Draco se válel na gauči a neúspěšně se snažil usnout. V ložnici si Grangerová vybalovala věci, ve vedlejším pokojíku se té samé činnosti věnovala Layla.

Potom co tak perfektně vytočil Grangerovou u zmrzlinárny, se za tiché domácnosti dostali k hotelu. Všemu nasadil korunku, když věnoval oslnivý úsměv recepční. Na jeho obranu udělal to bez postranních úmyslů. Jenže i tak v tu chvíli Grangerová vypadala, že ho zaškrtí, ale muselo se jí nechat, že situaci zvládla na výbornou a vybrousila z ní tak elegantně, že nikdo nepojal podezření ohledně jejich nehynoucí lásky. Považoval to vlastně za nový druh umění, že jeho nesnesitelně otravná manželka je schopná jej vraždit pohledem a ve stejný moment všechny kolem úspěšně přesvědčovat o jejich vzájemné lásce. Kdyby byl jeho vztah s tou ženskou jiný, tak by ji za to i pochválil. Přece jenom, kolik žen je toho schopných? No, možná všechny, když se tak zamyslí nad tím, že ženské plémě je pověstné schopností dělat víc věcí naráz.

Merline. Jeho úvahy začínaly pozbývat jakékoliv inteligentní úrovně. A to si naivně myslel, že po boku tak nechutně přechytralé osoby, jakou Grangerová bezesporu je, se jeho inteligenční kvocient zvedne do netušených výšin. Bohužel to byl jen naivní sen. Zatím se mu jen zvedla hladina agresivity.

Ovšem, aby neodbíhal od tématu. Vševědka a její rádoby uražená nálada, kterou stejně dle jeho mínění jen maskovala, jak obdivuje jeho schopnost domluvit se italsky, každopádně tato uražená nálada se odporoučela v moment, kdy otevřel dveře jejich luxusního apartmá. Beze srandy bylo to nejluxusnější, co se snad v tomhle městě dalo sehnat. Popravdě to byla jedna z jeho podmínek, když jeho manželka a Pansy začaly plánovat celou tuhle pošahanou výpravu. Odmítl bydlet v nějaké vyplavené chajdičce. Takže osobně dohlédl na to, aby jejich apartmá mělo jistou úroveň. A jak se ukázalo, jeho jistá úroveň byla trochu jinde, než ta, jenž měla jeho žena.

Celkem ho mrzelo, že zrovna nebyl poblíž žádný z mnoha fotografů, protože výraz Grangerky, když spatřila apartmá, stál opravdu za zvěčnění. Byl si téměř jistý, že se v ní pře potřeba mu vyčíst, že vyhazuje peníze za něco tak drahého, s nadšením, že díky jejich dohodnutém svazku se má možnost do takového království podívat. Pravdou bylo, že realita byla diametrálně odlišná, ale o tom on neměl ani tušení.

Ale ať to bylo jakkoliv, od té chvíle, kdy odemkl demonstraci svého bohatství a jeho drahá manželka se s tichým supěním odporoučela do ložnice, už ji neviděl. Svalil se tedy na gauč a dopřál si zasloužený odpočinek. Sem tam slyšel, že na něj Grangerová volá, ale to samozřejmě předstíral spánek.

A takhle mu to dost vyhovovalo. Mohl si v klidu, nerušeně odpočinout po tom vyčerpávajícím příjezdu, který ho zničil víc než si byl ochoten přiznat. Ono předstírat zamilovaného po boku Grangerová je dost vysilující, jeden by ani neřekl jak moc náročná činnost to je. Především teda proto, že měl chuť jí několikrát odseknout, ale kvůli těm otravným fotografům nemohl. Popravdě musel se zdržet i mračení, neboť jeho kamarádka daleko v Británii mu před odjezdem vyhrožovala kastrací, když se zatváří jen trochu jinak, než bláznivě zamilovaně. A ač si nebyl jistý, že chce mít ještě někdy děti, rozhodně takový zákrok, jakým mu Pansy hrozila, podstupovat nehodlal. To vážně ne. Jen si na to vzpomněl a už ho jímala hrůza.

