„Blaisi, prosím!" zakňourala Hermiona.

„Pro Merlina, ne, Hermino! Moje odpověď je ne."

„Ale no tak, chci to vidět," zaprosila znovu.

„Tak se zeptej jeho, nemám právo to udělat," trval si na svém Blaise a Hermiona se zamračila.

„A on neměl právo vymazat sebe i tebe z mého život, takže trvám na to, abys mi to ukázal," řekla Hermiona a Blaise si povzdechl. Ukázal by jí to, ale věděl, že si to nenechá pro sebe, a pak by jej čekala návštěva Draca, kde by mu vyčetl, proč jí to ukázal, ale na druhou stranu měla Hermiona pravdu, a aspoň se pobaví puberťáckým chováním svého snoubence.

„Fajn, přemluvila jsi mě," zamumlal a přešel k Myslánce, kterou měl shodou okolností ve své pracovně, a hůlkou si z hlavy vytáhl ty vzpomínky, které chtěla Hermiona vidět. „Bav se," uchechtl se a odstoupil od Myslánky dál. Hermiona si nadšeně zatleskala a rychlými kroky překonala vzdálenost, která ji dělila od Myslánky. Na nic nečekala a ponořila hlavu dovnitř.

„A nemám nějaké ohyby na mém hábitu?" zeptal se Draco, když spolu s ním vešel do pokoje primusů. Blaise potichu zaúpěl a otočil se na svého přítele, aby jej mohl ujistit, že jeho hábit je perfektně rovný.

„Ne," odpověděl prostě.

„Jsou mé oči dostatečně zářivé?" zeptal se, když se posadili na gauč.

„Ano," odpověděl.

„Dobrotivý Merline!" vykřikl najednou Draco a Blaise sebou polekaně cukl.

„Co? Co se děje?" zeptal se vyplašeně.

„Jsou moje vlasy dostatečně blond?" zeptal se a věnoval mu zničený pohled.

„Ano!" zafuněl a už se natahoval, že jej praští, ale nakonec si to rozmyslel.

„Myslíš, že se Grangerová bude zajímat o to, jak dobře vypadám?" položil poslední otázku a Blaise se na něj šokovaně podíval.

„Ne! A laskavě mi vysvětli, o co tady jde!" vyštěkl netrpělivě.

„No, jak bych to řekl," zamumlal a Blaisovi začala docházet trpělivost.

„Prostě to vyklop."

„Víš, jak si se bál, že mi Hermiona podlehne?"

„Merlin! Já věděl, že se to stane, ale to ne! Oba jste tvrdili, že o nic nejde a teď je to tady. Já Vás zabiju! Proč mě prostě nikdy nikdo neposlouchá!" začal vyšilovat Blaise, a tak mu Draco jednu vrazil, aby se uklidnil.

„Ticho! Nech mě to domluvit, už takhle je to trapné."

„Fajn, mluv," pobídl jej a třel si místo na tváři, kam jej uhodil.

„Nejde o Grangerovou. Jde o mě!"

„Co tím jako myslíš? Nechceš mi říct, že jsi se do ní zamiloval, že ne?"

„Já nevím! Není to tak, že bych ji miloval, jen na ní pořád myslím, ale ne tak, jak jsem říkal, když jsme podobný rozhovor vedli minule. Ona je prostě dokonalá, vtipná, chytrá, já nevím. Mám ji rád, Blaise, nevím, jestli jsem do ní zamilovaný, protože v tomhle vážně neumím moc chodit, ale záleží mi na ní," vysvětlil a Blaise jej celou tu dobu bedlivě sledoval.

„Páni, já nemám slov. Jak se tohle vůbec stalo?"

„Ty moc dobře víš, jak se to stalo," odsekl Draco, který už byl zoufalý.

(...)

„Blaise-" začal, ale zmijozelský hráč kolem něj jen prolétl.

„Ne," křikl a snažil se zabavit Pottera, když se Draco neměl k tomu, aby chytil tu pitomou zlatonku.

„Vždyť jsi mě ani nenechal dokončit větu," řekl zmatený Draco. Blaise se vrátil a zastavil se vedle něj.

„Ne, Draco, nemyslím si, že tě Grangerová sleduje."

„Ale-"

„Ne, určitě sleduje Pottera," řekl a oba hráči se podívali ze sebe, kde poletoval Harry Potter.

„Pitomý Potter se svým pitomým koštětem a ještě pitomější jizvou," zamumlal Draco a Blaise by se nad tím pobavil, kdyby to bylo kdykoliv jindy a ne uprostřed důležitého zápasu.

„Já jsem taky chytač!" pokračoval ve stížnostech Draco a Blaise znovu zkontroloval situaci. Zlatonka stále nebyla v dohledu a tak si aspoň částečně mohl oddechnout.

„Kámo, uvědomuješ si, že Grangerová se ani trochu nezajímá o famfrpál, že?"

„Tak proč je tady?" zeptal se nechápavě a Blaisův pohár trpělivosti začínal přetékat.

„Určitě proto, aby koukala na Pottera," řekl.

