Tanjiro začínal být nervózní, což ho donutilo začít v sedu škubat trávu na hřišti.

"Netrvá mu to nějak dlouho?" Nahodil Zenitsu a lehl si do trávy.

Kanao si přestala s balónem pinkat a chytila ho do ruky "Je to teprve pět minut, ani ne" odfrkla.

Rudovlásek se nedopatřením otřel o svou kapsu a v tu chvíli mu to došlo. Postavil se "Jdu se po něm podívat" rozhodl a chtěl se otočil, ale Aoi ho zastavila.

"Co blbneš, jen se převléká"

"Ale on se nemá jak převléct" namítl Tanjiro.

Ostatní se na něj nechápavě podívali.

Tanjiro si povzdechl a u kapsy vytáhl přístupovou kartu od jejich pokoje "Nemá se jak dostat dovnitř bez karty. Jdu ho najít!" Vyhrkl a šel dovnitř.

Muichiro nedokázal udržet slzy a tiché vzlyky, které se rozléhaly pokojem.

Ten kluk ho zatáhl za vlasy, čímž donutím menšího chlapce otevřít pusu a on do ní mohl vklouznout jazykem. Mezi palec a ukazovat chytil jeho bradavku a různě začal tahat. Ve druhé ruce svíral levou ruku černovláska a zároveň i jeho dlouhé vlásky.

Muichiro mu tiše vzlykal do úst a šátek na jeho očích byl navlhlý od jeho slaných slz.

Rudovlásek došel až k pokoji, ale nikde ho neviděl. Zmateně se rozhlédl a zaklepal na pokojové dveře "Muichiro! Jsi tam?" Zakřičel, ale nedostal žádnou odezvu.

"Muichiro!"

Černovlásek sebou škubl. Poznal Tanjirův hlas, jenže ten druhý kluk očividně taky, protože jeho sevření zesílilo. Volnou rukou nahmatal kliku, což nebylo tak těžké, jelikož byl o ty dveře opřený. Jenž byl moc daleko na to, aby mohl dveře otevřít. Vší silou ho kopl do holeně a povedlo se. Zatáhl za kliku, jenže ten kluk ho stále držel. Cítil, že padá na zem a ten kluk s ním. Muichiro s bolestným heknutím dopadl na záda a on na něj. Nebyl si jistý kam spadl, stále nic neviděl.

"Muichiro?!" Vyhrkl překvapeně Tanjiro, když přímo před něj spadl jeho nejlepší přítel a další kluk. Po pár vteřinách mu však došlo o co jde. "Co to děláš Rai, nech ho být!" Vykřikl naštvaně pěsti ho udeřil do tváře.

Rai naštvaně zasyčel a rychle zalezl do svého pokoje.

"Muichiro! Co se stalo?!" Vykřikl strhnul mu šátek z očí.

"J-já... J-já" snažil se mezi vzlyky sesmolil normální větu, ale nedařilo se mu.

Tanjiro si klekl a pevně ho obejmul "Klid, neboj. Zhluboka se nadechni a uklidni se" špitl konejšivě a láskyplně ho pohladil po vlasech.

Muichiro nic neřekl, obmotal mu ruce kolem pasu a dál mu vzlykal do ramene.

Tanjiro pomohl druhému chlapci na nohy, chytil ho za ruku a spolu s ním vešel do jejich pokoje. Posadil ho na postel a sám si sedl vedle něj. Znovu si ho prohlédl. Opuchlé rty, uslzená modrá očka a několik kousaců na krku ze kterých kapala čerstvá krev, rozcuchané vlasy. Opět ho k sobě přitiskl a pohladil ho po zádech "Už neplač, už je to v pořádku".

"Tanjiro..." Zavzlykal Muichiro a celý se mu schoulil v klíně. Snažil se uklidnit své třesoucí se tělo a hlavně slzy, které dělaly mokré fleky na Tanjirově čistém oblečení.

"Co ti Rai udělal?" Zeptal se Tanjiro, když se mu podařilo ho trochu uklidnit.

Muichiro zvedl hlavu "N-No šel jsem se převléct, ale on mě vtáhl do svého pokoje a..." Začal, ale větu nedořekl, protože ho zase přemohly vzlyky.

Tanjiro ho pohladil po vlasech "Shh, tiše" zašeptala mile se na něj usmál, aby ho uklidil. "Ale měl by jsi to říct senseiům, ti zabrání tomu, aby na tebe ještě vztáhl ruku" řekl po chvíli vážným tónem.