Nehledě na to, jak náročné to pro něj však bylo, musel sám sebe pochválit za tak úžasný herecký výkon. Nejen že se ke Grangerové choval mile, to očividně už byla samozřejmost, ale on ji, dle jeho skromného názoru, velmi partnersky objímal a, Merline chraň ho, líbal snad víckrát než za celou dobu jejich manželského svazku. No dobře, to docela dramatizoval, ale popravdě den ještě neskončil a on už měl pocit, že své denní kvóty na polibky s tou střapaticí vyčerpal. Takže to byl fakt vyčerpávající herecký výkon. A právě kvůli perfektnímu hereckému výkonu se teď potřeboval prospat, aby přežil zbytek dne. A ostatně i zbytek týdne.

Pohodlněji se gauči posunul, zavřel oči a oddával se překrásnému pocitu odpočinku. A přesně v ten moment se ozval pronikavý hlásek jeho milované dcery.

"Tatí!" zaječela Layla. Draco se však nenechal rozhodit a znovu se plně ponořil do své role spícího. "Tatínku!" křikla znovu Layla, tentokrát o něco hlasitěji. Stále vytrvale předstíral spánek.

"Malfoyi, copak jsi hluchý? Layla tě volá!" vřískla rozzlobeně Hermiona. Draco sebou lehce cuknul, ale dál předstíral spánek.

"Tati, mám špatnou zprávu!" křičela dál nerušeně Layla. "Moje věci se mi sem nevejdou!"

Draco prudce rozevřel oči a v nepředstíraném šoku je vytřeštil. "Jak se ti do toho obrovského pokoje nemůže vejít jeden kufr věcí?" houkl se směsicí podráždění, že byl nucen se vzdát svého odpočinku, a také s trochou šoku nad prohlášením své dcery.

S dětského pokojíku se ozvalo uličnické zasmání. "Mám strašně velký kufr!"

Draco si frustrovaně vydechl. Nevěřil tomu dítěti ani slovo. Ten pokoj byl, dle slov Grangerové, která do něj zběžně nakoukla, než se zabarikádovala v ložnici, větší než její bývalý byt. Takže se tam opravdu musel vejít jeden malý dětský kufr se spoustu malých dětský kravin.

Dlouze vydechl a zkusil štěstí. "Grangerová! Chop se prosím tě role matky a běž jí s tím pomoct."

"Jdi si to udělat sám!" zaječela Hermiona podrážděně. Draco si rezignovaně povzdechl. Aspoň to zkusil. Neochotně se zvedl a šouravým krokem se přemístil do Laylina pokoje. A hned ve dveřích strnul. To, co považoval za nemožné, se stalo realitou.

"Jeden kufr?" zašeptal nevěřícně s pohledem upřeným na desítky a desítky krámů, které odhadoval na celý obsah pokoje, který Layla má doma v Londýně a k tomu ještě jednou tolik.

Layla se nevinně usmála, očividně velmi nadšená. "Možná mi ho strejda Blaise trochu zvětšil," zamumlala uličnicky.

Draco zoufale vydechl. To se mu jen zdá. Určitě je to jen zlý sen. "Grangerová!" zakřičel frustrovaně. „Prosil jsem tě, abys dohlídla na to, co si s sebou Layla vezme. Můžeš mi prosím říct, co na tom je tak těžkého?"

"Vždyť jsem na to dohlídla," křikla podrážděně Hermiona. Slyšel, že zuřivě něčím třískla a vzápětí se ozvaly její nasupené kroky v chodbě.

"Evidentně ne," zkonstatoval suše při pohledu na přeplněný pokojík.

Hermiona si hlasitě povzdechla, aby mu dala dostatečně najevo, jak moc ji obtěžuje. "Ale prosím tě, co zas..." věta zůstala nedořečená, když se objevila ve dveřích pokojíčku a zůstala šokovaně zírat.

"Co jsi to říkala o tom, že jsi na ni dohlídla?" zeptal se s úšklebkem Draco. Její výraz celou situaci poměrně zlepšil. Ten šok, nevěřícnost a zuřivost, že ji zase dostal, stáli za tuhle patálii. Fakt že jo.

"Ale já na ni vážně dohlídla! Celou dobu byla se mnou, neměla šanci tam něco přidat, přísahám," dušovala se Hermiona.

Draco skepticky pozvedl obočí. „Pokud si dnešní ráno pamatuju dobře, většinu času jsi byla v koupelně."

