3.) kapitola
,, Dnes na nich ovšem nešetřete" vyzvala podkoního Alcë a pohladila klisnu po hřbetě. ,, Ano určitě paní" usmál se elf a vydal se s koňmi do jejich stájí. I Valar se daly směrem. Všechny tři se převlékly do čistých šatů a vydaly k trůnnímu sálu, kde na ně již čekala Merilith. ,, Co je nového?" zajímala se s klidem Vellianë. Mají vypadala sklesle. Což se ani jedné z Valar nelíbilo. ,, Buřiči dnes za vaší nepřítomnosti napadli tržiště. Okradli hodně málo majetných. Nepodařilo se je zastavit ani chytit." postavila se Merilith ze svého křesla. Všechny tři elfky, jež se o tomto neštěstí dozvěděly, k ní přistoupily. ,, Najdou je, neboj se" pousmála se konejšivě Alcë, jejíhž moudrým slovům věří kdokoliv, i Merilith. ,, Určitě ano. Jednou.",, Ale do té doby, kolik statků ještě přepadnou? Kolik vesnic spálí? Je to riskantní. Musíme je najít a zajmout. Musíme zasáhnout" vzdychla Mají. Všechny čtyři se ale následně posadili na trůn. ,, Nemůžeme Mají. Ani nevíme kde se ukrývají a kolik jich je." podotkla Vellianë. ,, Ne to opravdu nevíme..." začala Mají. ,, Ale budeme to vědět" usmála se a hleděla upřeně vpřed. ,, Co máš v plánu?" nechápala Laivinë a zvědavě si ji prohlížela. ,, Po jejich příštím útoku je budeme sledovat" oznámila Merilith svůj plán přítelkyním. ,, To zní dobře" usmívala se Vellianë s Laivinë. ,, Nechci vám kazit radost, ale jak můžeme vědět kfy a kde se něco stane příště?" ozvala se moudrá Al. Merilith na ni pohédla. ,, Nemůžem. Ale za pokus to stojí" obhájila se Merilith.
Během dne již projednávaly, jak bude zásah probíhat. Alcë se jej nezůčastní-nechtěla. Merilith celou výpravu povede. Jakmile se vandalové ukáží, budou sledovat jejich stopy. Laivinë je bude sledovat. A poté zjistí, odkud jsou a kde mají sídlo. Vrátí se a oznámí informace ostatním a ti se za nimi vydají. Nyní sedí u stolu a pojídají večeři. Žádná z nich nic neříka. Večeře probíhala v tichosti. Nakonec se každá vydala do svých lóží. Laivinë se převlékla do noční lehké košile. Stála před zrcadlema rozpouštěla si valsy. Poté se ještě chvíli prohlížela. Hleděla upřeně svému odrazu do očí. Zamyšlená a myšlenkami v jiném čase se nehla. Po chvíli se však ošila a odtrhla od skla. Vydala se k posteli a zalehla. Myslela na buřiče, nosiče zla. Bála se, že tma vyjde na světlo. Že zase nastanou zlé časy a ona bude muset stát v boji. Rychle tyto myšlenky zahnala do kouta a přelehla ze strany na stranu. Poté pada...............
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro