Jungkook starostlivě pohlédl na dva starší členy posádky, kteří přes noc hlídali. Vypadali mnohem víc unaveně, než kdokoliv jiný po předešlých nocích, a to v něm vyvolalo obavy. Problémy byly stále četnější a měl pocit, že pokud by to tak mělo jít dál, možná by se na domovskou planetu už nemuseli dostat.

Povzdychl si, chtěl už domů, vidět se po tolika dnech s rodinou a přáteli, zajít si s nimi do kavárny zahrát videohry a možná i nezodpovědně popíjet až do rána. Občas se sám sebe ptal, jestli byla volba jeho povolání správná. Vynikal, to rozhodně, ale možná mohl odložit praxi a ještě si pár let užívat. Třeba by se nakonec dostal na lepší pozici a vesmírné výpravy by řídil jako jeden z hlavních pověřených.

Nebyl tak docela vůdcovský typ, ale pozice hlavních vesmírných pilotů by se mu líbila, přestože ho děsila vidina zodpovědnosti, která s tímto povoláním byla těsně spojena. Nelákalo ho přikazování ostatním, spíš možnost vybrat si, co by chtěl na palubě dělat. Kdyby to bylo jen na něm, zabýval by se opravami a výzkum vesmírných vzorků by přenechal někomu jinému. Stroje ho zkrátka fascinovaly víc, než podivné horniny.

Na Skeldu by však velet ani nemohl - na jejich výpravě vedení nebylo určené, jelikož příkazy přicházely „shora", od pracovníků ze Země, kteří je pro horniny a minerály poslali. A tak se ani u nikoho nemohl přimluvit, aby udělal výzkum za něj - musel ho sám podrobně sepisovat do určených dokumentů a smysl pro zodpovědnost mu nedovolil podvádět.

Dlouze vydechl, když už hodinu dumal nad jedním bodem, který měl rozebrat podle vlastností horniny a jejích reakcí na speciální druhy ozáření. Nebavilo ho to.

„Jungkookie, víš, že to klidně udělám za tebe," ozval se vedle něj šeptem Taehyung. Jungkook věděl, že by si to s ním rád vyměnil, jelikož si technické záležitosti tolik neužíval. Zřejmě by to byla výborná domluva - Jungkook by za něj opravil vše, co mu bylo určené, zatímco Taehyung by místo něj zkoumal všechny vzorky.

Háček byl v tom, že v centrále později museli své dokumenty odevzdat - těžko by někoho přesvědčil o náhlé změně písma v jeho složce. A tak jen s tichým poděkováním zavrtěl hlavou a poznal, že se Taehyung usmál, přestože ten úsměv byl skrytý pod zeleným skafandrem.

Později se k nim přidali oba noční hlídači a pokračovali ve svých úkonech, včetně občasných nutných oprav, které jim byly ohlášeny skrze hodinky. Jungkook se znuděně opíral o stůl a zapisoval, přestože mu vlastní věty v hlavě nedávaly smysl. Jen opakoval formulky, které se všichni museli povinně učit, a ty pak doplňoval o údaje, které na tom kousku podivného kamene vypozoroval.

Jeho hodinky se ozvaly a málem kvůli nim zanechal ve spisu čáru. Propiska mu však vypadla z ruky dříve, než ucukl, takže se pouze přerušil při psaní slova. Zhluboka se nadechl, pokusil se myslí uklidnit své poplašené srdce, které mu zběsilým pumpováním připravovalo podmínky pro boj či útěk.

Nic takového ho samozřejmě nečekalo. Jen se zvedl, postupně se uklidňoval a četl problémy, které se mu hodinkami ohlásily. Kyslíkový filtr byl údajně ucpaný a obrana vesmírného plavidla se musela obnovit - přestože měla vydržet nejméně ještě čtyři hodiny. Vydal se tedy chodbou do místnosti s rozvody kyslíku a popadl patřičné náčiní, kterým musel nečistoty uvnitř filtru odstranit.

