaná jsem byla.

,,Jeho smrt byla jen tragická nehoda." snažila se znít klidně.

,,Takže co? Začal si kolem sebe metat smrtící kletbu a náhodou se jedna odrazila a zabila ho?!" vyjekla jsem. Přesýpací hodiny, které měla Umbridgeová na katedře, praskly a písek se začal snášet na zem. Někteří žáci vyděšeně vyjekli.

,,Nemůžete říct, že to byla nehoda, když jste tam nikdo nebyli! To, že jste ho neviděli neznamená, že se nevrátil!" Na chvíli jsem se odmlčela, abych chytila dech. ,,Vím, o co vám jde. Chcete nás s Harrym umlčet, protože jste příliš zbabělí, abyste se takové hrozbě postavili! Až otec začne vraždit ve velkém, bude příliš pozdě a bude to vaše vina! My vás varovali," dokončila jsem. Všimla jsem si, jak Umbrudgeová začala rudnout vzteky.

,,A dost! Oba dva jste po škole!" vykřikla naštvaně.

,,Za co? Že říkáme pravdu?!" nenechala jsem se.

,,Do ředitelny! Okamžitě!" Posbírala jsem si svoje věci a dala je do kabele. Přešla jsem blíž a postavila se naproti té ropuchy.

,,Mám pana ředitele pozdravovat?" zeptala jsem se sladce. Viděla jsem na ní, že se ovládá,aby mi jednu nevrazila. Bohužel pro ni, nemohla. Umbridgeová se otočila, přešla ke katedře, načmárala něco na papírek a podala mi ho.

,,Tohle předejte panu profesoru Brumbálovi," řekla ledově. Vyškubla jsem jí papírek z ruky a zamířila ke dveřím. Mávla jsem rukou a nechala, aby se otevřely dveře. Pak jsem je mávnutím zase zavřela.

------------

,,Kyselé bombony," zkusila jsem to asi po desáté, ale ten chrlič se ne a ne otočil. Naštvaně jsem mávla rukou a chrlič se rozletěl na kousky. Vyšla jsem schody a zaklepala na velké dveře.

,,Dále," ozvalo se zevnitř. Mávla jsem rukou a dveře se otevřely. Vešla jsem dovnitř a nechala mávnutím dveře zase zavřít. Ředitel se na mě překvapeně podíval.

,,Slečno Raddleová. Co potřebujete?" Přešla jsem blíž k němu, takže si mohl všimnout mých černých očí.

,,Tohle vám mám předat," řekla jsem a natáhla ruku s papírkem. Brumbál si ho ode mě vzal a rozložil.

,,Vy jste na paní profesorku Umbridgeovou křičela?" zeptal se klidně a vzhlédl od lístku.

,,Ano. Řekla, že se otec nevrátil, že nejsem dcera svého otce, že Harry lže, a že smrt Cedrica byl nehoda. Tak jsem jí řekla, že jsou moc zbabělí, aby se takové hrozně postavili, a že až začne otec zabíjet,bude pozdě a bude to jejich vina," přiznala jsem. Nemělo smysl mu lhát.

,,Dobře. Pro příště vás žádám, abyste si dávala pozor, co řeknete. Víte z kudy přišla a komu bude dávat hlášení. Mohlo by vás to ohrozit," řekl a pousmál se. Vytřeštila jsem na něj oči.

,,To je vše, co mi k tomu řeknete?" zeptala jsem se pochybovačně.

,,Ano. Paní profesorka vám již trest udělila. Máte se k ní dostavit v pátek v pět," vysvětlil, ale bylo jasně vidět, že by mi žádný trest nedal.

,,Dobře," přikývla jsem.

,,Ze zbytku hodin vás omluvím. Zajděte někam a uklidněte se," usmál se. Překvapeně jsem se na něj podívala.

,,Děkuji," řekla jsem a vydala se pryč. Zavřela jsem za sebou dveře a vydala se pryč. Na zemi u schodů pořád ležel rozbitý chrlič. Mávla jsem rukou a chrlič opět stál na svém místě. Usmála jsem se a vyrazila směrem ke kuchyni, abych se uklidnila nad šálkem čajem.

b166v

To koukáte,co? :D 

Přísahám,že příště vydám Marauders :D :)

Snad se vám kapitola líbila :)))

Jinak vám přeji hodně štěstí ve škole :) 

Co říkáte na první setkání Annabeth s růžovou pizdou alá Dolores Umbridgeovou ? :D 

Jak jsem psala na začátku,tak jsem to zkombinovala s filmem a knihou - film by byl krátký a kniha moc dlouhá :D 

Díky za všechyn votes&comments&reads :)

Nikky