Disclaimer:
"Autorovi této povídky nepatří Potterovský svět... cože?"

"Co jsi to řekl, Náměsíčníku? Já jsem asi špatně slyšel..."

"Výjimečně jsi slyšel dobře, Siriusi, píše se tu o nějakém Potterovském světě. To sis tam napsal sám, Jamesi?"

"Ne, to jsem si teda nenapsal!"

"Heej, co myslíš tím výjimečně?"

"Mám pocit, že tím chce říct, že obvykle dobře neslyšíš, Tichošlápku."

"To jsem zrovna nemyslel, Červ-"

"Zmlkněte už konečně a soustřeďte se na to hlavní! Slyšeli jste to? Jsem slavný!"

"Tak na to bych moc nesázel, Jamesi."

"Jsem, pojmenovali po mně celý svět! Sám jsi to přečetl, Remusi!"

"A zatímco vy tři jste se tady dohadovali jak malí, přečetl jsem si i zbytek věty: ...ani jakákoli postava, která se v knihách o Harrym Potterovi objevuje. Takže jestli ses nepřejmenoval..."

"Kdo je Harry Potter, Dvanácteráku? Není to jeden z těch tvých předků?"

"Ano, Červíčku, to je můj dědeček, ale o tom se žádné knihy nepíšou. Hmm... Mám to! Určitě se tak bude jmenovat můj syn! Slyšeli jste to? Můj syn bude slavný!!"

"Dvanácteráku, rád bych ti připomněl, že nemáš žádného syna, a ta jediná, se kterou bys o tom uvažoval, se včera nechala slyšet, že pokud na ni ještě jednou promluvíš, nafoukne ti hlavu tak, že vyletíš až ke stropu."

"Však mluvit bychom ani nemuseli..."

"Vy čtyři!! Mohli byste laskavě dávat pozor???"

"...Ano, paní profesorko."

---------------------------------------------------------------------------
V předchozím díle:

„Správně, slečno Belladonnová, váš pokus přivolat na sebe při vašem příchodu veškerou pozornost vyšel velkolepě. Odebírám Mrzimoru jeden bod, a odeberu jich pět, nebudete-li mi schopná dostatečně vysvětlit svůj pozdní příchod na svou první hodinu."

Nemůžu uvěřit svým očím. Co ten tu dělá?? Proč musím vytrpět svou první školní hodinu zrovna s ním?? „Na co si to hrajete, Snape? O jakých pitomých bodech to mluvíte? Oba víme, že jste čekal na první příležitost se mi nezaslouženě posmívat, protože mi závidíte mou krásu!" Když to řeknu, hodně lidí zalape po dechu a dívají se na mě úplně vyděšeně. Ale ne, to není dobře, očividně tomu pořád odmítají uvěřit!

Podívám se zpátky na Snapea a skoro zaječím, protože se nějak dokázal dostat až ke mně a jeho úsměv je teď úplně zákeřný. „Tak to bude školní trest, slečno Belladonnová," utrousí hlasem, který by vypadal jako otrávené hedvábí, kdyby to nebyl hlas, protože nemůžete vidět hlas, vy idioti! „A možná jste si toho nevšimla, ale nyní jsme již ve škole a já jsem nyní váš učitel, nikoli průvodce. Proto mne od nynějška budete oslovovat ‚pane' nebo ‚profesore'. Rozuměla jste?" zavrčí hlasem, který se snaží být nebezpečný, ale já se pořád nebojím. Vím totiž, že mi nemůže nic udělat – na to jsem moc perfektní.

„Nebudu. Rozuměl jste?" odpovím mu pevně.

„Rozuměl. Odebírám Mrzimoru dalších pět bodů a odeberu je znova, kdykoli se vám nepovede mne správně oslovit," kývne hlavou a pohlédne na zbytek třídy, který se na mě teď bez výjimky dívá vysoce překvapeně a s obavou. Ještě divnější je, že moji kamarádi z Mrzimoru teď vypadají, že je něco naštvalo, ale co?

No každopádně, po tomhle incidentu Snape pokračuje: „Jak jsem říkal, než nás slečna Belladonnová konečně ráčila poctít svou přítomností, ušlechtilé umění lektvarů je velmi náročné – ve skutečnosti pravděpodobně příliš náročné pro idioty jako vy. Ale ti nemnozí, kteří nejsou tak tupí jako většina z vás, zjistí, že lektvary vám dovolí skoro vše. Omámit smysly, přivábit lásku, prodloužit život nebo ho utnout – můžete si vybrat. Pokud tedy nejste neschopní pochopit jasné instrukce jako většina studentů, co jsem měl tu smůlu učit."

