"tak Zenitsu, pravda nebo úkol?" Zeptala se Aoi.

"Úkol" odpověděl Zenitsu okamžitě a bez zaváhání.

Aoi se zamyslela "Tak třeba... Obejmi Inosukeho" ušklíbla se.

"To víš že jo" Sykl výsměšně a strhl ze sebe tričko. Vzal do ruky flašku a roztočil ji.

Hrdlo ukázalo na Kanao.

"Pravda nebo úkol?" Povzdechl si Zenitsu a tázavě se na dívku podíval.

"Úkol"

Zenitsu se zamyslel "Tak třeba... Zajdi mi koupit do bufetu brambůrky, ale musíš jít oblečená tak, jak jsi teď" zamumlal.

Kanao ho propálila pohledem, páč měla nahoře jen podprsenku a s velkou nechutí se zvedla a odkráčela z pokoje.

Vrátila se po cca pěti dlouhých minutách při kterých Aoi vytočeně klepala prsty do podlahy.

Kanao po něm hodila pytlík solených brambůrků a sedla si zpět na své místo. Beze slov vzala flašku a roztočila ji. "Muichiro, pravda nebo úkol?".

Černovlásek protočil očima "Úkol..." Zamumlal a otráveně si povzdechl. Podle úkolů které zatím padly, se mu do toho opravdu nechtělo.

Dívka se ušklíbla "Zavřeš oči a půjdeš tam, kam tě povedu" řekla se spikleneckým výrazem ve tváři a postavila se.

Muichiro se na ní nechápavě podíval "Jak to myslíš?" Zeptal se a naklonil hlavu.

"Tak jak jsem to řekla" ušklíbla se za zápěstí ho stáhla z postele "Prostě zavři oči a věř mi".

Nedobrovolně zavřel oči a čekal.

Dívka ho chytla za ramena a vytáhla do společné chodby. Po chvíli, kdy ostatní napjatě čekali na posteli ho Kanao zase zatáhla zpět. Dotáhla nic netušícího chlapce k posteli a s úšklebkem na rtech ostatním naznačila, vztyčeným ukazováčkem, aby byli ticho. "Teď pojď nahoru, pozor ať nezakopneš" poradila mu, vyskočila na postel a pomohla mu nahoru. "Neotvírej a ještě pojď" naváděla ho a zavedla ho k Tanjirovi, který na ni nechápavě koukal. Natočila Muichira zády k němu "A teď si sedni, ale ještě neotvírej".

Tanjiro na ní vyvalil oči, ale mlčel.

"Proč si mám sednout?" Zamumlal nejistě černovlásek.

"Prostě to udělej!" Vydechla Kanao a zatlačila mu na ramena, aby se posadil.

Muichiro si hned uvědomil, že na něčem sedí. Nejistě kolem sebe zašmátral rukama a úspěšně našel Tanjirova kolena.

Zatímco ostatní zadržovali smích, on se snažil přijít na to, kde sedí. "Už můžu otevřít oči..." Zamumlal.

"Už můžeš" zasmála se přidušeně Kanao.

Černovlásek otevřel oči a nechápavě zamžikal na Kanao, která se tyčila před ním. Otočil se za sebe a spatřil Tanjira, který mu skoro dýchal na krk. S narůžovělými tvářemi se na něj nejistě a nervózně smál.

"HEE?!!" Vyjekl vyděšeně a bleskurychle vyskočil na nohy, přičemž zakopl o svou vlastní nohu a slétl z postele přímo na zadek.

"Klid Muichiro, však se nic nestalo" uklidňoval ho Tanjiro, který seskočil z postele a pomohl mu na nohy.

Kanao vyprskla smíchy "Promiň, já musela".

Muichiro vstal a beze slova si sedl zpět na své místo.

"Žádné takové, pěkně mu budeš sedět v klíně, než budeš zase na řadě" okřikla ho pobaveně Aoi.

"Cože? Ne!" Zasyčel černovlásek a sklopil hlavu, aby nebyly vidět jeho rudé tváře.

Kanao a Aoi ho zvedly na nohy a posadili zpět Tanjirovi do klína.

"A-ale..." Snažil se protestovat Muichiro.

