"Muichiro!" Zakřičel Tanjiro tak nahlas, že to museli slyšet až ve vedlejším městě.

Dotyčný stál u své skříňky a vytahoval z ní potřebné věci na hodinu, jenže ho znervózňovaly všechny pohledy, které se na něj upíraly, když jeho jméno slyšela celá škola.

"Muichiro, včera jsi mi utekl, takže ti to dnes řeknu" vyvalil na něj, když k němu odběhl.

Černovlásek se pousmál "Tak povídej".

Tanjiro sez zhluboka nadechl "Za pár měsíců se koná školní volejbalový turnaj a nám chybí šestý člen. Napadlo mě, jestli by ses nechtěl přidat!" Vypískl vesele a prosebným úsměvem se na něj podíval.

"Ale já neumím hrát volejbal, jen bych vám to kazil..." Špitl Muichiro a dál se hrabal ve skříňce.

Rudovlaska se zasmál "To nevadí, naučím tě to. Ptal jsem se už ostatních a souhlasili. Trénujeme ve školní tělocvičně v úterý, středu a čtvrtek. Tak jdeš do toho?".

Muichiro zamkl skříňku a nejistě se na Tanjira podíval "Nevím. Bojím se, že bych vám to zkazil. Navíc by to bylo už dnes a já tu nemám převlečení..." Snažil se z toho jakkoli vymluvit. Nikdy na sporty nebyl a nešlo mu to.

"Na to jsem myslel a vzal si dnes na převlečení triko a kraťasy navíc, protože jsem věděl, že o tom nic nebudeš vědět" usmál se a poklepal na látkovou tašku, kterou měl pověšenou na úrovni loktů.

"No já nevím. Opravdu vám to nechci pokazit. Navíc na volejbal musí být člověk vysoký a já mám výšku jako malá holka. A když připočtu tyhle párátka, které mám místo rukou, tak to fakt vidím bledě." Zamumlal černovláseka omluvně a sklopil hlavu.

Tanjiro mu ukazováčkem nadzvedl bradu, aby se mu mohl dívat do očí a mile se na něj usmál "To nevadí. Přihlásily jsme se, protože je to dobrý týmový sport a chceme si to užít s přáteli. Nejde nám o to ten školní turnaj vyhrát, protože jediný kdo to umí hrát jsou Kanao a Inosuke. Já Zenitsu a Aoi jsme to poprvé hráli před dvěmi týdny a jde to rychle, když se člověk snaží!" Vyhrkl povzbudivě a u svého monologu se stále zářivě usmíval.

Černovlásek byl trochu nesvůj.

Proč se mě pořád dotýká...

Po chvíli tichá Muichiro přikývl

Rudovlásek se usmál "Super Muichiro! Určitě tě to bude bavit! Tréninky jsou teda každé úterý, středu a čtvrtek hned po škole v tělocvičně. Ale teď už půjdeme do třídy ne?" Zaradoval se a naznačil kyvnutím hlavy směr ke třídě.

Muichiro s nepatrným úsměvem přikývl a vydali se chodbou ke své třídě.

"Tanjiro!" Ozvalo se jim za zády.

Oba se otočili a za nimi stál Zenitsu s poměrně vážným výrazem.

"Dobré ráno, Zenitsu!" Pozdravil ho Tanjiro s úsměvem.

"Dobré. Kanao říkala, že jsi včera zase zkolaboval... Jsi už v pořádku?" Zeptal se vážně a pohlédl Tanjirovi do očí.

Tanjiro na něj chvíli nechápavě koukal, ale pak se opět usmál "Je mi dobře. Těším se na odpolední trénink!" Odpověděl vesele

Zenitsu se úlevně usmál "To je dobře. Mimochodem, Muichiro, přidáš se k nám už dnes?" Zeptal se a otočil se na černovláska, který vypadal, že je vůbec nevnímá.

Muichiro jen přikývl a odvrátil pohled pryč.

"Dobře" řekl klidně a zhluboka se nadechl. Hned potom si klekl na zem a jako klíště se přisál na Tanjirovu nohu. "Tanjiro! Že mě před ním budeš chránit?! Zase na mě bude řvát!" Vypískl a spustil hysterický pláč.

"Klid Zenitsu, nebude na tebe řvát" snažil se ho uklidnit, ale nebylo to nic platné.

