Po dlouhé době kapitola, tento krát na přání z pohledu Isaaca, aby se to všechno trochu ujasnilo, snad se vám bude líbit :) MOC DĚKUJI ZA OHLASY V MINULÉ KAPITOLE ♥ Láf júúú ♥

Pohled Isaaca (6.kapitola)

„Co se děje Scotte?" zeptám se, když přijdu do jeho domu. Naléhavě si nás zavolal. „Proč jsi nepovolal i Emily?" zeptám se zmateně, když si uvědomím, že tu jsme všichni kromě Emily. Celá smečka...

„Musíme si o tom všem promluvit, ale všechno popořadě, Isaacu," pokyne mi rukou, abych si sedl na křeslo.

Když všichni sedíme, Scott se na nás podívá, čímž nás vyzívá, abychom poslouchali pozorně.

„Věci začali být hodně zvláštní a mnohem nebezpečnější. Musíme začít proti tomu čelit. Proti všemu," dívá se na nás.

„Co jsi udělal s Deucalionem?" zeptá se Lydia. Když Emily omdlela, Scott nás poslal pryč. Každý si šel svou cestou, jen nás zajímalo jak je na tom Emily.

„Nezabil jsem ho, jestli si tohle myslíte. Jasně jsem mu dal najevo, kdo je alfa a co se stane, pokud se přiblíží k Beacon Hills."

„To jsi nám řekl i minule pokud se nepletu," zavrčím.

„Věř mi, teď už se nevrátí."

Chvíli nastane ticho.

„Tak jo, já to nevydržím," vyhrkne Allison. „Vážně budeme předstírat, že Emily neodstrkujeme? Že ji nezveme na schůzky ani nic z toho?"

„To by mě sakra taky zajímalo, Scotte ona je část téhle smečky, proč ji tohle děláme?" obrátím se na něj. Dívá se do země.

„Neměli bychom jí držet ve smečce," vypadne z něj nakonec. Zvednu obočí, zvedne se ve mně vlna vzteku.

„Chceš říct vykopnout ze smečky," odseknu zhnuseně. „Protože už není Guardien? O to ti jde? Kdy se z tebe, tohle stalo, Scotte?"

„Souhlasím, tohle nemůžeme a nebudeme dělat Scotte," přidá se ke mně Stiles. Vždy vypadal tak unaveně?

Scott vrtí hlavou. „Takhle to nemyslím."

„Tak jak!"

„Koukněte se na to z jiného úhlu pohledu. Za A je zranitelná. Vážně chce ji znovu dělat pohřeb? Vážně to všechno chcete znovu zažít? Já už ne. Emily je tvrdohlavá, a když se rozhodne, skočí do věcí po hlavě, nemám pravdu?" podívá se významně na každého z nás. „Musíme ji opatrovat. Musíme na ní dávat pozor a myslím, že jediná možnost, jak to udělat je držet ji od nás dál. Já vím, že to je necitelný, ale jestli někdo má lepší plán sem s tím!"

„Mohla by nám pomáhat vyhledávat různé věci, nebrali bychom jí ven," navrhne Allison. Lydia se divně dívá s nakloněnou hlavou na stůl.

„Znáš jí dost dobře na to, že by okamžitě šla pátrat po všem zvláštním a nám nic neřekla...," významně se na ní podívá Stiles.

Lydie se pořád tak divně kouká do stolu. „A za B?"

Scott si promne unaveně a podrážděně spánky. „Za B... Jsem něco zjistil od Deucaliona. Měl zvláštní narážky na Emily, tak jsem se mu podíval do hlavy. Někdo... něco Emily stopuje. Když už nemá síly, moc je nezajímá, ale když je měla, byly jí po boku. Nechápu, že jsme si jich nevšimli, ale byli všude kolem ní. Černé stíny- duše ze záhrobí točící se kolem ní. Nevím, co to znamená ani Deucalion to neví, ale musíme jí před tím chránit. Mám strach, co by se mohlo stát, kdyby přišli."

Zmateně sedím na židli. Všechno se ve mně víří a nic nebere jasný směr, nevím co si myslet, co dělat. Mám prázdno.

„Stejně si myslím, že bychom jí neměli vystrkovat ze smečky," odvětí Lydia „Měli bychom jí to říct, co když se s ní už něco děje a my o tom nevíme? Ani o těch stínech jsme nevěděli."

„Prý už okolo ní nejsou, nechci riskovat, že by se znovu objevili," řeknu zadumaně.

Allison a Lydia se na mě překvapeně podívají. „Ty souhlasíš s tím, že ji odstrčíme ze smečky?" ozve se Allison. Ruce si založí na prsou, aby dodala důraz, že s tím nesouhlasí. Je mi to jedno, chci jí pomoc.

„Ne, že bych přímo souhlasil," přiznám. „Je jí chci od těhlech všech sraček držet, co nejdál. Už jednou jsem jí ztratil. Víme, co by se jí mohlo stát, kdyby jí někdo znovu kousl. Tohle já nehodlám riskovat, je hrozně zranitelná," obrátím svojí pozornost na Scotta. „Co jí ty černé stíny chtěli udělat?"

„To netuším, ale vsadil bych se, že to nebude nic hezkého..."

Znovu zavládlo zvláštní ticho, které přerušil zamračený Stiles. „Měli bychom jít do knihovny. Měli bychom zjistit, co to kolem Emily bylo. Pak se teprve můžeme rozhodnout, jestli by měla či neměla zůstat ve smečce."

„To zní jako dobrý plán," řeknu a zvednu se.

