„ Už zase?" Ozval se blonďatý mladík, brunetovo nejlepší kamarád.
„ Proč se ptáš když odpověď stejně znáš?" Povzdechl si brunet a dál koukal skrz okno na sousedovic barák. S nadějí že by se tam snad mohl objevit.

„ Seš hroznej úchyl, však ho takhle sleduješ už několik měsíců!" Vyjel na svého kamaráda blonďák.

Měl pravdu. Od té doby co se naproti nim přestěhovala ta rodina, stalkuje jejich nejstaršího syna. Pff. Prej zemilovanost to tak, jedině posedlost.

„ Dej mi pokoj, jen si vzpomeň na začátky tebe a Yoongiho" opáčil brunet, a konečně se na jeho kamaráda podíval.

„ Ale já jsem nebyl takovej úchyl, a na rovinu mu řekl  aby mě prcal! " Jimin se nad tou vzpomínkou zasmál. Hlavně nad tím jak ho Yoongi hned zatáhl pod tribunu a...

„ Ale vy dva jste se spolu už bavili!"
„ Nebavili! Dělal si ze mě akorát celou dobu prdel!" Takhle vlastně skončila každá jejich Konverzace.. Začali se nesmyslně hádat.

„ Nojo... Hele, už zase cvičí!" Vyjekl Jungkook. Jimin nad tím jen protočil očima, a radši si psal se svým přítelem. Bože potřeboval se s ním vidět, to co mu píše..ugh způsobuje Jiminovi problém..

„ Super.. Hele už půjdu, stejně  tu budeš ještě nějakou dobu slintat nad jeho tělem"

„ Si piš že budu! Čau" Jungkook se konečně odlepil od okna a šel se s Jiminem rozloučit.

Avšak nevrátil se k okukování jeho souseda. Napadlo ho že by mohl napsat další kapitolu jeho fiktivního příběhu. Samozřejmě byl o něm a jeho sousedovi.
Kim Taehyungovi.

Psaní měl po svém otci. Byl to velký spisovatel. Avšak zemřel na rakovinu když Jungkookovi bylo dvanáct. Celou jeho rodinu to zasáhlo, vlastně jeho matka se z toho pořád nedokázala vzpamatovat.

Ještě pořád občas po nocích brečela a ráno Jungkokovi říkala jak se vlastně s jeho otcem potkala. Že by láska na první pohled? Dělala zrovna sekretářku v jednom nakladatelství když se s jeho otcem potkala.

****
Do u wanna yoonmin smut? ( ͡° ͜ʖ ͡°)