"Klid, chvilku to vydržíme" snažil se ho povzbudit Tanjiro, který byl však stejně nejistý a červený jako on. Aby uklidnil sebe i jeho poplácal ho po hlavě.

Muichiro rozklepaně popadl láhev a roztočil ji. "Pravda nebo úkol?".

Hra vesele pokračovala dál.

Aoi byla bez trička, stejně jako Zenitsu. Tanjiro už neměl mít tričko, jenže se vymluvil na to, že ponožky jsou taky část oblečení. Inosuke byl též bez trička, ale ten si ho sundal sám. Muichiro měl všechno oblečení a Kanao si koleny zakrývala odhalenou hruď.

Muichiro stále seděl u Tanjira a nikdo proti tomu nic nenamítal.

"Pravda nebo úkol?" Zeptala se Aoi a podívala na se Tanjira.

"Pravda".

"Co si myslíš o Muichirovi?".

Černovláskovi sklopil hlavu, aby mu nebylo vidět do rudé tváře.

Proč mají pořád nějaké narážky...

Tanjira to trochu zaskočilo "No... Je to můj nejlepší kamarád, je hodný, ochotný, akorát by se mohl víc smát" řekl a s nervózním úsměvem pohlédl na ostatní.

Všichni, kromě Muichira, který pohled zapichoval do bílého prostěradla, na něj koukali pohledem 'Jako vážně?'.

"Fajn, fajn... Chápu" zamumlal a neochotně si začal sundávat tričko. Nahl se přes černovláska, který byl úplně rudý až za ušima a zatočil flašku.

•°•°•°•°

"Muichiro, pravda nebo úkol?" Zeptal se Inosuke.

"Pravda"

Do úkolů už nejdu...

"Vyspal by ses s klukem?" Vyštěkl na něj a ostatní překvapeně přejeli pohledem z Inosukeho na Muichira.

Muichiro na něj koukal, jako vyoraná myš a nedokázal přijít na vhodnou odpověď. Nebo spíš přemýšlel, jak se odpovědi vyhnout.

"Tak povídej, Muichiro" zašklebila se Kanao "Nebo triko dolů".

Kluci se nějakého komentáře pro jistotu zdrželi a drželi hubu.

Černovlásek se nezmohl k žádné odpovědi. Bohužel, ponožky už odhodil předešlé kolo, takže mu toho moc nezbývalo. Nejistě popadl lem svého trička.

Uvidí to...

Křečovitě zavřel oči a triko si sundal.

Nyní byly vidět všechny jizvy na jeho těle. Některé byly menší, kolem pěti centimetrů, některé větší a byly vidět dokonce i malé kulaté, které byly rozeseté po celém jeho těle.

Ignoroval překvapeně až vyděšené výrazy, které na něj jeho spolubydlící vrhali a roztočil flašku, která jasně ukázala na Aoi. "Pravda nebo úkol?".

"J-já už asi nehraju" zamumlala nejistě a popadla Kanao za zápěstí "Pojď zlato, jdeme na záchod" řekla a táhla ji pryč.

"Heh~ Aoi co to~" nechápala polonahá dívka, ale to už za nimi Aoi zavřela dveře.

Muichiro slezl z Tanjira, seskočil z postele a bez jediného slova se zrakem zabořeným v linelové podlaze, odešel.

"To byla teda otázka, Inosuke" zamumlal Zenitsu.

"No to teda..." Povzdechl si Tanjiro a rychlým krokem odešel do svého pokoje.

Zahnul do jejich pokoje a uviděl černovláska, jak stojí u okna a lokty se opírá o parapet. Pomalými a tichými kroky k němu došel a dlaněmi se opřel o parapet kousek od něj. "Bavila tě hra aspoň trochu?" Zeptal se s milým a přátelským úsměvem.

"Omlouvám se, že jsem vám tu hru zkazil" zamumlal, aniž by vyššímu chlapci věnoval jakýkoli pohled.

"Ale co to povídáš, nic jsi nepokazil. Nemůžeš za to, jak tvé tělo vypadá" uklidňoval ho Tanjiro a jednou rukou ho obejmul kolem ramen.