Takové věci mu nevadily. Opravy měl rád, přestože bylo zneklidňující, kolik se jich muselo za celý den udělat. Odšrouboval víko filtru, vzal podlouhlý nástroj podobný pinzetě ve zvětšeném měřítku a vytáhl filtr ven. Musel to udělat opatrně, aby nepřetrhl křehký drátový spoj, díky kterému filtr fungoval.

Povzdychl si, když spatřil, kolik špíny se v jednotlivých vroubcích usadilo. Člověk by si řekl, že to nemohlo být možné, kdyby to neviděl přímo před sebou. Byl si přitom jistý, že ho Yoongi čistil dva dny zpátky. A Yoongi svou práci vykonával pečlivě, žádné nečistoty by si nedovolil zanechat.

Vše z vrubů vyškrábal, nečistoty zavřel do malé ampulky a celý filtr nainstaloval zpět. Přišrouboval víko a uklidil jednotlivé nástroje na svá místa. Úkol pak na hodinkách označil jako splněný a chodbou pokračoval kolem předku plavidla až do malé, otevřené místnosti.

Působila jako můstek s kruhovým středem, byla ohraničená zábradlím a pod vyvýšenou plochou se rozprostíraly důležité rozvody, které také zajišťovaly správný chod lodi a možnost jednotlivých oprav. Podél stěn se nacházely velké svítilny naplněné speciální látkou, která zpravidla vyhasínala po třech letech neustálého svícení. Byly nezávislé na elektrické energii, proto byly tak výhodné. Musely být přítomny hlavně kvůli tomu, aby bylo možné kdykoliv bezpečně vidět na všechny drátové spoje, kdyby bylo potřeba je opravit

Jungkook přešel k malému přístroji v dolní části místnosti a zadal do něj své heslo, zkontroloval, které části ochranného štítu chyběly, a pomocí složitých kódů se je pokoušel opravit. Jednou variantou kombinací pak štít stabilizoval a mohl doufat v jeho několikahodinovou trvanlivost.

Z chodby zaslechl kroky, což by nebylo nic zvláštního, kdyby nebyly tak uspěchané. Zaujatě vykoukl z místnosti, ale nikoho už nezahlédl, a tak naplněný zvědavostí přešel až do vedlejší místnosti. Z té pravidelně kontaktovali centrálu a podávali důležité zprávy, avšak nyní na stole ležely papíry, které si nepamatoval.

Přešel ke stolu a podezřívavě se zadíval na počítač. Byl vypnutý, ale blikající světélko mu prozradilo, že ještě před malou chvílí na něm někdo musel pracovat. Pokud se nemýlil, nikdo zprávu posílat neměl, a tak nebyl jediný důvod, proč počítač použít.

Posadil se na židli a přisunul se, aby s nakrčeným obočím pohlédl do papírů na stole. První stránka mu nic neprozradila, ale když štos prolistoval, musel s podivem vykulit oči. Někdo oskenoval všechny spisy, které společně vytvořili. Nebyl pro to žádný důvod. Ačkoliv se Jungkook snažil na nějaký přijít, nedošel k jinému závěru, než že se na palubě možná nacházel zrádce. Bylo by to logické.

Nevnímal zvuky lodi, ani nepatřičné, kovové klapnutí, které do místnosti dolehlo. Vzhlédl a očima prozkoumal monitor. Světélko již přestalo poblikávat. Když pak pohlédl na zasunutý USB flash disk, chtěl počítač znovu zapnout, ale jeho ruka se zastavila v pohybu. Prudce zalapal po dechu kvůli bolesti, která se mu od zad prohnala celým tělem.

