Postava: Todoroki Shoto
Anime: Boku no Hero Academia
Objednávka od: nanamisama13
Snad se bude líbit 💖

Když ti zazvonil budík zdálo se ti, že ráno přišlo až moc brzy. Víkend teprve začal, ale tobě nebylo dovoleno si přispat. Na vině byla práce, kterou sis každý víkend přivydělávala. Kde že jsi to pracovala? V kavárně nedaleko odsud. Nebylo to zrovna nejlépe placené, ale taky to bylo jedno z mála míst, kde o víkendu nechali pracovat nezletilou studentku.
Líně ses vyhrabala z postele a sáhla po mobilu, abys vypla ten otravný budík.
Když jsi mobil odemykala, musela ses usmát. Z tapety se na tebe koukal tvůj hrdina, Todoroki Shoto.
Když jsi ho viděla v televizním přenosu, jak předvádí své schopnosti při Sportovním Festivalu, bylo ti jasné, o kom budeš snít v příštích měsících.
V pokoji ti visely jeho plakáty, dokonce i články opatrně vytržené z novin. V tvém šatníku by se našla i po domácku vyrobená mikina, nesoucí jeho jméno. Lidé většinou kroutili očima nad tvou posedlostí jím. Jistě, byl jeden z nejvíce pozorovaných studentů UA, a už jenom fakt že byl synem slavného hrdiny mu udělal do světa velké renome.
Ty jsi však neobdivovala jen jeho sílu, která byla taky ovšem ohromná. Oheň a led, působící v jedné osobě. Kdyby sis mohla vybrat jakoukoli schopnost, byla by to určitě tato. K tvé smůle jsi patřila k té světové menšině, která quirk neměla.
Někdy už tě štvaly otázky typu jaké to je být takhle slabá, ale naučila ses s tím žít. Někdy jsi ale i ty, se smutkem v mysli, po nocích uvažovala, jaký by mohl být tvůj quirk.
Z myšlenek nad tvým idolem tě vytrhl až fakt, že bys mohla přijít pozdě do práce. Bleskově ses vyřítila do koupelny, kde jsi spáchala ranní hygienu. Ještě s hřebenem v ruce jsi přešla ke skříni, do níž jsi nějakou tu dobu zírala.
Nakonec jsi vytáhla jednoduchou černou sukni s bílým tričkem. Stejně si přes to v práci přehodíš zástěru, tak co..

Vzala jsi další hrnek, který jsi poctivě umyla. Tvé pohyby už byly z větší části nacvičené, přeci jen jsi tuhle práci dělala každý den.
Bylo něco po čtvrté odpoledne, což jsi ty moc dobře věděla. Počítala jsi sekundy do doby, kdy ti skončí směna.
Ovšem, pracovat v kavárně nebylo nic těžkého. Lidé byli většinou milí, nekladlo se na tebe moc nároků a to jediné co jsi musela dělat bylo obsluhovat lidi a usmívat se. Někdy ses s tím úsměvem cítila jako All Might.
„ Jednu černou kávu.“ vytrhl tě z přemýšlení hlas zákazníka. Ani jsi nepostřehla že vešel dovnitř.
Bezmyšlenkovitě jsi kývla a začala připravovat objednávku.
V kavárně touhle dobou bývalo k prasknutí. Odpolední hodiny a venkovní nečas často zahnal lidi do útulných kaváren, jako byla právě tato.
Cinkot skla o sklo se nesl prostorem tak výrazně, až ses podivila že tě ještě nebolí hlava. Ani hovor zákazníků neutichal.
Když jsi vyřídila objednávku, měla jsi zase čas pro sebe. Očima jsi zalétla k mobilu. Hned co ses připojila k místní wifi, vyskočily ti na obrazovku zprávy od přátel. S pousmáním jsi na ně začala odpovídat. Potom co jsi zpěšně shlédl sociální sítě, kde se nic nezměnilo, jsi opět neměla co dělat.
Tak sis jen opřela hlavu o dlaň a zasnila se nad tím, co teď asi dělá Shoto...
Určitě teď někde trénuje. Je sobota, ale o jistě není ten typ, který si rád přispí. A jak jinak student UA může trávit volný čas, než tréninkem? S tak úžasnými svaly se přece člověk nenarodí.. Nebo ano?
Na nějaké fanpage sis přečetla, že Shoto údajně vlastní kočku. Prý s ní byl viděn jednou anonymní fanynkou. Tomu jsi moc nevěřila, i když představa Todorokiho, nesoucího v náručí běloučké kotě, tě nenechala chladnou. Jak ráda bys byla na místě té kočky.. Jestli tedy nějaká existovala.
Co by si tady asi Shoto objednal?
Zelený čaj?
Nebo silnou kávu?
Kdybys mu nabídla nějaké sladkosti z výlohy, dal by si?
Co měl Shoto asi k snídani..?
Jaké jídlo má asi nejraději?
Kam vůbec chodí na jídlo? Protože jsi pochybovala o tom, že by mu Endevour nrco uvařil.
Uměl Shoto vařit? Nad tou otázkou ses nadchla. Mohl by ti chystat romantické snídaně do postele.. Které by pravděpodobně skončily vybryndané všude možně po posteli, protože jsi o sobě moc dobře věděla, jaká nešika jsi.
Chodil Shoto do restaurací?
Nebo do kaváren?
Co kdyby přišel právě sem? Bezděky jsi zkontrolovala svůj odraz v talířku, jestli vypadáš pořád tak dobře jako ráno.

