Supermoderní hodinky vydaly hlasitý, přerušovaný zvuk, který oznamoval drobnou poruchu vesmírné lodi. Mladík ve tmavomodrém skafandru se zvedl ze zaoblené lavice v jídelně, kde nechal sedět zbylých šest mužů v barevných oděvech. Jemně poklepal prsty v tenkých, těsně přiléhavých rukavicích na malý displej, aby se mu promítla tabulka s podrobnějším popisem problému.

Vysypat odpad v: Sklad.

Hlásil nápis provedený velkými písmeny. V okénku pod ním byly informace o druhu odpadu, který bylo potřeba vyprázdnit, společně s návodními a pomocnými instrukcemi, kdyby náhodou nastaly všemožné potíže. Pro Namjoona už to byla rutinní záležitost – proto ve skladu pouze podržel silnou páku a počkal, než se kontrolka nad ní rozsvítila zeleně.

Od té doby, co se jejich loď vydala na zpáteční cestu na Zemi, čelili různým problémům. Pravděpodobně to zavinilo nepovedené přistání na Apriori, malé planetce bohaté na zvláštní kov, který se používal na výrobu speciálních součástek vesmírných lodí. Apriori měla své jméno oprávněně, první lidé na ni byli vysláni ještě předtím, než byla podrobně prozkoumána a nebylo jisté, zda její podmínky nezpůsobí zdravotní problémy či dokonce smrt. Předpokládalo se, že je bezpečná, a to na základě nulových důkazů.

Naštěstí však bezpečná byla, nikdo neutrpěl újmu a pozemšťané ji nadále využívali jako zdroj speciálních hornin a minerálů.

Namjoon na ni byl vyslán prvně, v rámci speciální mise, která se měla zaměřit i na bližší prozkoumání povrchu, vlastností a dalších důležitých veličin pro vesmírné zkoumání. Na palubě byl s lidmi, které znal až skoro důvěrně – jejich jména byla v průmyslu známá a se všemi již dříve pracoval, ať už to bylo na Zemi nebo mimo ni. Po této misi si je rozhodně troufal nazvat přáteli.

Jeon Jungkook a Kim Taehyung byli z posádky nejmladší. Přirozeně se o nich tradovaly pomluvy, které byly téměř na chlup stejné. Svůj vliv mají jen díky bohatým rodičům, kteří jim místo na palubě elitních lodí koupili, ale ve skutečnosti vlastně nic neumí. Někdo, kdo takovou věc tvrdil, je rozhodně nemohl znát ani zdaleka. Jungkook jakoukoliv snahu otce podstrčit mu peníze odmítal a Taehyung ani ze zámožné rodiny nepocházel.

Park Jimin byl pak taková malá kapitolka sama o sobě. Namjoon ho měl rád, byl hodný a milý, a že si skrýval jakousi koketní stránku, to mu na šarmu pouze přidávalo. Jako pracovní partner byl nesmírně spolehlivý a rád pomáhal, tudíž byl často obětí lidí, kteří byli líní dokončovat vlastní práci. Namjoon ho zlozvyk vypracovávat věci ostatních pomalu odnaučoval.

Kdyby tvrdil, že měli na palubě vlastní Slunce, nebyl by ani tak daleko od pravdy, jelikož Jung Hoseok byl tím nejzářivějším člověkem, kterého kdy potkal. Byl výrazný, hlasitý a rozhodně svůj. I kdyby člověka snad někdy otravoval neustálými zvukovými efekty, každý si ho musel oblíbit, nebylo možné ho nenávidět.

Stejná věc se nedala tvrdit o Minu Yoongim, se kterým spousta astronautů ani nechtěla pracovat. S lidmi se totiž, podle jeho vlastních slov, nesral. Když někdo něco, podle jeho slov, posral, nebál se mu to dát hodně rychle vědět, aby danou chybu již neopakoval. Jeho pravdomluvnost se bohužel mnohým nelíbila. Namjoon to viděl opačně, byl rád, když k němu byl Yoongi naprosto upřímný, i kdyby to mělo znamenat, že ho označí za tupého osla.

