Hermiona stála v převlékací kabince obklopena nespočtem šatů a zamyšleně sledovala svůj odraz v zrcadle. Ač jí mnozí nazývali nejchytřejší čarodějkou svého věku, právě teď se tak vůbec necítila. Rozum jí nebral, co tu dělá. Jestli bylo něco, na co se v manželství s Dracem Malfoyem těšila, byla to vidina snadné koupě svatebních šatů. Bohužel to by nesměla mít za nejlepší přítelkyni Ginny Potterovou a svatbu by jí nesměla organizovat Pansy Nottová. Ty dvě se nějakým zázrakem dohodly, Hermiona stále nechápala jak, a zburcovaly ostatní Hermioniny kamarádky, aby ji následně společně násilím dotáhly do kouzelnického obchodu se svatebními šaty. A tak tu teď stála, kolem sebe měla nejméně deset různých šatů a za závěsem bylo šest natěšených žen a jedna malá holčička, která si tuto akci náramně užívala.

Holčička, která byla neměnnou konstantou jejího proměnlivého vztahu s Dracem Malfoyem. Laylina energičnost, živost a až nepochopitelné nadšení z blížící se svatby nepolevovalo. Stala se klíčem k udržení jakés takés rodinné pohody. Díky ní se s Dracem ještě navzájem nepozabíjeli. To ona držela jejich vznikající rodinu pohromadě. Zcela nepřekvapivě, když to byla ona kvůli komu se dali dohromady. Ona byla důvodem, proč se každý den usilovně snažili vytvořit fungující rodinu. Bez hádek. Bez nenávisti. Bez zášti. Normální rodinku.

"Co ti tak dlouho trvá, Hermiono?" houkla přes závěs Ginny.

Hermiona odtrhla pohled od zrcadla. "Vydrž chvilku!" odpověděla. Avšak nevzala do rukou jedny z mnoha šatů, naopak se znovu vrátila k pozorování svého odrazu. Na první pohled byly patrné změny oproti Hermioně před dvěma týdny. Nyní vypadala unavenější, než dřív. Z očí čišelo vyčerpání, pod nimi byl náznak tmavých kruhů a pleť měla nezdravě světlou. Usilovné snažení o přátelský vztah se zmijozelským princem si na ní vybíralo svou daň. V mnoha věcech už pokročili, ale stále bylo dost těch, kde se to nedařilo. O mnoha se stále hádali, ale také tu byli ty věci, o kterých vůbec nemluvili. Vlastně bylo takových věcí víc. Podstatně víc než těch, o kterých mluvili. Třeba absolutní tabu u nich teď bylo to, jak se k sobě navzájem chovali při návštěvě Manoru a Doupěte. Potom, co se ten den vrátili domů, tiše to přešli a v následujících dnech se tomu důsledně vyhýbali. Zdatně vytvářeli iluzi, že se to nestalo. Že k sobě tak milí nikdy nebyli. Hermiona to považovala za dobrou věc. Sama nedokázala vysvětlit, co ji vedlo k tomu, že při Dracovi tak neochvějně stála, když vzdoroval svým rodičům, ani to, proč ji nezvykle uklidňovalo, když on stál při ní v Doupěti. Mlčet byla ideální volba. To jim šlo více než dobře.

Ale přestože tu byly desítky věcí, o kterých spolu stále nemluvili, komunikace jim šla čím dál tím lépe. Fáze ohromně trapného ticha pominula a ač spolu stále mluvili s jistou opatrností a jen když to bylo skutečně třeba, světelnou rychlostí se zlepšovali. A když už nastalo ticho, pomalu ale jistě přestávalo být tak děsivě divné. Minimálně nebylo tak moc divné jako v prvních dnech, kdy se k Dracovi Hermiona nastěhovala. Ve skutečnosti to bylo i docela příjemné. Uměli společně mlčet. Hermiona si už navykla večer, poté co uložili Laylu, ležet v obýváku s knihou a dělat tak společnost Dracovi, který v křesle povětšinou dlouho do noci probíral lejstra do práce.