"Já půjdu radši do třídy" ozval se Muichiro, a otočil se k odchodu.

Tanjiro se na něj otočil "Muichiro! počkej!" Zakřičel a pokusil se ze sebe tu brečící hromádku setřást. "Notak, Zenitsu! Pusť mě!".

Po chvíli se ho Zenitsu pustil a Tanjiro se rozběhl za Muichirem.

"Promiň, on už je prostě takový" omluvil se za něj, když ho doběhl.

Muichiro jen bez zájmu hodil rameny "Mě je to jedno, jen jsem nechtěl přijít pozdě do třídy" zamumlal.

Tanjiro se zasměje "Dobře, ale možná bych měl varovat Nezuko".

"Nezuko? To je ta tvoje sestra?" Zeptal se Muichiro.

"Ano. Zenitsu se tak trochu líbí moje sestřička, takže když se já dostanu z jeho spárů, rozeběhne se za Nezuko" zasmál se a pořádně se protáhl.

Muichiro zadumaně přimhouřil oči.

Tanjiro naklonil hlavu "Muichiro? Prohlížíš si mě, jako bych něco provedl" nervózně se usmál.

"Ty jsi nespal" zamumlal a pozvedl obočí.

"Eh~ ale spal!" Opáčil Tanjiro provinile odvrátil pohled.

Muichiro vztyčil ukazováček a zavrtěl hlavou "Lžeš. Kvůli únavě máš ztuhlé svaly, protože jsi špatně ležel a proto se pořád protahuješ. Chodíš shrbený jako zombie, máš kruhy pod očima a místo vody k pití máš termosku s kávou. Navíc když jsi řekl, že jsi spal, tak jsi uhl pohledem a zvedl jsi tóninu svého hlasu. Podtrženo sečteno" odmlčel se a upravil si pramen vlasů, který mu spadl do tváře "Nespal jsi...".

Tanjiro poraženecky svěsil ramena "Jde vidět, že se venuješ psychologii. To není fér! Jak jsi mě mohl takhle přečíst?!" Vypískl ublíženě.

"Prostě to poznám, není to žádná věda" opáčil Muichiro.

"No nic, jdeme do třídy ty můj psychologu" ušklíbl se rudovlásek a jednou rukou Muichira obejmul kolem ramena.

Černovláska to celkem překvapilo.

Můj?

Než však stihl něco namítnout, stáli ve dveřích třídy. Naštěstí ostatní spolužáci si jich moc nevšímali, takže klidně zapluli do svých lavic.

"Takže třído..." Ozval se otrávený hlas ode dveří.

Všichni se otočili a mezi futrama stál muž malého vzrůstu s černými vlasy, které mu sahaly po ramena. Měl zvláštní oči. Jeho pravé oko bylo žluté, jako oko hada a druhé smaragdově zelené. To že se mračil a byl velmi otrávený, bylo poznat i přes roušku, kterou měl na tváři.

"Tuhle hodinu máte mít rozdělenou podle toho, jestli jste na sportovce, nebo a psychologii, jenže Rengoku si včera zlomil nohu a je doma, takže budete všichni tady. Mít hodinu psychologie s vámi všemi je moc otravné, takže vám pustím dokument rozdělení hemisfér mozku" zakončil svůj monolog a okamžitě odešel.

Ostatní otráveně zabručeli, ale bavili se dál.

"Muichiro!" Upozornil na sebe Tanjiro, který se k němu nakláněl přes uličku.

Muichiro se na něj otočil "Áno?".

"Toho učitele si zapamatuj, to je Iguro sensei. Učí psychologii, takže si to u něj nepokaz, prý je přísný a velmi rychle si na člověka zasedne. Ale když ho někdo vyprovokuje, je to celkem sranda" ušklíbl se.

"Ty jsi taky na psychologii?" Zamumlal překvapeně Muichiro.

Tanjiro zavrtěl hlavou "Já jsem na sportovce, ale Zenitsu a Aoi mají psychologii, takže mám ty informace od nich. I když po jeho hodinách Zenitsu často brečí, takže je asi hodně tvrdý" připustil a protáhl se "Teď mě tak napadá, že jsme si ještě nevyměnili čísla. Samozřejmě jestli nechceš, nebudu tě nutit, ale kdyby jsi potřeboval třeba nějaké informace, bylo by to možná bylo dobré" navrhl.