Černovlásek zavrtěl hlavou "Ne, to nechci... Už se o to určitě nepokusí, když jsi ho u toho viděl. Prosím, neříkej to nikomu" zakňučel a utřel si slzy.

Rudovlásek chtěl něco namítnout, ale při pohledu na jeho prosebný výraz si povzdechl. Vstal a začal se hrabat v kufru. Vytáhl malou trubičku s krémem a sedl si zpět k Muichirovi. "Namažu ti ten krk a rty, než ti to opuchne víc" usmál se a ukázal mu krém.

Muichiro si překvapeně sáhl na krk a opravdu mu na prstech zůstala stopa krve.

"Neboj, je to hojivá mastička, dělala jí máma, takže je stoprocentně zdravá a účinná" zatetelil se a odšrouboval víčko.

Druhý chlapec nakonec přikývl a odhrnul si vlasy, aby je neměl zamaštěné, protože se mu nechtělo si vlasy znovu umývat.

Tanjiro si nanesl trochu na prsty a jemně mu postupně namazala všechny kousance na krku. "Ts~ jak to ten idiot mohl udělat" zasyčel naštvaně a zatnul pěsti.

"Můžu si za to částečně sám. Kdybych měl v těch párátkách větší sílu, dostal bych se z toho sám" zamumlal provinile a sklonil hlavu.

"Nemusíš se z toho vinit" povzbudil ho rudovlásek a pohladil ho po tváři, přičemž mu palcem namazal opuchlým ret. "Ale i tak se potřebuju na něco zeptat" začal vážně a utřel si prsty od mastičky do pohodlných tepláků.

Muichiro se na něj nechápavě podíval.

"Víš" zhluboka se nadechl a vydechl "Zaslechl jsem takový rozhovor... Týkal se tebe. Tehdy za tou družinou... Byl tam Rai že?" Zeptal se opatrně a zadíval se do jeho oceánově modrých očí. Krásných očí.

Černovlásek neodpověděl a nervóznější se ukousl ret.

Tanjiro ho chytil za ruce "Podívej, před chvílí nebyl daleko od toho, aby se s tebou vyspal. Budu se ti snažit pomoct, jak bude v mých silách, ale musíš mi říkat pravdu" řekl vážně, ale hned potom se na něj povzbudivě usmál.

Muichiro ještě chvíli mlčel, ale poté si povzdechl "Neviděl jsem mu do tváře. Ani teď, ani předtím. Ale jeho chladné doteky nezapomenu. Tehdy to bylo... Divné. Začal jsem se klepat, brečel jsem a nevěděl jsem co mám dělat" zamumlal a sklopil pohled.

"Rai tě doslovně oslovil králíčku a mluvil o tobě, jakoby tě znal dlouho. Ale na tom nezáleží" usmál se a ukazováčkem mu zvedl bradu "Nenechám ho na tebe znovu sáhnout, pomůžu ti, slibuju" odvětil klidně a palcem ho pohladil po tváři. "Není ti zima?" Zeptal se, když si uvědomil, že se nepřevlékl z promoklého oblečení.

"Oh, máš pravdu" připustil a sundal si vlhké tričko.

Tanjiro vyvalil oči "M-muichiro, odkud máš ty jizvy..." Vydechl překvapeně.

Muichiro se podíval na své břicho a hrudník a poté zpět na Tanjira. "Tahle je údajně z operace" zamumlal a ukázal na tenkou jizvu, která se mu táhla od úrovně ledvin až na záda "A ty ostatní jsou z doby, kterou si nepamatuju" hodil bez zájmu rameny, naklonil se dolů a začal v kufru hledat nějaké pohodlné tričko.

Rudovlásek nechápal, jak mohl být tak klidný. Chytil Muichira za ruku a přitáhl si ho do objetí "Sakra jak můžeš být tak klidný" zamumlal a pevně si ho k sobě přitiskl, jako plyšového medvídka.

"Ta-tanjiro..." Vydechl překvapeně do jeho hrudníku a obejmul ho nazpět. Zvedl hlavu a na čelo mu dopadla jedna ze slz, které rudovláskovi stékaly po tvářích.

Černovláska trochu zamrazilo, když Tanjiro přejel prsty po jeho bledé pokožce. Na holých zádech také ucítil malé vlhké kapičky.

