Nic netrvá napořád, znovu se ke mně vrátilo tvé do sebe zahleděné já, které je každým dnem horší a horší. Nebo jsi takový byl vždycky a láska mě jenom podvádí?

„Kam se poděl ten plyšák?" ptám se, když si stříháš vlasy.

„Prodal jsem ho."

„Prodal?" Nadskakuju znepokojeně. Ne, že by sis toho všimnul.

„Jenom ten krám překážel. A aspoň jsem si za to mohl koupit pěknej kabát," mumláš a dáváš si velký pozor, aby ses nestřihl do prstu.

„Ale... byl to dárek. Pro mě."

Neotáčíš se, vlastně tě má přítomnost ani nezajímá.

„Mhm."

To jediné od tebe dostávám.

Už si nejsem jistý, jestli jsem to pro tebe schopný podstupovat...