Vždycky mě zajímalo, proč sis mezi všemi lidmi všimnul právě mě. Co tě přimělo přijít a oslovit mě? A co přimělo mě ti tak zoufale propadnout?

Možná to bylo tím charisma, které nutilo ostatní stáčet pozornost jen a jen na tebe. Možná tvýma očima – nikdy jsem opravdu neviděl nic krásnějšího.

Až po pár týdnech jsem pochopil, žes tehdy obdivoval svůj odraz ve studánce pod námi a já jen stál náhodou opodál. Že za svým charisma schováváš nesmírně vysoké ego.

Musím se smířit s tím, že mě nikdy nebudeš milovat tak jako sám sebe.

Jenže pro tebe jsem to schopný podstoupit.