Nikdy jsem tě neviděl tak naštvaného. Máš ledový pohled, v očích se ti blýská a tvůj hlas zní nevyrovnaně.

Nevím, co tady děláš. Večer chodíš cvičit, netouláš se náhodně po městě.

Kde jsi byl?

S kým jsi byl?

Proč mi to nikdy nesdělíš předem?

Křičíš na něj, ostatní lidé se na nás otáčí a já pořád nechápu, co je tvůj problém.

Tak jsem byl někde. To nesmím?

Při cestě zpátky mlčíme. Snažíš se přede mnou schovat svou tvář, ale já vidím tu bolest, kterou cítíš. Jsem z tebe zmatený.

A když přicházíme domů, přirážíš mě ke stěně a začínáš líbat.

A já ti opět propadám.

Opět jsem schopný to pro tebe podstoupit. Proč?