Taehyung byl otřesený. Nevnímal jediné slovo, které kdokoliv u stolu v jídelně pronesl. Věděl, že jeho starší kolegové debatovali o tom, kdo mezi nimi by mohl být zrádcem - a dělali to mistrně, aby nevyzradili své úmysly ani nevyvolali podezření, že by vrahem mohli být oni sami. Taehyung pouze mlčel. Dostatečně s ním zamávala smrt Jungkooka a Hoseoka, ale když se k nim jako oběť přidal ještě Jimin, nedokázal už ani předstírat klid.

Nikdo ho mluvit nenutil. Sice tím možná vyvolával podezření, ale na tom nezáleželo. Musel se hlavně nejdřív srovnat se sebou a vlastními pocity, a až poté se vrhnout s čistou myslí do přemítání o vrahovi.

Stále mu na ramenou ležela podivná tíha a výčitky, že kdyby Hoseoka šel hledat dřív, možná by zůstal naživu. Kousl se do rtu, plný černých myšlenek se objal kolem těla a snažil se nepropadat do ještě horších a temnějších hlubin. Přestával se soustředit, přestával racionálně uvažovat, a to nebylo dobré.

Zrovna mluvil Namjoon, stejně klidně, jako pokaždé. Skoro jako kdyby měl zrovna přednášet veřejný projev a jediné, s čím se potýkal, byla trocha nervozity, kterou dokázal snadno zahnat do kouta. Nepůsobil jako člověk, který ztratil již třetího přítele a kolegu, nevypadal, jako by nad jejich smrtí příliš truchlil.

Taehyung ho podezíral. Stačil mu jediný pohled na Yoongiho, aby zjistil, že ten na tom byl stejně tak. Seokjin vypadal neurčitě, nejspíš si sám nebyl jistý, ale určitě by uznal, že by to dávalo smysl. Namjoon byl génius, zvládl by takové zločiny s přehledem spáchat. Sice by nejspíš zvolil spolehlivější metodu, než byl nůž, ale takové detaily nedovedly nikoho přesvědčit o jeho nevině.

Rozhodně ne v případě, kdy každý podezíral každého. Stejně jako vrahem mohl být Namjoon, tak jím mohli být i Yoongi nebo Seokjin. A z jejich pohledu mohl být vrahem také Taehyung. Došli do fáze, kdy jeden druhému nemohli věřit, a to jejich rozpoložení rozhodně nepřidávalo.

Debatu po několika minutách rozpustili a každý pokračoval ve své práci. A také v práci ostatních, kteří ji již nemohli dokončit. Taehyung už měl tu svou hotovou a dodělával tak rozdělané spisy Jimina a Jungkooka. U Jimina také zbývalo jen několik málo stran a u Jungkooka pouze o pět víc. Mohl to nejspíš zvládnout už v ten den.

Jiminův spis dokázal dokončit během několika hodin, vzhledem k tomu, že jeho práce mu vyhovovala - vzorky navíc stihl sám Jimin dát do laboratorních zkumavek, a tak Taehyung musel jen jednotlivé reakce popsat a později doplnit štos papírů o naučené formulky. Spis podepsal za Jimina a pod okénko dodal i svůj malý podpis s poznámkou, že část práce dokončoval kvůli náhlým událostem. V ústech téměř pocítil hořkost, když musel smrt svého nejlepšího přítele zahrnout pod takový výraz.

Přitáhl si druhý spis, který ležel kousek od něj, a prohlížel si Jungkookovu práci. Sice nikdy nepracoval s takovým zápalem jako Jimin - což bylo pochopitelné, Jungkook byl spíš technický typ -, nic to však neměnilo na tom, jak precizně své úkoly dokázal zpracovat. Snadno se na ně navazovalo, a tak se Taehyung mohl okamžitě vrhnout do dalšího zapisování.

