8.7
„Rozhodl jsem se, že budu na straně Pottera."
,,Vážně? To je úžasné!"
,,Ne, ne tak docela. Přináší to s sebou rozhodnutí, které nechci udělat, ale musím. Jedině pak budeš v bezpečí."
,,O čem to mluvíš, Draco?"
,,Jen si pamatuj, že tě vždycky budu milovat, ano?"
,,Draco, děsíš mě."
,,Fyzicky to nejspíš bude vždycky Daphné, ale tady v mém srdci, to budeš vždycky ty. Řekni to, Hermiono. Chci to slyšet."
,,Draco, já-"
,,Jen to řekni, prosím."
,,Miluju tě, Draco."
,,Dobře, tohle není lehké, ale dělám to pro tebe," řekl zadržujíc slzy a vytáhl hůlku.
,,Draco, prosím," zašeptala a snažila se zadržet slzy, když ji došlo, co se chystá udělat.
,,Miluju tě."
,,Taky tě miluju."
,,Obliviate."
Hermiona se probudila celá ubrečená uprostřed noci.
,,Miluju tě," vzlykla a až pak jí došlo, co se vlastně stalo.
Vzpomněla si. Vzpomněla si úplně na všechno.
,,Tohle je hloupé," promluvil jako první a ona se na něj překvapeně podívala.
,,Cože?"
,,Tohle je hloupé," zopakoval a ukázal kolem sebe, ,,ty a já, trapné ticho. Budeme spolu muset trávit hodně času, a tak navrhuji, abychom si to zpříjemnili, co nejvíce to půjde. Co ty na to?"
,,Jsem překvapená tvojí reakcí, ale souhlasím," řekla a Blaise se na ni zamračeně podíval.
Hermiona se pousmála. Tohle byl začátek jejich přátelství, velmi dobrého přátelství nutno podotknout.
,,Je to nuda, Balise."
,,Jistě, že je to nuda, když tu jen sedíš a nic neděláš," řekl a posadil se do křesla, kde před tím seděla ona.
,,Byl tu Malfoy."
,,Vím, co udělal?" zeptal se natáhl si nohy na stůl.
,,Nic! On neudělal naprosto nic! Je moc jednoduché vyprovokovat ho. Skoro bych řekla, že je plachý. Vím, že si na něj pořád jen stěžuju, ale tohle mě nebaví, Blaisei."
,,No to snad ne! Tobě se to Vaše pošťuchování líbí!"
Ano, ten rok to byla vážně nuda. Tedy aspoň ze začátku, pak to vlastně začínal být velmi zajímavý rok a do jejího srdce si našli cestu rovnou tři zmijozelové.
„Ani já," vyjekla a pak byla velmi překvapena, když ucítila jeho rty na těch svých. Spojila ruce za jeho krkem, ale netrvalo to příliš dlouho. Pocit radosti z toho, že se zbavili přípravy plesu, vyprchal a je dostihla realita. Odtrhli se od sebe a po chvíli ticha, kdy na sebe jen tupě zírali, se dali do smíchu.
„Omlouvám se," vysoukal ze sebe Blaise, zatím co se nemohl přestat smát.
„To je v pořádku," řekla Hermiona a zhluboka se nadechla, abych zastavila další vlnu smíchu.
Blaise byl pro ni jako bratr a dlouho po tomhle incidentu přemýšlela, jak k tomu vůbec došlo. Merlin, tolik jí chyběl. Neměla však příliš času o tom přemýšlet, protože na povrch už se vynořila jiná vzpomínka.
„Jistě," ušklíbl se a na nic nečekal. Uzavřel i tu poslední vzdálenost mezi nimi a spojil jejich rty. Hermiona zůstala několik vteřin nehybně stát, než pochopila, co se to vlastně děje. Srdce jí divoce bušilo a tělem jí projela nová vlna energie. Přitiskla se blíže k němu a ruce spojila za jeho krkem. Na svém pasu mohla cítit, jak moc jej přitahuje a nedalo jí to, aby se do polibku neušklíbla.
„Měla jsem pravdu," řekla zadýchaně, když se od ní na pár vteřin odtrhl, aby mohl prozkoumat její krk.
„Jak jinak," zamumlal do její kůže.
„Tohle bychom neměli," vysoukala ze sebe, ale svým slovům nevěřila. Samozřejmě, že by neměli, ale Merlin, její tělo říkalo něco jiného.