Hermiona si unaveně povzdechla. "Fajn, nebyla jsem s ní celou dobu. Ale než se Layla zavřela do ložnice, byla jsem s ní a vyházela jí z toho kufru polovinu věcí, u toho jsi přece byl!" mávla rukama obranně. Draco pokývnutím přisvědčil, že si na to vzpomíná. „No," pokračovala Hermiona odhodlaně, „když jsem byla v koupelně, byl s ní Blaise a Kira. A ti měli jasné pokyny, jak a co sbalit. Kontrolovala jsem to, když mi Kira řekla, že mají hotovo. Pak jsme s Blaisem dali kufry ke dveřím a Layla byla se mnou nebo Theem. Viď, broučku?" pohlédla na spokojeně se zubící děvče. Layla pohotově přikývla, ale tvář jí pořád zdobil výraz čirého uličnictví. „Neměla prostě možnost nacpat tam zbytek svého pokojíku, vážně, Draco," dokončila Hermiona svou obrannou řeč.

"Ale očividně se jí to nějak povedlo, což, princezno?" pohlédl na provinilce pro změnu Draco. Layla pořád se stejně spokojeným výrazem přikývla. Očividně to považovala za skvělou detektivní hru.

Hermiona zoufale rozhodila rukama. „Nevím jak, Draco. Když byla se mnou, nespustila jsem ji z dohledu a Theo ji měl taky pořád u sebe, jen jednou ji pustil na záchod."

Draco na ni vítězně ukázal, jakoby byl na stopě vyřešení vraždy. „Přesně! To je ono, šla na záchod."

Hermiona pozvedla obočí a jediným pohledem mu dala poměrně jasně najevo, co si o jeho dost fanatickém počínání myslí. „Víš, všichni potřebujeme vykonávat potřebu, takže to je docela normální, že si Layla-"

Draco ji hrubě přerušil. „Ne, není to normální."

Hermionin skeptický pohled přešel na vyděšený. Beze slova k němu přistoupila a za jeho zmateného pohledu mu sáhla na čelo. „Ne...horečku nemáš," mumlala si pro sebe. Draco ji naštvaně odstrčil, když mu došlo, co dělá.

„Ale no tak, Hermiono," pronesl otráveně. „Takhle jsem to nemyslel, samozřejmě, že si může člověk dojít na záchod. Ale Layla nebyla jen na záchodě. Možná ani na ten záchod nešla, viď, Laylo?" podíval se na ni. Jeho malá holčička se rádoby provinile usmála.

Hermiona se nadechla k protestu, když jí došel význam jeho slov. „Pro Merlina! To snad ne, přece by..." Zmateně přeskočila pohledem mezi ním a Laylou, ale Draco rozhodně přikývl a Layla se znovu zazubila spokojená sama se sebou.

„Ale ano," zasmál se zoufale Draco a pokroutil hlavou jakoby tomu také neměl uvěřit.

„Chceš mi říct, že během pěti minut zvládla nastrkat celý svůj pokojík do kufru tak tiše, že ji nikdo neslyšel?"

„Ano," přikývl Draco. "Je to tak, Laylo?" pohlédl na svou dcerku, která seděla na přeplněné posteli a potěšeně situaci sledovala. Opět mu nadšeně přikývla.

„Ne, to není možné," mumlala Hermionu zmateně. „Nemohla za pět minut zvětšit objem kufru tak pětkrát. To není možné." Nechápavě se zadívala na Draca, kterému po vyslovení její teorie zmizel ten vítězný úsměv z tváře. „A ani se jí to tam přece nemohlo vejít. Kufr byl nezvětšovaný. Záměrně," dodala.

Draco se zachmuřil. Vzápětí se mu však vyjasnil tvář náhlým pochopením. „Řekla jsi, že ti ho strejda Blaise zvětšil, že, Laylo?" Zmíněná nesrozumitelně přitakala. Draco přesunul pohled na svou manželku. A v ten samý moment dospěli ke stejnému závěru.

„Blaise," odtušila Hermionu suše. „Tím se všechno vysvětluje, že?" Draco si frustrovaně povzdechl. Ani trochu se mu nelíbilo, že strůjcem celého problému je jeho kamarád. Proč to sakra nemohl mít na svědomí někdo z té Grangerové bandy? Teď mu to bude jeho žena předhazovat pořád. No teda minimálně do konce jejich kouzelného svazku. Což se najednou jevilo jako neskutečně dlouhá doba. Znovu si povzdechl a v duchu zachování své rodičovské role si klekl před sovu dceru a káravě na ni pohlédl.