Jen několikrát musel odběhnout, když mu hodinky oznámily poruchu lodi. Pak se vždy vrátil k zapisování a s blížící se noční hodinou podepisoval i druhý dokončený spis. Všiml si, že Namjoon také dokončil ten patřící Hoseokovi, zatímco Yoongi a Seokjin se věnovali většině oprav na lodi a dokončování vlastních úkolů.

„Hyung... kdo myslíš, že je vrahem?" zamumlal směrem k mladíkovi v tmavomodrém skafandru a ten k němu se zaujetím vzhlédl. Vypadal, že si hodně promýšlel, jaká slova zvolit a jakým způsobem je poskládat do věty. Přeci jen Taehyunga znal a věděl, že mu tu otázku rozhodně nepoložil jen za účelem odpovědi.

„Mám jistý tip," přiznal a ještě chvíli zvažoval, jak pokračovat. Jeho hlas byl neurčitý. „Ale nemám dost důkazů na to, abych si dovolil o něm mluvit jinak, než ve své hlavě. Navíc si nemůžu být na sto procent jistý, že vrah nesedí přímo vedle mě," pronesl klidně a pomalu, aby Taehyung mohl vstřebat každé slovo.

Už jen z tónu jeho hlasu poznal, že ho Namjoon nepodezříval. Troufl by si tvrdit, že ho za celou dobu možná jen napadlo, že by mladší muž mohl být vrahem. Takovou myšlenku ale jistě zavrhl s řádným odůvodněním. „Co si myslíš ty?" přišla trochu nečekaná otázka, ačkoliv bylo logické, že by projevil zájem.

„Já ještě nemám takový stav mysli na to, abych vše důkladně promyslel," přiznal Taehyung upřímně. „Ať už podezírám kohokoliv, mám důvody, proč by vrahem být mohl, ale zároveň velmi pádné argumenty proti takovým tvrzením," dodal nakonec a Namjoon jen chápavě pokýval hlavou.

Něco mu říkalo, že Namjoon věděl víc.

Neměl způsob, jakým si ten pocit odůvodnit, ale zkrátka to tušil. Nezačal by jen tak někoho podezírat, kdyby si nebyl téměř jistý jeho vinou. Buď byli tedy vrahem Yoongi či Seokjin, anebo byla Namjoonova hra až natolik perfektní, že je zvládal všechny mistrně oklamat. Nebylo to vyloučené, přestože té myšlence Taehyung nepřikládal přílišnou váhu. Zdála se nesprávná a on se na rozdíl od některých lidí spoléhal i na svou intuici.

Jeho hodinky se hlasitě rozezněly, a když na ně pohlédl, zjistil, kam se měl vydat. Místnost pro zabezpečení lodi měla problém s elektrickými rozvody. Beztak tam musel jít uložit spisy, takže to alespoň nemusel odkládat.

Zvedl se, věnoval poslední pohled mladíkovi vedle sebe - jak zjistil, i on se musel vydat mimo jídelnu opravit nějaký problém. Na chvíli se jeden druhému podívali do očí a v Taehyungovi to vyvolalo nepříjemný pocit. Celým jeho tělem se začala šířit nervozita, když chodbou zamířil kolem Medbay a skrze komoru horního motoru až do místnosti se zabezpečením celého vesmírného plavidla.

Uložil spisy do příhodných slotů, kam patřily, a přešel zpět ke vstupu do místnosti. Dráty se na tom místě zamotaly a musel je tedy pospojovat tak, aby zase vše normálně fungovalo. Odstranil víko, opatrně vše rozmotal a barvy mezi sebou propojil. Byl to snadný úkol, na který nepotřeboval tolik času.

Do místnosti pronikal hukot reaktoru, ke kterému se musel také vydat - hodinky mu ohlásily potřebné obnovení chodu, a tak se několik minut potýkal se zadáváním kódu a správným nahozením funkce reaktoru. Chystal se vrátit do jídelny, ale zvědavost mu nedala. Vkročil zpět do Security a stoupl si za židličku před stolem, na kterém stál velký monitor se záznamy z kamer.