A tak jsi zbytek dne strávila nad tím, že jsi marně čekala na chvíli, kdy se tvůj hrdina objeví ve dveřích.
Když ti skončila směna, odhodila jsi zástěru, sbalila si věci a vyšla ven. Bylo něco po třetí odpoledne, klidně ses mohla domů svést autobusem. Ale když dnes bylo venku tak hezky... Nasadila sis proto sluchátka, a pomalu se vydala pěšky domů. Příjemný vánek ti ovíval tvář, zatímco jsi zahloubaná do sebe plula ulicemi.
Zrovna jsi stála na přechodu, když jsi to uviděla. Záblesk rudo-bílých vlasů z pod kapuce. Na druhé straně ulice stál chlapec s mobilem v ruce, nedbale se opírajíc o výlohu obchodu. Lidé mu nevěnovali přílišnou pozornost, už jen proto, že celý oblečený v černém působil trochu gangstersky.
Na tu dálku jsi sice nemohla s jistotou říct jestli to je on, ale něco uvnitř tebe ti našeptávalo, že to on bude. Uklidnila sis sluchátka a ihned začala přemýšlet.
Co by tady Shoto Todoroki dělal?
Proč by se opíral zrovna o tento dům?
Jaká je šance že to bude on?
Když jsi přešla přechod a byla mu blíž, tvé myšlenky ihned nabraly jiný spád.
Mám ho pozdravit?
Co když to přece není on?
Jak vypadám?
Nejsem rozcuchaná?
Nepřeskočí mi hlas když s ním budu mluvit?
Počkat, kdo řekl že s ním budu mluvit??
A úzkostným pocitem jsi před ním zastavila. On, stále koukají í do mobilu, ti nevěnoval pozornost. Za což jsi byla ráda. Aspoň zatím neviděl, jak červená musíš být. Ano, byl to on. Z téhle blízkosti jsi to mohla říct s naprostou přesností. Měl tak dokonalý obličej.. Ty oči, které jsi vždy tak obdivovala. Ta jizva, za kterou jsi ho vždycky litovala. A ty rty, se kterými..
Povzdechla sis, čímž jsi nechtěně přitáhla jeho pozornost. Vzhlédl (tedy shlédl, byla jsi přeci jenom o něco víc menší než on) k tobě, s tázavým pohledem. Nejspíš vůbec nečekal, že by mohl být někým z lidí vyrušen.
Když jsi stále nic neříkala, ohromená kouzlem vašeho setkání, ozval se on:
„ Potřebuješ něco?“
Jeho hlas zněl mnohem lépe než z televize nebo rádia.. Zněl mnohem lépe, než sis ho vysnila. Teď ti ale došlo, že bys měla odpovědět.. Ale co? Co po něm vlastně chceš? Oh bože, byla jsi tak nervózní..
„ M-můžu se s tebou..
Vyfotit?“ zvedla jsi mobil, a plaše ses usmála.
Shoto pákrkát zamrkal, než s přívětivým tónem svolil. Nervózně sis stoupla vedle něj a nasmělovala mobil, v dokonalém selfie, kterým sis už teď plánovala vytapetovat pokoj..
Když jsi chtěla fotku vyfotit, Todoroki se sklonil a zezadu tě objal kolem ramen. S přihlouplým výrazem jsi fotku vyfotila. Kvůli jeho doteku ses ani nedokázala tvářit normálně.
„ Děkuji...“ vydechla jsi, když tě pustil.
„ Nemáš za co.“ pousmál se na tebe.
Chtěla jsi v rozhovoru pokračovat, když se odnikud ozvalo hlasité volání.
„Todoroki-kuuuuuun!!“
Zmateně ses rozhlédla po ulici, až jsi v davu rozeznala běžícího Izukua Midoriyu.
Shoto jen na znamení zvedl ruku, ale pohled z tebe stále nespustil.
„ J-jsem rád.. Že.. Že jsem tě tady n-našel.“ zazubil se udýchaný Izuku. Když se trochu vzpamatoval, všimnul si tebe. Povytáhl obočí, a podíval se na Shotoa. „ Kdo to je?“
„ Oh, to je...“ zamyslel se Todoroki.
„ Y/N.“ vyhrkla jsi pohotově.
„ Y/N.“ řekl se zájmem Shoto. Málem jsi omdlela při zvuku svého jména z jeho úst.
„ Takže Y/N... Nechtěla bys jít s námi?“ navrhl mile Mydoryia.
Vykulila jsi oči, z té nenadálé nabídky. Zná mě jenom pár sekund, a už mě zve.. Kam vlastně?
„ A kam že to jdeme..?“
„ Měli jsme v plánu jít běhat na pláž,“ vysvětlil trpělivě Todoroki. „ ale vzhledem k tomu že jdeš s námi, se z toho stává procházka po pláži. Jdeš s námi, že?“ při poslední větě se mu zablísklo v očích, jako by tě vábil abys řekla ano.
Což jsi taky i dělala.