Tvůj úsměv uvadá a znovu mi ukazuješ záda.

„To bys mi měl říct ty," odvracíš téma, jako by všechno byla má vina. „Nestačím ti? Proto se za mými zády taháš s někým jiným? Nikdo přece není lepší než já, to víš."

Frkám. „Nedělej ze sebe oběť! To ty se o mě vůbec nezajímáš!"

Je ticho. Až příliš dlouhé. Nehýbeš se, jen hlasitě funíš, jako by ses chystal proměnit v krvelačnou zrůdu.

„Nezajímám? Z čeho mi takto ohavně křivdíš?" promlouváš najednou klidněji, něco v tvém hlase se změnilo.

Přistupujeme blíž k sobě.

„Já–"

„Nepotřebuji se zajímat, to jsem již stihl dávno. Vím o tobě hodně věcí. Celý šanon věcí."

Celý šanon... 

Jo, v pohádkách bys určitě hrál toho zlého záporáka.

Je tohle znak zdravýho vztahu, anebo jsi už překročil lajnu?