"Nemám s tím problém, ale mobil jsem si nechal ve skříňce" odpověděl a pokrčil rameny.

"Tak mi dej tvé číslo, já ti pošlu zprávu a až budeš u skříňky, tak si mě uložíš" navrhl Tanjiro a začal v tašce hledat mobil.

Muichiro přikývl, ale než stihl něco říct, rozezněl se zvonek a mezi dveřmi už stál ten slavný učitel psychologie.

"Všichni budou v hodině ticho, nebo si vás všechny podám" zavrčel otráveně a zamířil rovnou k učitelskému stolu. Po cestě zapl dataprojektor, položil na stůl hromádku papíru, které nesl přitisklé na prsou a sednul si ihned k počítači.

Kupodivu si nikdo z žáků nadovolil ani ceknout, čili bylo takové ticho, že by jste slyšeli spadnout i špendlík.

Sensei zapnul film a začal se věnovat notebooku, který vytáhl spod papíru.

Muichiro se zájmem sledoval film, než mu na lavici přistál zmuchlaný kus papíru. S krátkým zaváháním papírek rozbalil a přečetl.

Mluvení je teď nebezpečné, napíšeš mi to tvé číslo sem? :D

Černovlásek se otočil na Tanjira, který se na něj jen usmál. Nakonec vzal propisku a rychle naškrábal své telefonní číslo na kus zmuchlaného papírku. Poté ho znovu zmuchlal a jakmile se ujistil, že se na něj učitel nedívá, tak papírek opatrně hodil přes uličku přímo na Tanjirovu lavici.

Poté se znovu začal soustředit na film, než mu na lavici přistál další papírek. Rozbalil ho rychle přečetl krátký text.

Zabiju tě :))

Nebylo to Tanjirovo písmo.

Muichiro nad tím jen zakroutil hlavou a papírek zahodil.

Hodina nějakým způsobem uběhla a po ní i celé vyučování.

Tanjiro si vzal všechny věci a hned zamířil k lavici malého černovláska. "Tak jdeme? Po tréninku si můžeme zajít na oběd, protože ten dnešní nestál za nic" zazubil se a vytáhl termosku s kávou, že které se následně napil.

"Klidně můžeme" pokrčil Muichiro rameny, posbíral si všechny své věci a spolu s Tanjirem opustil třídu.

Po cestě se k nim přidaly Aoi a Kanao.

"Těšíš se na svůj první trénink Muichiro?" Zeptala se mile Kanao.

Černovlásek chvíli mlčel "Nevím, jsem z toho trošku nervózní, protože co si pamatuju jsem nikdy nesportoval" odvětil nervózně a svěsil hlavu.

Aoi překvapeně naklonila hlavu na stranu "Nesportoval? Je ti 17 a nikdy jsi nesportoval?" Zeptala se překvapeně.

"Je mi 16" zamumlal Muichiro tiše.

"Ale i tak!" Vypískla nechápavě dívka, ale Tanjiro jí okamžitě přerušil.

"To nevadí Muichiro. Určitě ti to půjde" uklidňoval ho a povzbudivě se usmál.

Muichiro jen pokrčil rameny a šel dál se sklopenou hlavou.

Kanao mu položila ruku na rameno "Nic se nestane, když ti to nepůjde. Zenitsu to taky moc neumí" řekla povzbudivě.

Tanjiro ho jednou rukou obejmul kolem ramen, ale tak překvapivě, že černovlásek málem zakop. "Když ti to nepůjde, můžeme si někdy zahrát sami někde v parku. Vůbec se s tím nestresuj. Hlavní je si to užít" usmál se.

"Chvanjiro!" Zakřičel někdo na druhé straně dlouhé školní chodby.

Všichni se otočili. Byl to Inosuke, který k nim běžel chodbou.

"Po několikáté! Jsem Tanjiro! T-A-N-J-I-R-O!" Okřikl ho otráveně rudovlásek.

"Militsu je už i s klíčem u tělocvičny!" Vykřikl, čímž odignoroval Tanjirovu připomínku.

"Je to Zenitsu" zabručela Aoi.

Inosuke se zarazil a podíval se na Muichira, který ho zaraženě sledoval. "Ha! Ty jsi náš poslední spoluhráč Sunchiro!" Vykřikl vítězně.

