"200, 201, 202... 203!" Vyjekl Tanjiro vesele, když našel číslo jejich pokoje. Vytáhl z kapsy pokojovou kartu a přiložil jí na čtečku u dveří.

Dveře zázračně cvakly a otevřely se.

Všech šest studentů se nahrnulo dovnitř i s kufry a začalo šmejděníčko šmejdění.

"Takže si to zhrneme. Jsou tu tři pokoje po dvou, dva mají manželskou postel a jeden dvě jednolůžkové, takže jak si to rozdělíme?" Zeptala se Aoi a protáhla se.

Kanao obejmula druhou dívku kolem pasu a celou váhou se na ní zavěsila.

"Dobře..." Vydechla pobaveně Aoi a podívala se na kluky "Tak co vy?".

"Inosuke hrozně kope, stačil mi adapťák v šestce. Když jsem s ním na pokoji, chci svojí postel!" Odvětil Zenitsu neústupně.

"Dobře" řekl Tanjiro "My máme teda manželskou postel Muichiro" zasmál se a rozešel se do jednoho z pokojů.

"Heh?" Vyjekl překvapeně černovlásek a následoval vyššího chlapce. Nemohl samozřejmě přeslechnout chechtání ostatních.

Tanjiro si položil věci k levé straně postele a okamžitě se na ní rozvalil "Konečně! Ta cesta byla hrozně dlouhá" povzdechl se s hlavou zavrtanou v jasně bílém povlečení s fialovými proužky.

Muichiro si dal kufr na druhou stranu a sednul si "Nebyla až tak špatná" opáčil a promnul si obličej.

"Taky jsi jí prospal!" Vyprskl rudovlásek a přetočil se na záda.

"Hm" odignoroval ho a vytáhl mobil z kapsy. Jen display rozsvítil, tak na něj vyskočila zpráva od Miki.

Miki: Muichiro, mám pár otázek, odpověz co nejdřív!

Muichiro se podíval na čas, kdy zprávu poslala. 8.16. Kolik bylo teď? 10.49.

Muichiro: Promiň, většinu cesty jsem
prospal. Tak povídej

Odpověděla téměř ihned.

Miki: Jde o Subaru
Když se probudil, tak začal hned brečet, proč nejsi vedle něj a že tě znovu nechce vidět plakat.
Vysvětluj!

Muichiro: O nic nejde, měl
v noci noční můry, takže si
šel lehnout ke mě a ráno jsem ho přenesl k němu.
A co má s tím pláčem, nevím...

Miki: Nekecej! Subaru je nejhodnější dítě naší rodiny, neumí lhát, protože se vždycky začne culit. Takže to vysyp

Muichiro: Ale já o tom opravdu nic nevím...

Miki: ...
Mám napsat Kamadovi? Trávíš s ním všechen čas, takže bude vědět

Muichiro: Moc to hrotíš

Miki: Čekám!

Muichiro: Fajn jednou mě viděl brečet, tak to už neřeš

Miki: jednou? Prý to bylo několikrát!

Muichiro: cože?! To určitě ne, bylo to jen jednou

Vytočeně vydechl a mobil schoval pod polštář.

"Děje se něco?" Zeptal se Tanjiro, který na něj nechápavě koukal.

Zavrtěl hlavou "Nic, jen Miki zbytečně trojčí..." Zamumlal a rozvalil se na měkkou postel.

Tanjiro se nad něj z druhé strany naklonil a rukama že zapřel u jeho hlavy "Neříkej, že jdeš zase spát" vyčetl mu.

"Co mi brání?" Zamumlal unaveně a vyplázl za Tanjira jazyk.

"Tamioka sensei, který říkal, že je v 11:10 nástup v jídelně" ušklíbl se Tanjiro a klekl si kousek od jeho hlavy.

Muichiro uvolněně zavřel oči "To znamená ještě deset minut spánku" zamumlal bez zájmu.

"Ty ochrapo!" Zasmál se rudovlásek a seskočil z postele. Chytil menšího chlapce za zápěstí a začal ho tahat z postele.