Viděl jen do několika chodeb, ale spatřil procházet všechny obyvatele lodi. Pečlivě zkoumal, kam kdo z nich šel, vpisoval si údaje do hlavy skoro jako stroj, aby později, při něčí případné smrti, mohl pracovat s jasnými fakty. Opřel se a zaujatě pozoroval Yoongiho, jak cosi vyhledával na vlastním tabletu - možná to bylo podezřelé, možná úplně nevinné, ale proč riskovat, že by nějaký detail zapomněl.

Později se ze záběru vytratil a Taehyung zůstal ve střehu, aby mu žádný pohyb neušel. Nevědomky tak ale polevil ve vlastní ostražitosti a zíráním na jiného člena posádky mu ušel záznam ode dveří bezpečnostní místnosti, ve které se zrovna nacházel.

„Co tu děláš, Taehyungu?" ozval se mu za zády hlas.

Kdyby nebyl tak zabraný do sledování, nejspíš by leknutím vyletěl z kůže. Odkašlal si a tónem, jako by vykládal něco naprosto zjevného, začal k dotyčnému mluvit. „Vždyť je tu vrah, přemýšlel jsem, že bych mohl kontrolovat kamery, dokud nemám žádnou práci. Jistě to chápeš, hyung, tak bys-"

Zarazil se ve svém vysvětlování, když mu zády projela prudká bolest. Zvládl otočit hlavu a zrazeně pohlédnout na svého vraha, na člověka, který zabil i všechny předešlé. Se slzami v očích ho pozoroval. Zrádce mu nevěnoval svou pozornost, jako kdyby mu byl úplně lhostejný, nebo jako kdyby už byl dávno mrtvý. Bral ze slotů dokončené složky a přímo před ním je drze oskenoval.

Taehyung si objal břicho a snažil se příliš nemyslet na krvácející ránu na vlastních zádech. Jen ho bezradně pozoroval, moc slabý na to, aby se dokřičel pomoci. „Jak se sebou můžeš žít..." dostal ze sebe a upíral na něj oči, zrak omezený kvůli neustálému přívalu dalších a dalších slz.

Mladík uklidil originální složky, s okopírovanými papíry si před něj dřepl a dlouze vydechl. „Jednoduše můžu," pronesl chladně, jen slabě strčil do jeho přilby a i to stačilo, aby Taehyung v sedu ztratil rovnováhu a dopadl celým tělem na zem. Nemohl uvěřit, že by tohle skutečně udělal. Že to byl doopravdy on.

Zíral na jeho záda, na to, jak přešel celou místnost až do jejího rohu. Šikovným pohybem otevřel víko šachty, ve které následně zmizel. Pohyboval se mrštně a rychle. Musel to nejspíš udělat už mnohokrát.

Stephan's Quintet
30. 12. 1998

Toto přiblížený záběr ukazuje čtyři z pěti galaxií, které tvoří Stephanův kvintet. Obrázek odhaluje jasné, modré shluky hvězd, zrozené z násilných interakcí mezi některými členskými galaxiemi.

▌│█║▌║▌║▌║▌║█│▌│█║▌║▌║▌║▌

Zdravím! Je tu pátek a s ním i nová kapitola! Po dnešku nám zbývají už jen tři členové posádky.

Takže... jsem opět zvědavá na vaše myšlenkové pochody a názory. Kdo je nevinný? Kdo je vrah? Proč?

Prozradím, že už nám do konce moc času nezbývá - a tak chci upozornit, že vám na konci příběhu dám prostor na jakékoliv dotazy, které budete mít. Přihodím nejspíš něco jako 'Q&A kapitolu' a zodpovím vám je~

Jinak se tedy zase na týden loučím a budu se na vás těšit u další kapitoly! ♡

Maya