Bylo to strašně hektické ráno. Layla je vzbudila už v šest a velmi nadšeně jim vběhla do ložnice a s uši trhajícím ječením křičela, že už je tu ten skvělý den. Draco ji sice vzal k sobě do postele, aby ještě spala, ale to zabralo na deset minut. Pak ta malá rozumbrada ve svých výstupech pokračovala.

V šest dvacet to Hermiona už nevydržela a odešla připravit snídani. Mezitím se Draco pokusil Laylu vykoupat, ale podle všeho velmi neúspěšně, protože se do kuchyně dostavil zmáčený od hlavy k patě. A Layla zpola umytá a zabalená v župánku tančila hned za ním. Hermiona dala Dracovi jeho kafe a sama se s Laylou odebrala do koupelny. To, že se jí povedlo Dracovu dceru vykoupat a úspěšně obléct, to byl její jediný úspěch toho rána. Úspěch, za který ji chtěl její manžel vlastnoručně zaškrtit.

Oblečenou holčičku posadila na Dracovu postel a začala balit poslední věci. Velmi rychle se přesunula do Laylina pokojíku a nekompromisně jí vyházela z kufrů ty věci, které si tam přes noc nasyslila a které přirozeně na pět dní dovolené absolutně nepotřebuje. Její neústupné chování se neshledalo s pochopením u Layly, která začala fňukat. To okamžitě přivolalo Draca, který po pár vteřinách situaci velmi dobře pochopil a k Hermionině radosti se postavil na její stranu.

To ale mělo za následek, že se Layla rozplakala a utekla do jejich ložnice, kde se zamkla. Oba se báli použít na dveře jakákoliv kouzla, kdyby byla Layla těsně za nimi, takže jak dva idioti stáli před vlastní ložnicí a pokoušeli se tu rozmazlenou holčičku přemluvit, aby jim otevřela. Neúspěšně, samozřejmě. Po mnoha neúspěšných pokusech se Hermiona neprozíravě osočila na svého muže, že má nevychované dítě. Zcela překvapivě to k ničemu nebylo, jen se od něj dozvěděla, že je nevychované od té doby, co s nimi ona bydlí v jedné domácnosti. Hermiona syčela a prskala argumenty, ale Draco ji úspěšně ignoroval, takže to po pár minutách vzdala. Měli zde mnohem větší problém, dostat se k té malé, ať už je vychovaná nebo ne. A to byl skutečně oříšek.

Definice šílenství je údajně to, když člověk dělá pořád to samé a očekává jiný výsledek. Oni dvacet minut při stejném snažení očekávali, že se před nimi při každém dalším pokusu dveře ložnice jako kouzlem otevřenou. Jejich vytrvalé, leč neúspěšné snažení narušila návštěva. Překrásné rodinné ráno totiž samozřejmě nemohlo být úplné bez povedené partičky Dracových přátel, kteří se v půl osmé dostavili do bytu letaxem. Že byli šokovaní, když spatřili Malfoyovi stát před dveřmi vlastní ložnice, jak mile promlouvají k Layle a s lehce hysterickým podtónem ji prosí, aby vylezla ven, to ani zdaleka nepopisovalo realitu.

Ovšem protože hlavou celého plánu je Pansy Parkinsonová, údiv netrvalo dlouhou. Rázná černovláska zavelela a každý se chopil své práce.  A pak to šlo všechno velice rychle. Blaise s Kirou si vzali na starost balení Laylina kufru. Theodor se zhostil role prosící osoby za dveřmi ložnice a k nesmírnému údivu manželů Malfoyových dívku po pouhých pěti minutách přemluvil, aby dveře otevřela. A Pansy zase organizovala mladé novomanžele, protože ti byli ještě zmatenější než jejich malá svěřenkyně.

„Do sprchy, Grangerová. Ty si běž sbalit kufr, Draco," houkala Pansy nekompromisně rozkazy. Ovšem nejen oni se stali oběťmi jejích vojenským příkazů, došlo i na ostatní členy party. „Theo, ty se postarej o Laylu, chudák musí mít po té příhodě v ložnici šok. Kiro, Blaisi, pohněte s tím balením, copak je na tom snad něco těžkého? Jsme pozadu oproti časovému harmonogramu, drahoušci, tak pohněte kostrou, vy lenoši."  Nikdo si nedovolil odporovat. Pansy jako generál měla nezpochybnitelnou autoritu.