Jako bych si to nemyslela! Je to prostě nafoukaný idiot, který si myslí, že jenom on je tak inteligentní a přitom ani nedokáže pořádně učit. Opravdu si myslí, že to studentům pomůže, když jim nadává do idiotů? Jenomže pak najednou osloví mě. „Slečno Belladonnová, co byste měla, pokud byste přidala do kotlíku denivky, pijavice, žabník, truskavec, rozemletý roh lidožravého dvojrožce a nastrouhanou kůži z hřímala?"

„Velký kotlík!" odpovím a doufám, že mě nechá na pokoji, ale takové štěstí nemám. „Velmi vtipné, slečno Belladonnová. Odebírám Mrzimoru za vaši drzost jeden bod. Nechte mne tedy mou otázku pozměnit. Co byste DOSTALA, pokud byste přidala do kotlíku denivky, pijavice, žabník, truskavec, rozemletý roh lidožravého dvojrožce a nastrouhanou kůži z hřímala?" Ó můj bože, já prostě nevím!! Proč je tak zaujatý, proč? Prostě si přeju, aby mě nechal být! „Lektvar!" tipnu si.

„Vskutku. A já už si myslel, že to, na co jsem se vás zeptal v hodině lektvarů, byla kouzelná formule," vysmívá se. „Pro vaši informaci, dostala byste neúplnou formu Mnoholičného lektvaru, který vám umožní převtělit se do jiné osoby. A považuji za vskutku otřesné, že se nikdo neobtěžuje si to zapsat." Najednou se každý snaží si to zapsat. Já je vážně nechápu, proč se chovají jako ovce? Ale aspoň nejsou jako Snape, který právě odebral mé koleji další ze svých bodů. Vážně bych ráda věděla, na co si to hraje! Vážně si myslí, že mě těmi vymyšlenými body donutí k poslušnosti? Pokud ano, tak je fakt hloupý!

Zatímco jsem zaslouženě naštvaná, on mávne hůlkou k tabuli a tam se najednou objeví postup přípravy lektvaru. Co, on po tom mučení ještě pořád předpokládá, že budu v hodině pracovat? Jak moc krutý může být?? No nic, měla bych asi začít, začíná obcházet dvojičky. Moment, obchází dvojičky, měla bych pravděpodobně najít někoho, s kým bych byla ve dvojičce. Rozhlédnu se kolem a uvidím Leanne, jednu ze svých mrzimorských kamarádek, jak stojí osamocená a vypadá docela nedočkavě.

Když na ni pokývnu, ulehčeně vydechne a přijde ke mně. „Konečně," řekne, „vůbec nevím, proč jsi nezačla shánět druhého do dvojičky dřív. Hele, holka, bylo by fakt hezké, kdybys s tím přestala," rychle šeptá, zatímco připravuje kotlík.

„S čím?" zeptám se jí překvapeně. Vy víte o něčem, co bych měla přestat dělat? Protože já ne. Jo, a mimochodem, na to nemusíte odpovídat, lidi, to je řečnická otázka. Vím moc dobře, že o ničem takovém nevíte.

„Psst, ne tak nahlas! S drážděním Snapea, samozřejmě," zasyčí a přitom sbírá všechny potřebné přísady. „Už teď nám kvůli tobě sebral tak patnáct bodů, a někteří z nás by měli celkem rádi šanci získat letos školní pohár." Ó můj bože, věřili byste té herezi? Ona mě viní z tohohle??

„To není moje chyba! To Snape se chová jako sebestředný zmetek! Kromě toho jsou ty body vymyšlené!" zakřičím na ni. Možná, že když to zakřičím dost nahlas, konečně uvidí pravdu!

„Odebírám vaší koleji dalších pět vymyšlených bodů, slečno Belladonnová," ozve se najednou hlas toho zmetka v černém plášti zpoza mého ramene. „Jak jsem vám řekl, pro vás jsem profesor Snape. Mohla byste mi vysvětlit, proč tady stojíte a křičíte, zatímco vaše partnerka všechno nachystala a už začala pracovat? Snažíte se Mrzimoru zajistit záporný rekord?"