„Co jsi to udělal?!" vyjekla zoufale, když se krom vzpomínek na Blaise začaly objevovat vzpomínky na Draca. Byli tak skvělý pár a on je zničil!
„A taky proto, žesemilíbíš," vyhrkl a ona na něj koukala s otevřenou pusou.
„Říkáš, že mě máš rád, nebo ne?" zeptala se šokovaně.
„Říkáš ty, že mě máš ráda nebo ne?" odpověděl jí stejnou otázkou.
„Já říkám, že tě mám ráda," odpověděla k jeho i jejímu překvapení.
„Pak říkám, že tě mám taky rád," řekl s lehkým usměvem.
„Fajn!"
„Fajn!"
„Pak hádám, že spolu chodíme," zamumlala.
„Fajn."
„Fajn."
Na tohle se oba otočili zády k sobě a rozešli se svými cestami.
Jo, to bylo pěkně trapné. Takhle se rozhodně nechovali dva skoro dospělí lidé. Pravda, jejich začátky byly krapet divné, ale později jí připadalo, že to tak má být.
„Udělala jsi to dost nerozvážně, že? Normálně by sis to promyslela, než bys vstoupila do takové vztahu, mám pravdu?" odpověděl jí otázkou.
„Ano, a protože jsem to neudělala myšlenky mě teď pronásledují na každém kroku. Mezi námi něco je, opravdu ano, Blaise, ale pořád je to on. Nemohla bych říct, že mu stoprocentně věřím, nemůžu říct, že mě jeho vtípky nemrzí. Říkám si, jestli to má vůbec šanci. Válka se blíží a pak co? Je to jedna z otázek, které mě velmi trápí. Na jaké bude straně? Přijme znamení zla? Dokázala bych jej mít ráda i na dále? Dokáže mít vážný vztah?"
„Hele, je naprosto logické, že o tom přemýšlíš, ale pokud jej máš vážně ráda a věříš, že by Vám to mohlo vyjít, na nic z toho se neohlížej. Tohle je pro Draca taky nové, ale můžu ti říct, že to s tebou myslí opravdu vážně, jen mu musíš dát chvilku, aby se v tom naučil chodit," řekl Blaise a věnoval své nebelvírské kamarádce úsměv.
V tenhle moment nevěděla, jestli jí více chyběl Blaise, nebo Draco. Jistě, Draca sice milovala, ale to on mohl za tuhle situaci, takže na něj byla pekelně naštvaná.
„Víš, že jsi byla ta nejhezčí holka na bále?"
„Víš, že to musíš říct, protože jsi můj přítel?" zeptala se se smíchem a pak jej letmo políbila. Dovtípil se a začal ji vášnivě líbat. Obě jejich těla byla v jednom ohni. Hermiona zajela rukama až do jeho vlasů a on pevněji obtočil ruce kolem jejího pasu. Jejich polibky byly čím dál zběsilejší. Hermiona z něho stáhla slavnostní hábit, který jí momentálně dost překážel. Přejela mu dlaněmi po zádech, vytáhla košili z kalhot a začala rozepínat knoflíky. Draco ji pohladil po nohou a s lehkostí ji nadzvedl, aby je mohla obtočit kolem jeho pasu. Přešel k posteli a bez meškání ji na ni položil. Hermiona z něj stáhla košili a přejela prsty po jeho břišních svalech. Merlin, měla pocit, že se jej snad nikdy nebude moc nabažit. Začal ji líbat na krku a lehce ji kousl v místě, kde cítil její tep, z čehož zasténala a jen tím zhoršila jeho narůstající erekci.
„Merlin, tolik tě miluju," zamumlal jí do kůže na krku, mezitím co jí vytvářel malá znaménka lásky.
Dobře, i když na něj byla momentálně naštvaná, milovala jej tak hrozně moc až si myslela, že jí z toho pukne srdce. Slzy se stále ne a ne zastavit a ona se je ani nesnažila stírat, na to byla až příliš zaměstnaná svými vzpomínkami.
„Každý má na výběr."
„To jsou kecy. Otec na mě tlačil dost dlouho, a teď mi začal posílat dopisy. Je netrpělivý, Hermiono. Ani jeden z těch dopisů jsem neotevřel a bojím se, co by ten fanatik mohl udělat matce. Bojím se toho, co se stane až skončí šestý ročník a já se vrátím domů! Jen odkládám nevyhnutelné. Nakonec moji ruku bude zdobit symbol zla a já nebudu mít žádnou budoucnost. A nejhorší na tom je, že ztratím i tebe," řekl a ona se na něj podívala se slzami v očích.