Mezitím co bývalá zmijozelská královna jedním dechem komandovala svého muže, Blaise a Kiru, tím druhým instruovala Draca s Hermionou ohledně nadcházející svatební cesty.

„Polibky, úsměvy a láska. To je to, co chci vidět dalších pět dní, když si ráno dám kafe a otevřu noviny, jasné? Jestli mi zkazíte ranní kávu tím, že uvidím něco jiného, vlastnoručně vás zaškrtím. Nějaké námitky?" Z útrob koupelny se ozvala Hermiona s něčím, co se dalo při troše fantasie identifikovat jako souhlasné mručení. Oproti tomu její muž na Pansy skepticky pozvedl obočí a neotálel s nádechem k protestům.

„Ne, Draco, kušuj," utnula ho Pansy. Nedostal prostor se dál vyjádřit, jeho šílená kamarádka pokračovala. „Vím, co chceš říct a odpověď zní ne. Nezajímá mě, že svou manželku nechceš líbat. Fotografové to chtějí, já to chci a celý kouzelnický svět to chce. Jsi v menšině, takže máš smůlu. To je demokracie, drahoušku." Z koupelny se ozvalo napůl nesrozumitelné hulákání. Pansy protočila oči. „Ano, Grangerová, chápu, že to cítíš stejně jako Draco, ale platí pro tebe to samé, co pro něj. Bez debat. Jasné, děcka?" Přelétla pohledem od zuřivě se mračícího Draca ke dveřím koupelny, za nimiž tušila Hermionu. „Perfektní, jsem ráda, že spolupracujete!" Spokojeně si tleskla rukama a odebrala se rozkazovat do vedlejší místnosti.

Z koupelny se vynořila Hermionina hlava zabalená v turbanu z ručníku. „Když jsem na tohle kývla, součástí balíčku nebyla tvoje magorská kamarádka, co mi rozkazuje jako malému fakanovi. Chci odškodné, Malfoyi."  Draco se pobaveně ušklíbl, ale nekomentoval to. Hermiona po něm střelil ještě jedním výhružným pohledem a zaplula zpět do koupelny.

Mezitím ve vedlejší místnosti Pansy udílela rozkazy, Blaise s Kirou neúnavně balili, u toho jim vesele asistovala Layla, a všechno to s lehkou hrůzou v očích sledovat Theodor.

K překvapení všech přítomných v osm hodin byla celá Malfoyovic rodina připravená. A tak se za zmateného loučení se zmijozelskou partou přemístili. Klidnější odjezd na svatební cestu si snad ani nemohli vysnít. 

Přemístili se do atria budovy, která se nacházela u přístavu odkud vyplouvaly lodě k Benátkám. Tato budova byla čistě kouzelnického rázu a sloužila kouzelníkům k tomu, aby se v novém místě mohli zorientovat a zjistit potřebné informace. Tak jako každá kouzelnická budova i tato budila pro mudly dojem zchátralého domu.

"V pohodě?" podíval se Draco na Hermionu. Přikývla a dál se snažila zhluboka dýchat. Byl to téměř zázrak, ale právě absolvovala mezinárodní přemístění a nevyzvracela se. Bylo jí sice trošku špatně od žaludku, ale se zkušenostmi, které měla, se to nedalo srovnat.

"Fajn, jsem v pohodě" pousmála se, když si byla jistá, že je její žaludek zase v klidu. Draco ji přestal tázavě sledovat a prohlédl si atrium. Pak znovu pohlédl na ni.

„Tak jdeme na to, paní Malfoyová?" nadzvedl vyzývavě obočí.

Hermiona se chtě nechtě ušklíbla. „Jistě, pane Malfoyi." Draco se na ni křivě usmál, postrčil k ní Laylu, popadl jejich kufry a na její pokyn se vydal k přepážce pro kouzelníky z Británie. Hermioně neuniklo, jak se po nich ostatní kouzelníci obrací, tiše si šeptají a rádoby nenápadně si na ně ukazují.

