14.
Konečky prstů kroužím na tvé nahé hrudi. Je pozdě v noci a nemůžu spát, pořád musím přemýšlet o tom, co se s tebou děje.
Náhle se prudce nadechuješ, a proto ruku rychle stahuju zpátky na matraci postele. S překvapením zjišťuju, že máš otevřené oči a pohledem propaluješ strop.
„Proč nespíš?" ptám se a dál pozoruju tvojí unavenou tvář.
„Chtěl bys, abych spal? Aby ses mohl odplížit za někým jiným?" říkáš, tvůj hlas je nepřítomný, jako by tě pomalu opouštěla duše. Už už chci něco zmínit o tom, jak moc přeháníš, ale otáčíš se ke mně a líbáš mě pod ucho. Až teď si všímám toho silného pachu alkoholu, který z tebe leze „Chtěl bych tě rozsekat na malé kousíčky, abych byl s to tě nosit všude s sebou."
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro