Postava: Undertaker
Anime: Kurishitsuji
Objednávka od: MizukiShiba

Kráčela jsi ponurými uličkami Londýna. Sama jsi pořádně nevěděla kam jdeš, cestu jsi znala jen z doslechu. Ale buďme upřímní. Bylo ti úplně jedno jestli jdeš správným směrem, nebo skončíš někde u opuštěné fabriky. Na ničem už nezáleželo. On byl pryč.
Prošla jsi kaluží. Tvé boty ihned nasákly mokro, které jsi vnímala jako jediný důkaz toho že ještě žiješ. On však už ne.
Rozhlédla ses jestli něco nejede. Proč jsi to udělala? Radši bys zemřela.. Ale věděla jsi, že kdyby tě srazil něčí povoz, jen by to vylekalo koně. A způsobilo další potíže. Nepředpokládá jsi, že by se někdo namáhal utřít z kamene tvou krev.
Vzhlédla jsi k stále nově vypadajícímu nápisu nad krámkem. "Undertaker".
Všichni ho znali jen pod touhle přezdívkou. Všichni také věděli, že jeho práce je velmi kvalitní. Možná nejkvalitnější v Londýně.
Držela jsi ruku na klice. Máš otevřít? Zaklepat? Nebo snad utéct? Odejít a přijít jindy?
Ne.. On by to tak nechtěl.
S hlubokým nádechem jsi vzala za kliku. Zevnitř se ozval zvonek, ohlašující příchod nového zákazníka.
Při zavírání dveří tě do nosu trefila vůně laku a.... Pečiva?
Rozhlédla ses po místnosti, hledajíc jakýkoliv personál. Nikde nikdo. Jen volně vystavené rakve, ve kterých jsi doufala že se nikdo neschováná. A samozřejmě prázdný pult.
Co teď?
Přišla jsi blíž k pultu samotném, kde byly vyskládané různé pohřební věci. Věnce, růže, vše působilo moc naaranžovaně, moc.. Mrtvě.
Jako by on.
Při vzpomínce na něj se ti opět do očí vehnaly slzy. Snažila jsi se uklidnit. Moc dobře jsi věděla, že scéna na veřejnosti by nepůsobila zrovna nejlíp. Ale nebylo to u hrobníka normální? Lidé tu pracující museli být zvyklí na plačící zákazníky.
I tak ses přiměla zklidnit své srdce a slzy jsi schovala na jindy.
Odkašlala sis. „ H-haló?“
Tvá slova se vytratila v tichu. Až teď sis uvědomila jak ti tvůj vlastní hlas zní cize. Jako bys ho vůbec nepoznávala.
Mohl sebou on vzít i tvůj hlas? Tak jak to udělal s tvou vůlí žít?
„ Omluvte mé zpoždění slečno..“
Náhlý zvuk něčího hlasu tě vylekal. Stejně tak jeho vřelost a temperament.
Podívala jsi se za pult, kde stál muž s šedými vlasy, táhnoucími se až za hranice pultu, kam jsi bohužel neviděla. I přes barvu jeho vlasů, jeho hlas nezněl vůbec staře. Přes tvář měl shozené vlasy, takže jedině co jsi z jeho obličeje mobla vidět, byl neustálý úsměv. Další věc, kterou jsi u pohřební služby nečekala. Na hlavě mu seděl černý klobouk, ladící k jeho hábitu. Jinak se to nazvat nedalo. Nevěděla jsi ani kde jsou rysy jeho těla.
Ne že by tě to nějak zajímalo. Jediné v co jsi doufala bylo, že tenhle pracovník není výřečný a svou práci vykoná hned, bez zbytečných dotazů.
„ Proč jste tu, má drahá?“ ozval se opět hrobař.
„ Pro rakev...?“ nadzvedla jsi obočí. Co očekával že mu řekne?
„ A co takhle se nejdřív usmát~?“ zazubil se hrobař.
„ To je to poslední na co mám teď pomyšlení.“ odfrkla sis. Nechtěla jsi mluvit. Proč musel on mluvit?
„ A co je ta první, hmm? Proč vám brání v úsměvu?“ naklonil hrobař hlavu na stranu.
„ Myslím že to je dost očividné.“ povzdechla sis.
Hrobař si pro sebe něco zamumlal, než vylovil z přihrádky nějaký papír.
„ Takže..“ začal. „ Velikost?“
Na chvíli ses zarazila. Jak se pozná velikost u rakve? „ Eh, dospělá?“
Jakmile slova opustila tvá ústa, věděla jsi, že je něco špatně. Hrobař se začal nekontrolovatelně smát, až se musel podepřít o pult aby nespadl.
Když jeho záchvat pominul, zbyl mu na rtech pouhý slabý úsměv, jaký jsi u něj viděla celou dobu.
„ Dělal jsem si legraci.“ vysvětlil stále veselým tónem. „ Rakve nemají velikosti. Měla jste se zasmát.“ řekl kritickým tónem.
„Smát se? Jak se mám při tom všem co se mi děje, smát?!“ vybuchla jsi. Neměla jsi náladu na šťastného člověka. Jak mohl být tak šťastný, když jediné co jsi momentálně mohla vidět, byla beznaděj?
„ Smích je lékem na vše. Je lepší než medicína!“ prohloubil svůj úsměv hrobař.
„ Tak to je vidět že by potřebujete nejspíš lékařskou pomoc. “
Tahle poznámka vyvolala další salvu záchvatu smíchu.
Až potom sis uvědomila, že jsi to řekla nahlas.
„ Ehm, takže rakev.“ odkašlal si hrobař. „ Mohl bych znát vaše jméno?“
„ Y/N.“ odpověděla jsi pohotově.