"Jak to můžeš vědět? Nevím od čeho ty jizvy jsou. Třeba jsem psychopat, který si ty jizvy udělal sám. Třeba to byla všechno jen blbá shoda náhod a byl jsem ve špatný čas na špatném místě..." Zlomil se mu už tak tenký hlásek a po tváři mu sjelo několik slz, které jedna po druhé dopadly na umělohmotný parapet. "Bůh ví, co si o mě budou myslet" špitl mezi tichými vzlyky a začal si utírat očka mokré a ulepené od slz.

Tanjiro se zamračil a přitáhl si ho do velkého a vřelého objetí "Jsou to skvělí přátelé. Nebudou tě soudit podle pár škrábanců na těle, nebo že si nepamatuješ svou minulost. Takové lidi tu v našem pokoji nenajdeš" pronesl a pohladil ho po odhalených zádech.

Černovlásek mlčel, ale než stihl něco říct, či mu objetí obětovat, rudovlásek se odtáhl a podíval se na hodinky.

"Za pět minut máme sraz, musíme se nachystat" vyhrkl a rozběhl se do společné chodby.

Tam stála Aoi v krémové sportovní podprsence a vedle ní Kanao, která měla na sobě žluté tričko s bílými pruhy, které patřilo Aoi.

"My víme, tak si pohněte!" Okřikla je Aoi nepříjemně a šla k ním do pokoje, kde se chlapci soukali do svých triček. Popadla svršky, které patřily Tanjirovi a Muichirovi. Tanjirovi ho podala a Mucihirovi ho hodila na postel "Jedeme kluci, trvá vám to!".

"Ty jdeš jako v podprsence?" Zeptal se pobaveně Zenitsu, který už byl připravený vyrazit.

Dívka se zarazila a podívala se na svůj outfit. "Kanao, půjčím si tvoje triko, jestli ti to nevadí" řekla a popadla ze země bílé kratší tričko, které druhá dívka odhodila při hře.

Za pár vteřin už stáli všichni v chodbě a čekali na proslov od jisté osoby, který přišel vždy.

Aoi si odkašlala "Takže hoši. Tímto začíná nás pobyt na horách, takže to nepokazte. Zenitsu, opováž se bulet na každém kroku. Inosuke, ani nezkoušej někoho mlátit, nebo na někoho řvát. Tanjiro, ty budeš oba hlídat!" Okřikla všechny tři a pak se zastavila u Muichira "No, Muichiro... Ty... Se víc směj, nechci tě vidět se celou dobu mračit!" Zasyčela na něj a spolu s Kanao vylétla ze dveří.

Muichiro tam překvapeně stál, ale z myšlenek ho vytrhl Tanjiro, který mu dlaní zamával před obličejem.

"Musíme jít, nebo přijdeme pozdě!" Připomenul, popadl ho za zápěstí a běžel s ním chodbou za ostatními.

Nakonec to stihli a usadili se k ostatním.

Slovo si jako první vzal Tomioka sensei "Takže, doufám, že jste si trochu vybalili a že nejsou vaše pokoje v dezolátním stavu. První vám představím několik lidí, kteří nás tu budou doprovázet. Tohle je Sabito, se kterým budeme podnikat všechny výlety do přírody. Kdyby si někdo chtěl zahrát nějakou míčovou hru, obraťte se na něj, protože všechny sportovní pomůcky v tomto areálu má na starosti" řekl a ukázal na může ve stejném věku, jako on sám s broskvově oranžovými vlasy a zubatou jizvou přes půlku tváře.

Ten se slabě usmál a zamával, aby všichni věděli kam se dívat.

"Další je slečna Kanae, zdravotnice. Kdyby byly nějaké problémy, obraťte se na ní. Mimochodem je to sestra vaší učitelky biologie a naší školní zdravotnice, Shinobu" pronesl a ukázal na ženu s dlouhými tmavými vlasy, která se opírala o futra společenské místnosti. Ve vlasech se jí třpytily dvě motýli spony a zářivě se na všechny usmívala.

Žáci si začali něco napjatě šuškat.

Kanroji sensei, která stála na boku místnosti je hlasitým tleskáním utišila "Tiše studenti! Jako další si..."

•°•°•°•°

"TA HRA BYLA ÚŽASNÁ TEMBITSU!" Zakřičel Inosuke, zatímco běžel prázdnou chodbou k jejich pokoji.