„Laylo," promluvil vážně. „To, že jsme ti s maminkou zakázali vzít si s sebou všechny tvé hračky, mělo důvod. A moc se zlobím, oba se zlobíme," opravil se, „že jsi náš zákaz porušila." Layla na něj upřela dobře nacvičený provinilý pohled. „Co teď chceš dělat, když se ti to sem nevejde?" zeptal se stále káravým tónem.

Layla trochu ledabyle pokrčila rameny. „U gauče je volno," zamumlala rozpačitě.

Draco vytřeštil oči nad neskutečnou drzostí své vlastní krve. „Laylo Alwaid Malfoyová!" křikl rozzlobeně. Periferně zaznamenal, jak sebou Hermiona poděšeně trhla. Uvědomil si, že je to vůbec poprvé, co ho vidí a slyší na Laylu křičet. Pravděpodobně si myslela, že toho není schopný. No, to se teda spletla.

„Já i maminka jsme ti to zakázali," pokračoval o něco klidněji. Layla se před ním přikrčila a vyděšeně třeštila oči. Pravdou je, že už to byla opravdu nějaká doba, co na ni naposledy zvýšil hlas. „A když ti něco zakážeme, děláme to proto, že to má dobrý důvod. Takže i když tě strejda Blaise podporuje, abys nás oklamala a porušila naše přání, nechci, oba nechceme, abys ho poslouchala. Strejda je jen strejda, ne tvůj rodič. Jasné?" nadzvedl tázavě obočí. Layla okamžitě přikývla. „Tohle bylo naposled, cos nás neposlechla, rozumíš?" Znovu přikývla. „Příště tě i s tvým přeplněným kufrem pošleme domů," dodal, když se zvedal. Jeho dcera znovu přikývla a víc k sobě přimáčkla plyšového medvídka.

Ano, lhal by kdyby tvrdil, že mu jí teď nebylo líto. Ale jako rodič měl nějaké povinnosti, musel jasně vymezit hranice. To byla jedna z věcí, kterou přísahal, že nikdy nepodcení, když tak znenadání přišla tato rodičovská role.

Draco rychle odkráčel z pokoje a zcela nepřekvapivě se za ním Hermiona okamžitě rozběhla. Obrnil se proti jejím výčitkám, které automaticky očekával.

„Draco," doběhla ho a chytila jej za ruku. „Já vím, že jsi její otec, ale nemusel si být tak zlý. Nebyla to její chyba. Blaise ji do toho určitě navedl, to oba víme. Krom toho bylo to ráno strašně chaotické, nikdo nedával dost pozor, je jasné, že se malé dítě pokusí něco provést" spílala mu dostatečně tiše, aby jejich výměna názorů nedolehla k hlavní aktérce.

Draco na ni bezvýrazně shlédl. „Grangerová, Layla je pořád moje dcera. A jakkoliv dobře teď zastáváš roli její matky, jsem to já, kdo stanovuje hranice pro její výchovu. Díky za jistě podnětný příspěvek, ale zamítá se."

„Merline, Draco," zasyčela lehce podrážděně Hermiona, „já chápu, co musíš jako rodič udělat. To že nemám děti, neznamená, že tomu nemůžu rozumět. Je jasné, že Layle to nemohlo projít. Ale říkám ti, že v tomhle případě to bylo nespravedlivé, bylo tu mnoho faktorů, které tomu pomohly a nebyla to jen její chyba."

„A já ti říkám, abys mi nekecala do výchovy a nechala si tyhle moudrosti pro svého potomka," odtušil.

Hermiona ho spražila rozzlobeným pohledem. „Trhni si, nafoukanče."

"Nápodobně, vševědko," štěkl. „A neruš mě. Teď jdu vážně spát." Svalil se na gauč a okamžitým zavřením očí dal jasně najevo, že tuhle konverzaci nehodlá dál rozvíjet.

„Kretén," zašeptala Hermiona pobouřeně a odkráčela.

*** *** ***
Stáli před kostelem Santa Maria della Salute. Draco se znuděně šklebil a okázale ignoroval všechno, co mu Hermiona přednášela. Layla stála kousek od nich a fotila všechno, co se hýbalo a i to, co se nehýbalo. Jak od ní Hermiona cestou ke kostelu vyzvěděla to, co fotí, by později chtěla namalovat. A vypadala tím nápadem naprosto nadšená. Hermionu těšilo, že aspoň někdo se tu baví, když už ona s Dracem ne.