„Pitomý Potter se svým pitomým koštětem a ještě pitomější jizvou," zanadával znovu, ale stále se neměl k činům.

„Merlin, stůj při mně," zamumlal Blaise.

„Co na něm jako vidí?"

„Prostě chyť tu podělanou malou svini!" vykřikl Blaise.

„O čem to mluvíš?" zeptal se zmatený Draco a Blaise se na něj nevěřícně podíval.

„Jsi chytač, Draco, dělej svoji práci," procedil skrz zuby.

„Ale vždyť já už ji dávno mám," řekl a zvedl k němu ruku, ve které opravdu držel tu zlatou mršku.

„Tak jsi idiot?" zeptal se nechápavě Blaise.

„Prostě lítala kolem mě a to mě rušilo. Nemohl jsem se soustředit, tak jsem ji chytil, a pak jsem měl konečně klid na přemýšlení," řekl a pak se zarazil, „Sakra, je to se mnou vážně špatné!"

„Jo, tak se už seber!" řekl a odletěl pryč.

„DRACO MALFOY chytil zlatonku a tím zajistil vítězství své koleji!!"

(...)

„Blaise!"

„Ale to ne, ne znovu!" zamumlal poplašně a dal se na útěk. Kličkoval mezi regály, a když už si myslel, že je dostatečně daleko, opřel se o polici a těžce oddechoval, „To bylo o fous."

„Blaise!" ozval se ten hlas znovu, ale tentokrát přímo u jeho ucha, což zapříčinilo, že vyjekl jako malá holka, a modlil se aby jej madame Pinceová neslyšela, „Oh, přestaň! Chováš se jako padavka! Potřebuji jen poradit."

„Ugh, nech mě hádat. Grangerová?" povzdechl si a otráveně se podíval na Draca.

„Hmmm."

„Jen počkej tady," řekl a zanechal jej tam samotného. Vyšel z regálů a překvapilo jej, jak blízko Hermiony se nacházeli.

„To jsi ječel ty, nebo nějaká prvačka?" zeptala se se smíchem, když položil knihy na stůl.

„Bez komentáře," odsekl a Hermiona se rozesmála ještě víc, a pak vyjekla, když ji Blaise vytáhl na nohy a začal ji vláčet pryč.

„Co to děláš?" zeptala se zmateně, ale Blaise nic neřekl. Dotáhl ji až k překvapenému Dracovi a postavil ji naproti jemu.

„Prostě už ji konečně polib!" vyjekl a bylo mu úplně ukradené jestli jej někdo uslyší.

„Cože?" vyhrkla Hermiona, která nechápala situaci.

„Nic, to jen Blaise a ty jeho vtipy," vychrlil ze sebe rychle Draco, přičemž propaloval Blaise pohledem.

„No, tohle jsou opravdu blbé vtipy, a já musím jít psát esej, takže pokud mě omluvíte," řekla, a jelikož ani jeden se neměl k tomu, aby něco řekl, tak odešla zpět ke svému stolku.

„Šplouchá ti na maják?" zaúpěl Draco a Blaise byl přesvědčený, že ani nemůže vědět, co to znamená. Nebo, že by na hodinách o mudlovském životě dával pozor?

„Hele, chtěl jsi radu, a já už dál nemůžu. Víš vůbec, jak otravné je, pořád tě poslouchat? Buď konečně něco udělej, nebo to nech být! Ale už o ní nechci slyšet ani slovo," vyprskl a odešel.

„To je vážně pako!" zasmála se, když vytáhla hlavu z Myslánky. Ano, chtěla po Blaiseovi, aby jí ukázal období, když si Draco začínal uvědomovat, že by k ní mohl něco cítit.

„Bylo to s ním k nevydržení!" ušklíbl se Blaise, ale když zachytil Hermionin pohled, lehce se zamračil.

„Ty jsi úplně stejný! Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat s tou Lyrou?" zeptala nechápavě.

„Co myslíš? Byl jsem idiot a pokazil jsem to," odpověděl a pokrčil rameny. Zrovna na tohle dvakrát rád nevzpomínal, protože si ani nechtěl představovat život bez Lyry. Draco byl vždycky svým způsobem idiot, ale pravda byla taková, že on byl úplně stejný.

„Dobře, nebudeme to rozebírat. Hlavní je, že všechno nakonec dobře dopadlo a oba si vezmeme lidi, které milujeme," řekla s lehkým úsměvem a přešla k němu, aby jej mohla objat.

„To ano," přitakal Blaise a užíval si to, že ji zase může mít u sebe. Nikdy v to nedoufal, a to že si vzpomněla je prostě úžasné.

„Bude večeře, děcka," vyrušila jejich chvilku Lyra, která velmi neomaleně vstoupila do Blaisovi pracovny. Hermiona se zasmála a přerušila jejich objetí.

„Lidi, vy jste se hledali, až jste se našli," řekla a vydala se s Lyrou ven z pracovny, zatím co Blaise je v tichosti následoval.

***

Věnováno @bookoholic03 <3