Když dorazili ke zmiňované přepážce, Draco autoritativně pozdravil, načež se slečna za okýnkem málem zadusila kávou, co upíjela. Začala panicky kuckat, vykulila oči jako žába, co ji přejelo auto, a usilovně mávala na svou kolegyni, jako by do ruky dostala tik. Hermiona okamžitě otráveně protočila oči. Právě si mohla na seznam nevýhod manželství s Dracem Mafloyem přidat další položku. Jeho rádoby oslnivost, která nutí všechny příslušnice ženského pohlaví umírat. Jedna z milionu nevýhod. Oproti tomu Draco se samolibě ušklíbl, když přišla druhá slečna a začala se taktéž dusit. Hermiona do něj ostře šťouchla loktem, ale nemělo to přílišný efekt. Jeho samolibý úsměv se ještě zvětšil. Korunu tomu nasadila Layla, když zatahala Hermionu za rukáv a zamračeně pronesla: „Nejsou ty paní nemocné, maminko?"

Hermiona měla chuť odseknout něco jako „Ano, jsou, právě na ně zapůsobila nějaká nepochopitelná aura tvého idiotského otce, který si tuhle pozornost svinsky užívá, i když vedle něj stojí jeho údajná manželka." Ale to neudělala. Nikdy by něco takového neřekla. Zaprvé to bylo nechutně sprosté. Zadruhé říct něco takového Layle by bylo více než nemístné. A zatřetí by to zničilo celou tuhle šarádu. Takže místo toho, aby vyjádřila své skutečné pocity, se k holčičce sklonila a konejšivě pronesla: „Ne, beruško, nemusíš se bát, nejsou vůbec nemocné." Nezdálo se, že by to malou nějak výrazně uklidnilo. Ale dál se nevyptávala. Jen se k mamince více přitiskla. Hermiona se znovu narovnala a zasyčela na Draca: „Nejsou nemocné, že, Draco?"

Bloňďák otráveně protočil oči, ale přesto si pozornost, které se mu dostávalo, přestal užívat. "No jo no," zamrmlal směrem ke své ženě. Otočil se k dámám a s nejoslnivějším úsměvem, který je položil do mdlob, se představil. "Jsem Draco Malfoy a tohle je moje žena, Hermiona Malfoyová a dcera Layla." Ukázal na Hermionu, která sarkasticky utrousila něco o tom, že ty dvě samozřejmě určitě vůbec nevědí, kdo je a dusili se tu jen tak omylem. První ze slečen se jakž takž vzpamatovala, přestala vypadat, že je v poslední minutě svého života a teď už jen nevěřícně zírala.

Draco si neodpustil další úšklebek. "Máme v Benátkách rezervovaný pokoj v hotelu Messner."

Druhá slečna taktéž nabyla vědomí a s pochopením přikývla. "Ale jistě. Dojdu se podívat do kartotéky." Za chvilku byla zpět i s tenkou složkou o jejich pobytu. "Takže na pět dní, ano?" Tázavě zvedla hlavu. Draco stroze přikývl. Hermiona přesně věděla, co si o té dámě teď myslí. Nesnášel, když lidi konstatovali zjevné, především pak když to dělali lidé jako tato dáma, takoví, u kterých vysolil nemalé peníze za komfort a přesto se mu ho nedostávalo. A v tuto chvíli s ním musela Hermiona tiše souhlasit. Samozřejmě by to nikdy nepřiznala, to dá rozum. Co řekl její muž, to bleskově argumenty smetla ze stolu. Ale v tomto případě i ji dostávala zkostnatělost kouzelnického systému. Byli kouzelníci. Měli jakousi větší moc než mudlové. A přesto fungování jejich společnosti bylo občas zaostalejší než v mudlovském světě. 

"Dobrá. Takže je to hotel Messner, pokoj číslo 79," pokračovala žena naučené fráze. „Tady máte potřebné papíry, hotel je čistě kouzelnický, proto stačí, když předložíte právě tyto dokumenty. Veškeré další informace máte uvedené v nich." Podala jim skrz škvíru v okýnku tři identifikační papíry. Draco si je beze slova převzal. Hermioně neuniklo, jak úřednici jeho chování znervózňuje. Ač nad ní před pár minutami protáčela oči za její pobláznění oslnivým Dracem Malfoyem, teď s ní krapet soucítila. Draco měl zvláštní dar vyzařovat cosi, díky čemu se člověk cítil, že všechno, co udělá, je špatně. Včetně toho, že dýchá o decibel hlasitěji, než je nutné.