"Muichiro..." Špitl skoro neslyšně a půlkou těla se schoval za Tanjira.

Moc hlučný...

Tanjiro se pousmál "Klid Muichiro. Je hodně hyperaktivní, ale jinak je v pohodě".

Aoi si povzdechla "Tak jdeme, nebo tam Zenitsu vystojí důlek" rozhodla a rychlým krokem se rozešla směrem k tělocvičně.

"Konečně, už jsem si myslel, že nepřijdete" vyčetl jim Zenitsu hned jak došli před tělocvičnu.

"Promiň. Můžeme se jít převléct ne?" Navrhl Tanjiro a ostatní přikývli.

Aoi a Kanao odešly do dívčích šaten a ostatní do chlapeckých.

Tanjiro vytáhl z látkové tašky sportovní kraťasy a tričko a podal to Muichirovi "Možná ti to bude větší, ale dneska to přežiješ" usmál se.

Černovlásek přikývl a začal se převlékat.

Neuběhla ani minuta a na dveře šaten už někdo klepal. "Jak vám to může tak trvat kluci!" Zakřičela Aoi přes zavřené dveře.

"Já už běžím!" Vykřikl Inosuke a vyběhl ven jen v kraťasech , bez trička.

"INOSUKE!" Ozval se naštvaný výkřik.

Muichiro se podíval na své oblečení. Černé kraťasy, který by měl být v polovině stehen má těsně pod koleny a modré tričko na něm plandalo, jako na strašákovi. Jen si povzdechl a následoval ostatní do tělocvičny.

Jsem malý....

Kanao už byla vevnitř a u nohou měla tři volejbalové balóny. "Dneska budeme trénovat hlavně ve dvojicích, ale první se protáhneme" oznámila a všichni se začali protahovat, jen Muichiro nevěděl co dělat.

Nakonec se usnesl, že nejlepším řešením bude dělat co Tanjiro.

Po pěti minutách byli všichni protažení a Kanao se opět ujala slova.

"Dvojce budeme já a Aoi, Inosuke a Zenitsu a Tanjiro bude s Muichirem, protože ti to na posledním tréninku šlo dobře, takže ho to určitě naučíš" usmála se a Tanjiro potěšeně přikývl.

Rudovlásek vzal balón do ruky a šel k jeho spoluhráči. "První tě naučím bagr. Je sice těší, ale podle mě praktičtějším" rozhodl a položil balón na podlahu. Natáhl ruce před sebe "Podívej. Takhle natáhni ruce" řekl a počkal, až to Muichiro udělá. "Potom takhle spojíš dlaně a dáš palce k sobě" pokračoval a černovlásek tak učinil. Tanjiro vesele přikývl "Přesně takhle" obešel ho a stoupl si za něj. "Trochu se předkloň" poradil.

Muichiro přikývl předklonil se, jenže Tanjiro ho hned zastavil.

"Tak moc ne, jen trochu" ruku mu položil na hrudník a trochu ho narovnal. Chytil ho za ramena a trochu s ním zatřásl "Trochu uvolní ramena, jsi hrozně ztuhlý. Uvolni se" poradil mu a zase přešel před něj. "Skoro dokonalé! Ještě jemně pokrč nohy" pokračoval a zvedl ze země balón.

Muichiro se snažil přesně podle jeho instrukcí, takže to nějak zvládl.

"Dobře, teď na tebe hodím balón. Ale pozor! Nemáchej rukama. Když na tebe ten balón poletí, pokrčíš nohy a vybereš ten balón pomocí nohou. Chápeš?" Nadhodil si míč nad sebe a ukázal mu jak na to. Počkal, až bude černovlásek připravený a krásným obloučkem na něj míč hodil.

Černovlásek nastavil ruce a míč vybral. Bohužel to moc nevychytal a míč udělal krásný oblouček nad něj a dopadl na jeho hlavu. Muichiro se lekl a pak si začal třít temeno hlavy "Au..." Zabručel.

Tanjiro se snažil udržet smích "Moc ses zaklonil, musíš zůstat předkloněný, jinak to poletí za tebe" vysvětlil a došel pro míč, který se zatím odkutálel pryč. "Zkusíme to znovu, dokud ti to nepůjde!".