-přeskočím bydliště protože se mi  nechce nic vymýšlet.. Snad mi to odpustíte-
„ Byl váš zesnulý muž, či žena?“
„ Záleží na tom?“ odvrátila jsi zrak. Nechtěla jsi na něj znovu myslet..
„ Ano.“
„ Muž.“ hned jak jsi to vyslovila, vyskočil ti v hlavě jeho obrázek.
„ Dobře.. Věk a výška?“
„ 14 let a 167.“ odříkala jsi zpaměti. „ Mám tu sebou i jeho doklady, kdybyste chtěl..“
„ Ne, postačí mi vaše slova.“ zasmál se opět hrobař.
Po pěti dlouhých minutách, plných vyptávání na dřevo, barvu a květiny jsi začínala ztrácet trpělivost. Jediné co jsi potřebovala bylo nějaké místo, kde by ses mohla vybrečet.
„ Umm, pane...“ chtěla jsi ho oslovit, když ti došlo, že vlastně neznáš jeho jméno.
„ Lidé mi říkají Undertaker.“ zazubil se.
„ Pane Undertakere... Jak dlouho to bude ještě trvat? Mám dost věcí na práci a-“
„ Ne nemáte.“  koutky úst mu zřetelně povadly, ale stále se držely v malém úsměvu.
„ Prosím?“ vykulila jsi oči.
„ Jediné na co myslíte je váš bratr a na slzy, které hodláte vyronit až vás nikdo neuvidí.“
„ Cože? Ne.. Nevím o čem to mluvíte..“ namítla jsi slabě.
„ Ale ano, víte. Jste velmi silná žena,
Y/N. Jen málokdo dokáže být takhle silný v situacích jako je tato.“
„ Nejsem silná. Kdybych byla silná, mohla bych u pomoct.. Mohla bych..“ teď už jsi ty slzy nedokázala zastavit. Spustily se z tvých oči dřív než jsi stihla jen mrknout. Vzpomínky na tvého milovaného brášku.. Nikoho jiného jsi neměla. Po smrti rodičů byl on to jediné co ti zbylo. Tvoje sluníčko. Nebyl den, kdy by se nesmál, nebo neudělal nějakou vylomeninu. Ale proto jsi ho milovala. Pro to, jak ti dokázal každodenní rutinu toho ponurého Londýna vždy nějak zkrášlit.
„ Ale i silní lidé pláčou.“ ozval se Undertaker, nyní stojící před tebou. A stejně rychle a nečekaně jako ty slzy, jsi spočinula v hrobařově objetí.
Snažila jsi se odtáhnout, představa že tě úplně cizí muž objímá nebyla zrovna příjemná, ale jeho něžný dotyk tě donutil zůstat. Se vzlyky které tebou otřásaly jsi zabořila hlavu do jeho ramene. I přes slzy ses musela pousmát. Voněl po sušenkách.