"Tanjiro neplač kvůli mě prosím, nejsem někdo, kdo by za to stál" zamumlal Muichiro a pokusil se odtáhnout, jenže Tanjiro si ho k sobě stále tiskl, jako méďu.

"Takhle nemluv, jsi můj přítel, takže brečet kvůli tobě je správně" špitl a více si ho k sobě přitiskl, až se musel druhý chlapec prohnout v zádech.

Začínala mu být zima od noh "Ta-tanjiro, potřebuju se převléct... Začíná mi být zima..." Zasípal a zapřel se rukama o jeho hruď, aby nebyl svým polonahým tělem tak moc v jeho blízkosti.

"Promiň" omluvil se a konečně menšího chlapce pustil. Vstal z postele a utřel si poslední slzy "Půjdu vedle, aby ses mohl převléct" usmál se se zavřel za sebou dveře.

Muichiro ze sebe strhal mokré oblečení a převlékl se do suchých věci. Vyhrabal i šátek, kterým si zakryl pokousaný krk, aby to nebylo tak vidět. Mokré přehodil přes parapet otevřeného okna a začal v kufru něco lovit. "Sakra!" Zasyčel po chvíli a praštil do malého nočního stolku.

Najednou se otevřely dveře a do místnosti nakoukl Tanjiro "Děje se něco?".

Černovlásek si povzdechl "Nemůžu najít hřeben" zabrblal otráveně a chytil se za hlavu "Jak jsem mohl takovou důležitou věc zapomenout..." Zamumlal naštvaně.

"To je hřeben tak důležitý?" Zeptal se Tanjiro a jedním okem si ho celého prohlédl.

"Mám delší vlasy, než Aoi a Kanao dohromady. Musím si je něčím česat" odpověděl.

Rudovlásek se zamyslel a sedl si za něj "Tak co kdybych..." Zamumlal si spíš pro sebe, opatrně chytil jeho vlasy a zformoval je do vysokého culíku.

"Heh?!" Vypískl Muichiro překvapené, ale nemohl se na Tanjira otočil.

Tanjiro upravil pár neposedných pramínků a použil gumičku, kterou měl na ruce, místo náramku. Jeho vlasy trochu pročísl prsty a usmál se nad svým dílem. Vzal menšího kluka za ramena a odtáhl ho do koupelny k zrcadlo "Tak co na to říkáš?" Zeptal se nadšeně a samolibě se usmál.

Muichiro překvapeně pohlédl do zrcadla "Je to trochu zubaté..." Zamumlal a dál sám sebe zaujatě pozoroval v zrcadle.

Rudovlásek smutně sklopil pohled, ale než stihl něco říct, černovlásek s opět ujal slova.

"Ale nechám si to, vypadá to dobře" řekl klidně a otočil se "Děkuji, Tanjiro" poděkoval mu a na tváři se mu objevil slabý úsměv.

Tanjirovy oči se rozzáří radostí a v tu samou chvíli někdo zabouchal na dveře.

"Kluci! Co tam děláte takovou dobu?!" Zakřičela Aoi, zatímco se dobývala do dveří.

Tanjiro byl jedním skokem u dveří a otevřel "Promiňte, ono..." Začal a pak se nervózně podíval na Muichira, který prosebně kroutil hlavou. "Muichiro se ztratil, takže jsem ho hledal po celé chatě" zalhal a nejistě se poškrábal na zátylku.

Kanao nakoukla dovnitř "He? Muichiro, kdo ti dělal ten culík? Vypadá, jakoby ho dělal Tanjiro" zazubila se, přišla k němu a prsty přejela přes kopečky, které vytvářely jeho vlasy. "Vytáhnu hřeben a upravím ti ho" usmála se.

Muichiro se trochu zamračil "Nemusíš, tenhle culík je v pohodě" zamumlal a udělal od ní krok zpět.

"Dobře..." Nechápala Kanao a tázavě se podívala na Tanjira.

On se jen nervózně usmál "No, vlastně jsem ho dělal já" přiznal se.

"Teď to neřešte, máme ještě dvě hodiny času, než bude program" vložil se do toho Zenitsu.

"Zahrajeme svlíkací flašku!" Vykřikl Inosuke a začal skákat nahoru a dolů.

"To by mohla být sranda" přidala se Kanao a skočila Aoi na záda.

Dívka se zapotácela a chytla jí za nohy, aby nespadla "No mě je to jedno, ale považte se na Kanao koukat, jakoby jste ji chtěli ohnout, jinak vás vykuchám!" Zasyčela.

