Jimin si těsněji přitáhl nohy k tělu a zavrtal se pořádně pod Taehyungovu ruku. Přišla hodina, kterou začínala jimi určená noc, ale ani jeden z nich nemohl usnout. Celý den museli dělat, jako kdyby se nic nestalo, jako kdyby dva jejich společníci nepřišli o život. Svět si šel prostě dál a oni museli jít s ním, alespoň na těch několik hodin.

Když se však dostali do Medbay, nikdo spát nešel. Nikdo si nelehl na tvrdé lehátko a hlavně nikdo neskrýval své rozpoložení. Taehyung si okamžitě šel přitulit Jimina k sobě, jelikož moc dobře věděl, že přesně takový druh opory potřeboval. Jimin se k němu více než dobrovolně choulil a skrytý ve skafandru plakal. Jen tiše, tekly mu veliké slzy po tvářích a jeho ramena se třásla, nenechal však z úst vyjít jediný vzlyk.

Věděl, že jeho kolega v zeleném oděvu také plakal, jeho tělo sebou sem tam škublo, když nabral prudší nádech. Na Seokjina se Jimin raději nedíval, nejspíš by ho to zlomilo ještě víc. Yoongi a Namjoon měli na starosti noční hlídku a nacházeli se tak v jiné místnosti. Ti dva však byli mnohem silnější – Jimin tušil, že si nechávali případné slzy až na tu nejvíc vhodnou chvíli.

Trochu jim tuhle schopnost záviděl, přestože se nestyděl za to, že své kolegy oplakával. Na projevech smutku nebylo nic, za co by se musel stydět. Hoseok i Jungkook mu byli blízcí.

Lehce sebou škubl, když se ozvalo tupé ťuknutí, jak Taehyungova přilba narazila do té jeho. Nejspíš se uplakal ke spánku. Jimin k tomu ostatně také neměl daleko. Když sebral odvahu a pohlédl před sebe, všiml si, že Seokjin také oddechoval mnohem klidněji, hrudník skrytý pod bílým skafandrem se zvedal pomalu a soudě podle opřené hlavy určitě spal.

A tak Jiminovi nezbylo nic jiného, než se pokusit uvelebit a také na pár hodin usnout. Druhý den je všechny čekala kopa povinností, které si nesměli dovolit zanedbat, a vyspat se bylo velmi důležité. Natočil se víc k Taehyungovi, přehodil si přes jeho stehna nohu a zavřel oči, své ulepené tváře v tu chvíli neřešil.

Vesmírné plavidlo se tak ponořilo do relativního ticha.

Namjoon a Yoongi spolu za celou noc mockrát nepromluvili, ale na tom nebylo nic zvláštního. Málokdy zabředli do dlouhých rozhovorů, jelikož ty trvaly většinou až několik hodin a to si nemohli dovolit. Střídavě chodili opravovat a řešit problémy na lodi, zároveň pokračovali v individuálním výzkumu a mluvili na sebe jen tehdy, když to bylo nezbytně nutné.

Oba tušili, co se tomu druhému honilo hlavou – snažili se přijít na to, kdo byl vrahem, a rozhodně nevylučovali, že by to mohl být ten sedící hned vedle. Namjoon byl dost inteligentní na to, aby takové zločiny spáchal rychle a chytře, aniž by ho kdokoliv chytil. Yoongiho, přestože by to možná leckdo předpokládal, by nikdo asi seriózně nepodezíral.

V jejich situaci však museli podezírat každého.

Jimin zmateně zamžoural potom, co s ním někdo nepřestával třást. Zmoženě zasténal a zvedal se z lehátka, naprosto nepřipravený vkročit do nového dne plného opakujících se úkonů. Opravy na lodi byly žádoucí stále častěji.

Vydal se Taehyungovi po boku do jídelny a posadil se k ostatním. Zahuhlal popřání dobrého rána a přitáhl k sobě štos papírů s propiskou. Okamžitě začal zapisovat, přestože na jednotlivá písmenka ještě pořádně neviděl. Jeho ruka si však pamatovala slova přesně, a tak úvod zvládl téměř se zavřenýma očima.