„ Y/N.“ odtáhl se Undertaker a pohladil tvou uslzenou tvář.
„ Oh, omlouvám se- Já..“
„ To nic..“ zazubil se opět hrobař. „ Jen jsem vám chtěl nabídnout něco k jídlu. Domácí sušenky vždy zlepší náladu!“
S pousmáním jsi jeho nabídku přijala.

Zavedl tě do zadní části obchodu, kde jste se posadili na pohovku. Před tebou byl menší konferenční stolek, na který Undertaker postavil tác se sušenka i ve tvaru kostí. I přes stále smutnou náladu ses tomu musela usmát. Jak idilické. Stěny zde zdobily poličky s různými věcmi. Na jedné byly květiny, na druhé zas vycpaný havran a falešná lebka. Aspoň jsi doufala že byla falešná.
„ Tak Y/N. Povídejte..“
„O č-čem?“ odkašlala sis. Tvůj hlas zněl po době plakání ještě hůř než předtím. Jestli to Teda bylo vůbec možné.
„Spíš o kom.“ opravil tě. Sundal si klobouk, který položil na zem a prohrábl si vlasy. Na malý moment jsi mohla vidět jeho sytě zelené oči. K tvému úděsu se přes jeho krásný obličej táhla i velká jizva.
„Od čeho jsou ty-“ natáhla jsi ruku k jeho obličeji, ale on tě opět tě přerušil.
„ Nejdřív vy, potom já.“ vzal tvou ruku jemně do své a odtáhl jí. „Věřte mi, když s někým budete sdílet svůj zármutek, bude vám lépe.“
„ Nebo akorát budete vy smutný z mého života.“ podotkla jsi.
„Má drahá.. Není příběh, který by hrobař neslyšel.“ usmál se.
A tak jsi začala. Vyprávěla jsi dlouho, až moc jsi zacházela do detailů. Proč? Abys mohla co nejdéle oddálit cas jeho smrti. Jako by to Raie, tvého brášku, mohlo nějak vrátit k životu.
Když jsi se ale odhodlala a převyprávěla i část, kdy tvůj mladší bráška vypadl z okna vašeho bytu protože jsi na něj nedávala pozor a snažila sis najít v novinách práci, Undertaker tě objal kolem ramen.
Přišlo ti to od něj velmi milé, ale...
„ Proč to všechno děláte?“ otázala ses, když jsi dokončila své vyprávění.
„ Dělám co?“ vložil ti do úst sušenku.
„ Proč jste na mě tak hodný? Tam venku na vás jistě čekají zákazníci.“
„Však oni si počkají. Jsem rád když můžu odvrátit dobrou duši od zlých iluzí.“ jeho slovům jsi moc nerozuměla, ale to ti nevadilo. Tenhle Undertaker byl vlastně celkem fajn. Možná šílený, ale... Fajn.
„ Počkat.“ řekla jsi z ničeho nic.
„Mmh?“
„ Jak jste věděl že ten kdo mi umřel byl můj bratr?“ pozvedla jsi obočí.

Muhuhaa. Jsem zpět a omlouvám se za čekání~
Postupně budu aktualizovat všechny knížky nebojte.. Další bude samozřejmě Our Circus. Pak se uvidí.

Děkuji za čekání 💖