Anime: Tokyo Ghoul
Objednávka od: Tsukiyama_fan

Bylo pozdní jarní odpoledne a ty jsi venčila svého psa. Přemýšlela jsi nad hloupostmi, které se ti jako vždy honily hlavou. V dohledu moc lidí nebylo, což ti vůbec nevadilo. Akorát zvuky města se jen tak utišit nedaly.

V tvém zorném poli se objevil pohyb. V zápětí ti na rameno poklepala ruka. Toechu jsi sebou trhla. Moc často se nestává že na vás cizinci sahají.
Otočila jsi se. Před tebou nyní stála žena ve středních letech, v kostýmku, který jí dokonale padl. Její černé vlasy divoce kontrastovaly s její bledou pletí. Její oči měly barvu, která se ti zdála neidentifikovatelná.
„ Potřebujete něco?" pozvedla jsi obočí.
„ Vlastně ano." odkašlala jsi žena. „ Nerada vás obtěžuji slečno, ale mohla byste mi poradit?"
„ Ehm.. Ano?" odpověděla jsi nejistě. O co jí jde? Už bys ráda šla domů a pustila si nějaké anime.. Ale ne. Tahle žena se prostě musela rozhodnout otravovat s jejími potrhlími nápady zrovna tebe.
„ Kde je tu nejbližší knihovna?" zněl ženin dotaz.
Viditelně jsi si oddechla a cestu jí přesně popsala. Ne že bys do té knihovny zapáleně chodila. To ne. Alee.. Měli tam mangu.
Po dokončení tvého monologu se žena zakabonila.
„ Nemohla byste mi to ukázat? Já se tu moc nevyznám."
Tahle věta tě trochu rozhodila. Najednou jako by ses v přítomnosti té ženy necítila bezpečně. Po zádech ti předběhl mráz, který zježil každý chloupek tvého těla. Nechápala jsi proč se cítíš tak bezbranně. Jediná myšlenka kterou tvá mysl vysílala byla až moc jasná. Uteč.
„ No?" dožadovala se žena odpovědi.
„ J-já.. Už musím jít domů." rychle ses otočila a pádným krokem se vydala cestou zpět.
„ Ty nikam nepůjdeš!" slyšela jsi zavrčet ženu.
Otočila jsi se právě ve chvílí, kdy tě žena odhodila jakýmsi chapadlem na stěnu nejbližší budovy. S bolestivým stenem jsi otevřela oči. Motala se ti hlava. A jak pak by ne. Mohla jsi letět tak dva metry.
Ani jsi nestihla zkontrolovat všechna tvá zranění, protože žena už s ek tobě blížila. Chtěla jsi utéct, ale nohy jako by vypověděly službu.
Co se to děje?
Té ženě ze zad vyrážely narudlá chapadla! Nenene.. Tohle musí být zlý sen. Nebo tě někdo nadrogoval. Tohle nemůže být realita. Tady přece nemůžeš umřít!
Jistě.. Slyšela jsi o ghoulech, jako většina lidí v Japonsku. No, vůbec jsi tomu nevěřila. Jak by taková levná báchorka mohla být skutečná?
Teď se ta levná báchorka zdála skutečná až dost. A její ostrá chapadla taky.
Jediné co tě napadlo bylo volat o pomoc. Ústa ochromená strachem však nechtěla poslouchat.
Z poslední špetky zdravého rozumu ses vyškrábala na nohy s úmyslem utéct. Nebo najít nějakého člověka, to už je jedno.
Za běhu tě napadla myšlenka. Zavoláš policii! Letmo ses ohlédla, ale ženu jsi za sebou již nespatřila. Zahnulas do vedlejší ulice, kde jsi s úlevným výdechem vylovila mobil z kapsy. Vytočit číslo ti zabralo jen pár sekund.
Když jsi však přiložila telefon k uchu, opět jsi zkameněla. Žena stála na druhé straně ulice a naštvaně tě propalovala pohledem.
Opět jsi začala utíkat.
„ H-halo?" vydechla jsi.
„ Tady 911, co se děje?" řekl až moc vlídný hlas mladé ženy.
„ Honí mě to... A chce mě to zabít!" zafuněla jsi. Běh nikdy nebyl tvoje silná stránka.
„ Slečno je vše v pořádku? Kdo vás honí?"
Před tebe přistálo auto. Zastavila jsi a párkrát bezděky zamrkala. Ta žena. Ne, ta věc, po tobě hodila auto, jako by to byla nějaká hračka! A přibližovala se..
„ Slečno?"
„ Nic n-není v pořádku! Chce mě to zabít!! Dělejte... Dělejte něco!" vykřikla jsi beznadějně. Neměla jsi kam utéct. Tos moc dobře věděla. A jako naschvál tu nebyl nikdo kdo by ti pomohl. Ani dušička.
Něco ti říkalo, že kdybys začala z plna hrdla ječet, nikdo by ti na pomoc nepřišel. Bylo to přeci jenom Japonsko. Všichni se tu řídili větou "Tvoje problémy jsou jen tvoje problémy", jestli mě chápete.
(omfg citát století 😂)
Žena byla jen pár stop od tebe. Už jsi dokonce mohla cítit její pronikavý parfém. Pomalu ses loučil s životem. Tady umřeš, to je jisté.
Její špičaté chapadlo se bleskurychle přiřítilo k tvé hrudi. Čekala jsi na trýznivou bolest, která se však nedostavila. Ne. Někdo tě zachránil. Někdo s fialovými vlasy.
..............................

