Postava: Karma Akabane
Anime: Assasination Classroom
Objednávka od: Espi_chan

Seděla jsi v kanceláři, jako každé ráno. Chladný vzduch z pootevřeného okna byl mrazivější, než bys od říjnového rána očekávala. Otočila jsi hlavu k hodinám, na které ses v zápěstí zamračila. Jsi v práci teprve deset minut a už si přeješ být doma. Nebylo to tím, že by tě práce policistky nebavila. To vůbec ne. Bylo to povolání tvých snů. Bohužel ale neobsahovalo tolik akce a vzrušení, jak ukazovaly kriminální filmy. Výjezdy byly jen o usmiřování rozžhavených obyvatel, popřípadě planný poplach. Jen zřídka kdy se den ukázal jako zapeklitá honička drogových dealerů, či přicházení na kloub sériových vrahů.
„ Dobré ráno.“ broukl tvůj kolega Nagisa, když vcházel do vaší pracovny. Měl na sobě tmavo-modrou uniformu japonské policie. Tedy úplně stejně oblečení, jako jsi vyfasovala ty.
„ Dobré.“ oplatila jsi mu líně pozdrav.
„ Co ten kyselý výraz?“ posadil se Nagisa za stůl naproti tobě.
„ To nestojí za řeč..“ odbyla jsi ho. Ani náhodou jsi nechtěla přiznávat, že se k smrti nudíš. Styděla ses za to, protože Nagisa vždy přicházel šťastný, jako by každý den měl prožít nové dobrodružství. Bohužel tomu tak většinou nebylo.
„ Mám pro tebe dvě novinky.“ zatvářil se najednou vážně Nagisa. „ Jednu dobrou a jednu špatnou..“
„ Jaká je ta dobrá?“ otázala ses.
„ Přidělili nám nový případ.“
„ A ta špatná?“ naklonila jsi hlavu na stranu.
„ Je to Rudý Zloděj.“
Nad jeho slovy jsi vykulila oči a zalapala po dechu. Rudý Zloděj byl známý po celém Tokyu, jako nemilosrdný lupič, který se nebál dát v sázku svůj život. Kradl nejčastěji nejvíce střežené klenoty, jako by se chtěl všem vysmát. Jeho činy jako by říkali "Jen se dívejte co dokážu". Takhle už řádil několik měsíců. Jediní svědkové, kteří se náhodně naskytli na místě činu, se shodli na stejné věci. Měl červené vlasy, skoro jako krev. Nic jiného zatím nevěděli.
Byl příliž opatrný, aby zanechal otisky prstů nebo jiné DNA.
Byl příliž chytrý, takže jeho další krok se nedal vypočítat ani vydedukovat.
Byl příliž rychlý, dosud ho nikdo nechytil.
Proto vám s Nagisou byl přidělen právě tento případ. Protože si nikdo nevěděl rady, a bylo až moc snadné to hodit na nováčky.