"Při Merlinových fuseklích, Hermiono skoro Malfoyová, ještě chvilku a jdu si pro tebe!" vyjekla Ginny.

Hermiona se krátce zasmála. "Už to bude, Ginn."

Naposledy zoufale pohlédla na to nezměrné množství bílé látky a namátkou po jedněch šatech sáhla. S pomalu se zvětšujícím bříškem se do nich nemotorně oblékla. Když se pak na sebe zadívala do zrcadla, málem se rozplakala. Rozhodně vypadala hrozně. Šaty jí byly těsné, akorát zdůrazňovaly zvětšující se břicho. Ale takovým způsobem, že si Hermiona připadala jako buřt. Evidentně je vybírala Ginny, která o jejím těhotenství neměla ani tucha. Hermiona je ze sebe naštvaně strhla a přehodila přes dveře kabinky.

"Tyhle rozhodně ne, dámy!" zakřičela dost nahlas, aby ji všechny její samozvané společnice slyšely.

"Opravdu ne? Vždyť jsou tak nádherné!" zaslechla Ginny.

"Jsou, ale ne na mně," odsekla.

"Nechceš si je ještě jednou vyzkoušet?" nadějně se zeptala Ginny.

"Ne, v žádném případě!" štěkla Hermiona a soukala se do dalších šatů. Ty i další troje čekal stejný osud jako první. U pátých Hermiona ztratila naději, že by vůbec v nějakých šatech mohla vypadat pěkně. O to překvapenější byla, když si ty páté navlékla. Nebyly dokonalé, to v žádném případě, ale oproti předchozím čtyřem to byla příjemná změna. S úsměvem odhrnula závěs a ukázala se svým společnicím. "Tak, co na ně říkáte?"

"Já ti nevím, jsou moc hezké, ale něco tomu chybí," pochybovačně se zamračila Ginny.

"Souhlasím, určitě se tam najdou hezčí," přitakala Fleur.

"Mně se ale líbí," zamračila se Hermiona. Nechtěla žádné nádherné šaty. Šlo o svatbu s Malfoyem a ona si nepotřebovala připadat nádherná. Stačilo jí, když bude vypadat pěkně. Tak pěkně, aby se do ní její pitomý snoubenec nemohl navážet. Nic víc. Jenže to nikdo kromě Pansy a Kiry nemohl chápat. A ani na ty dvě se v tomto ohledu nešlo spolehnout.

Přesto, ve snaze získat trochu podpory, právě na ně pohlédla.

"Zkus ještě ostatní, tenhle kousek dáme stranou, kdyby se ti nic jiného nelíbilo," prohlásila Pansy a povzbudivě na Hermionu mrkla. Ta frustrovaně zatáhla závěs a vyzkoušela další šaty. Ty se ovšem nelíbily ani jedné z jejích společnic, ač ona je opět považovala za ucházející. Stejný postup zopakovala několikrát, s každým dalším zatažením závěsu naštvanější.

"Tak?" objevila se v dost možná už desátých šatech.

"Ne," vyhrkla Layla, dřív než se ozvala kterákoliv z žen.

"Cože? Vždyť jsou pěkné," nechápavě svraštila čelo Hermiona a překvapeně pohlédla na Laylu. Skutečně se jí zdály pěkné. Nebylo to nic šokujícího v čem by uchvátila celý kouzelnický svět, ale vypadala v nich hezky, cítila se v nich příjemně a především v nich nebylo vidět zvětšující se bříško. Byly ideální, možná ještě hezčí než všechny předchozí a Hermiona by je klidně koupila. Sice si jako malá holka vysnila pohádkovější, ale tyhle bohatě stačily, konec konců nešlo o skutečnou svatbu. Až bude mít jednou tu skutečnou, s mužem svého života, to si teprve vybere nezapomenutelné šaty.