"Do Benátek se dostanete vaporetem," pokračovala žena odhodlaně, ve snaze nenechat se Dracovým chladným přístupem vyvést z rovnováhy. "Vaporeta jsou ty loďky, co kotví venku."

„Vím, co to je," odsekl Draco pobouřeně. Hermiona vedle něj se tak tak udržela, aby nevyprskla smíchy. Vsadila by cokoliv, že to nevěděl. Jen nesnesl pomyšlení, že ho nějaká obyčejná úřednice poučuje.

Slečna se na moment zarazila, ale velmi rychle našla ztracenou rovnováhu. „Jistě," usmála se vlídně, „tak tedy, tady máte jízdenky, vaporeto jezdí každou hodinu. Lístky zpět si zakoupíte-"

„Rozumím," přerušil ji Draco. „Kolik to stojí?" Hermiona do svého muže ostře vrazila loktem za jeho neurvalost. Odezva byla minimální. Zkrabatil čelo a na vteřinu po ní bleskl pohledem. Ale nic víc.

Tentokrát trvalo o něco déle, než se pokladní vzpamatovala. Když překlenula šok z jeho neurvalost, otočila se k mašině, do které naťukala několik údajů a vyjela účtenka. „Dvacet galeonů za všechny," otočila se nakonec se zářivým úsměvem. Draco přikývl a opět tiše jízdenky zaplatil.

První slečna, která do teď mlčela a jen nevěřícně jeho chování přihlížela, se nejistě ozvala. „Kdybyste chtěli mapu..." nadhodila opatrně a během své tiché promluvy přeskočila pohledem na Hermionu, kterou očividně vyhodnotila jako bezpečnější pro tuto otázku.

Hermiona se na ni pokusila co nejmileji usmát, aby vyvážila manželovo chování. „Ano, to byste byla moc hodná. Ideálně by se nám hodila i podrobná mapa čtvrti Dorsoduro, pokud máte." Bylo přímo viditelné, jak si obě slečny oddechly, když se na ně neosopila. Během vteřiny vystřelily někam do zadní části kanceláře.

Draco se tázavě otočil na Hermionu."Ty se tu vyznáš?"

Jeho žena jen pokrčila rameny. "Absolutně ne, jsem tu poprvé stejně jako ty. Ale na rozdíl od někoho, já jsem si zjišťovala, kam nás Pansy posílá." Draco přikývl. Nuž nebylo, co říct. Jeho manželka byla prostě vševědka, co fyzicky trpěla, když do hlavy necpala další vědomosti. Musí to být děsné, žít takový život. "A naplánovala jsem nám cestu po památkách," dodala Hermiona jakoby jen tak mimochodem. „Teda s Pansynou vydatnou pomocí," zamumlala neslyšně, ale zdálo se, že její muž se zarazil už u prvního dodatku.

„To je moc fajn, mami," vmísila se do toho Layla s úsměvem. Hermiona k ní shlédla.

„Děkuju, Laylo," pohladila ji po vláscích.

Naproti tomu Draco si frustrovaně vydechl. "Dovolená, Grangerová. Tam se odpočívá, kdybys to náhodou nevěděla."

Hermiona se spokojeně ušklíbla. "Nejsi u moře, Malfoyi, kdybys to náhodou nevěděl."

Draco nadzvedl obočí. "A to venku je, co? Louže po poslední přeháňce?" Mávl rukou ke skleněnému východu, kde byl vidět přístav. Přístav u laguny. Laguny, na kterou navazovalo Rudé moře. Což krapet podkopávalo teorii jeho drahé ženušky.

Hermiona protočila otráveně oči. "Víš moc dobře, jak jsem to myslela," odtušila znuděně. Někdy ji jeho předstíraná nechápavost vytáčela doběla. Fakt. Byl to, přiznejme si, velmi inteligentní chlap, ale stejně dobře, jako dokázal svou inteligenci projevit, ji dokázal i potlačit, jen aby ji naštval. To bylo skoro umění.