„Vy ff-fff!" vykřiknu naštvaně, což by asi mělo větší účinek, kdyby mi Leanne nezacpala pusu!

„Odebírám Mrzimoru dalších pět bodů. Slečno Greenová, budu vám velice vděčný, pokud se vám podaří slečnu Belladonnovou umlčet po zbytek hodiny, jen tak dál."

Potom odejde pryč. Proč ten netopýr neodletí a nepověsí se hlavou dolů do jeskyně? Je prostě příšerný! Než může hodina skončit, sebere mi ještě dvacet těch vymyšlených bodů, pokaždé z nějakého směšného důvodu! To mě samozřejmě netrápí, protože si je očividně právě vymyslel, ale jak hodina pokračuje, mí kamarádi se na mě čím dál víc zlobí a já nevím proč! Očividně je prostě očaroval, aby mě nesnášeli, protože on mě nesnáší! Jo, to bude ono. Ale to je TAK ZLÉ!! Proč ho vůbec pustí ke studentům, když dělá takové zákeřné věci? Určitě má oba rodiče! Někdo by těm blbečkům měl vysvětlit, že to, že jejich drahý syn umí kouzli, neznamená, že je to princ nebo něco takového! Oba ho určitě šíleně rozmazlují! Co se stane dalšího, začne si říkat princ nebo co?

Zatímco mám plno práce být naštvaná na Snapea a neochotně pomáhat Leanne, Snape obchází místnost a kritizuje každou dvojici za, jak říká, „triviální chyby, kterých by se nedopustil ani slimák po lobotomii". Rozhodně si myslím, že si ještě moc fandí.

Každopádně, jak byste taky čekali, jeho výtky jsou absolutně nezasloužené. Dvěma brýlatým havraspárským klukům dokonce vynadal za to, že dělají svůj lektvar moc pomalu, a absolutně ignoroval to, že tam pomalí byli, protože se snažili rozluštit jeho malé písmo na tabuli! To je ale zaujatý člověk! Já ho nesnáším, je hrozný! Ten idiot má určitě oba rodiče, kteří ho rozmazlili! Je tak...

„Mohu se vás zeptat, slečno Belladonnová, proč máte se zíráním na mě moc práce na to, abyste pomohla své partnerce?" řekne, najednou hned vedle našeho kotlíku. Vrhnu na něj pohled plný nenávisti, ale bohužel to vypadá, že mi nevěnuje pozornost a místo toho kontroluje náš lektvar. „Ts, ts, taková ubohá práce. Víte, slečno Belladonnová, on existuje důvod, proč jsem vás tento lektvar nechal dělat ve dvojicích. Možná kdybyste se skutečně obtěžovala slečně Greenové pomoci místo toho, abyste se rozhlížela po třídě a mračila se, ten lektvar mohl být ucházející. Ale jak vás znám, asi nemohl."

Ó můj bože, on se chová, jako by to byla moje chyba, že ta přihlouplá holka pokazila ten lektvar? To přece nemůže myslet vážně! Co víc nefér ještě může udělat?

Otevřu pusu, abych mu za to vynadala, ale Leanne mi zase pusu zakryje. „Přestaň. Kromě toho, teď má i pravdu." Nemůžu uvěřit svým uším! Ona je na jeho straně!! Samozřejmě, to vysvětluje, proč mi pořád zakrývá pusu! Prostě se bojí, že bych každému ukázala, jak je Snape zlý!

„Nemůžu tomu uvěřit!" zakřičím na ni rozzuřeně, zatímco držím její ruku, aby mi nemohla zakrýt pusu. „Ty jsi s tím hnusným hmffff-!" Bohužel to vypadá, že je silnější než já.

„Odebírám Mrzimoru dalších pět bodů," řekne s úšklebkem ten hnusný netopýr, „a přiděluji mu jeden bod za chvályhodnou práci slečny Greenové na vašem umlčování."

No ale teď mu teda pořádně odseknu. Otevřu pusu, abych tak učinila, ale bohužel přesně v tu chvíli hodina končí a protože si nic nepřeju víc než přestat být blízko tohohle idiota, uteču ze třídy.

------------------------------------------------------------------------------------

Klid. Hodně klidu. To je všechno, co potřebuju, když máme teď volný čas, ale Megan, která je už samozřejmě moje skvělá kamarádka, bohužel přijde ke mně a evidentně si chce popovídat. Ale já už jsem se s ní přece spřátelila, proč s ní mám mluvit znova?? Tak to nefunguje!!