"Jsou, ale tatínkovi by ses moc nelíbila," vysvětlila Layla tónem, který rozhodně nepřipouštěl diskuze. Hermionu mimoděk napadlo, že tento tón musela pochytit od svého otce. Byla si tím v podstatě jistá. Přesně takhle s ní Draco mluvil, když ho přestalo bavit, jak mu argumentuje.

Hermiona se chtěla hádat, ale při pohledu na sebejistý výraz té malé rozumbrady se vzdala. "Dobře," zašeptala odevzdaně a vrátila se do kabinky. Neměla sílu odporovat. Zatáhla za sebou závěs a frustrovaně si povzdechla. Bylo to těžší, delší a náročnější, než předpokládala. Už toho měla akorát tak dost. Chtěla obyčejné šaty, které v rámci možností zakryjí její těhotenské bříško. Takové průměrné. Jenže jejích sedm kritiček, v čele s Laylou, mělo evidentně jiné představy. Vážně neplánovala strávit celý den jenom výběrem šatů. Byly mnohem důležitější věci, které bylo potřeba před tím velkým dnem zařídit. Mimo jiné se na to potřebovala připravit mentálně. Srovnat se s faktem, že to skutečně udělá. A k tomu jí bláznivé nakupování šatů ani trochu nepomáhalo.

Aby byla zcela upřímná, děsila se toho dne, kdy si měla Draca vzít. Toho, že to sama psychicky nezvládne, ale i toho, že dojde k roztržce mezi jejich rodinami. Jenom oznámení sňatku bylo náročné, co teprve pak sňatek samotný. A třešničkou na dortu už tak dost vypjaté situaci bude odhalení jejího těhotenství. Pansy, která se dle svého slibu o vše svědomitě starala, totiž prohlásila svatební den za ten nejvhodnější pro oznámení takové události. Hermiona s ní nesouhlasila. Ve skutečnosti však nepovažovala žádný den za ten správný. Když viděla, co udělalo její a Dracovo zasnoubení s jejich rodinami, poléval ji pot při představě toho, jak budou reagovat na jejich údajné společné miminko. A nebýt skutečnost, že na jejím břichu to začne být co nevidět patrné, zamlčela by to co nejdéle.

S povzdechem se nasoukala do posledních šatů, které jí v kabince visely. Když se na sebe podívala do zrcadla, zůstala překvapeně zírat. Nádhernější šaty snad nikdy neviděla. Decentně jí zakrývaly bříško, takže nikdo nic nepozná, zároveň v nich však působila celkem štíhle. Teda tak štíhle, jak těhotná žena v pátém měsíci může vypadat.

Šaty působily lehce, navzdory velkému množství spodniček. Nebyly lesklé a zářivě bílé, jako většina přechozích, nýbrž jemně krémové, což krásně zvýrazňovalo její pleť. Byly jednoduše překrásné. Přesně takové, jaké si každá dívka vysní na svou svatbu. S tímhle obsadí titulní strany Věštce na několik týdnů. A stoprocentně tím uspokojí požadavky svých kritiček. S obrovským úsměvem odhrnula závěs a ukázala se jim. Všechny do jednoho zalapaly po dechu.

"Myslím, že máme vítěze," nadšeně zatleskala Ginny hned, jak ji spatřila.

"Ty jsou nádherné! Jsi jak princezna," rozplývala se Kira.

"Dokonalé, Hermiono," usmála se Fleur.

"Myslím, že Draco to bude těžko rozdýchávat," zasmála se Pansy a ušklíbla se na Hermionu, tak aby to ostatní nepostřehly. Pansy si totiž stanovila misi, že svatbu Dracovi, v rámci možností co nejvíce znepříjemní. Ať už tím, že zakomponuje věci, o kterých moc dobře ví, že je nemá blonďák rád, nebo že z jeho vyvolené udělá krásnou nevěstu, čímž zničí jeho představy o nudné knihomolce Grangerové. Nebylo v tom nic zlého, prostě jen přátelský žertík. Žertík, na jehož účast přemluvila i Hermionu.

"Co myslíš ty, Laylo?" vrhla Hermiona pohled na blonďatou dívenku.