Cítil, jak se mu po zádech řinula krev a vsakovala se do fialového skafandru, vytvářela na něm tmavofialové fleky a odkapávala na zem. Život z něj vyprchával až nesmyslně rychle. Hlava mu brzy dopadla na desku stolu, čímž posunul bezdrátovou myš a počítač se pomalu rozběhl do chodu. Poslední, co cítil, bylo vytažení ostří nože, který měl zaražený v zádech. Z rány se vyhnalo ještě víc krve a sám už byl přesvědčený o vlastním, brzkém konci. Byl moc neopatrný. Řasy se mu zatřepotaly, když zavíral oči a nechal se pohltit nevědomím.

Loď plula dál, smrt jednoho muže z posádky jako kdyby okolní svět nepoznamenala. Vše se zdálo běžné, a přesto měl každý zbylý člen na palubě podivný, nepatřičný pocit.

Namjoon odsunul kanistr s palivem, aby se o něj ve skladu nikdo nepřizabil, načež se vydal chodbou k přední části s navigací. Procházel chodbou a sledoval barevné pruhy s popisy, které měly usnadnit orientaci. Už byl téměř u místnosti pro obranu, když zaslechl z centra komunikace tiché hučení počítače.

S myšlenkou, že ho někdo zapomněl vypnout, se otočil a vešel dovnitř, kde spatřil fialový skafandr. „Jungkooku?" zavolal na nejmladšího člena posádky a zamračil se, když nereagoval. Hlavu měl opřenou o stůl, takže možná usnul, přestože to pro něj bylo netypické. Namjoon by se tomu ale nedivil, poslední dny ho musely vyčerpat.

Zastavil se a byl připravený si teatrálně povzdychnout a pokárat ho, když spatřil rozšiřující se loužičku na zemi. Zalapal po dechu a přihnal se blíž, jen aby spatřil krvavý flek na skafandru v místě protržení, ze kterého stále vytékala krev.

Urychleně stiskl tlačítko na hodinkách a do přístroje křikem vysypal slova pohotovosti. Slyšel, jak ostatní spěchali za ním.

Zamračil se, když spatřil malinký přístroj zasunutý v základně počítače. S nakrčeným obočím flash disk vytáhl a urychleně schoval do náprsní kapsy tak, aby nebyl vidět. Ostatní už dorazili do místnosti a mohli tak spatřit spoušť, která rozhodně nevěstila nic dobrého.

Namjoon zaslechl pláč a bez ohlédnutí poznal, že hlasité vzlyky patřily Jiminovi. Sám se narovnal v zádech a poodstoupil, sledoval ostatní, jak se alespoň pokusili zastavit krvácení z rány, přestože to už nejspíš bylo marné. Podle louže na zemi a množství krve vsáknuté do skafandru tam musel Jungkook ležet již nějakou chvíli.

Nikdo zatím k události nic neřekl, jen se postarali o to, aby bylo bezvládné tělo odneseno na nějaké jiné místo. Yoongi se pustil do úklidu, jako jediný toho byl v daný moment schopný. Všem se přitom hlavou proháněla jediná myšlenka. Nacházel se mezi nimi zrádce.

Hubble Ultra Deep Field
1. 9. 2009

Tento snímek Hubble Ultra Deep Field obsahuje výjevy umožňující Hubblovu teleskopu nahlédnout do vesmíru hlouběji, než bylo kdy předtím možné. Ty nejslabší a nejčervenější objekty na obrázku jsou galaxie, které se zformovaly 600 milionů let po velkém třesku.

▌│█║▌║▌║▌║▌║█│▌│█║▌║▌║▌║▌

A je to tu! Přestože já jsem ohledně této kapitoly trochu skeptická, moc doufám, že vám se líbila.

Společně s touto kapitolou se nám tu tedy objevila první oběť. A tak se chci zeptat: Je už teď někdo, koho ze spáchaného zločinu podezíráte?

Jako vždy, budu neskutečně šťastná z jakékoliv vaší odezvy! Ráda si přečtu, jak se ohledně příběhu zatím cítíte, co se vám honí hlavou a co čekáte v příštích kapitolách.

A na týden se tedy zase rozloučím, než přijde další kapitola. Těším se na vás!

Maya