Disclaimer: Váš syn zapomněl do svého příběhu přidávat disclaimery, čímž nechtěně způsobil J.K.Rowlingové velkou ztrátu zisku.
Navrhovaný trest: Ať napíše padesátkrát "Nejsem autor světa z Harryho Pottera, ani postav vyskytujícím se v tomhle příběhu (kromě jedné)."

Jakmile jsem venku, říkám naštvaně: „To jsou ale stu-pfff!" Snape se na mě divně podívá a já si konečně všimnu, že tentokrát mi pusu nezakrývá. On si mého pohledu všimne také. „Musel jsem vaše ústa zakrývat jen v bance, aby vás neslyšel žádný skřet. Věděl jsem velice dobře, že byste se uchýlila k tomu hloupému nápadu neposlechnout mě a urážet skřety. A protože jsem sotva měl chuť být potrestán také, jelikož by mě považovali za dospělého zodpovědného za vás, musel jsem se uchýlit k zakrývání vašich úst."

„Vy nevíte nic o tom, co jsem chtěla říct!" vybuchnu naštvaně.

„Vážně?" zvedne obočí. „Tak se na to podívejme – když jsem vám zakryl ústa poprvé, bylo to pár momentů poté, co jste poprvé uviděla skřety. Chtěla jste je nazvat ošklivými, přesně to, od čeho jsem vás odrazoval. A nepokoušejte se to popřít," dodá.

„Jistěže jsem nechtěla!" zakřičím na něj. „Nenazvala bych je ošklivými, nazvala bych je hnusnými!"

„Aha," přikývne, „a to je o dost lepší slovo, které by vás u skřetů automaticky udělalo populární. Není v tom žádný rozdíl, hlupačko, přestaňte se se mnou hádat."

„A v těch dalších případech jsem chtěla říct něco úplně jiného, než si myslíte!" křičím na něj dál.

„Řekl jsem, přestaňte se se mnou hádat, slečno. Toto je poslední varování," řekne Snape tiše a v jeho očích se nebezpečně zablýskne. On se aspoň snaží vzbudit ten dojem; vím moc dobře, že mi nic nemůže udělat.

„Co uděláte, zacpete mi zase pusu? Pravdu neutajíte!" prohlásím vítězně a otočím se, abych mohla od něj začít utíkat a tím mu zabránila doopravdy mi pusu zacpat a tím pravdu utajit. Jak se otočím, všimnu si, že pozornost všech lidí kolem Gringottovy banky je na nás, a že se teď smějí, protože oceňují mou bezchybnou výhru v argumentování proti Snapeovi. Někteří mě ani nevidí, takový je tam zástup, takže někteří další lidé na mě ukazují, aby bylo vidět, kdo byl ten vítěz.

Moje vítězství bylo evidentně tak úplné, že Snape je teď neobyčejně tichý, a jde se mnou do obchodu s oblečením beze slova. Ten obchod s oblečením vypadá docela hezky, ale mě zajímá hlavně to oblečení. K mému velkému zklamání vidím jen samé nudné černé róby. Věřili byste tomu? Nemají žádné růžové šatičky, sukně, trička, nic! Objeví se tlustá ženská, která nevypadá moc krásně, a říká s úsměvem: „Dobrý den, drahoušku. Jdete taky poprvé do Bradavic? Jsem si jistá, že pro vás něco najdeme..."

„Fakt?" vykřiknu. „Máte růžové šatičky? Růžová je má nejoblíbenější barva!"

„Vážně, drahoušku? To je ale překvapení," usměje se na mě omluvně. „Je mi líto, že vás musím zklamat, ale prodáváme jen pláště; mudlovské oblečení si můžete koupit mimo Příčnou ulici. Nemáme ani žádné růžové pláště, tradiční barva plášťů je černá. Ale myslím si, že to vám zrovna vadit nebude."

„Děláte si srandu? Nesnáším černou! Fuuuuj!" odvětím. Ta čarodějka se snaží být přátelská, ale nemá žádný smysl pro módu!

„Vážně, drahoušku?" podívá se na mě, evidentně překvapená. Proč každý hned usoudí, že když on miluje odpornou barvu, ostatní ji musí mít rádi taky? Kouzelnický svět je očividně idiotský. Ale ona se nakonec usměje a ukáže na stoličku u zdi: „No, i tak pro vás určitě něco najdu. Nestoupnete si na stoličku vedle toho mladého muže tam?"

