Andrea o sobě věděla, že není dokonalá. Byla si vědoma všech svých chyb, a že jich nebylo málo. Vlastně jich bylo dost. Třeba to, že ve svých jednadvaceti stále usínala při večerníčku. Nebo to, že s oblibou při jídle seděla na záchodové míse místo na židli. Přesto ji neskutečně mrzelo, že ji Petr poslal do kopru kvůli takové malichernosti, jakou bylo to, že svého oblíbeného medvídka Tulíka nechala spát na posteli, zatímco Petrovi dala spacák.

Ale co měla dělat, když bez Tulíka neusne a při jeho velikosti se už Petr na postel nevešel.

A ještě k tomu se na ni z nějakého důvodu urazil, když se mu blahosklonně svěřila, že ač má Tulíka ze všech věcí nejraději, on je hned po něm na druhém místě.

Petra ani tak nemrzelo, že musel spát na zemi, byl zvyklý na všemožná místa, ale štvalo ho, že zrovna dneska, když se chtěl Andrejce předvést v plné kráse.

To ovšem Andrea netušila a i kdyby, bylo by jí to nejspíš jedno. Každopádně teď seděla na nábřeží na laviččce, u nohou bágl s věcma a vedle sebe Tulíka a přemýšlela co dál.

Nevšímala si procházejících lidí, kteří se na jejího ,,malého” kamaráda udiveně dívali. Vytáhla svůj telefon a pochytala pár pokémonů, když se lavička vedle ní prohnula pod vahou nově příchozího.

Pravděpodobně to byl bezdomovec, každopádně jeho podoba s Hagridem z Harryho Pottera byla až neskutečná!

Dokonca mal aj rovnaký ružový dáždnik ako Hagrid. A celkovo vyzeral ako z minulého storočia, kabát až pod kolená. Veľký zatuchnutý kabát.

Nenápadně ho sledovala a musela uznat, že nevypadá až tak špatně.

„Ehm, ahoj. Já jsem Andrea,” vykoktala ze sebe, načež zčervenala, když se na ni onen muž nechápavě podíval.

„Hezký jméno," pokýval muž hlavou a obdařil Andreu širokým úsměvem, a boužel také umrtvujícím závanem česněku.

Úsměv mu oplatila a vůně česneku v ní probudila vzpomínky na otce. Ač byla znechucená, alespoň si teď už byla jistá, že není upír. I když naprosto netušila, jak ji tahle možnost vůbec napadla.

„Já jsem Michal. Měl jsem náročný den, myslel jsem si, že jsem měl poměr se švábem," odpověděl.

„Och, to mi je ľúto," povedala mu, aj keď jej v hlave zacinkal zvonček, že tento muž nebude v poriadku. Nenápadne si trochu odsadla a zakryla to zakašlaním.

Nastalo trapné ticho, které se nakonec rozhodla prolomit Andrea: „Na jednom večírku ke konci střední jsem tančila s koblihou." Nevěděla, co jí přimělo, podělit se s tímto neznámým mužem o trapnou historku z minulosti.

Michal sa na ňu otočil, zažiarili mu oči ako dieťaťu a odpovedal: „Milujem koblihy. Keby si tu bola dnes v tom kostýme, neviem, neviem, či by som si nezahryzol." Mrkol na ňu a tentoraz sa on nenápadne posunul. No smerom k nej.

„Jsem dietní!" vykřikla.

Andrea vydesene napúlila oči a zabehla jej vlastná slina. Takmer sa zadusila, ak by jej Michal neuštedril riadnu bombu priamo pod šiju. Ešteže jej nezlomol väzy. Jen co popadla dech, shrábla Tulíka a batoh a spešně se zdvihala z lavičky.

Nebylo těžké odhadnout, koho z nich to bolelo více – Andrea sice sykla, ale Michal nebyl schopný se zvednout, jak ho celá paže bolela.

„Musím jít, mám ještě spoustu vyřizování ve městě,“ řekla jen, co se narovnala a upravila si krátkou sukni.

„Rád jsem vás poznal," řekl Michal a také se postavil. „A nevíte o nějakém mostě na pěkném místě?"

„Cože?" vyjekla dívka a přitiskla si Tulíka k hrudi.

„Měl jsem blbej den a potřebuju si někdo odpočinout, někde daleko do města," řekl se zoufalým úsměvem.

„Víte co, Michale, pojďte ke mně domů, na mě tam stejně už nikdo nečeká." řekla Andrea a docvaklo jí, co právě Michalovi nabídla.

Ked prišla domov, namierila si to rovno do kúpeľne. Zdalo sa jej, že jej niečo rastie na čele. A nemylila sa. Od toho cesnekoveho dychu sa jej urobil beďar hodny nobelovej ceny za veľkosť.

Michal ji následoval a zavřel dveře do koupelny.

„Nebojte se, Andrejko, já vám ho s radostí vymáčknu, jsem v tom mistr, i Švábovi jsem ho vyškrábl,“ zasmál se a popošel k ní.

„Ani se mě nedotkneš!" řekla výhružně Andrea.

Michal ji přitiskl na umyvadlo a špinavé prsty přesunul k beďaru.

Nemohla dopustit, aby byla v jejím domě zaviněna smrt velkého beďárka.

„Prečo? Máš česnak?"