Kanao se zasmála krátce jí líbla na tvář.

"Kdyby tu byla Nezuko, měl bych větší motivaci..." Zastěžoval si Zenitsu smutně.

"Já se klidně přidám, co ty Muichiro?" Zeptal se Tanjiro a s úsměvem se podíval na Muichira, který stál bokem.

"No já nevím, jestli je to dobrý nápad..." Zamumlal nejistě a odvrátil pohled.

Kanao nechápavě naklonila hlavu "Proč by nebyl? Bude to sranda" vypískla vesele a pohladila Aoi po hrudníku.

"Copak se stydíš za svou postavu?" Nechápala Aoi.

"Cože?!" Vypískl překvapeně a instinktivně si dal ruce na hrudník. "Ne o to nejde, prostě si tou hrou nejsem moc jistý...".

"Ale no tak, nic to není, pochybuju, že někdo z nás skončí úplně nahý" namítala Kanao, aby ho povzbudila.

"Žádné kecy, jdeme hrát!" Zakřičel Inosuke, zvedl toho nejmenšího z místnosti do vzduchu a i s ním si to kráčel do pokoje, kde spí Aoi a Kanao.

"Hej, pusť mě!" Snažil se vzdorovat Muichiro, ale Inosuke ho držel tak, že nemohl pohnout rukama.

Aoi se rozešla i Kanao na zádech za ním a Zenitsu je následoval.

Tanjiro znejistilo a rychle došel za nimi "Jestli to hrát nechce, nemůžeme ho nutit" snažil se je zarazit, ale Inosuke Muichira stále nechtěl pustit.

"Vždyť je to jen hra Tanjiro" zastávala se ho Kanao.

"Ale on tu hru hrát nechce" stál si za svým rudovlásek a snažil se menšího chlapce vyprostil.

"T-takhle mě... Rozmáčknete..." Zasípal Muichiro, protože ho dusily Inosukeho paže, které se mu zarývaly pod žebra.

"Tak už ho pusť chudáka" ušklíbla se Kanao, která seskočila z Aoi a všechny tři je od sebe odtrhla.

Muichiro se snažil popadnout dech a zalezl za Tanjira, kdyby ho chtěl ještě někdo chytit a pomalu udusit.

Aoi si povzdechla "Tak co chceš dělat?".

"Já můžu jít do postele, nebudu vám kazit hru, když ji všichni chcete hrát" řekl a otočil se k odchodu.

Tanjiro ho však zastavil tím, že ho chytil za zápěstí a otočil k sobě "Žádné takové. Budeme dělat nějakou společnou aktivitu, teď nebudeš spát" rozhodl Tanjiro.

Muichiro se otočil na ostatní a po chvíli si povzdechl "Dobře, budu hrát taky..." Zamumlal skoro neslyšně.

Kanao vešel spráskla ruce "Super, tak jdeme hrát" vypískla a vytáhla ze svého batohu flašku s vodou.

Všichni si sedli na postel a vytvořili nějaké provizorní kolečko a hra začala.

První kolo to padlo na Kanao.

"Takže Kanao, pravda nebo úkol?" Zeptal se Tanjiro.

Dívka se zamyslela "Zkusím pravdu".

"Fajn" řekl Tanjiro zamyšleně "Kam až jste s Aoi za ten týden došli?" Zeptal se s úšklebkem.

Kanao zrudla jako rajčátko "Odmítám odpovídat" zamumlala vytočeně a automaticky odhodila fialové tričko, které měla na sobě. "Jen počkej" sykla po něm a doslova ho začala vraždit pohledem.

"To se ještě uvidí" ušklíbl se Tanjiro a roztočil flašku.

Tentokrát to padlo na Aoi.

"Takže, pravda nebo úkol?" Zakřenila se Kanao.

"Úkol" odpověděla druhá dívka.

Kanao se zamyslela a pak se zářivě usmála "Dej mi pusu".

Aoi se na chvíli zarazila, ale potom jen přikývla. Přitáhla si druhou dívku za bradu a dlouze ji políbila.

Kluci je jen v tichosti pozorovali, ale nikdo si nedovolil ani ceknout, protože vědí, že by za každou blbou narážku dostali.

Budeme všichni dělat, že kapitoly vydávám pravidelně okey? xD Ne, teď vážně. Dala jsem si za cíl, že budu vydávat jednu kapitolu týdně, takže pokud to ještě někdo čtete, máte se určitě na co těšit :D

Vaše anonymní holčena <3