Ahoj! Kapitola je déle, než jsem slíbila (Překvapivě), ale doufám že bude stát za to! Taková překvapivá kapitola pro EMISAAC! Láf jů, ól! Adél :)

 Pohled Emily

Probudím se zmatená, bolí mě hlava a mám hroznou žízeň a hlad. Nevím, co se děje a přijde mi, že jsem snad lépe ve svém životě nespala. Nemůžu si vzpomenout, co se stalo, že jsem usnula.

Pamatuji si, že jsme zachránili rodiče z Nemetonu a pak to mám nějaké rozmazané. Nevím, co se stalo.

Přemýšlela bych nad tím déle, ale mám takový hlad, že nemůžu. Vstanu z postele a rychle se obleču. Je to zvláštní, věci mi jsou nějaké větší. Podívám se do zrcadla a vykulím překvapeně oči. Jsem pohublá, ale to je hodně slabé slovo. Jsem vychrtlá, všude mi lezou kosti, jako bych dobu nejedla.

Zakroutím hlavou, co se sakra stalo, když jsem spala?!

Vezmu si peníze a běžím do obchodu. Nákup to je jak pro armádu spásy, ale mám takový hlad, že bych to snědla už tam. Mám problém to domů donést a je mi nepříjemné, jak se na mě lidé dívají. Hned jak vyjdu z obchodu, si do ruky beru suchou housku, a po cestě ji spokojeně zbaštím.

Doma rozsvítím a věci uklidím na místo. Rychlostí blesku si nachystám tousty, protože to je rychlé a teplé. K tomu si udělám salát a spoustu sladké minerální vody.

Už mám jeden toust snědený, když někdo začne šíleně mlátit na dveře.

Zakňučím. „Teď ne!" Ale zvednu se a jdu otevřít. Téměř se vyděsím, když je tam vidím koukat na mě jako na zjevení.

„Emily!" vydechne Isaac neschopen pohybu.

„Isaacu? Ehm, ahoj? Nechcete jít dovnitř?" řeknu nervózně. Nechápu proč na mě tak civí.

Nedá se říct, že by vešli. Oni na mě všichni skočili, až spadnu na zem a začnou brečet.

What the fuck? Co dělaj? Jsou zhulený?

„Ehm Taky vás ráda vidím, můžete ze mě slézt?" zeptám se jich. Vykuleně se na mě dívají, když ze mě lezou pryč.

Vyškrábu se na nohy a nechápu, proč si mě prohlížejí jako svatý obrázek. „No, tak já udělám čaj nebo kafe nebo kakao," pohodím hlavou. „Pojďte si říkat, co si dáte."

Všichni chtěli kafe, tak jsme jim ho uvařila. Snažím se nevnímat jejich zvědavé obličeje a jiskřící očička. Ale štve mě to a to dost.

Je mi jedno, že na mě tak koukají, vezmu si toust a na dvě sousta ho zbaštím. Talířek hodím do dřezu, asi víc než jsem měla v úmyslu, ale začínají mě pěkně štvát.

Otočím se k nim čelem s rukama založenýma na hrudi. „Tak řekne mi někdo, co se tady děje, že na mě koukáte jako na svatý obrázek?"

Přejedu všechny pohledem, zastavím se na Roxi, dlouho jsme se neviděli, odjela někam pryč, to vím, ale nepsali jsme si. Pousměju se na ní.

„Ehm," odkašle si Stiles. „Co si pamatuješ jako poslední?" zeptá se opatrně, snaží se dělat jakoby nic, ale tohle Stiles prostě neumí.

Promnu si ukazováčky kořen nosu a zašklebím se. „Nic moc. Jako bych měla fakt silnou kocovinu," zamračím se a podívám se na ně zpod řas. „Neožrala jsem se, že ne?"

Allison zaškubají koutky.

„Však ani nemůžu," povzdechnu si. „No, pamatuji si, že jsme zachránili rodiče?" podívám se na ně a všichni kývají hlavou na souhlas, kromě Roxi. „A taky si pamatuji, něco se Scottem...," snažím si to vybavit. „Stal ses alfou nebo to byl jen výplod mojí fantazie?"

Scott zvedne jeden koutek úst a na moment zavře oči. Když je otevře rudě mu září.

„Hezky!" uznám. „Doufám, že to má nějaký fakt hustý výhody, které mi potom předvedeš," mrknu na něj a on se zazubí.

Isaac na nás kouká jako blázen.