"Tanjiro..." Zabručel nesouhlasně a snažil se vysmeknout své zápěstí z jeho rukou.

Tanjiro ho po chvíli pustil "Dobře, jak chceš" spiklenecky se ušklíbl "Inosuke!" Zakřičel.

Nemusel ani čekat a do pokoje hned vběhl ten, kterého volat "Hai?!" Vykřikl.

Rudovlásek k němu docupital a se spikleneckým úsměvem mu něco pošeptal.

Muichiro je ignoroval s klidem si polehával na posteli.

Tanjiro se od Inosukeho odtáhl a ušklíbl se.

Inosuke chvíli vstřebal "ÚŽASNÝ NÁPAD!" vykřikl nadšeně a oba se rozběhli k posteli, na které se ten nejmenší z nich rozvaloval.

Tanjiro ho popadl pod rameny a Inosuke ho chytil za nohy.

"Hej! Nechte mě spát!" Zabrblal černovlásek a začal sebou mlít, jako žížala.

"To víš že jo" ušklíbl se Tanjiro.

Muichiro byl jakž takž v klidu, než si uvědomil, že míří k otevřenému oknu a začal sebou víc šít.

Vysadili ho na parapet a Tanjiro ho chytil kolem pasu, aby nespadl "Tak co? Už jsi vzhůru?" Zasmál se a víc ho vystrčil ven.

"Jsme ve čtvrtém patře, Baka!" Vyštěkl Muichiro a snažil se vecpat zpět.

"Shoď ho!" Vykřikl Inosike a začal ho tlačit ven.

"Fajn, fajn! Nebudu spát, dejte mě dolů!" Zakřičel zoufale, když už skoro padal.

Rudovlásek ho stáhl dolů a nemohl se přestat smát.

Muichiro se zapotácel a naštvaně oba spražil pohledem.

"Tak jdeme, za tři minuty tam máme být" nevině se usmál, popadl černovláska za zápěstí a cupital ven z pokoje.

Ve společné předsíni už čekali ostatní.

"Co bylo tak zajímavého, že jste tak křičeli a smáli se?" Vyzvídala hned Kanao zvědavě.

Tanjiro se ušklíbl "Nic, jen jsem téhle šípkové růžence zakázal spát" usmál se a opřel se loktem o hlavu černovlasého chlapce.

"SKORO JSME HO VYHODILI Z OKNA! BYLO TO ÚŽASNÉ, MUSÍME TO JEŠTĚ NĚKDY ZKUSIT!" Zakřičel Inosuke snad přes celou chatu.

"Toho se nebudu účastnit..." Zabrblal Muichiro uraženě a hlavou se opřel o Tanjira, který ho po vlasech jemně pohladil.

"Tak radši jdeme" přerušila je Aoi a hned vyšla ze dveří.

Muichiro šel jako poslední, takže sebou bral přístupovou kartu od pokoje. Kartu si schoval do kapsy, ujistil se že zavřel a chtěl se rychle doběhnout ostatní, jen z hned po jednom kroku do někoho narazil. Při pádu se hlavou trefil do dveří a pomalu po nich sjel na zem. "Au..." Zabrblal a bolestivě si začal třít zátylek. Zvedl hlavu, aby se podíval, do koho narazil, jenže doslova zamrzl.

Před ním se tyčil vysoký kluk se stříbrnými vlasy, přičemž 'ofinu' má stáhnout do malého culíku. Jeho tmavé oči ho doslova vraždily pohledem a na tváři spočíval neutrální výraz.

Za ním stál kluk se světle modrými vlasy a velmi divným výrazem ve tváři.

Černovlásek se najednou nedokázal ani pohnout. Nechápal proč, ale jeho tělo ho prostě neposlouchalo a jen na ně vyděšeně koukal.

"Kde jsme nechali Muichira?" Zeptal se Zenitsu, když došli před jídelnu.

"Myslím, že šel poslední, protože ještě hledal mezi rozházenými věcmi kartu" připomenula Aoi.