„Ahoj, Angelo..." začíná.

„...Ori Gami Fuku Džimo Mitsu Bishi Ja Ponko Dae Woo Belladonnová!" dokončím.

„Prosím?" nakrčí ona čelo.

„No, začala jsi říkat moje jméno, tak jsem ho za tebe dokončila, abys ho nemusela říkat celé, protože jsem tak neuvěřitelně přátelská!" Usměju se na ni, což všechny přítomné kluky donutí se do mě zamilovat. Aspoň by je to donutilo, kdyby ti perverzáci byli v našem pokoji!! Doufám, že se do mě žádný perverzák nikdy nezamiluje!! Fuuuuuuj!!!

„No, tak to je od tebe hezké, ale neboj se, neřekla bych tvé celé jméno," zvedne Megan obočí, „spíš jsem s tebou chtěla mluvit o –„

„A pročpak bys neřekla mé celé jméno?" vykřiknu ve spravedlivém hněvu. „Vždyť je tak krásné!"

„Ano, dobře, určitě je krásné a jsem ráda, že se ti tvoje jméno tak líbí," Megan konečně s úsměvem přizná prohru, „ale já jsem chtěla mluvit o -"

„Když už mluvíme o krásných věcech, jak se ti líbí moje vlasy? Koukej, vlají kolem mě a to tu ani není vítr!" Otočím se, aby mohla obdivovat mé vlasy ze všech úhlů. Nikdy není špatně si popovídat s kamarády a nechat je obdivovat vaši krásu! To je jenom takový malý tip od člověka, který má spřátelení se v malíčku. Nemusíte mi děkovat, já jsem prostě tak neuvěřitelně přátelská.

„Nechala bys mě prosím... Moment, cože?" zastaví se Megan uprostřed věty a ukáže za mě. „Ale to není kvůli tvým vlasům, to je proto, že Gabriel je svou hůlkou odpuzuje!"

Otočím se dozadu, velice podrážděná. „Gabrieli! Říkala jsem ti, že tě nikdo nesmí vidět! Ty to pravidlo znáš, víš, co je v sázce... nikdo – tě – nesmí – vidět!" utrhnu se na něj.

„Promiň," omluví se Gabriel, „ale ty na sebe pořád přivoláváš pozornost, nemůžu moc čekat, že mě nikdo nikdy neuvidí, když stojím pořád těsně za tebou."

„Proč to vlastně děláš?" zeptá se Megan nevěřícně.

„No, včera mě překvapila v nepoužívané učebně. V tu chvíli jsem se jí dost bál, ale pak mě jenom požádala o tohle, a řekla, že nás v té místnosti zamkla jenom proto, aby nikdo nevěděl, že budu dělat tohle. A potom řekla, že budu pro ten úkol ten nejlepší, protože jsem dost malý a nikdo si mě nevšimne... No, a v ten moment se mi tak ulevilo, že po mně chce jenom tohle, že bych jí slíbil cokoli. Kromě toho, já novým studentům mám pomáhat. Ale vážně," otočí se na mě, „myslím, že to už zachází trochu daleko, Angelo. Nezapomeň, já mám taky hodiny, na které musím chodit." A pak se ode mě otočí a jde do svého pokoje! Jaká zrada!!

„Tak jo, opusť mě, zraď mě, mě to vůbec nezajímá!" zakřičím k jeho zádům. „Co mám jako teďka dělat?"

„Poslouchat mě. Takže, pokud mě konečně necháš, ráda bych si s tebou promluvila o tobě a Snapeovi," vloží se do toho Megan.

„Cože? Fuuuj! Není mezi námi vůbec nic, jak si něco takového mohla myslet??"

„Cože? Ale takhle jsem to nemyslela!!" ustoupí Megan o krok zpět s odporem ve tváři.

„To je dobře," pokývnu hlavou velice uklidněná.

„Poslechni," tlačí ona na mě, „ty tvoje hádky s ním musí přestat."

„COŽE??" vykřiknu. „Ale to je jeho chyba! On je takový neférový, ten blbý -"

„Hele, nikdo neříká, že je férový, jenom bys mu měla přestat –"

„Tebe maminka nenaučila, že je neslušné skákat jiným lidem do řeči?" odfrknu si a jdu zpět do svého pokoje. Někteří lidé dokážou být hrozně neslušní!