Namjoon se chodbou vrátil zpět do jídelny a sedl si vedle svého posledního kolegy ve sněhově bílém skafandru. Kim Seokjin byl nejstarším členem výpravy. Seděl zrovna vedle Yoongiho a kontrastoval s ním tak nejen svou osobností, ale i barvou oděvu – Yoongiho skafandr byl totiž černý. Namjoon poznal, že opět vyprávěl druhému nejstaršímu členovi své vtipy, aby ho přesvědčil o tom, že se jim doopravdy dalo smát, ovšem naprosto očividně to bylo znovu marné. Snad ale tušil, že kdyby Yoongi nebyl tak hrdý, už by se popadal za břicho a dusil se smíchy.

Všichni seděli v tichosti, rušil je jen vzdálený hukot obrovských motorů a občasné kliknutí propisky, když se někdo rozhodl připsat poznámku do papírů před nimi. Trojice nejmladších před sebou měla vzorek horniny, o které museli sepsat podrobnosti, zatímco zbylí mladíci se zabývali spíše informacemi o stavu hladiny paliva a podobnými záležitostmi.

Znovu se ozval přerušovaný zvuk hodinek, tentokrát od Yoongiho. Ten se otráveně vydal chodbou vedoucí kolem Medbay, aby pak nastartoval reaktor. Normálně fungoval pravidelným vypínáním a sepínáním se, aby se nepřehřál a nebylo potřeba ho chladit. Funkce sepnutí však přestala kvůli předešlým problémům fungovat a reaktor se tedy musel startovat mechanicky, ručně.

Yoongi se vrátil o necelých patnáct minut později, nahlas si stěžoval na problémy, které je při výpravě pronásledovaly. Sám věděl, že s tím již nešlo nic udělat a mohli být rádi, že vůbec letěli, avšak Namjoon měl pocit, že ze sebe prostě potřeboval svou frustraci jen dostat ven. To bylo rozhodně lepší, než taktika ostatních, ve kterých se frustrace mohla snadno proměnit ve vážnější problém.

Poruchy se ohlašovaly častěji, a to všechny znervózňovalo. Možnost, že by vesmírná loď nemohla pokračovat v letu, se rozhodně nedala vyloučit a o těchto problémech již dali vědět vedení. To jim mělo zajistit brzkou záchranu, pokud by k takovému stavu došlo. Ohledně včasné záchrany byl však Namjoon dost skeptický. Jen si to nepřipouštěl.

Potřeboval se projít. Procházka parkem na Zemi by rozhodně byla účinnější, takovou možnost však rozhodně neměl. Proto si navykl obcházet loď po jejím obvodu. Zvedl se, nikdo se ho na nic neptal, a tak v klidu vyšel z jídelny do místnosti se zbraněmi, které měly sloužit k ničení či odklonu vesmírných těles ohrožujících loď. Odtud šel chodbou dál, po pravé straně měl centrum zdroje kyslíku. Zatočil však na opačnou stranu, jako kdyby šel do místnosti nazvané Navigace. Jednalo se o předek lodi, kde se řídil kurz.

Pod nohou se mu ozval dunivý zvuk, kterému nevěnoval pozornost, jak moc byl ponořený v myšlenkách. Prošel centrem pro obranu lodi, kolem komunikačního střediska až do skladu, kde musel obejít kopu krabic.

Chodba pak vedla k dolnímu motoru kolem místnosti s elektrotechnikou. Tam Namjoon nikdy nechodil rád, vše uvnitř hučelo a nebylo mu pohodlné trávit čas v tak malém prostoru plném hlasitých strojů. Paradoxně motory byly tišší, než všechny stroje dohromady v elektrotechnice. I tak se Namjoon u motoru dlouho nezdržoval. Dorazil do centra bezpečnosti a zkontroloval funkci kamer, načež se odebral pryč. Naproti vchodu do bezpečnostního střediska se nacházela místnost s reaktorem, který měl běžet sepnutý ještě dvě hodiny.