Pomlácený a značně unavený Zenitsu se plížil za ním "Možná pro tebe...".

"Jak se ti líbila hra?" Zeptal se rudovlásek menšího chlapce, který šel v tichosti vedle něj.

Muichiro jen bez zájmu pokrčil rameny "Nic moc. Radši bych odpočíval" zamumlal.

Tanjiro si se smířeným úsměvem povzdechl "Ale chci se na něco zeptat už delší dobu. Ty jsi přeskočil nějaký ročník?" Zeptal a zvědavě nakonil hlavu má stranu.

"Asi. Doktoři říkali že jsem šel do školy o rok dříve, protože jsem se už ve školce sám dobrovolně učil" vysvetlil znuděně, protože to byla jedna z věcí v jeho životě, která mu byla úplně jedno.

"Hee, takže máme co dočinění s géniem" zasmál se a loktem ho praštil do ramene.

"To sotva" zabrblal a otráveně zakoulil očima. Pořád byl celkem otrávený z té hry. Jak z flašky na pokoji, tak ze společné hry před chatou. Jeho plán na zbytek dne byl zavřít se v pokoji, zalézt do peřin a nevylézt.

Došli na pokoj a všichni zalezli k sobě.

"Muichiro, co máš teď v plánu?" Zeptal se Tanjiro a skočil koleny na svou poloviny postele.

Černovlásek se rozvalil na posteli "Lehnout si a nevylézt, dnešek byl pro mě moc náročný" zamumlal do polštáře, který si k sobě přitáhl, jako plyšáka.

"Tak to tě asi zklamu, za půl hodinky jdeme na večeři" ušklíbl se rudovlásek a lehl si na bok, aby druhému chlapci viděl do tváře.

"Ale no tak..." Vydechl nespokojeně. Jeho přání, spojit se s postelí v jedno, nebylo vyslyšeno.

"Musíme něco probrat!" Křikla Kanao, která rozrazila dveře jejich pokoje.

Aoi se plížila za ní "Mohla jsi aspoň zaklepat" povzdechla si.

"Co je?" Zeptal se otráveně Tanjiro a posadil se do tureckého sedu, aby uvolnil místo dívkám.

Obě se pasadilily k němu a Kanao okamžitě spustila "Viděli jste, jak na sebe Tomioka sensei a ten průvodce neustále pokukovali?" Vyhrkla nadšeně a bouchla do Muichira, aby ho donutila dávat pozor.

"Nechte mi aspoň chvilku..." Zamumlal do polštáře černovlásek.

"O čem to mluvíš..." Nechápal Tanjiro.

"Neříkejte, že jste si nevšimli!" Vypískla nechápavě a vytočeně se podívala na Muichira, který jí ignoroval. Obkročmo mu sedla na záda a začala s ním třást "Už mě přestaň ignorovat a dávej pozor!" Okřikla ho a dál s ním třásla.

"Au, Kanao!" Sykl bolestně černovlasek, páč mu drtila kosti.

"Kanao!" Okřikl ji Tanjiro. Shodil jí z Muichira a přehodil si běsnící dívku přes rameno "Aoi, musíš si ji hlídat!" Zasyčel Tanjiro pobaveně a rozešel se ke dveřím.

"Ale Tanjiro!" Zakňourala Kanao a párkrát ho nespokojeně praštila do zad.

Aoi si povzdechla "Má pravdu, Kanao, řešíš zbytečnosti" dala mu za pravdu a šla za rudovláskem.

Položil jí na postel a vrátil se do svého pokoje, kde následně zavřel dveře.

"Díky" vydechl úlevně Muichiro a protáhl si záda.

"Za nic" usmál se Tanjiro a sedl si zpět na postel. "Nechceš si ty vlasy upravit? Těší mě, že se ti ten paculík ode mě líbí, ale už se rozpadá" řekl zamyšleně a prohlédl si jeho pocuchaný, rozpadlý culík, který on sám stvořil.

Muichiro pokrčím rameny "Nevím, bez hřebenu je těžké s mými vlasy pracovat" zamumlal a zabořil obličej zpět do polštáře.

Tanjiro s nadechl, že něco řekne, ale napadla ho jedna věc. Seskočil z měkké postele, vytáhl zpod postele svůj kufr a začal se v něm přehrabovat.