"Hm~ i tak mu to dlouho trvá... Půjdu se po něm podívat" rozhodl se Tanjiro a otočil se k odchodu.

"Půjdu s tebou" nabídla se Kanao a pár rychlými kroky ho doběhla.

Vycházeli už třetí patro, když se na schodech setkali s dvěma vysokými kluky, kteří měli celkem vytočené výrazy. Nebyl to nikdo jiný, než ten kluk s culíkem a jeho kamarád.

Radši si jich nevšímali a šli až do posledního, čtvrtého patra.

Muichiro se mezitím vyškrábal na nohy, ale musel se opřít o zeď. Snažil se uklidnit svůj dech, který se z nějakého důvodu splašil z řetězu.

Ani ho neznám...
Proč?

"Muichiro!" Zakřičel známý hlas na druhé straně chodby.

Černovlásek zvedl hlavu a uviděl Tanjira s Kanao, jak k němu rychlím krokem přichází.

"Co se děje? Proč ti to tak trvá?" Zeptala se Kanao.

"N-nic, jen se mi trochu zamotala hlava a já upadl" vymluvil se.

Tanjiro ho chytil za ramena "Vždyť se trepeš! Co se stalo? Je ti dobře?" Vyhrkl Tanjiro a starostlivě si ho prohlédl.

"Opravdu nic! Jen jsem spadl" namítal Muichiro a pokusil se odlepit od stěny, jenže zakopl o svou vlastní nohu a spadl přímo na Tanjira, který ho naštěstí chytil.

"Spadl?! Žádné takové!" Zavrčel a otočil se na dívku za ním "Kanao řekni prosím učiteli, že Muichirovi nebylo dobře, takže jsem s ním zůstal na pokoji" poprosil jí a začal menšího chlapce táhnout zpět na pokoj.

Kanao přikývla a otočila se na odchod.

"Děláš z komára velblouda..." Namítal.

"Ani to nezkoušej, vždyť cítim, jak se klepeš" diktoval si dál svoje a zajel rukou do černovláskovi kapsy, kterou měl na mikině. Vytáhl kartu a odemkl dveře.

Muichiro otázky radši vynechal.

Dotáhl ho k posteli, posadil ho na ni a sundal mu mikinu, aby se pod peřinami neudusil. Přes několik výmluv ho donutil si lehnout a přikryl ho.

"Tanjiro... To že neumím chodit, neznamená, že mi není dobře" zamumlal nesouhlasně a protočil očima.

"Nebudu o tom s tebou diskutovat. Minimálně hodinu si poležíš" rozhodl a odešel ke dveřím "Donesu ti vodu, tak tu prosimtě chvíli vydrží" s těmito slovy si dal přístupovou kartu do kapsy a odešel.

Muichiro si povzdechl a zavřel oči. Aspoň má chvíli na to se vyspat.

Tanjiro se po chvíli vrátil a v ruce držel sklenici s vodou. Nakoukl do jejich pokoje a uviděl černovlasého kluka, jak spokojené spinká. Pousmál se, vodu mu položil na noční stolek a sedl si na svou část postele. Sedl si vedle spícího Muichira do tureckého sedu a chvíli si prohlížel jeho krásné dlouhé vlásky a roztomilé tvářičky. Natáhl k němu ruku a něžně ho pohladil po tváři, zatímco palcem přejel přes jeho popraskané, ale stále roztomilé rty.

Černovlásek unaveně zamžikal očima a trochu je pootevřel. Velmi unaveným pohledem se podíval na Tanjira. Nic však neříkal ani nedělal.

"Promiň, vzbudil jsem tě?" Špitl Tanjiro s úsměvem a dál pokračoval v tom, co dělal předtím.

Muichiro nijak neodpověděl. Položil svou ruku na tu Tanjirovu, která spočívala na jeho tváři a znovu spokojeně usnul.

Rudovlasek se usmál "Takže mikrospánek..." Zamumlal pobaveně.