Skrze komoru s horním motorem se pak Namjoon vracel zpět do jídelny, minul vchod do Medbay, kde jednotliví členové paluby monitorovali vzorky, skenovali svá těla pro kontrolu zdravotního stavu a prováděli další nezbytné, hygienicky náročnější operace.

Mladík v tmavomodrém skafandru se rozhodl ještě zajít do místnosti nazvané Admin, kde zkontroloval svůj průkaz na skeneru a podíval se, zda i odlišný druh kamer – ukazující, kde se členové posádky nacházejí, ačkoliv nedokázal rozpoznat kdo je kdo – funguje. Pak se konečně pomalým krokem vracel do jídelny a usadil se ke stolu, u kterého nyní seděli všichni členové posádky a o něčem se bavili.

Namjoon plynule zabředl do jejich rozhovoru a debatoval tak o navrácení na Zem. Jejich přistání mělo vyjít na datum v kalendáři nastávající za čtrnáct dní. Už se nemohl dočkat. Těšil se na domácí prostředí, na další lidi a zvířata, na přírodu. Ačkoliv byl vesmír zajímavý a fascinující, nikdy se v něm necítil tak dobře, jako na své planetě. Možná to bylo tím, jak malý se v černočerném, rozpínajícím prostoru cítil.

Pomyslnou nocí, kterou si určovali oni sami, je provázelo pouze hučení motorů a pípání hodinek, když se někde na palubě vyskytl problém. Na přerušovaný spánek si bohužel museli zvyknout. Těsně po začátku zpáteční cesty se však shodli, že každou noc vyberou dva členy, kteří budou mít něco jako „noční směnu" a obstarají tak veškeré problémy na palubě.

Oznámení hodinek se dalo přesměrovat na jiné zařízení, takže aspoň většina posádky se mohla na téměř nerušený spánek spolehnout. Namjoon měl bohužel spánek lehký a nebylo výjimečné, že se vzbudil, když slyšel alarmující zvuk z vedlejší místnosti. Spávali v Medbay a hlídající členové zůstávali v jídelně – tudíž mladík v modrém skafandru, zvyklý budit se kvůli alarmům, vše dobře slyšel.

Ten den se však měl právě on starat o bezpečnost lodi a opravovat její problémy. Jejich četnost mu zajistila, že alespoň ve své službě nechtěně neusnul. A kdyby náhodou začal klimbat, Jimin by ho určitě drknul loktem do žeber a tím ho spolehlivě probudil.

Lehnout si šli až nad „ránem", kdy ostatní vstávali a pokračovali ve své práci i v údržbě lodi. Namjoon s Jiminem si tak mohli dovolit alespoň na hodinu zamhouřit oči a připravit se na další naplněný den na palubě vesmírné lodi, kterou nazývali The Skeld.

Star Cluster NGC 346
13. 7. 2004

Tento snímek zachycuje dynamickou oblast tvořící hvězdy v nedaleké trpasličí galaxii zvané Small Magellanic Cloud. Ve středu se nachází brilantní hvězdokupa zvaná NGC 346.

▌│█║▌║▌║▌║▌║█│▌│█║▌║▌║▌║▌

Tak jsem zde s první kapitolou! Je to zatím takový úvod, teprve v kapitole druhé se nám vše odstartuje.

A jak vidíte přímo nad tímto textem - ano, ke každému obrázku na začátku kapitoly vám napíšu informace! Vždy uvedu název výjevu, den, kdy byl zachycen a popis. Jak to všechno vím?

Stačí najet na stránky nasa.gov a v záložce 'Missions' najít Hubble Space Telescope. Zde pak stačí sjet dolů a najít 'What Did Hubble See On Your Birthday?', zadáte své narozeniny a nějaký výjev se vám ukáže! Já si s tím vždy užiju kopu zábavy, tak snad nejsem jediný fascinovaný podivín :D

Jinak vám sem poskytnu ještě mapu Skeldu, která je přímo ze hry - to pro případ, že jste nikdy nehráli.

A to je asi vše, co vám prozatím chci sdělit! Budu se na vás těšit příští týden s druhou kapitolou!

Maya