Ostatní odcházeli a zase přicházeli, když byli posláni příkazem z hodinek k jednotlivým opravám. Jimin se také už k několika z nich přiloudal a problém v několika minutách vyřešil, takže se mohl zase brzy vracet ke své hlavní práci. Zapisování ho kupodivu trochu probralo, s trochou zaujetí šťoural pinzetou do lesklého, světle modrého minerálu, který se pod větším vývinem síly štěpil nesmírně zajímavým způsobem – byly perfektně vidět jednotlivé krystalky ve tvaru pravidelných krychliček.

To jeho mysl alespoň částečně odpoutalo od tragických událostí, které by chtěl ještě nějakou chvíli oplakávat. Sám však dobře věděl, že si to nemohl dovolit.

Dlouze vydechl, věnoval každému z mužů krátký pohled a pak raději znovu zapisoval. Snažil se co nejlépe popsat způsob štěpení a uvedl změřenou sílu, která k odštěpení byla nutná. Nejednalo se o příliš pevný materiál, rozhodně byl však svou krásou pozoruhodný. Navíc se musela ještě prozkoumat jeho kombinovatelnost, třeba by pak smíchaný s jinou látkou mohl vytvořit pevný, spolehlivý materiál.

Pevně přišrouboval víko, které pro průzkum musel sundat. I s dózou pak došel do Medbay, kde se jednotlivé vzorky uchovávaly v chladnějším prostoru. Uložil jej na své místo a s novým vzorkem se vydal zpět do jídelny, připravený pokračovat.

Byl se svou prací hotov asi ze dvou třetin, což bylo obdivuhodné tempo. Zajistil tak možnost své pomoci, kdyby někdo z ostatních členů posádky nestíhal – a rozhodně neměli šanci stihnout vše, když už jim na bedra spadla nedokončená práce dvou mrtvých členů. Jimin si s povzdychem přitáhl Jungkookův rozdělaný spis a pročítal, co vše do něj uvedl. Doplnil pak text o pár důležitých informací a začal zkoumat vzorek.

Jednalo se o trochu rozsáhlejší úkon. Měl za úkol zkombinovat horninu s několika látkami a pozorovat její reakce – ty pak podrobně rozepsat a dojít k nějakému závěru, který se měl ověřit v laboratořích na Zemi.

V jídelně s ním seděl jen Taehyung, ostatní opravovali v jiných částech vesmírného plavidla. Jimin se vydal zpět do Medbay, kde byly též uložené látky pro zkombinování s horninami. Pečlivě kousky kamene naskládal do širších zkumavek a zalil každou z nich příhodnou látkou, načež zkumavky zašpuntoval a označil.

Naskládal je do stojanu a na hodinkách si vymezil čas, aby se přesně za hodinu vrátil a zkontroloval jednotlivé reakce.

Chystal se odejít, když zaslechl šum tekoucí vody. V domnění, že pořádně nezavřel přítok vody, se vydal zpět k umyvadlu. Měli vody pouze omezené množství na den, jelikož její filtrování zabralo pár hodin.

Když došel k umyvadlu, žádnou vodu nespatřil, přestože ji pořád slyšel. Skoro až zatajil dech, jak se snažil být tichý, a pokoušel se přijít na to, odkud ten zvuk přicházel.

Opatrnými krůčky postupoval doprava a zdálo se, že slyšel lépe. Nacházel se v rohu místnosti a zmateně zíral do zdi, než nohou zavadil o kovový poklop. Překvapeně zamrkal, snížil se do dřepu a mezi těsnými mřížkami se pokoušel nahlédnout pod podlahu.

Vždy si myslel, že se jednalo pouze o šachty, ve kterých se nacházely dodatečné rozvody a drátové uzly, ale jak to tak vypadalo, byly kompletně vyprázdněné. A zjevně dost široké na to, aby se do nich pohodlně vešel dospělý člověk. Najednou tušil, jak se jejich vrah mohl po lodi pohybovat tak nenápadně, aby nebyl chycen při činu.