(Mikrospánek= něco jako náměsíčnost, akorát máte otevřené oči a chováte se jako normálně, možná trochu rozespale, jen si to nepamatujete)

Najednou někdo zaklepal na dveře.

Tanjiro se v tichosti zvedl šel dveře otevřít.

Venku stál Iguro sensei a ten kluk se světle modrými vlasy.

"Tak co s ním je?" Zabručel sensei a než pozvání vešel dovnitř.

"N-no trochu se klepal a motala se mu hlava, a-ale teď spí" ohlásil a dovedl je do pokoje, kde Muichiro spal.

"No vzhledem k jeho amnézii, to není žádná záhada. Občas se to může stát. Možná se mu nějaké vzpomínky vybavily, tak se ho pak zkus zeptat. Až se probudí, zaveď ho za mnou, jestli mu pořád nebude dobře. Kdyby něco, zajdi za jedním z nás pedagogů" rozkázal mu a otočil se na toho kluka za ním "A ty pojď se mnou, mám to pro tebe u sebe na pokoji" ukázal na něj a otočil se k odchodu.

"Nashledanou!" Rozloučil se s nimi Tanjiro a zavřel za nimi dveře. Jelikož neměl co dělat, rozhodl se si vybalit aspoň nějaké oblečení.

Uběhlo asi pět minut a on omylem zaslechl zajímavou větu.

"Takže můj králíček ztratil paměť jo?" Ozvalo se z chodby.

Přitiskl ucho na dveře a poslouchal.

"Není divu, že byl takový, když jsem si ho odchytit za družinou"

"Co s tím budeš dělat?"

"Přinutím ho si vzpomenout kdo jsem a hlavně mu připomenu slušné chování, které jsem ho naučil..."

Tanjiro rozrazil dveře, aby věděl kdo se takhle baví, jenže už na chodbě nikdo nebyl. Zalezl tedy zpět dovnitř a opět se odebral do jejich pokoje.

Nepochyboval o tom, že se bavili o Muichirovi. Sedělo to. To že ztratil paměť vědí jen učitelé a naše parta. Navíc tehdy byl za družinou sám a pak utekl s pláčem.

Sedl si na kraj postele a pohladil černovláska po vlasech "Co se ti tehdy stalo..." Zamumlal si pro sebe.

"Tanjiro! Potřebujeme dovnitř!" Zakřičela Aoi, zatímco bouchala na dveře.

Rudovlásek doběhl ke dveřím a otevřel je "Ticho! Spí!" Sykl po nich a všechny čtyři spražil pohledem.

"Promiň, neměli jsme kartu" ospravedlňoval je Zenitsu a všichni se nahrnuli dovnitř.

"Máme si teď vybalit a ve tři je sráz před chatou. V šest je večeře, večerka o půl jedenácté a budíček je v půl osmou" vysypala ze sebe Kanao a běžela se rozvalit na svou postel.

Tanjiro přikývl "Dobře, takže co teď?".

"Co Muichiro?" Zeptala se Aoi.

Rudovlásek se zasekl. Přemýšlel, jestli je moudré se zmínit. "Spí, ale prý se mu to může stát v souvislosti s jeho amnézií" řekl nakonec prohrábl si vlasy.

"Nespím..." Zamumlal Muichiro, který se opíral o futra jejich pokojíku.

"Boha já se z lekl!" Vyhrkl Tanjiro "Už je ti dobře?".

Černovlásek přikývl "Říkal jsem ti, že to moc hrotíš, ani mi nic nebylo" opáčil a protáhl si ztuhlá záda ze spánku.

"Takže!" Vykřikla Kanao a spráskla ruce k sobě "Tanjiro přinesl míč, můžeme si jít zapinkat ven" navrhla.

"To není špatný nápad" připustil Zenitsu.

Muichiro otráveně přivřel oči, ale nic nenamítal.

"JDEME!" Zakřičel Inosuke nadšeně a jako střela vylítl ze dveří.

Tanjiro skočil pro míč, zkontroloval, že má v kapse kartu a následoval ostatní ven.