„Malfoyi!" vydechla Hermiona frustrovaně. „Mohl bys mi říct, co máš zase za problém?"

Pohlédla na svého manžela, který už několik minut pozoroval nedaleko kotvící gondoly a naprosto nevnímal, co mu říká.

Otráveně se k ní otočil. „Nebaví mě to tu."

Hermiona se chytila za kořen nosu. „Podívej, nevím, co ti zase přeletělo přes nos, ale buď tak laskavý a uklidni se. Nemusíš hrát takové divadlo jako na lodi, to po tobě nežádám, ale přestaň se chovat, jak rozmazlený fracek," štěkla podrážděně. Nečekala na odpověď a zamířila k Layle.

Draco se za ní zamračeně díval. Byl naštvaný, samozřejmě. A sám příliš dobře nevěděl proč. Na té lodi byl ještě v pohodě a hrát tu hru na zamilované novomanžele mu připadalo dokonce i poměrně zábavné. Když nad tím tak uvažoval asi za to mohlo spoustu malých problémů, které se během posledních pár hodin nastřádaly. Nejdřív Layla a její přeplněný pokojík, což ho neskutečně nazdvihlo, pak zjištění, že Blaise jí v tomhle plánu podpořil ho taky příliš nepotěšilo, a nakonec se špatně vyspal, vzbudila ho Grangerová a vytáhla na svou první cestu po památkách. Ale ze všeho nejvíc ho štvalo to pitomý slunce, který mu pořád svítilo do očí. No kdo by nebyl protivný? Měl na to plné právo.

Zachmuřeně sledoval Grangerovou, jak s úsměvem naslouchá Layle, která jí zaníceně ukazovala fotky, které zatím pořídila. A to byla další věc, co ho iritovala. Layla se víc bavila s Grangerovou než s ním. Jako, co je tohle za spravedlnost? On se o ní staral od plenek, vstával k ní noc, co noc, kvůli ní měl dvě otřesné známosti, aby jí našel aspoň nevlastní mámu a takhle se mu to dítě odvděčí? Nespravedlnost! Jenže když tak svou dceru po boku Grangerové pozoroval, musel se usmát. Tak jako na lodi i teď vypadaly spolu hezky a to ho taky iritovalo. Jak může ta nudná šprtka vypadat hezky? Povzdechl si. Začínal si připadat, jak těhotná ženská, nálady se mu měnily rychlostí mávnutí proutku. Možná si od Pottera měl vzít pár těch antidepresiv, pak by se třeba přestal chovat tak iracionálně.

Vzhlédl, když na něj Grangerová zavolala. Neochotně k ní přišel.

„Už ses uklidnil?" optala se mezitím, co očima sledovala Laylu, která opět pobíhala nebezpečně blízko laguny. Zakabonil se, ale přikývl. "Víš, ani pro mě to není jednoduché. Chvílemi jsem v pohodě, chci se snažit s tebou vyjít a věřím, že to, co děláme je správné. A pak najednou zničehonic mám chuť tě zaškrtit a štve mě každá pitomost, co uděláš. Mám problém věřit, že je naše konání smysluplné a je pro mě těžké si připomínat, že nechci, abychom zase spadli...no však víš do takové situace jako zpočátku," výmluvně mávla rukou. Draco chápavě přikývl.

„Vím, že mi teď chceš říct, že je u mě změna nálad normální, protože jsem těhotná," podotkla s úsměvem. Draco se ušklíbl. Znala ho už až příliš dobře. Pobaveně zakroutil hlavou a v zájmu zachování dojmu, že je do ní bláznivě zamilovaný, ji objal kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Ať mu klidně žvaní ty svoje psychologický moudra, ale pořád by měli myslet na to, jak mají vypadat. Na což ona očividně během svých duchaplných proslovů zapomíná.

„A s čím jiným by to asi mělo souviset?" nechápavě nadzvedl obočí, ale neubránil se malému pobavenému úsměvu.

