Disclaimer: Nejsem autorem světa Harryho Pottera ani postav vyskytujících se v tomto příběhu. Tak. Spokojeni? Jaktože ne? Ale no tak! No dobře: Nejsem autorem světa Harryho Pottera ani postav vyskytujících se v tomto příběhu, S VÝJIMKOU TÉ OTRAVNÉ HLAVNÍ POSTAVY. Ach jo.

Koukám se po ulici a nemůžu uvěřit svým očím. Přála bych si mít dalších deset očí, protože tady je všechno tak nádherné! Tak toto je o dost lepší! Sluníčko svítí na hezké obchůdky, které vypadají opravdu útulně, a jejich krása mě skoro zve dovnitř. To je opravdu skvělá změna po šedých budovách v Londýně a té špinavé hospodě! A prodávají tam tak kouzelné a zajímavé věci, že bych si moc nestěžovala na nakupování v nich, ani kdyby tak hezké nebyly – nejsem koneckonců tak povrchní. Přísady do lektvarů, famfrpálové vybavení (ať je to, co to je, ale jsou tam košťata a já mám moc ráda uklízení, takže to mám už teď ráda), kouzelničtí mazlíčkové, zmrzka! Ó MŮJ BOŽE, TAM JE OBCHOD S OBLEČENÍM, TAK TAM FAKT MUSÍM JÍT! Hned bych se tam vydala, ale něco mě drží na místě. Zase se rozhlédnu, a zjišťuju, že to něco je Snape, který mě konečně chytil a vypadá dost naštvaně. To já taky, protože si musím jít nakoupit oblečení, nemám co na sebe!

„Nechte mě jít!" zakřičím. „Tam je obchod s oblečením, musím tam jít!"

„Počkejte chvíli, slečno Belladonová," odsekne mi. „I přes vaše bezchybné nabalení jste si zapomněla nabalit peníze, a i kdybyste si je zabalila, byly by tady úplně zbytečné. My kouzelníci totiž máme jinou měnu. Musíme jít nejdřív do Gringottovy banky a vybrat vám peníze z trezoru."

---------------------------------------------------------

Takže teda jdeme do Gringottovy banky, ale naštěstí to není tak daleko. Je to na té samé ulici, která určitě jméno má, ale Snape ho zapomněl zmínit. Typické. No každopádně, lidé na té ulici jsou o dost hezčí než lidé v té hospodě. Bohužel se se všemi nemůžu přivítat, protože je jich moc, kromě toho mě Snape stejně nenechá. Ale jsou zajímaví i na pohled. Jsou tu dokonce i někteří mladíci, kteří vypadají, že by mohli studovat na stejné škole. Hned několik kluků vidím před tím famfrpálovým obchodem, a jeden z nich má dredy, což mě mate. Ta škola má přece být v Anglii, ne v Jamajce, no ne?

No každopádně na ně zamrkám, protože život by byl bez flirtování nudný, ale dosáhnu jen toho, že se Snape zamračí a pokyne mi, abych šla rychleji. Ti chlapci si toho ani nevšimnou, protože se koukají na koště. „Wow, Nimbus 2000! Ten vypadá skvěle!" vzdychne jeden z nich. Hlupáci. Neříkám, že nemám ráda košťata, na uklízení jsou skvělá, ale moje krása je o dost důležitější! No, stejně tady nejsou jedinými chlapci. Snažím se zamrkat na dalšího chlapce, kterého potkám, ale byl to špatný nápad, protože ten vypadá na padavku. Začervená se, úzkostlivě se na mě podívá a snaží se schovat za starou nudnou ježibabu, se kterou tu je. To je ale blbec. Jak se mohl stát takovým zbabělcem, když očividně oba rodiče nemá? Takhle svět nefunguje! Pravděpodobně potřebuje někoho, kdo by ho chápal a měl s ním soucit. Na to bych byla skvělá, jsem velice přátelská osoba. Teď je jenom s tou ježibabou, která mě rozhodně nemá ráda, vidím jí to na očích. Chudáček, ona ho určitě týrá.

----------------------------------------------------------

No, každopádně, za tu dobu už dorazíme k bance. Její budova není o nic méně nádherná než ostatní budovy. Je bílá, vysoká a má nádherné sloupy. Očividně je to renesanční budova (vidíte, jak jsem moudrá?). Ale než vstoupíme, Snape se zastaví a pokyne mi, abych zastavila taky. „Ještě jedna věc, slečno Belladonnová. Tato banka je vedena skřety, kteří pravděpodobně nenaplňují vaše představy o kráse. Ať už jste krásou posedlá jakkoli, nezmíníte se jim o tom, jak jsou oškliví, a že by měli zkusit růžové oblečení. Není to rasa známá svou laskavostí a věřte mi, nechcete, aby vás zabili. Ani by vás to nezkrásnělo. Pochopila jste?"

Kývnu hlavou. A do- A sakra. Vážně budu muset jednat s někým ošklivým? Doufám, že přehání.

No každopádně, vstoupíme do banky a uvnitř to vypadá opravdu bezvadně. Je to opravdu obrovské a je tam spousta stolků a tam jsou ti tvorové, co Snape nazval skřeti. Vím, že to musí být oni, protože nevypadají vůbec jako lidi. „Propáníčka, oni jsou ale h-mm-mmm!" vypísknu, ale zbytek je ztlumen Snapeovou rukou, která mi zakryla pusu. To je hrozné, je to skoro, jako by mi nevěřil! Ale je to v pořádku, skřeti by asi stejně nic neuslyšeli, protože teď k žádnému nejdeme, všichni s někým mluví. Koukám se kolem sebe, a vidím, že na skřeta čeká víc lidí. Mezi nimi je malá blondýnka, která se na mě usměje, když vidí, že se rozhlížím kolem sebe.