None's pov.:
Y/N se rozhodla jít ven, aby si pročistila hlavu. Spolu s ní na střechu mířily i papíry o jejich novodobém případu.
Byl sice čas na ranní přestávku, kterou mnoho lidí využívalo ke kouření, ale jen málokdo stál na střeše. Studený vítr tady šlehal do tváře větší silou, než otrokářský bič.
Y/N se schovala do závětří, aby se jí po otevření složek papíry nerozlétly do všech světových stran, jako sníh, který se brzy jistě snese na Tokyo. Současně se víc zachumlala do šály, protože nechtěla nastydnout.
Y/N zkřehlými prsty začala listovat stranami.
První loupež se odehrála ve zbohatlické čtvrti, ve vile velice známého milionáře. Rudý zloděj byl dokonce tak troufalý, že jeho tah provedl ve chvíli, kdy byli všichni v domě. Zmizení bylo nahlášeno hodinu, po údajném odcizení. Všechny kamery ve vile byly jako na povel vypnutě, což nasvědčovalo spojení se zkušeným hackerem. Rudý zloděj tedy možná nebyl jeden člověk, ale celá organizace ovládající podsvětí, dovolila si Y/N fantazírovat.
Druhá loupež proběhla za denního světla, v klenotnictví. Deseti-karátový drahokam vsazený do stříbrného kování, byl odcizen ze skladu pobočky. Ke skladu přitom vedly pouze jedny dveře, zaopatřené bezpečnostním čipem, který vlastnil pouze majitel. Kamery byly tentokrát ponechány zapnuté, ale i tak se Rudý Zloděj objevil jakoby odnikud, dávajíc dobrý pozor, aby neukázal svůj obličej na kameru. Vše působilo dojmem, jako by přesně věděl, kde se dané kamery nacházejí.
Třetí loupež nebyla nic speciálního. Šlo o přepadení vozu s penězi, které se obrněným vozidlem převážely do banky. Rudý zloděj, maskovaný jako řidič naboural auto a zmizel se všemi penězmi. Jeho parťák se našel o pár dní později. Tedy spíš jeho tělo, utopené v jezeře. Usmrtila ho kulka mezi oči. Což nasvědčovalo, že mrtvý musel Rudého Zloděje vidět... Jen kdyby mohl promluvit a vydat zásadní svědectví. Společnost, zabívající se převozem, padla jako první mezi hlavní podezřelé. Po týdenní práci, složené z hledání dokladů všech zaměstnanců a jejich následnému ověření došli policisté k závěru, že hledaný mezi nimi není. Nikdo nevěděl jak mohl být vymazán z databáze, nikdo nevěděl jak se jmenoval, nikdo si ho nepamatoval. Silničním kamerám se vyhnul umně, neprojížděl totiž centrem města.
Dalších pět loupeží bylo dost podobným těm předešlým. Nic nasvědčovalo tomu, že by se Rudý Zloděj plánoval nechat chytit. Mohli jste jen čekat, kdy se po něm opět objeví jen prázdný trezor, či vykradená banka.
........................................

„ Rychleji Y/N!“ pobízel tě Nagisa. Ty spolu s dalšími dvěma policisty jste vybíhali třetí patro, jak nejrychleji to šlo. Budova byla ze všech stran obklíčená, okna střežená snipery, rozmístěnými po ostatních stavbách. Rudý Zloděj neměl kam utéct.
Když Y/N dopíjela několikáté kafe v řadě, aby se udržela čilá při další noční směně, zazvonil telefon. Nevěnovala mu však pozornost, stejně to bude jen zaseklá kočka na stromě, nebo rozhašteření manželé. Nagisa tedy vzal mobil za ní. Potom šlo všechno tak nějak současně. Vyjela první policejní auta, směr opuštěné skladiště. Za nimi vyjelo dalších deset aut, rozdílnými směry. Lidé uvnitř aut byly po zuby ozbrojení, včetně Y/N samozřejmě. A to všechno jen proto, že nějaký náhodný obyvatel tvrdil, že už snad měsíc vídal mladíka s červenými vlasy, zacházet do té budovy, kam se momentálně řítily další posily.
Y/N jen ztěží popadala dech. Pater zde bylo deset a po čtyř kafích se zrovna snadno neběhalo. Za opaskem jí visela pistole, která jako by jí táhla k zemi. Ještě nikdy po nikom nevystřelila a ani s tím nehodolala začínat. Zatnula zuby a jako správná budoucí profesionálka dohnala své kolegy.
.................................
Nagisa jim v nejvyšším patře, kam byl Rudý Zloděj zahnán, dal všem rukou najevo, jaký pokoj má kdo zkontrolovat.
Y/N se tichými kroky vydala ke dveřím na konci chodby. Nijak jí nezajímala jejich barva, nebo struktura. Jen se modlila, aby se právě za jejími dveřmi neskrýval on. Co by dělala, kdyby tam opravdu byl? Namířil na něj zbraň? A co potom? Ale jaká je pravděpodobnost, že právě tady...
„ Konečně se tu někdo objevil... No pojď dál~“ vyzval jí provokativně hlas, když pomalu otevírala dveře.