Povzdechla si, když poznala, že ji opět nebere vážně. „Když se mi mění nálady vlivem hormonů, je to jiné. Nedokážu to popsat, ale prostě je to něco jiného." Ocenila, že se snažil alespoň trochu chápavě přikývnout. „Víš, já vím, že je to fakt těžké. Taky nezvládám předstírat něco, co nejsem. Často si říkám, proč tohle sakra dělám."

„Pro ten luxusní pokoj?" nazdvihl obočí s úsměvem.

Zakroutila hlavou. „Pitomče. Mluvím vážně. Já vím, že je to na prd. Ale nemůžeme se pořád chovat jako malé děti. Jsme dospělí, Draco. A oba jsme s tímhle manželstvím dobrovolně souhlasili. Dokonce dvakrát," podotkla.

Povzdechl si. Trochu smutně, trochu odevzdaně a přitáhl si ji k sobě víc. Nechala ho, aby ji políbil do vlasů. Pak se na něj usmála. „Je úžasný, jak registruješ všechny ty fotografy. Uvědomuješ si, jak moc nám tím pomáháš? Přesně víš, kdy mě políbit, kdy se chovat, jako bych pro tebe byla já nevím co."

„Spíš je úžasný, jak ty je neregistruješ," zasmál se, ale její tichou poklonu přijal.

Spíš jen ze zvyku, než že by mu chtěla skutečně ublížit, ho bouchla do ramene a s úsměvem prohlásila: „Tak vidíš, každý máme nějakou tu superschopnost."

„Báječné, to jsem celý život toužil, mít superschopnost," ironicky se usmál. „ Ale teď bych se radši přesunul k Layle, nějak moc často ji necháváme samotnou."

„Pravda," přitakala vážně, „ještě nás samozvaní odborníci na výchovu ve Věštci obviní, jak nezodpovědní rodiče jsme."

„Ne my, ty jsi nezodpovědný rodič. Dokud byla jen se mnou, nepotulovala se tak bezprizorně," opravil ji zcela vážně.

Hermiona se od něj ohromeně odtáhla. „Fajn, nechám to bez komentáře, ty jeden egoisto. Odchytíme Laylu a půjdeme do toho kostela. Stačí mi, když se nebudeš tvářit otráveně, mysli si, co chceš, ale neškleb se."

„Já nejsem malý dítě, abys mi musel dávat instrukce, Grangerová," utrousil dotčeně, ale začal si to šinout směrem k dcerce, která momentálně prakticky levitovala na okraji nábřeží.

„Ale někdy se jak malé dítě chováš," podotkla Hermiona hbitě. „Vlastně nejenom někdy. Spíš pořád. Termínem někdy bych označila ty chvíle, kdy se jako malé dítě nechováš," dodala mudrlantsky.

Draco na ni skepticky pohlédl. „Ty už máš z toho slunce vážně dost. Pojď prosím tě a zkus na chvíli tu svojí klapačku zavřít."

Hermiona se mu zavěsila do nabízeného rámě a přehnaně emocionálně řekla: „Páni, Draco, to je to nejromantičtější, co jsi mi kdy řekl."

Draco se zasmál. „Jsem duší romantik, to jsi nevěděla?" ušklíbl se ironicky. Hermiona odpověděla mumláním o manželovi roku.

Layla, když k ní došli a seznámili ji se situací, nevypadala zrovna nadšená tím, že má přestat fotit a jít do kostela, ale když jí Hermiona slíbila, že uvnitř je spousta hezkých věcí na focení, nechala se odtáhnout od laguny. Hermiona ale netušila, že během jejích snah přesvědčit tu malou rozumbradu, aby opustila jistě zajímavou lagunu a šla se podívat do mnohem zajímavějšího kostela, jí za zády dělal opičky Draco. Čímž rozesmíval Laylu. Ta měla však dost rozumu, aby na to maminku neupozornila.

U vchodu Hermiona Draca donutila, aby vhodil několik euro do dobrovolného vstupného, i když se jí snažil vysvětlit nesmyslnost takovýchto kasiček a zatvrzele jí opakoval, že dobrovolné vstupné by mělo být skutečně dobrovolné a ne že jej k tomu donutí pošahaná manželka. Ona „pošahaná manželka" ho sjela velmi zlým pohledem a odmítla s ním dál diskutovat.

„Laylo, buď potichu," okřikla ji tiše Hermiona, když si holčička, tak jako každé malé dítě, v rozlehlé budově zkoušela ozvěnu.