Uslyším za sebou zavzdychání, ale předstírám, že to neslyším. Sednu do auta a rozjedu se rovnou do knihovny. Počkám na všechny a pak se rozejdeme do školy. Pořád řešíme jaký druh knih a co vlastně bychom měli, hledat abychom něco s Emily našli. Trošku se to tam hádá, kvůli tomu že se Emily zatím nic neřekne, když v tu chvíli jako na potvoru ji uvidíme stát u své skříňky.

Ničí mě, jak se na nás dívá. Jak je zlomená uvnitř. Bojuji sám se sebou, abych se za ní nerozběhl.

„Jak se cítíš?" zeptá se Allison, vím, že i ona bojuje s tím se za ní rozběhnout. My všichni.

„Nikdy jsem se necítila lépe," odsekne Emily. Zavře oči a zakroutí poraženecky hlavou. Zavře skříňku a chce odejít, rád bych jí zastavil, ale Scott to vycítí a promluví jako první.

„Deucalion už ti nikdy neublíží. Nemusíš se bát." Asi mu rozbiju hubu.

„Děkuji, že jste mě zachránili před smrtí," řekne po pravdě. Je mi jasné, že se sebou musí hrozně bojovat. Ničí mě ji takhle vidět.

„Jen nám slib, že na sebe budeš dávat pozor. Že nepoběžíš k nebezpečí." Tohle mu kurva nedaruju! Vždyť se s ní neloučíme! JEŠTĚ KURVA NENÍ KONEC! Zareju si drápy do dlaní.

Něco v ní prasklo a ona začala plakat. „Proč tohle zní jako byste se semnou loučili? Po tom všem mě ještě o něco žádáte? Jsem vám vděčná, ale teď něco slibte vy mně. Nikdy,... už, NIKDY MĚ NEZACHRAŇUJTE." Doslova se mi zastaví srdce, ucítím v sobě prudkou bolest, v místech kde je žaludek. Jako bych měl shořet zevnitř. Jako by mě někdo zevnitř zabíjel.

Otočí se a snaží se utéct.

„Emily!" zavolám na ní, i přes Scottův varovný pohled. Je mi u prdele co si myslí.

„Nepřibližuj se!" zaječí na mě. Naštve mě to. Nikdy jsem jí přeci neudal důvod, aby se ke mě takhle chovala! Vždy jsem tu byl pro ni a teď mě bude odhánět a co? Hrát si na chudinku? Já mám taky city a ona si to buď nechce nebo prostě neuvědomuje, že mě taky bolí, co se s ní děje. Vadí mi, že mě od sebe pořád odhání a chová se takhle ... Hystericky. Samozřejmě, že na to má právo, ale já tu mám být pro ni!

„Já ti přeci nechci ublížit, proč se takhle chováš?" zeptám se naštvaně.

Zalapá po dechu a zavrávorá, jako bych jí udeřil. To mě ještě víc nasere, proč se ke mně takhle chová?! „Končím! Já končím! Už tě nechci vidět Isaacu! Nikdy!"

„Přestaň hysterčit! Můžeme si promluvit," řeknu nevrle. Proč tohle všechno zkouší? Dal bych jí první poslední a ona se takhle chová.

„Ne," řekne zlomeně. Zní, jakoby se v ní něco zrodilo, děsí mě to.

„Ne?" zeptám se zmateně.

„Emily," chce se do toho zapojit Stiles.

Všechny nás přejede znechuceným pohledem. Tuším, co přijde dál, ale nejsem schopen ji zastavit „Já nejsem slepá. Už nejsem Guardien tak vám nejsem k ničemu, že ano? Proč byste mě měli ve smečce, když nejsem nic? MĚLI JSTE MĚ NECHAT ZEMŘÍT, MĚLI JSTE JE ZASTAVIT, ABY MĚ ODNESLI A OŽIVLI! POJĎ, SCOTTE, KOUSNI MĚ, JÁ TOTIŽ KOUSNUTÍ NEPŘEŽIJU! DĚLEJ, UDĚLEJ TO-o." Zasekl se jí hlas, něco se stalo. Nastražím vlkodlačí smysly. Něco uvnitř jí je v nepořádku. Je to hrozné, cítím to taky, když se podívám na Scotta, nedokážu odhadnout, jestli to cítí taky. Úplně mě ten pocit ovládl.

„Emily?" zavolá Roxi, která zrovna přišla chodbou.

Emily se opře o stěnu a ztěžka dýchá. Chci jí pomoc, ale jsem plný těch emocí. Nevím co dělat, je to něco co nedokážu popsat.

Roxi ji chytí za ruce. „Hej, jsi v pohodě?"

Zavře oči. „Dobrý, to nic."

„Emily...," řeknu prosebně, chci jí říct, že o ní mám strach, zvlášť po tom všem co teď z ní cítím. Snažím se k ní dostat, ale ona ustoupí.

„Už se o mě nestarejte," podívá se na mě a ponese větu, která mě zlomí. „Přeju si, abych zůstala mrtvá,"

Otočí se a odchází pryč. Čím dále je tím méně cítím ten divný pocit.

„Isaacu?" hlesne Scott a já z jeho hlasu okamžitě poznám, co chce říct.

„Já vím, taky jsem to cítil, co to bylo?"

„Tohle nebyla psychika. Tohle bylo její tělo. Něco je špatně, hodně špatně," pronese Scott zamyšleně.

„Bylo to hrozné, jako by mě to celého obestoupilo a já se nemohl pohnout."

„Já vím, mám strach, co by to mohlo znamenat..."

„Nemůže mít znovu rakovinu," zavrčím.

„Isaacu, to jsem neřekl...," snaží se mě uklidnit Scott.

„Jdu za ní!" rozeběhnu se chodbou jako neřízená střela, musím za ní jít! Musím zjistit, co se s ní stalo!