Černovlásek ho ignoroval a klidně funěl do polštáře.

Po chvíli hrabání vytáhl velkou fialovo modrou kosmetickou taštičku. Rozepnul ji a nakoukl dovnitř "Oh" pohoršeně pokrčil nos a začal z taštičky vytahovat nějaké věci. Žiletka, dámská pěna na holení, pinetky, gumičky, voskové pásky a kondom?! Překvapené se na to podíval. "Sestra mi má co vysvětlovat" zamumlal si pro sebe a konečně vyhrabal to, co hledal "Mám to!" Vypískl nadšeně a vytáhl bílo černý hřeben na vlasy "Muichiro, můžeš si půjčit tenhle hřeben".

Muichiro zvedl hlavu a překvapeně si prohlédl hřeben "Kde jsi ho vzal?" Zeptal se.

"To je sestry. Ten kufr použila o prázdninách a nejspíš tu tašku nevytáhla. Klidně si ten hřeben můžeš půjčit" usmál se a hodil mu ho.

Černovlásek se posadil a uchopil hřeben do ruky "A nebude to tvojí sestře vadit?" Zeptal se nejistě.

Tanjiro pokrčil rameny "Nevím, ale ona mi bude vysvětlovat spíš tohle..." Zašklebil se a s menším odporem vytáhl kondom.

Muichiro překvapeně zamrkal, ale poté to nechal a položil hřeben vedle sebe. Pracně nahmatal gumičku, která byla zacuchaná mezi jeho dlouhými černými vlasy a snažil se jí sundat tak, aby si vyrval co nejméně vlasů.

Rudovlásek s mírným pobavením pozorvala, jak se u toho vzteká a tiše si nadává. "Počkej, pomůžu ti s tím" zasmál se a po kolenou se připlazil blíž k němu.

Menší chlapec si povzdechl a natočil hlavu tak, aby to měl Tanjiro snazší.

Tanjiro začal gumičku opatrně vymotávat "Promiň že jsem ti tam tu gumku tak moc zamotal" omluvil se, zatímco co soustředil na to, aby Muichira netahal.

"To neřeš, aspoň mi ty vlasy nevadily a nepadaly do tváře" obhajoval ho s úsměvem.

Ozvalo se klepání na dveře a dovnitř nakoukl Zenitsu "Tanjiro, nemohl bych..." Překvapeně si oba změřil pohledem "Ruším?".

"Ne to nic, jen mu vytahuju gumičku z vlasů, co potřebuješ?" Zeptal se a nervózně se usmál.

"N-no říkal jsi, že jsi sebou vzal láhev. Nemohl bych si loknout? K holkám teď nepolezu" zamumlal nejistě a tiše zavřel dveře.

Tanjiro přikývl "Jasně, jen mu to vytáhnu" řekl s úsměvem a dál se soustředil na tu pracnou činnost.

Po pár minutách, co Zenitsu nervózně stepoval to Tanjiro dodělal "Tak, tady máš" usmál se a podal Muichirovi do rukou gumičku. Rychle přiskočil ke svému kufru a ze spoda vytáhl skleněnou láhev s bezbarvou tekutinou, kterou následně podal žlutovlasému chlapci.

Ten si hltavě loknul a s povzdechem vrátil láhev Tanjirovi "Díky, ten Inosuke mě jednou zabije" vydechl a utřel si ústa "Každopádně už půjdu, mám videochat s Nezuko!" Vypískl nadšeně a odešel.

Tanjiro pobaveně pozvedl obočí a začal láhev zahrabávat pod své věci.

Muichiro zvědavě nakoukl "Neřekl jsi, že máš alkohol..." Zamumlal nejistě.

"I Kanao a Aoi mají po jedné lahvi. Promiň že jsem se nezmínil" omluvil se a pečlivě kufr zavřel.

"N-nemáte doufám v plánu pít" řekl prosebně a nejistě si skousl ret.

Tanjiro se pobaveně usmál "Neboj, je to spíš na nervy" uklidnil ho a vyskočil zpět na postel "Copak jsi nikdy nepil?" Zeptal se pobaveně.

Muichiro pokročil rameny.

"Ou, promiň..."