"Ne to opravdu nevím," ušklíbl se polovičatě.

Hermiona protočila oči. "Dobrá, tak pro pana pitomého, znovu a jednoduše: Nejsi na pláži, Malfoyi!" zasyčela tiše, aby jejich výměnu názorů neslyšeli nejenom okolo stojící kouzelníci, kteří je nepřestali od jejich příchodu sledovat, ale ani Layla, která si začala z nudy pohrávat s letáky na pultu a k jejich štěstí je opět přestala vnímat.

Draco se zazubil a přehnaně láskyplně ji objal kolem pasu. "Vidíš to, miláčku, ještě tě naučím vyjadřovat se." Hermiona zafuněla a měla na jazyku odseknutí, ale urychleně nasadila úsměv, neboť se obě slečny vracely.

Ta, která jim zakoupení map nabídla, se zářivě usmála a postrčila mapy pod okýnkem směrem k nim. „Tady to je."

"Děkuju," usmála se Hermiona vděčně a všechno si uložila do kabelky. "Kolik to bude stát?"

Slečny se zadívaly na papír, který se válel na stole, chvilku něco počítaly, a pak z nich vypadlo: "Třicet galeonů."

Draco se zarazil a Hermiona cítila, jak jeho ruka na jejím pase nebezpečně ztuhla. Bez řečí však vysypal zmiňovanou částku, přičemž si však neodpustil otrávený pohled směrem k ní a velmi tiché zasyčení „Fascinuje mě, že ty pitomé kusy papíru jsou dražší, než lístky na loď." Hermiona jeho poznámku okázale ignorovala. Jako by snad jeho finance tímhle nějak výrazně utrpěly.

"Budete si chtít zaměnit nějaké galeony za eura?" zeptala se slečna, které podal peníze. Hermiona jí musela dát hodně plusových bodů za to, jak se pořád vytrvale usmívala, i když s ní Draco jednal jak idiot.

"Asi ano," přikývl Draco, když vrhl krátký pohled na Hermionu, která rozhodně kývla. Slečny jim peníze vyměnily, podaly jim všechny potřebné papíry a s profesionálními úsměvy se s nimi rozloučily. Hermiona si však byla jistá, že jen, co opustí budovu, obě půjdou někam dozadu vyplakat zničené představy o úžasném Dracu Malfoyovi. Realita je krutá, děvčata, pomyslela si.

„Nemusel jsi být tak nepříjemný," zašeptala Dracovi, když se vzdálili od okénka. Její muž po ní šlehl zachmuřeným pohledem. „Laylo, neodbíhej daleko," houkla na jeho dceru, když zaregistrovala, jak se vzdálila, aby si nasyslila jakési informační letáky. Otočila se zpátky k němu a důvěrně se k němu naklonila. Tak, aby zbytek atria viděl jen zamilovaný rozhovor mezi novomanželi. V tomhle začínali být opravdoví mistři. „Já vím, že je to nepříjemné," zašeptala. „Vlastně nepříjemné je slabé slovo," pokračovala. „Ale souhlasili jsme s tím, dohodli jsme se, že sem pojedeme. Skutečně dohodli," zdůraznila. „Tak tomu musíme dát všechno, ano? Jakkoliv je ti to proti srsti, zkus se na chvíli potlačit. Pokud ti to pomůže, vzpomeň si, že ani já to neberu jako výhru."