"Jsou famózní, maminko! Táta z tebe bude úplně vedle," vypískla nadšeně a rozběhla se Hermionu obejmout. Ta se zasmála a sklonila se, aby ji mohla vzít do náruče.

"Tak jo, teď ještě závoj, doplňky a střevíčky," prohlásila Levandule energicky a spolu s Ginny zmizely v útrobách obchodu.

"Ale no tak," zastonala Hermiona a připravila se na několik dalších hodin mučení. Jakoby snad nestačilo, že musela přetrpět zkoušení šatů, teď je ještě bude muset sladit s doplňky. Nikdy se jí zdálo, že vůbec není ženou, když ji tyto věci nelákají.

*** **** ***

O tři hodiny později se konečně dostala domů. Cestou se ještě s Laylou, Pansy a Kirou stavily v obchodě, aby nakoupily něco k jídlu. Obě ženy ji doprovázeli, neboť si potřebovali vyzvednout své drahé polovičky u Draca doma. V obchodě malou přemohla únava a zhroutila se Hermioně do náručí. Domů dorazily kolem deváté, což Hermioninu špatnou náladu, která přišla ve chvíli, kdy zkusila první šaty, jen zhoršilo.

"Draco?" křikla hned, jak se jí povedlo odemknout dveře.

Žádná odpověď.

"Draco!" zaječela rozzlobeně.

Z obýváku se ozval smích.

"Malfoyi, pojď mi sakra pomoct!" křikla vyčerpaně. Layla nebyla nejlehčí a ač se jí pokoušela předat do náruče jedné z tetiček, Malfoyova dcera se jí držela jako klíště. A už ji to poměrně unavovalo. Vzápětí se v předsíni zjevil Draco v celé své kráse.

"Konečně!" štěkla podrážděně.

"Klídek, Grangerová, na to, že sis byla vybírat svatební šaty, jsi nějaká protivná."

Šlehla po něm vražedným pohledem. "Vem, prosím tě, Laylu," kývla ke své náruči.

Bez řečí si od ní holčičku vzal. Vzápětí se však zamračil. "Táhla jsi Laylu ve tvém stavu? Jsi normální, Grangerová?" pozvedl obočí. "To jste jí nemohly pomoct?" obrátil se k jejím společnicím. Kira významně pozvedla dvě tašky nákupu, které ochotně nesla, aby jeho ženě ulehčila. Nápodobně na tom byla i Pansy.

Hermiona nad ním protočila oči. "A co jsem měla dělat? Držela se mě tak pevně, že bylo naprosto nemožné ji předat holkám," odsekla mezitím, co zápasila s tkaničkami u bot.

"Předně jsi ji vůbec nemusela brát s sebou."

"No tak si jí to měl ráno zakázat, pane chytrý."

"Já? Ptala se tebe!" bránil se Draco.

"A já jí řekla ať se zeptá tebe, pitomče," rozzuřeně po něm mrskla botu.

"Copak jsem jí to mohl zakázat?" vyhnul se Draco s Laylou v náručí letící botě.

"Tak si teď nestěžuj!" vykřikla Hermiona zoufale a i s Kirou a Pansy v závěsu zamířila do kuchyně. Z obýváku se znovu ozval smích, akorát, když kolem něm procházela. "Zdravím, Blaisi, Theo," mávla na ně.

"Ahoj, Hermiono," dostali ze sebe mezi záchvaty smíchu oba muži.

"Kámo, vy jste tak úžasný pár." Slyšela ještě říkat Theodora, když zmizela v kuchyni.

"No jasně," utrousila Hermiona sarkasticky a zuřivě praštila jednou z tašek na linku.

"Já si myslím, že se perfektně doplňujete," zareagovala Kira bezstarostně.

Hermiona po ní šlehla pohledem. "Spíš bude zázrak, když se během následujícího roku nezabijeme."

Pansy se ušklíbla. "Klídek, Grangerko, však ho vychováš." Postavila se vedle Hermiony a přidala se k vykládání nákupu.