„Nenávidím česnek jsem na něj přímo alergická!" zaječela Andrea a vymanila se z Michalovo objetí.

„Jsi upír nebo co?" zeptal se jí nechápavě.

„Můj praprapraděda byl," odsekla.

Během konverzace zvonil telefon, který ani jeden z přítomných neslyšel.

Přerušila ho silná rána z obýváku, po kterém následoval bolestný výkřik.

"Proboha Petře co tady děláš?" vykřikla Andrea když viděla, jak Petr přepadl oknem do obývacího pokoje a nohou zavadil o květináč.

„Ehmm. Já... sázím kytky,“ řekl Petr.

„Co že deláš?" nechápala Andrea a zoufale se rozhlížela kolem sebe. Čert vem živé chlapy. Jestli ono by jí opravdu nebylo líp jen s Tulínkem.

Petr se potil, jak sakra zamaskovat, že je úchylný stalker?

„Nazdar, Petře, co tu děláš?" zeptal se Michal, když spatřil starého přítele.

„Miluju tě, Andreo, a slibuji, že už nikdy nebudu žárlit na Tulíka ani na nic jiného... Jé, ahoj Michale, ty starej brachu.“

„Cože?" nechápala Andrea.

Peter náhle vykřikl, když se mu do vlasů zamotal abnormálně velký netopýr, který nečekal chlupatou překážku a rozkřičel se taky.

„Tady to je horší než u Švábí rodinky, to vám  povím a že to bylo teda něco," rozchechtal se Michal a vyndal z kapsy hlavičku česneku.

Na zem pritom padol list pre Petra, ktorý držal netopier v paprčkách.

„Hned to schovej!" zavelela Andrea nekompromisně.

„Proč?" nechápal Petr, zdvihající dopis.

„Ty ne, on," mávla Andrea k Michalovi, třímajícímu smrdutou zeleninu.

„To je hrozný,“ vrtěl hlavou netopýr.

Michal neslyšel, co mu Andrea nakázala a už si házel do pusy jeden kousek za druhým.

„Upír přiletí zkontrolovat svou vnučku a napomenout nezvedeného vnuka a místo toho dostane otravu česnekem. Kam ten svět spěje," lamentoval netopýr a vzal na sebe lidskou podobu.

„Čau taťko,“ zazubil se netopýr.

Ve skutečnosti to byla vampírova dcera, dívka se zlatými vlasy a modrýma očima.

„Já to vzdávám, nechcete něco z kuchyně?" zasmál se Michal a šel rabovat ledničku.

„Ahoj, babi," pronesla Andrea k dívce.

„Co se tady děje?" zeptala se údajná babička.

„To bych taky rád věděl," zamlaskal Michal, kterému se připravoval popcorn v mikrovlnce.

Ten člověk byl nenažraný až běda. Během jednoho dne vyjedl nejbohatší farmu v zemi. A jako zákusek vyjedl ovocný sad o pár kilometrů dál. A k snídani vyraboval pole českého česneku, proto ho musíme od té doby dovážet z Číny.

To sem ale tak docela nepatří, i když je dobré to vědět.

“No tohle,“ povzdechla si babička a poklepala se na čele. Bohužel zapomněla, že když učiní toto gesto, změní se vždy na jednorožce.

„Já hlava děravá,“ zanadávala babička.

Nikdo z přítomných netušil, že upíři umí měnit pohlaví... A měnit se na jednorožce.

Upíří evoluce evidentně od té doby, kdy se poloupírky začaly pářit s vlky, ještě více pokročila.

Babička se znovu poklepala na čelo a proměnila se v netopýra. „Sakra, jak to bylo?!"

„Hlavně se nám tu neproměň v draka, ty sklerózo stará!" zaúpěl dědeček.

Babča jednorožec se zatvářila velice dotčeně, a její celý netopýří obličejík vypadal jako jedna veliká hluboká vráska.

Dědeček si povzdechl a jemně ji zatahal za netopýří ucho. „Takhle, ty matlo!" Babička se opět proměnila v blondýnu a rozpačitě se zasmála.

„No konečně,“ usmála se babička spokojeně.

Michal strčil do úst poslední kousek upraženého popcornu, protáhl se a slastně říhl. „Tak a teď bych si dáchnul. Kde se můžu natáhnout?" pohlédl zpytavě na Andreu.

„Co prosím?" zeptala se Andrea naštvaně, když se vzpamatovávala z toho, co teď viděla.

„No, pozvala sis mě přece domů na nocleh, nepletu-li se?!" bezelstně vykulil Michal oči.

Zoufale se obrátila na Petra, aby jí pomohl s touto prekérní situací.

„Tak já ti v posteli překážím, ale váguse Michala si do ní pozveš?" naštvaně se urazil Petr.

Tím jí tedy moc nepomohl. „Víte co," štěkla. „Dělejte si tu co chcete. Já jdu k mamince." A vyrazila ven jak žíznivá čára.

Petr vykulil oči, takovou reakci očividně nečekal. Asi chtěl, aby se mu Andrea omluvila za tu noc s Tulíkem a on by se s ní mohl usmířit. „Tak se tu mějte," zamával na zbytek a vylezl oknem.

Andrea na cestě ven narazila na muže, který nervózně preslapoval na místě.
„Ahoj, já jsem Richard," prohlásil. „Přišla mi zpráva od Míši, že je tu party. Smím se přidat?"