Se zavřenýma očima přikývl. „Já vím," zašeptal. Hermiona se na něj naposledy usmála, chytila ho za ruku a stiskla mu ji. Sotva viditelně se pousmál. Věděla, jak se cítí. Naučili se společně vystupovat jako dokonale zamilovaný pár, ale to neznamenalo, že to pro ně není náročné. Byli dobří herci, ale i herci občas potřebují přestávku. Pro tu teď však oni neměli prostor. Ne když se vydali do Benátek, města zamilovaných, aby dojem vzájemné nehynoucí lásky podpořili. A právě to vědomí, že musí každou vteřinu vypadat skvěle, bez možnosti dát průchod skutečným emocím, to bylo to, co bylo na celé téhle akci nejtěžší. Proto dokázala pochopit, že je Draco zcela nepochopitelně protivný a svou frustraci filtruje na nebohých úřednicích. Protože sama měla co dělat, aby se ovládla. Ale neznamenalo to, že to schvaluje. Šli do této svatební cesty s jasným cílem, neexistuje, aby dovolili svým emocím, aby to zničily. Už jednou je vzájemné antipatie a skutečné emoce málem stály manželství. A ona věděla, že udělá všechno proto, aby to znovu nedopustila. Možná k sobě nechovají city, ale spojuje je společný cíl. Cíl, kterému se rozhodli obětovat vše. Tak to nesmí znovu nesmyslně pokazit.

„Tak, můžeme?" pohlédla na Draca. „Jede nám to za deset minut," dodala tiše. Zvedl k ní pohled, maličko zvednul koutky úst do zárodku jakéhosi úsměvu a pomalu přikývl. S odhodláním vepsaným v očích mu polovičatý úsměv oplatila, nechala se obejmout kolem pasu a společně se vydali odchytit Laylu, která už se chystala vydat na druhý konec atria, aby vykradla další stojan s letáky. Jen Merlin ví, proč je chtěla skladovat.

*** *** ***

Seděli na lodi. Hermiona si hlavu opírala o Dracovo rameno a on ji držel kolem pasu. Layla seděla svému otci na klíně a s ácháním a ócháním pištěla nad vlnami, jenž projíždějící loď vytvářela. A když zrovna radostně nepištěla, bombardovala svého otce všelijakými otázkami, na které bylo potřeba dost kreativity, aby člověk vymyslel odpověď. Draco jí však velice trpělivě odpovídal a sem tam ostražitě kontroloval novináře různě roztroušené po lodi.

Ach, ano, novináři. Ti lidé, co Hermiona tak nesnáší, ale zároveň jsou to právě oni, které k úspěšnému zvládnutí své mise potřebují. Dosud se už setkali s velkou pozorností a jako pár si zvykli na to, že kamkoliv přijdou, přitáhnou k sobě jako magnet novináře s fotoaparáty v ruce. Konec konců, bylo jejich cílem být co nejvíce viděni a foceni. Ale to, jak prahnou novináři po fotkách nyní, na jejich svatební cestě, to Hermionu upřímně šokovalo. Když před malou chvilkou vycházeli z kouzelnické budovy k přístavu, zničehonic se objevili hned tři fotoaparáty, jenž je zvěčnily. A stejně rychle zase zmizely. Když nastoupili na loď, Draco ji jemně navigoval až do zadní části paluby, neboť hned z kraje lodi spatřil několik dalších po fotkách lačnících bláznů.

Hermionu to upřímně děsilo. Byla připravená na velkou dávku pozornosti. Nejen že si sama situaci vyhodnotila, ale v posledních dnech před odjezdem taktéž dostala pořádnou průpravu od zmijozelské královny. Takže věděla do čeho jde. Přesto byla šokem zkoprnělá, když zjistila, kolik novinářů se kolem nich hemží. Nepředvídala, že by je měli v patách každou sekundu svého pobytu. Ale očividně se spletla, jak jí poměrně přezíravě sdělil před pár minutami její manžel. Při pomyšlení, že dalších pět dní stráví s fotoaparáty za zadkem, které zvěčňují každou vteřinu její fraškoidní svatební cesty, pociťovala touhu zavřít se do tiché knihovny a na velmi dlouho omezit kontakt se světem.

„Laylo, co kdybyste se s maminkou šly podívat, jestli už jsou vidět Benátky?" přerušil Hermioniny úvahy Draco. Layla se přestala sebevražedně naklánět přes zábradlí, seskočila z otcova klína a nadšeně Hermionu zatahala za ruku.

„Ano, prosím! Maminko, půjdeme?" upřela na ní ta svá štěněcí očka. Hermiona střelila pohledem k Dracovi, který pozvedl obočí v jasné otázce, jestli je to tak v pořádku. Připadalo jí až nepochopitelně ohleduplné, jak se od jejich velké hádky stará o to, aby jí vše vyhovovalo. Byl to pro ni jen další důkaz toho, jak moc mu na Layle záleží a co všechno je pro její záchranu schopný udělat.