Hermiona pochybovačně nadzvedla obočí. "Někdy jsi silně mimo realitu, Pansy."

Pansy na ni důležitě namířila bagetou. "Chlap je jednoduché stvoření, musíš jen zjistit, jak na něj. Pak už to bude hračka, věř mi," mrkla na ni. Hermiona pokroutila hlavou, ale nevyvracela to.

Během chvilky společně připravily lehkou večeři a připojily se ke svým mužům v obýváku.

"Tak? Vybrala jsi šaty?" zeptal se Draco, když si k němu přisedla Hermiona na gauč. Kira s Pansy se usadily na druhé straně gauče, zatímco jejich polovičky seděly v křeslech.

Hermiona ho zpražila pohledem. "Jasně že vybrala. Ale měla jsem s sebou sedm kritiček, kterým velela tvoje dcera. Snad si dokážeš představit, jak to vypadalo."

Draco se ušklíbl. "Ne, to teda nedokážu. Nechceš mi to popsat?" nadhodil nevinně.

"Trhni si," štěkla podrážděně a lokla si vína. Teda něčeho, co vypadalo jako víno. Moc dobře věděla, že je to Laylin rybízový džus, který jí Kira ze soucitu nalila, aby se Hermiona necítila tak špatně.

Blaise se zamračil. "Piješ víno? Hermiono, to bys ve tvém stavu neměla."

Střelila po něm nasupeným pohledem. "Mně je úplně jedno, co bych měla nebo neměla. Právě jsem strávila sedm hodin vybíráním blbých svatebních šatů, abych zjistila, že se do poloviny z nich stejně nevejdu! Ke všemu to byly šaty na stejně blbou svatbu s jedním velkým blbcem. Vážně očekáváš, že nebudu potřebovat alkohol?"

Theo se ušklíbl, Draco se pobaveně zasmál a Blaise jen z úcty k Hermioně skrýval úšklebek. Kira s Pansy radši odvrátily hlavu, aby Hermiona jejich úsměvy nepostřehla. Jako ženy pro její nevyrovnané chování měly velkou dávku pochopení, přesto nedokázaly potlačit pobavení.

"Tak se smějte nahlas, ne?" Hermiona rozzuřeně mrskla skleničkou zpátky na stolek.

"Tebe vážně trápí, že jsi, že jsi...," smál se Draco a stěží potlačil slzy smíchu. Nepamatoval si, kdy se naposledy takhle upřímně smál.

"Že jsem se nevešla do těch šatů! Nevím, co ti na tom připadá směšného. Zkus si měsíc od měsíce se zvětšovat. Pak si můžeme říct, jak na tom bude tvoje psychika," nevraživě ho probodla pohledem. Už toho bylo moc. Moc stresu, povinností a prostě všeho. Chtěla křičet, plakat, ale hlavně spát. Ano, potřebovala pořádnou dávku spánku, aby se dala do pořádku a přestala se chovat, jak labilní hysterka. Vždyť i ona vnímala, jak děsně se chová. Ale nešlo to zastavit.

"Dobře, dobře, hlavně klid, jo?" snažil se ji neúspěšně ukonejšit Draco, když zaznamenal, jak velmi špatnou náladu má. Rozzuřená Hermiona bylo to poslední, co potřeboval. Vyhovovala mu ta racionálně uvažující žena, kterou měl po boku posledních pár dnů. S hysterkami si poradit neuměl. "Myslím, že nejsi zas tak tlustá. Ber to tak, že ty šaty dělají na strašně hubený ženský, jo?" přišel s první pitomostí, co ho napadla. Nebyl zrovna dobrý v utěšování. Očividně.

"To bylo geniální, Draco," utrousila Pansy posměšně. Střelil po ní výhružným pohledem.

Hermiona na jeho ubohý pokus o utěšení nereagovala. Pak se zničehonic roztřásla a fňukla. "Ale Ginny mi je vybrala. Myslela si, že mi budou!"