Měla pravdu, že? Každý má na výběr, ale kdyby tušila, co ji ta její pravda bude stát, radši by se mýlila. Jak jej to vůbec mohlo napadnout udělat? A proč jej nikdo nezastavil?
„Hermiono, vím, co jsem řekl, ale neměla bys si s tím lámat hlavu. Byla hloupost žádat Vás o pomoc. Musíte to nechat na mně, a já slibuju, že kdyby mi to přerostlo přes hlavu, půjdu za Vámi, ale teď to není Váš problém, ano?" řekl a přešel k ní, aby si ji mohl vtáhnout do objetí.
„Jen tě nechci ztratit," zamumlala do jeho hrudi.
„Neztratíš," řekl a políbil ji do vlasů.
Ha! To je ale lhář, nejen, že jej ztratila, ale ještě to byla jeho vina! A udělal to naprosto úmyslně. Mohla mu tohle někdy odpustit?
„Přemýšlej. Greengrassovi nepodporují ty víš koho, takže nechtějí, aby se jejich dcera motala kolem nějakého smrtijeda. Je to velmi bohatá a zámožná rodina, a moji rodiče by velmi stáli o spojení našich rodů, ale-"
„Ale pokud budeš mít na ruce znamení zla, nebudeš se moci s Daphné oženit," dokončila za něj zcela šokovaná tím, co jí tady řekl. Vážně jí právě oznámil, že si v budoucnu hodlá vzít jinou dívku?!
„Ano, proto můj otec přestal naléhat. Povedlo se mi to," řekl a chtěl ji chytit za ruku, ale nenechala jej.
V ten den jí poprvé zlomil srdce. Myslela si, že to bude jejich konec, protože ten pocit, co se uvnitř ní usadil, byl nesnesitelný. Ale nakonec to překonali, tak proč nemohli překonat i ostatní nástrahy, které by jim život přichystal?
„Jestli ho někdo zmlátí, tak to budu já. Ty si zameť před vlastním prahem," vyštěkla Lyra.
„Neříkej mi, co mám dělat!" zavrčel Draco a vytrhl se jí.
„Můžu něco říct?" zeptal se Blaise.
„Ne!" křikli Draco a Lyra najednou.
„Můžete laskavě všichni držet huby?!" vykřikla Hermiona a všichni tři zmijozelové se na ni překvapeně podívali, „Pokud jde o tu pusu, ano, políbili jsme se, ale to bylo dávno před tím, než jsme Draco a já spolu poprvé spali, a než si vůbec Blaise vzpomněl, že nějaká Lyra existuje. To je všechno, takže bych byla ráda, kdybyste se všichni uklidnili a konečně mi někdo vysvětlil o co tady jde," řekla ostře, protože už byla taky naštvaná.
Tenhle den byl byl hrozný, ale když se na to dívá zpětně, je to docela vtipné. Žárlivá Lyra, Blaise, který je úplně nesmyslně udal a přilil tak olej do ohně a Draco, který málem po druhé za ten školní rok zbil Blaise. Merlin, byli tak vznětliví! Což tedy Hermioně zůstalo, protože kdyby se jí Draco momentálně dostal pod ruky, vymlátila by z něj duši.
„Tuhle jsem v nějaké knize četl zajímavý citát, je až neskutečné, jak je to přesné. První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo."
„Co to znamená?" zeptala se nechápavě a snažila se zahnat paniku. Rozhlédla se kolem sebe a hledala cestu k útěku. Už tady nechtěla být ani minutu, ale nemohla jen tak odejít.
Tehdy nevěděla, co to znamená, ale měl pravdu. Řekl jí, že to jednou celé pochopí a ona to teď chápala. Tedy, ne to, proč to udělal, ale všechny ty jeho řeči.
„Fyzicky to nejspíš bude vždycky Daphné, ale tady v mém srdci, to budeš vždycky ty. Řekni to, Hermiono. Chci to slyšet."
„Tak to tedy rozhodně ne," odsekla a slzy jí konečně přestaly smáčet tváře. Kdysi si slíbila, že Draco si Daphné nevezme, i kdyby se o to musela sama postarat, a vzhledem k tomu, že se o to doteď nikdo nepostaral, bude to muset udělat ona.
Draco Malfoy bude ještě hodně litovat dne, kdy se narodil.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro