Je tolik věcí, které ti chci říct, ale ani jedna z nich není pěkná.

Už se na mě nedíváš tím pohledem, kterým sis mě získal. Jako bych předtím potkal někoho úplně jiného.

Dobře, občas takový jsi.

Občas mě chytneš za ruku, políbíš.

Občas mi řekneš, jak moc jsem krásný.

Občas dokonce působíš zdrceně a nešťastně.

Jenže to jsou jen krátké momenty, které hned mizí.

Vlastně, žít s tebou je jako žít se dvěma odlišnými lidmi. Jeden má oči jen pro sebe, druhý upadá do depresí.

... Proto máš ty léky?

Abys toho druhého držel hluboko v sobě?