Draco se mírně zoufale podíval na své přátele. Všichni však ohromeně sledovali Hermionu. Takovou ji rozhodně neznali. Byla pro ně silnou ženou, kterou jen tak něco nerozhodí. A už vůbec ne fakt, že se nevešla do svatebních šatů.

"Jsem prostě tlustá. Jak budu vypadat v devátém měsíci? To už se ani nehnu. Sakra, Malfoyi! Udělej s tím něco," mrmlala zoufale Hermiona.

Draco byl v koncích. Neměl ani to nejmenší tušení, jak se chovat ke Grangerový, která má výkyvy nálad. Byl zvyklý jí nadávat, ale ne ji utěšovat. K jeho nesmírnému štěstí byl zachráněn zvonícím telefonem. Další hovadina, co mu do bytu nainstalovala Grangerová, ale teď za ni byl nesmírně rád. Okamžitě vystřelil do rohu obýváku, jakoby netoužil po ničem jiném, než zvednout tu mudlovskou pitomost.

"Draco Malfoy," zvedl telefon. "Aha, no dobře. Nejsem si úplně jistý jestli je ve stavu, kdy je schopná to řešit. Ale ty si s ní určitě poradíš, Potterová," odpověděl hlasu ve sluchátku. "Hej, Grangerová!" zakryl Draco sluchátko. "Volá ti Potterová."

Hermiona popotáhla a došla si pro telefon. "Ano, Ginny?" přiložila si jej k uchu. "Cože?" nechápavě svraštila obočí. "Ne, nechápu to. Vždyť jsme to byly dneska kupovat," začala nebezpečně zvyšovat hlas a všichni muži v obýváku se vyděšeně přikrčili v očekávání další spršky nadávek. "Děláš si srandu?" zaječela rozzuřeně. "Cože? Můžeš to zopakovat?" mávla vztekle rukou. "Mně je sakra jedno, jaký tam budu mít doplňky!" zařvala a práskla sluchátkem. Pak se podívala na přikrčené muže. "A co vy čumíte?!" zavřeštěla a oddusala do ložnice.

Theo s respektem sledoval její vzdalující se postavu. "No, Draco, líp sis fakt vybrat nemohl. Nejenže jste pro sebe jako stvoření, ale ještě umí být velice příjemná. Partnerka za všechny prachy."

Draco ho probodl ledovým pohledem. "Jdi do háje. Pokud si dobře vzpomínám, byl jsi to ty, kdo mi poradil, abych se oženil."

"Jo, Theo, nech si ty chytré připomínky pro sebe, když si do toho Draca navezl," přisadila si Pansy a probodla manžela varovným pohledem.

**********

Druhý den Hermionu probudily jemné sluneční paprsky, které se probojovávaly skrz jediné okno v ložnici. Unaveně si protřela oči a převalila se na bok. Trvalo sotva třicet vteřin, než se její mozek probral ze spánku a začal plně fungovat. Včetně vybavování si vzpomínek. Zděšeně vytřeštila oči a tiše zanadávala, jakmile si rozpoměla na své včerejší chování. Frustrovaně vydechla a pokusila se znovu usnout. Marně.

Když si přiznala, že skrýváním se v ložnici celé věci stejně příliš nepomůže, s trpitelským výrazem se zvedla, zabalila do huňatého županu a vyrazila vstříc Dracu Malfoyovi, který se, jak předpokládala, bude sakra vyžívat v jejím včerejším chování.

Nemýlila se.

"Dobré ráno, tlustá snoubenko," zašklebil se hned, jak přišla do kuchyně. Rozvaloval se na židli s kávou v jedné ruce a Denním věštcem ve druhé.

"Ani mi to nepřipomínej," sykla podrážděně a postavila si vodu na čaj.

Draco povytáhl obočí. "Ještě včera jsi mě prosila ať tvou objemnost vyřeším. Kam se to podělo?"

"Nemůžeme to prostě přejít, v klidu na to zapomenout a dělat, že se nic nestalo?"

zeptala se sklíčeně Hermiona.

Draco naklonil hlavu na stranu a předstíral zamyšlení. "Ne, na to je to příliš zábavné," uculil se a odpil si kávy.

Hermiona si podrážděně odfrkla. On se fakt bavil. "Tak jinak. Nevím, jestli ti to už došlo, ale podobné chování u mě budeš muset snášet dost často."

Draco se zakuckal. "Cože? Kdes na to, Grangerová, ksakru přišla? Já ti nic takového tolerovat nebudu!"

Hermiona se vítězoslavně rozesmála. "Budeš muset. Nikdo ti neřekl, že vedlejšími příznaky těhotenství je podrážděnost, častá změna nálad, sebekritizování se a pocit méněcennosti?"

"Chceš mi říct," pomalu a zřetelně promluvil, "že se to bude opakovat během dalších čtyř nebo kolika měsíců?" zasyčel nevěřícně.

"Ano, ale s tím si přece počítal, když jsi podepisoval tu smlouvu, nebo ne?" nevinně se usmála a odtančila k lednici.

"Ty malá, labilní, šílená...," rozzuřeně šeptal Draco mezitím, co dopíjel zbytek kafe.

"Copak? Nějaký problém?" zamrkala Hermiona a potěšeně sledovala rozzuřeného Draca Malfoye.

"Grangerová, moc mě neser, ještě nejsme svoji. Kdykoliv můžu to zasnoubení zrušit."

"Tomu sám nevěříš, ne? Jsi tak zoufalý, že radši přetrpíš moje výkyvy nálad," vysmála se mu. "Krom toho, když už si se tak spřátelil s Weaslyovými, byla by škoda to zahodit. A já si s tvými rodiči taky celkem rozumím," ušklíbla se a posadila se naproti němu ke stolu.

Dracova tvář se stáhla zlostí. Prudce se zvedl a naklonil se k Hermioně. "Evidentně jsi nepochopila, kdo tady velí. Jsem to já a ne ty, i kdybys měla ty svoje výkyvy nálad každý den," zasyčel rozzlobeně a dvěma ráznými kroky se dostal pryč z kuchyně.

"Jo a měla bys si přečíst Denního věštce, než vyrazíš mezi lidi. A taky se obleč tak, ať se za tebe nemusím stydět," dodal než zmizel úplně.

Hermiona tiše zanadávala. "Hajzl jeden," zasyčela zlostně a přitáhla si noviny. Ani je nemusela otevírat, její a Dracova fotka zdobila hned titulní stranu. Povzdechla si. Přece jenom to byla nějaká doba, co se objevovala na titulních stranách. Neradostně se vrhla do čtení.

Zasnoubeni! Hermiona Grangerová a Draco Malfoy plánují svatbu!

Členka Zlatého tria Hermiona Grangerová a bývalý smrdijed Draco Malfoy nedávno svým blízkým oznámili své zasnoubení.

Neuvěřitelné? Také si myslíme, ale je zřejmé, že se nejedná o pouhý žert. Během posledních dnů byl pár několikrát viděn a Hermioně Grangerové se už na ruce pyšnil zásnubní prsten. Fotografie výše dokonce zachycuje jeden ze vzácných momentů, kdy byli zachyceni spolu s dcerou Draca Malfoye, Laylou Alwaid Malfoyovou (4), kterou má podle všeho z jednoho z předchozích manželství. O identitě matky malé Malfoyové není nic známo a sám Draco Malfoy se k tomu odmítá vyjadřovat.

Jeden z našich zdrojů pořídil včera odpoledne fotografii Hermiony Grangerové ve společnosti několika kamarádek, včetně dcery jejího snoubence, jak vychází kolem sedmé večer z obchodu se svatebními šaty.

Co si o blížící se svatbě myslí jejich blízcí? Dočtete se na straně 3.

Hermiona se zašklebila. Skutečně se stali žhavým tématem. Přesně, jak měli v plánu. S pobaveným úsměvem přelistovala na odkazovanou stránku.