-----------------------------------------------------------------

„Ahoj," říká, „taky teď půjdeš poprvé do Bradavic? Jak se jmenuješ?"

„Óó!" říkám nadšeně. „Ano, taky půjdu do Bradavic, a jmenuju se Angela Ori Gami Fuku Džima Mitsu Bishi Ja Ponka Dae Woo Belladonnová! Jak se jmenuješ ty?"
Její oči se rozšíří, když uslyší moje jméno. Konečně někdo z tohoto světa, kdo pozná nádherné jméno, když ho uslyší!
„Budu ti říkat Angie, to je kratší," oznámí mi a mé naděje jsou krutě zničeny. „Já se jmenuju..."
Ale v té chvíli se někdo konečně rozloučí se skřetem a Snape mě k němu popostrčí. „Nemusíš to říkat, jméno někoho jako ty mě stejně tak moc nezajímá," zdvořile tu dívku informuji, protože kdybych beze slova odešla, zatímco by se snažila říct to jméno, bylo by to rozhodně hrozně sprosté, a já bych nesnášela, kdybych měla být sprostá.
„Ale to nebyla hezká slova," potichu se zamračí, zatímco odcházíme. Vážně, nemůžou se lidé naučit etiketu? Teď už mě nemá ráda další osoba a není to moje chyba ani trošičku!

-------------------------------------------------------------------

Ale to už stojíme před skřetem. „Co si přejete, pane?" zeptá se to zdvořile, ale pak si mě to všimne a na přihlouplé tváři tomu vidím výraz nechuti. „Jak se jmenuje tato mladá dáma?"

„Óó!" začínám. „Jmenuju se An..."
„Jmenuje se Angela Belladonová," přeruší mě Snape nevychovaně a z nějakého důvodu se na mě rozezleně podívá. To je ale nestoudnost! Přesně jak jsem říkala, některým lidem by se hodilo naučit se etiketu. Ten skřet, jakkoli je jednodušší, je aspoň zdvořilý, a Snapea za to ten jeho faux-pas taky nesnáší, jak můžeme vidět z otráveného pohledu, který to na nás poslalo. „Dobrá tedy. Pošlu někoho, aby ji dovedl k jejímu trezoru." Kývne to hlavou pánovitě a dorazí sem mladší skřet. „Standardní trezor pro Mary Sue, Gorwagu," říká to tomu mladšímu a to kývne. Jsem zmatená, protože v mém jméně není Mary ani Sue, a na mě není standardního nic! Hloupý tvor, vsadím se, že to má oba své hloupé rodiče, hloupý tvor, hloupí rodiče hloupého tvora! Jak může něco tak hloupého vést banku? Ne, vážně, vsadím se, že to brzy zbankrotuje. Měla bych si z téhle banky vybrat všechny peníze, protože tu nejsou v bezpečí! Jo, to rozhodně. No každopádně, chci se kvůli téhle chybě dohadovat, ale to už jsme u trezoru. To znamená, že jsem naštvaně přemýšlela tak dlouho, že jsem vůbec nezaznamenala cestu tam. Věřili byste tomu? Nemusíte na to odpovídat, to byla řečnická otázka. Jistěže byste tomu nevěřili.

Skřet nasazuje pohled plný nechuti a nasazuje si to jednu rukavičku. Což opět ukazuje jeho stupiditu, zapomnělo si to nasadit tu druhou. Otevřu pusu, abych to upozornila na tu chybu, ale Snape mi automaticky zakrývá pusu. Ten skřet mezitím vezme nádherný růžový chlupatý klíček a strčí ho do růžových chlupatých dveří a to je tak nádherné, že zapomenu, že jsem vlastně naštvaná! Ten klíček a dveře, pochopitelně. Na tom skřetovi není nic nádherného. Fuuuj! Každopádně, ty dveře se otevřou a odhalí velkou horu peněz! JOO! VŽDYCKY JSEM VĚDĚLA, ŽE JSEM VÝJIMEČNÁ! Začínám sbírat všechny své peníze, ale Snape mě zastaví. „Slečno Belladonnová, to stačí. Na první rok v Bradavicích nebudete potřebovat tolik peněz, vraťte to." „Jo, ale já ff-fff!" snažím se odseknout, ale už zase mi zakryje ústa svou dlaní. Zajímalo by mě, jestli to bude dělat celý výlet. Rozhodně bych byla radši, kdyby ne. Naštvaně vrátím většinu svých peněz do trezoru, ale jestli ti tvorové banku zbankrotují, tak je nic neochrání od mého hněvu! Na cestě zpátky konečně vidím, jak jsme se vlastně k těm trezorům dostali, a rozhodnu se, že se mi ta cesta ve vozících celkem líbí. To je rozhodně ideální způsob, jak cestovat – Ó MŮJ BOŽE, MOJE PERFEKTNÍ VLASY JSOU ROZCUCHANÉ! To bylo příšerné, nemůžou najít nějaký lepší způsob, jak cestovat? Nějaký laskavější k vlasům? Aspoň je to konečně za mnou a já můžu opustit toto hnízdo skřetů.