Dojde mi, co jsem to právě vypustila z pusy a vyprsknu smíchy. „Takhle jsme to nemyslela! Já myslela jako... třeba..., no nic. Ehm... dál už to mám nějak mázlí. Takže, co se stalo potom?"

Slova se ujme Isaac, „Víš, potom jsme museli tak trochu bojovat s Jennifer."

„To si pamatuji a pak...," trhaně se nadechnu a zavřu oči. Před očima mi probleskla ta bolestná vzpomínka. Pořád tam je jakoby už nechtěla zmizet. „Ona mi zlomila vaz."

„Ano," hlesne Isaac.

„Co se stalo pak?" otevřu oči, ale pořád to cítím.

Isaac není schopen dál mluvit, jakoby mu narost v krku knedlík. Stiles se chopí slova.

„Chtěli jsme tě pohřbít. Vše bylo nachystané, ale objevili se tam takové pulzující koule, které se změnili na anděly a řekli nám, že tě dokážou přivést k životu a odnesli tě pryč. Od té doby tě hledáme a ty jsi tu teď. Ahoj!" vyklopil ze sebe.

„Nechce se mi nic řešit," řeknu trošku nabručeně. „Ale zajímá mě jedna věc. Jak dlouho to je od doby, co jsem zemřela?"

„Měsíc a půl," řekne Roxi s Lydií najednou.

„Proto jsem tak vyhublá," uvažuji nahlas.

„Jsi vychrtlá ne vyhublá, budu tě muset vzít na pořádné jídlo," řekne Isaac. Přijde mi, že se snaží držet, ale dlouho to nevydrží a skokem je u mě a už mě má v náručí.

„Tak moc, tak strašně moc jsem se bál, že už tě nikdy neuvidím," šeptá mi do ucha.

Uvědomím si, jak strašně moc je mi to příjemné a omotám si kolem něj ruce. „Jsem tady," hlesnu a on mě dlouze políbí. Vychutnává si ten polibek ze všech sil, až si někdo odkašle. Uchechtnu se a odstoupím od Isaaca, který mi stojí těsně za zády, že ho cítím.

Rozpřáhnu ruce. „Tak pojďte!" vyzvu je a hned se na mě sesypou jako roj včel, objímají mě a říkají jak jsou hrozně rádi, že jsem zpět.

Po chvíli začnu být unavená a i přesto, že jsem ráda, že jsem naživu chci jít spát.

„Lidi, já nechci být hrubá nebo tak, ale jsem unavená..."

Všichni pochopili a ještě se se mnou loučili.

Roxi mi slíbila, že zavolá ale Lydia se neměla k odchodu, počkala a ž všichni budou pryč.

„Emily," vydechla a znovu mě pevně objala. „Musíš zavolat mamce, začíná šílet, že se ti něco stalo, i když jsem ji přesvědčovala o opaku."

„Vy jste ji neřekli, že jsem mrtvá?" zeptám se zmateně.

Lydia zavrtí hlavou. „Odnesli tě ti andělé, tak jsme nechtěli dělat planý poplach, asi by to nepřežila."

„Zítra jí zavolám," slíbím a pak už jsou všichni kromě Isaaca pryč.

„No, tak já asi půjdu," řekne sklesle, já ho chytím za rukáv svetru a přitáhnu si ho zpět.

„A kam bys prosím tě, chodil?" zeptám se zmateně. „Nechci tu být sama."

Usměje se. „Vtom případě, neodejdu." Chytne mě do náruče, až zapištím. „Ty jeden!"

Zasměje se a nese mě do koupelny. Rozbuší se mi srdce.

„Přece nechceš, jít spát špinavá, že ne?" uculí se.

Začnu se usmívat. „To ty taky ne, že?"

Pochopí a v očích se mi rozhoří plamínky vzrušení.

Začne mě jemně líbat. Vyhrnu mu mikinu i s tričkem nahoru a svléknu to z něho, hodím to vedle sebe, kde doufám je zavřené záchodové prkýnko. On svlékne moje tričko. Začne mi být zima, i přesto že mi svými teplými dlaněmi přejíždí přes břicho. Ucítí to a snaží se to maličko urychlit. Odlepíme se od sebe. Sundá mi kalhoty, tak, že je stáhne, pak mě vezme do náruče a stáhne je úplně. Já mu sundám pásek a pak kalhoty, vidím, že je vzrušený. Ušklíbnu se.