Prošli celou chatu a vylezli ven na travnatou plochu, kde byly dvě branky na fotbal a kupodivu velký bazén.

Udělali kroužek a na přeskáčku si začali pinkat.

"Říkali ještě něco zajímavého?" Nahodil Tanjiro, aby prolomil ticho, které zde panovalo, protože se všichni plně soustředili na balón.

"Kdo bude dělat po večerce bordel, bude pomáhat v kuchyni" připomněla Aoi a dál se soustředila na míč, který zrovna letěl na ní.

Další, na koho míč letěl byl Muichiro.

Natáhl ruce před sebe, jenže mu to opět nevyšlo a míč letěl za něj. Otočil se, ale to už moc plaval na hladině bazénu. "Ale notak...." Zamumlal otrávené a plácl se do čela.

"Tak kdo tam jde?" Zeptala se Aoi a všechny pohledy sklouzly na černovláska.

"J-já?!"

Tanjiro přikývl "Ty jsi ho tam pinkl, takže si ho vylovíš" ušklíbl se a přehodil si menšího chlapce přes rameno.

"H-hej! Tanjiro!" Vypískl Muichiro a začal ho bouchat do zad.

Rudovlásek došel k okraji bazénu, přehodil si ho do náruče a hodil ho do studené vody.

Když vyplaval na hladinu, okamžitě mu začaly drkotaz zuby zimou. Jakmile uviděl, jak se všichni smějí, nenávistně ss na ně podíval "Nesmějte se! Ani sami nevíte, jak je ta voda studená!" Sykl vytočeně a pár tempy doplaval k míči. Vyhodil ho na břeh a plaval zpět.

"Tak pojď vodníčku" ušklíbl se Tanjiro natáhl k němu ruku, aby ho dostal z vody.

Muichiro s jeho pomocí vylezl nahoru "Hrozně vtipné...." Zamumlal otráveně a otočil se k odchodu.

"Kam jdeš?" Vykřikla Kanao, zatímco se snažila překonat záchvat smíchu.

"Převléknout se, je mi zima!" Zakřičel aniž by se na ně otočil a vydal se zpět na pokoj.

Přišel ke dveřím a došla mu jedna věc. Nezval si od Tanjira kartu. "Sakra!" Zamumlal naštvaně a pěstí praštil do dveří.

Uslyšel otevírání dveří.

Chtěl se rozhlédnout odkud to jde, ale někdo mu dlaní zakryl oči vtáhl ho do jednoho z pokojů.

"Co t-" někdo ho opět políbil. Stejně nepříjemným způsobem, jako tehdá.

Najednou byl čelem přitlačený ke zdi a cítil něčí dech na svém krku"Ale tiše zlatíčko... Nechceš snad, aby nás slyšeli i ostatní ne?" S těmito mu oči zavázal zelenomodrým šátkem a obouma rukama pomalu sjel na černovláskovi boky.

"N-nesahej na mě..." Snažil se protestovat Muichiro, ale nebylo mu to nic platné, protože ruce, kterými se oháněl byly přišpendleny u zdi.

Ohrnul mu vlasy a začal ho vášnivě líbat na krku. Když se mu zachtělo, kousl ho tak silně, že se prokousl až ke krví.

"POMO-" pokusil se křičet, ale on si ho otočil k sobě a hrubě ho políbil.

Volnou rukou sjel pod jeho volné tričko a začal celý jeho hrudník prozkoumávat.

Černovlásek se snažil vymanit z jeho sevření a všemožně, jak mu tělo dovolilo sebou házel, ale ten kluk před ním byl silnější. Slzy se mu opět draly do očí a on s touhle situací nemohl nic udělat. Vzpomněl si, jak se ho zbavil minule. Jeho koleno vystřelilo nahoru, ale on ho bez problémů zastavil.

Popadl ho za dlouhé černé vlásky vytáhl si ho na špičky "Ještě jednou se o to pokus a dopadne to špatně! Donutím tě vzpomenout si, jaké jsou tresty za neposlušnost!"