Dost pochybuji, že najde něco dobrého, ale stoupnu si na stoličku a podívám se vedle sebe. Bezva! Je tam chlapec, který vypadá, že je asi stejně starý jako já. Je celkem vysoký s rudými vlasy a pihami, a na mě se kouká přátelsky. „Ahoj. Jak se jmenuješ?"

„Óó!" spustím. „Jmenuju se Angela Ori Gami Fuku Džima Mitsu Bishi Ja Ponka Dae Woo... Čemu se směješ?" Ještě než jsem dořekla, začal se smát!

„No tak, nehýbejte se, drahoušku, nebo to nikdy nebude hotové," napomene ho jiná žena, která se snaží mu upravit plášť, a on se pak snaží stát bez hnutí, i když se stále třese smíchy.

„Takže je to pravda?" zeptá se. „Myslel jsem si, že si jen vymýšleli."
Ve svém nitru začnu jásat. Slovo o mé skvělosti už se asi rozšířilo! „Někdo ti o mě řekl?" zeptám se radostně.

„No, nejsem si jistý, jestli je to o tobě, ale tvé jméno vypadá přesně tak, jak mi Fred s Georgem říkali," odpoví se stále cukajícími koutky. „Říkali, že vždycky jednou za čas se objeví holka s bláznivým dlouhým jménem přesně jako ty, která..."
„Moje jméno NENÍ šílené!" zakřičím na něj.
„No tak, no tak, drahoušku, uklidněte se a stůjte klidně," řekne ta tlusťoška.
„Promiň, nechtěl jsem se tě dotknout, ale mně vážně přišlo bláznivé," ‚omluví' se ten kluk. „No, každopádně mi řekli, že ta holka je vždycky oblečená v růžovém, má směšnou barvu očí a vlasů, myslí si, že ji každý má rád, a jenom naštve každého, s kým mluví. Naštěstí se neotravují s učením (to jim nevyčítám) a vždycky jsou vyhozené už po prvním ročníku. Jsi vážně jedna z nich?" podívá se na mě pozorně.

„Určitě ne!" uklidním ho. „Na mé barvě očí a vlasů není nic směšné a nikoho neštvu. Teda až na toho, kdo mě sem přivedl, ale ten stejně nikoho nezajímá."
„Vážně?" zeptá se a je vidět, že ho to zaujalo. „Kdo to je?"
„Řekl, že se jmenuje Snape."

„Snape?" opakuje po mně vyděšeně. Pak se podívá skrz výlohu, kde na mě Snape čeká a samolibě se na mě šklebí, a polkne. „Znamená to profesor Snape?"
„Jo, říkal mi, že je něco jako profesor, ale myslela jsem, že se jenom dělá důležitým; není žádná šance, že by někdo udělal někoho takového profesorem. Copak, ty ho znáš?" zeptám se toho kluka.

„Mí bratři mi o něm všechno řekli. Je to učitel lektvarů v Bradavicích, a podle toho, co jsem slyšel, umí být dost krutý. Říkali, že dokonce nechal kluka stáhnout zaživa z kůže a donutil celou třídu to sledovat, ale myslím si, že si dělali srandu."
Stáhnout zaživa z kůže? A já si byla jistá, že nemůže být nebezpečný. Ale teď vidím, že všechny důkazy ukazují na pravdu.

„Měli pravdu!" vykřiknu. „Je to rozhodně sadista! Měl jsi vidět, jak krutý byl ke mně, a tím myslím všechna jeho zraňující slova, nejenom to, jak mi vyhodil rtěnku a oční stíny!"

„Rtěnku? Oční stíny!?" podívá se na mě nevěřícně. „Nic proti, ale teď vážně zníš jako jedna z nich. Nebýváte obyčejně oblečené v růžovém?"
Ale přesně v tom momentu ta tlusťoška řekne: „Je to hotovo, drahoušku," a já seskočím ze stoličky a dám jí nějaké peníze.
„No, uvidíme se v Bradavicích," řekne ten rudovlasý kluk, i když se teď na mě dívá s obavami.

Jdu k východu, ale pak se zastavím. Moment. Co to řekl? „Nebýváte obyčejně oblečené v růžovém?" Ale já jsem měla... Okamžitě spěchám k nejbližšímu zrcadlu a skoro omdlím šokem. Dívka, která se na mě dívá ze zrcadla, nevypadá ani vzdáleně jako já. Tahy v tváři má stejné, ale barvy jsou úplně jiné. Její vlasy jsou žluté, oči modré, má rudé tváře a je zabalená v ošklivém černém plášti.

„TEN BASTARD!" zakřičím tak hlasitě, že ženy a rudovlasý kluk se na mě šokovaně podívají. „Taková slova ve svém obchodě slyšet nechci, drahoušku!" řekne tlusťoška vyčítavě. Ale mě to nezajímá a vyrazím z obchodu."