Pozměnil úhel svého pohledu a až příliš hlasitě zalapal po dechu, jakmile spatřil danou osobu. Dotyčný si pečlivě omýval náhradní rukavice od kapek krve a přilbu měl na tu chvíli sundanou z hlavy.

Otočil se. Jeho oči se střetly s očima Jimina a ten okamžitě zpanikařil.

Odcouval od poklopu a snažil se zvednout na nohy, rozklepané náhlým strachem. Ten se jen umocnil, když zaslechl zaskřípání poklopu a viděl z něj vylézat vraha. Zvedl se na nohy a chystal se utéct, místo toho ale ucítil svůj kotník v až ocelovém sevření, které by od něj snad ani nečekal. Kvůli tomu skončil na zemi a už mu bylo naprosto jasné, že neměl šanci uniknout. Když se mu pak ostrá čepel zařezala do břicha, nezvládl ani vykřiknout, jen sípavě zašeptal jeho jméno a tváře mu opět smáčely slzy.

Viděl ho, jak urychleně zmizel v šachtě, poklop tiše cvakl a Jimin zůstal ležet s rozpáraným, žlutým skafandrem a dírou v břiše. Mezi prsty mu protékala krev a hlava mu bezvládně dopadla na zem.

Seokjin se vydal z jídelny k hornímu motoru, intuitivně se však cestou podíval do Medbay. Nezvládl ani vykřiknout, když viděl v rohu na zemi bezvládné tělo mladšího kolegy, ke kterému se okamžitě přihnal. Stiskl tlačítko na své přilbě, spolehl se na vlastní hlas a zoufale zakřičel směrem do jídelny na své ostatní kolegy, aby přispěchali za ním.

Mezitím si zvedl Jiminovu hlavu do klína a zhluboka nasával méně okysličený vzduch. Po tvářích se mu kutálely obrovské slzy a nehezky štkal nad blízkým přítelem, kterého mu vzal vrah na vesmírné lodi.

Ostatní se přihnali v rychlosti a Seokjin na ně vrhl téměř vyčítavý pohled. Jako kdyby je všechny považoval za vrahy a obviňoval je z krutých vražd. „Jimine..." zašeptal a s hlasitým vzlykem si přitáhl jeho tělo blíž k sobě. Brzy jej však musel pustit, když se ho rozhodli odnést jinam a Yoongi se jako pokaždé předtím pustil do úklidu.

Namjoon stiskl tlačítko na Seokjinově přilbě a chladným hlasem pronesl: „Neplakej."

Orion Nebula
12. 10. 2004

Mlhovina Orion je Zemi nejbližší oblast tvořící hvězdy. Mohutné, mladé hvězdy formují mlhovinu svým větrem a zářením. Sloupy hustého plynu mohou být domovem vznikajících hvězd. Jasná centrální oblast je domovem čtyř nejrobustnějších hvězd v mlhovině.

▌│█║▌║▌║▌║▌║█│▌│█║▌║▌║▌║▌

(Obrázek zde je výjimkou - musela jsem posunout den, abych získala jiný obrázek, protože na 13. 10. se mi ukazoval pouze stejný, jako byl již v minulé kapitole.)

Zdravím vás všechny s novou kapitolou!
Osobně se přiznám, že čím častěji čtu jednotlivé kapitoly, tím větší chuť mám příběh smazat. Ehm. To samozřejmě neudělám. Snad.
Každopádně je mi líto, že nemám dostatek času a volnosti na pořádné úpravy, abych zveřejňovala alespoň v přibližně takové formě, jakou bych si přála... a zároveň příběh zveřejňovat chci, obzvláště kvůli tomu, jak dlouho jsem se tu prezentovala jako prakticky mrtvá... no, jsem poměrně rozpolcena.
Ale vám se snad příběh líbí a užíváte si jeho čtení! Doufám!

Už máte někoho, koho podezíráte? Vrahem může být kdokoliv, ale je tu snad někdo, kdo se vám zdá extra podezřelý? Moc mě to zajímá, podělte se, prosím! ♡

Já se zatím zase na týden rozloučím. Tak se mějte krásně!

Maya