Konečně jsi se donutila otevřít svá těžká víčka. Hned jsi toho ale litovala, protože tě tlumené světlo uhodilo do tmou přivyklých očí. Pomalu jsi se rozhlédla po místnosti.
A obavami jsi zjistila, že jsi v něčí ložnici. Co hůř, v něčí postely. Kdyby sis nepamatovala na ženu co se tě pokusila zabít, napadly by tvou hlavu vážně divné myšlenky.
Chtěla jsi se posadit, ale pravou rukou ti projela nesnesitelná bolest. Snad nebyla zlomená..

„ Už jsi vzhůru mon amor?" uslyšela jsi cizí mužský hlas. Až teď sis uvědomila, že nejsi v pokoji sama.
O rám dveří se opíral vysoký fialovlasý muž, kterého... Jsi už někdy viděla. Ano! To je ten muž co ti pomohl od toho.. Toho... Ghoula.
Tvuj zrak se upnul k jeho rudé košili, pod kterou se zjevně rýsovaly svaly. Stejně tak na rukách, které měl založené na hrudi.
„ Jak se jmenuješ, hmm?“ oslovil tě znovu.
Druhou rukou jsi si upravila neposlušné prameny spadající ti do očí. Když jsi svou pozornost zaměřila na neznámého muže, už tak nebyl.
Nevěděla jsi jak, ale seděl u tebe na posteli.
„ Kde.. Kde to jsem?" odkašlala sis.
„ Oh.. Já se ptal první mon cheria“ pozvedl nad tvým dotazem prst.
„ Y/N.“ řekla jsi neochotně. Ale z téhle blízkosti jsi mohla cítit jeho neodolatelnou vůni.
„ Krásné jméno.“ usmál se neznámý.
„ Smím znát vaše?“ naklonila jsi hlavu na stranu.
„ Ale jistě! Mé jméno zní Shuu. Tsukiyama Shuu.“
„ Dobře.. Proč jsem tu?“ znovu jsi sjela útulnou ložnici pohledem.
„ Cítil jsem potřebu zachránit tak nevinnou lidskou bytost.“ zněla jeho odpověď.
„Co.. Co se mnou uděláte?“ optala jsi se nejistě.
„ Teď se hlavně musíme podívat na tvou ruku. Nevypadá zrovna nejlépe amore.“

Tu ugly francoužštinu omluvte, je z překladače🤣🤣