„TY BASTARDE!" zakřičím na samolibě se šklebícího Snapea, když vyběhnu z obchodu. „Chtěl jsi mě potrestat kvůli té tvé nicotné nesnášenlivosti, a tak jsi mi změnil mé nádherné oblečení na tento ošklivý plášť!"
„Jste úplně pitomá, slečno Belladonnová?" zamračí se Snape. „Právě jste vyběhla z obchodu, kde jste si ten plášť koupila. Pročpak bych měnil vaše oblečení na plášť chvilku předtím, než si jeden stejně koupíte?"

„Aha," ustoupím. Takže jsem ten ošklivý plášť získala v tom obchodu! Příšerné. Chci ho ze sebe strhat, ale Snape mě zastaví a řekne: „Opatrně. Ten plášť budete nosit celý ten rok v Bradavicích. A roztrhat ho vám nepomůže, protože ho umím kouzly opravit."

To je příšerné! Jak mě můžou donutit něco si na sebe obléct, když to nenosím ráda? To je to samé jako donutit mě být nahá! Všichni učitelé v Bradavicích by měli být zatčeni, protože jsou perverzní!
Velice naštvaně si plášť sundám aspoň na teď, ale ten nezakrývá moje nádherné holčičí růžové šatičky, zakrývá černé tričko a modré džíny! „A co tohle? To jsem si taky koupila v tom obchodě?" zakřičím sarkasticky.
„Vy nevíte, co jste si tam koupila?" odpoví s hnusným úsměvem a já cítím, jak se mi vaří krev. „No, možná mám zakázáno vám jakkoli uškodit, zatímco jste se mnou, ale nemám zakázáno vylepšit váš vzhled. Jsem si vlastně celkem jistý, že ředitel by chtěl, abych vám v jakémkoli ohledu pomohl, a kdo jsem já, abych to neudělal?" zašklebí se.

Zaskřípu zuby. On je vážně bastard, to je škoda, že to ještě nemůžu opravit, potřebuju hůlku. „Pojďme koupit hůlku!" vyžaduju.
„Ne," zavrtí Snape hlavou, „přesně vím, na co myslíte. Jakmile dostanete hůlku, pokusíte se změnit váš vzhled zpět. Protože ředitel by asi vyhodnotil to, že vás nechám zabít se, jakmile dostanete hůlku, jako mou chybu, a mohl by mě potrestat přijetím více žákyň jako vy, nedopustím to. Vaši hůlku půjdeme koupit jako poslední, a své kouzlo zruším, než vejdeme do obchodu. Máte mé slovo. A nesnažte se vykřikovat, že mé slovo nic neznamená, nebo si to ještě rozmyslím," zastaví mě, než můžu vůbec otevřít pusu. Jak věděl, že se to chystám říct? Umí snad číst myšlenky?

Každopádně pak jdeme koupit přísady do lektvarů. Vypadá to, že vysoký majitel obchodu Snapea poznává, a já jsem nejdřív překvapená, než si vzpomenu, že Snape je učitel lektvarů. To se ještě potvrdí, když ví nazpaměť, co si tu mám koupit, takže naše návštěva zde je dost rychlá. Teď už taky rozumím, proč Snape učí lektvary – musí být osvěžující být pro změnu s dalšími sliznatými věcmi jako mrtvé housenky nebo hadí oči.

A tak chodíme po obchodech, moje taška se pomalu plní a slunce pomalu cestuje oblohou. Já bych ani nevěděla, co si mám koupit, ale vypadá to, že Snape vzal můj dopis z Bradavic, kde je to napsané (to jsem ani nevěděla!). Když jdeme kolem obchodu s mazlíčky, vyjádřím svůj úmysl koupit si sovu (nikdy bych si nekoupila něco tak obyčejného jako kočka nebo tak ošklivého jako žába) a Snape neochotně souhlasí. K mému nesmírnému smutku nemají růžové sovy, ale myslím si, že hezká malá sova pálená bude stačit, než nějaké růžové sovy dostanou.

Potom už nám zůstávají ke koupi jenom knížky a hůlka.Ráda bych vynechala knížky, koneckonců jsem chytrá už teď, ale Snape měz nějakého důvodu nenechá. Blbý zmetek. Už si stěžoval na zlatý kotlík,než jsem to vzdala a koupila ošklivý cínový, který byl napsaný v dopise odtoho blbého ředitele, a teď tohle! No, doufám, že to aspoň bude brzo hotové.