Draco se tiše zasmál, což pak neúspěšně maskoval kašláním, když ho Hermiona propalovala smrtícím pohledem. Zakroutila nad ním hlavou, vykroutila se z jeho rádoby milého sevření a rozešla se ve směru prohlídky. Draco se k ní bleskurychle připojil a přes její vytrvalé protesty ji opět objal. Zafuněla, ale nakonec ho nechala, aby ji držel kolem pasu.

„Už jsem ti říkala, že je to morový kostel, že jo?" pronesla po pár minutách chůze.

„Jo to už jsi myslím zmiňovala," ušklíbl se. Střelila po něm rychlým pohledem, ale pokračovala.

„Během morové rány vymřela třetina obyvatel Benátek. A i když se všichni modlili v jejich dvou hlavních kostelech, mor neustupoval. Tak se rozhodli postavit tento, zasvěcený pouze Matce, patronce zdraví. Všude tu je symbolika Pany Marie," ukazovala mu jednotlivé symboly. Draco se pousmál. Grangerová zkrátka nezklame. „Celý kostel je uspořádám převážně barokně," pokračovala v přednášce a jeho znuděného pohledu si nevšímala. „Vidíš ten oltář?" přikývl. „Tak ten je vyloženě barokní."

„Děláš ty něco jiného než, že čumíš do knih?" ušklíbl se a absolutně se nesnažil pochopit, co znamená pojem „barokní".

Hermiona ho ignorovala. „A vidíš tu úžasnou mozaiku? Je to-" přerušil ji krátkým, ale důrazným polibkem. Když od ní opět odtáhl, nesnažila se skrýt svůj překvapený pohled. Neubránil se samolibému oslavnému tanci, alespoň v duchu. Kromě obávaného učitele lektvarů, který dokázal šprtku Grangerovou usadit znamenitě, neznal Draco nikoho, kdo by ji donutil tak rychle sklapnout. Očividně má dost pokřivený žebříček hodnot, když se raduje, že patří mezi dva lidi, co jsou schopní její neustávající proud řečí přerušit. Ale nikdo se mu nemůže divit, je s ní ženatý už nějaký ten týden. To se na psychikám stavu člověka nemálo odrazí.

Ušklíbl se, když tázavě pozvedla obočí. „Přímo naproti nám je náš kámoš z lodi. Nechtěl jsem ho zklamat," zašeptal jí těsně u obličeje. Pak se se spokojeným úsměvem odtáhl, nepřestávajíc ji držet kolem pasu.

Hermiona se nevěřícně zasmála. „Ty jsi vážně neskutečný."

Věnoval jí zářivý úsměv. „To to trvalo než ti to došlo."

Nechápavě pokroutila hlavou. „Jak můžeš být v jednu chvíli na zabití a za pár minut tak milý?"

Pokrčil rameny. "Jsem zkrátka dokonalý. Co víc chceš slyšet?" prohodil s úšklebkem.

"Nemyslím si, že jsi dokonalý," podotkla s úsměvem. „Vlastně tě považuju za poměrně nedokonalého tvora," dodala uštěpačně, vymanila se z jeho sevření a odešla za Laylou, aby jí pomohla správně vyfotit jednotlivé části kostela. A Draco tam opařeně zůstal stát. Bod pro Grangerovou. Výjimečně.

***

Stalo se nemožné! Po dvou měsících je tu nová kapitola. Tak doufám, že se líbila❤️. Samozřejmě opět mi zvedne náladu vaše vyjádření, ať už formou hvězdičky či komentáře (nebo obojího😄). Jsem upřímně zvědavá, co na ty dva protloukající se Benátkama říkáte. A jak se vám líbí Layla🥰.

Jak už jsem zmínila na Instagramu, pár kapitolek v Benátkách pobudeme. Budou to spíše veselejší kapitoly (protože Draco a Hermiona ve městě lásky🙈), ale jak jste mohli vidět i v této kapitolce, pořád to bude makačka udržet to křehké příměří, co mezi sebou manželé Malfoyovi mají💚.

Budu se na vás těšit za týden/ za dva, podle toho, jak moc zvládnu předepsat kapitoly, aby pak zase nebyla prodleva😅. Každopádně ukázku z kapitoly opět najdete na mém wattpadovském Instagramu.

Mějte se hezky a užívejte teplo!