„Je to problém?" zeptal se Draco zamračeně, nikoliv proto, že by ho to iritovalo, ale spíš proto, že si nebyl jistý, zda je jeho manželka v pořádku. S lehce nepřítomným, avšak poměrně zamračeným, výrazem koukala kamsi za jeho rameno.

Hermiona však potřásla hlavou, usmála se a jemně mu položila ruku na předloktí. „Ne, všechno v pořádku. Jasně, že půjdeme vyhlížet Benátky, viď, Laylo?" otočila se na holčičku. Malfoyova dcerka si povyskočila, vytáhla Hermionu ze sedačky a nekompromisně ji vláčela k přídi lodi. Hermiona tak tak stihla na manžela přes rameno vrhnout krátký, uklidňující úsměv.

Draco sledoval, jak Layla Grangerovou dotáhla až úplně dopředu, vyskočila na zábradlí, čímž způsobila jeho drahé manželce srdeční zástavu a rozesmátě začala ukazovat na přibližující se siluetu města. Draco s jemným úsměvem pozoroval, jak jeho dvě ženy vytváří dokonalý materiál pro fotografy. Chtě nechtě musel uznat, že na ně je vskutku hezký pohled: Layla poskakující u zábradlí a nadšeně mávající rukou kamsi do dálky, Hermiona jemně ji držící za pás, aby nepřepadla, vlasy jí vlají ve větru, svetr jí obepíná ženské křivky a decentně ukazuje její břicho. Kdyby si odmyslel, že je to Grangerka, neměl by problém přijmout, že je to jeho žena. Ušklíbl se nad svými myšlenkami. Navzdory tomu, co si o této ženě myslel a jak moc si nerozuměli, byl jenom chlap. A jako chlap uměl ocenit hezkou ženskou. I když jí byla Grangerová. Ten fotograf na přídi by musel být idiot, kdyby takhle skvělý materiál nezvěčnil, aby ho zítra otiskli ve Věštci.

***
Krásný den, moji úžasní čtenáři! Doufám, že vás i dnešní kapitola potěšila a jako vždycky mi vaše vyjádření udělá velkou radost❤️. 

Dneska to bude zase trochu delší vykecávání, ale budu ráda, když dočtete dokonce.

V první řadě moc děkuju za tu úžasnou odezvu, co tu v poslední době je! Vaše komentáře a hvězdičky mi vždycky zlepší den. Je také úžasné, že se tu objevuje spoustu nových čtenářů, mám z vás všech neskutečnou radost!
Jste opravdu skvělí a já si vás moc vážím❤️.

A teď k příběhu. Touto kapitolou se dostáváme do nové etapy příběhu, která se bude odehrávat v Benátkách. Teď  nás čeká pár kapitolek právě v tomto městě. Zatím jsme tam teda ani nedorazili, ale už jen kousek! Tipnete si, co všechno se během těch pár dnů stane? Můžu prozradit, že toho bude opravdu požehnaně. Odhaduju to na cca osm kapitolek, možná když se rozkecám tak deset, co se budou odehrávat v Benátkách. Takže to bude docela jízda .

No a to je snad všechno, co jsem vám důležitě chtěla sdělit.

Připomínám, že ukázku nové kapitoly najdete na mém Instagramu a poslední dobou, když se nudím (cha spíš utíkám od povinností), házím tam mé oblíbené fanarty na dramione, zejména ty, co mi připomínají ASABS (a ukládám je do výběru, kdybyste se chtěli náhodou podívat). Také tam rozšiřuji moudré řeči, publikuju příspěvky s tematikou ASABS a s některými z vás tam dlouze diskutuju, o tom, že bych už měla vydat další kapitolu (vy máte pravdu, já jsem líná). Zkrátka je to takové místo, kde žiju v mezičase, než vydám další kapitolu. Tak vás tam určitě ráda přivítám, pokud jste tam ještě nezabrousili.

Toť vše.

Hezký víkend a pěkný vstup do dalšího týdne přeju! Uvidíme se za dva týdny u 22. kapitoly.