"Je to šokující zpráva a jsem silně proti, ale můj syn se vyjádřil jasně. Nad jeho rozhodnutím už, bohužel, nemám vliv," reaguje Lucius Malfoy, otec ženicha.

"Draco dlouho hledal perfektní manželku a zároveň milující matku pro svou dceru. Jsem si naprosto jistá, že právě Hermiona Grangerová jí je. Bude velmi složité přenést se přes nenávist, kterou jsme k ní během války cítili, ale já i Lucius to časem překonáme. Štěstí Draca a Layly je přednější," říká s úsměvem Narcissa Malfoyová, matka ženicha.

"Myslím, že je to pro všechny z nás překvapivé, ale pokud je to Hermionino štěstí, nebudu jí v tom bránit," vyjadřuje se smířlivě Harry Potter, dlouholetý kamarád Hermiony Grangerové.

"Lhal bych kdybych tvrdil, že mě Hermionino zasnoubení těší. Ale souhlasím s Harrym, je to její štěstí a my jí v tom nebudeme bránit. Pokud jí ovšem Malfoy zkřiví vlásek, zabiju ho," prohlašuje Ronald Weasly, někdejší přítel a snoubenec Hermiony Grangerové.

"Hermiona a ta zvrácená fretka? Ale ovšemže je to divné a proti mému přesvědčení. Ale Hermiona působí po jeho boku tak spokojená jako už jsem jí dlouho neviděla, takže má mou plnou podporu. Obávat by se měl spíš ten peroxid, protože ho zakopu hodně hluboko, pokud se k Hermioně zachová jen trochu neuctivě," emotivně prohlásila Ginny Potterová, dříve Weaslyová, jedna z nejlepších kamarádek budoucí nevěsty.

"Draco a Hermiona jsou ten nejnepravděpodobnější pár, který vás může napadnout, ale ve skutečnosti jsou i tím nejúžasnějším jaký jsem, kdy mohl vidět," hodnotí vztah svého kamaráda Blaise Zabini.

"Bylo to dost překvapující, ale Draca jsem neviděla už dlouho tak šťastného. Myslím, že lepší ženu než Hermionu Grangerovou si vybrat nemohl. A uvědomte si, že když to říkám já, tak už to něco znamená, tu ženskou jsem po celé studium nemohla vystát," komentuje situaci bývala žena Draca Malfoye Pansy Nottová. Zároveň dodává, že to ona organizuje svatbu, která by se měla konat nejpozději za dva týdny.

O blížící se svatbě vás budeme průběžně informovat!

Hermiona s úsměvem dočetla. Stalo se přesně to co chtěli. Co víc si mohla přát? Teď už nic nepokazit a za pár dnů z ní bude paní Malfoyová. Teda pokud do té doby nezabije svého snoubence. Zamračeně pohlédla směrem, kam před malou chvilkou odešel. Ta vražda byla den ode dne lákavější, takže z ní možná bude vdova dřív, než se vdá.

*** *** ***

Přiznávám, že tahle kapitola měla symbolicky vyjít prvního září, kdy jsem před rokem vydala prolog Ani spolu ani bez sebe. Ale zcela očividně mi to moc nevyšlo... Co se dá dělat, plánování mi moc nevychází. Tímto děkuji všem, co to tu se mnou celý ten rok táhnou. Vím, že deset kapitol za rok není zrovna výkon, o to více si vaší podpory vážím.  Vynasnažím se, aby jsem vám v následujícím roce přinesla více kapitolek, než pouhých deset :). 

Doufám, že se vám jubilejní desátá kapitolka líbila a  budu samozřejmě moc ráda, když mi dáte vědět do komentářů, co si o ní myslíte:). Konečně se celý příběh začíná pořádně rozjíždět a já doufám, že se mi podaří v tomhle náročném školním roce najít více času na pravidelnější vydávání, abych vám jej mohla, co nejrychleji odvyprávět. 

Zatím se tedy loučím a snad brzy u další kapitoly. Tipnete si, co nás v ní čeká? :)