Natáhne se po mně a sundá mi podprsenku a kalhotky. Nestydím se. Jemu stáhnu boxerky, kamarád mu stojí v pozoru. Bezradně na mě pokrčí rameny a já se zasměju.

„Dnes, ne hochu," řeknu zády k němu a lezu do sprchového koutu.

„Ale proooč?" protáhne Isaac.

„Neberu antikoncepci."

„On slehne," obrátí hned a já pouštím vlažnou vodu. Isaac už za mnou stojí, otočíme se k sobě čelem. On začne mýt mě a umyje mi i vlasy u čehož vrním blahem a to mu vůbec nepomáhá, ale co mám dělat?

Pak myju já jeho a rozhodnu se, že mu udělám dobře. Chytnu mu penis do ruky. Zasténá blahem a zavře oči, nevědomky mě natlačí na zeď, taky zavzdychám, když se zády opřu o ledové kachličky.

Začnu prsty masírovat jeho špičku, čelem se opře a kachličky nad mým ramenem, takže mi vzdychá na rameno, což mě začne vzrušovat taky.

Stahuji mu předkožku, co to jde, a cítím, že se mu to dost líbí, vzdychá jako o život a chytá mě za druhou ruku a dává mi jí nad hlavu.

Druhou rukou mu začnu nejdřív pomalu jezdit nahoru a dolů, ruce zatíná v pěst. „Přidej," zavrčí, ale já se jen ušklíbnu.

Začnu mu znovu pomalinku kroužit okolo špičky, třese se vzrušením. Na chvíli přestanu. Ani se na mě nepodívá.

„Už mě nemuč, nevydržím to," hlesne mi do ramene a ztěžka oddechuje.

Znovu jeho kamaráda vezmu do ruky. Pevně ho uchopím, až zavrčí. Začnu pomalu jezdit nahoru a dolů, pořád zrychluji, až už to víc nejde, Isaac neuvěřitelně vzdychá a pevně mi tlačí ruku nad hlavou na stěnu, je to trošku bolestivé, ale mě to vzrušuje.

Ucítím, jak mu zaškube a pak vybouchne s výkřikem. Voda to z nás hned smývá. Isaac ještě chvíli stojí opřený o stěnu a mě drží za ruku, já ho už pustila a čekám, až se vydýchá.

„Tohle, bylo to nejlepší, co jsem kdy zažil," políbí mě. „Teď bych ti to měl vrátit," podívá se mi do očí.

Vezme mojí druhou ruku a přidá ji k té nahoře, jednou rukou mě je drží nad hlavou a já už se třesu nedočkavostí. Ještě ty kapky vody!

Rukou mi sáhne jemně do rozkroku, musí cítit, že jsem mokrá. Usměje se a jemně do mě začne zajíždět, lépe řečeno jen krouží na kraji, ale stejně to je hrozně příjemné. Placem mi začne dráždit klitoris a já zavzdychám a zavřu oči. Napnu se jako šíp a prudce oddechuji.

Hlavou se ke mně nakloní a vezme do zubů kůži na krku. Zasténám a on se usměje. Sjede mi až k prsům. Mám je hodně malé, ale jemu to vůbec nevadí. Začne mi líbat bradavky a pak je začne žužlat a jemně kousat. Asi zešílím, jak moc je to příjemné.

Vzdychám o sto šest a občas zakňučím. Cítím, že se blížím orgasmu, ale on přestane.

Pořád mám zavřené oči a hluboce dýchám. On se mi to snaží oplatit! Bože, ale já to nevydržím, pokusím se vykroutit z jeho sevření, akorát mě to víc vzrušuje a jeho asi taky.

„Je to na nic pocit, co?" zašeptá mi smyslně do ucha a já znovu zavzdychám. Kroutím se jako žížala.

Isaac se natáhne vedle mě a pustí ledovou vodu, vyjeknu překvapením, ale zjistím, že je to příjemnější než jsme si myslela.

„Prosím," hlesnu a Isaac mě zatahá za bradavku, je to jako elektrický výboj, ruku mi pomaličku sune až k rozkroku. Syknu, jen když se dotkne mého naběhlého klitorisu. Začne mě pomalu prstit, ale dává si pozor a do pochvy nezajede, jen krouží okolo.

A potom se udělám, vykřiknu jako vykřikl on a doufám, že to cítí stejně, jako jsem to cítila já, když jsem ho udělala.

„Děkuju," hlesnu a zhroutím se mu do náruče. „Dobrou," zamumlám blaženě a on se zasměje.

„Spinkej."