Muichiro ani nevnímal, kolik času uběhlo. Prostě seděl a zabodoval pohled do linelové podlahy.

"Jsi v pořádku?"

On bez náznaku jakékoli emoce zvedl hlavu a uviděl toho, kdo se nad ním skláněl.

Byla to dívka, možná v jeho věku. Její oči krásné vynikali v její líbeznou tváři, a její dlouhé černé vlasy držela v culíku na boku hlavy motýli spona, avšak jinak barvená, než měla ta dívka z minula.

"Jsi v pořádku?" Zeptala se znovu a na zavři jí stále panoval klidný úsměv.

Muichiro trochu nejistě přikývl a podíval m se na jeho věci, které byly rozkopané po celé chodbě.

Nejspíš tu někdo procházel.

Vstal a začal sbírat své věci. Zvedl svůj telefon, jenže jeho display byl rozbitý a popraskaný. Jen si povzdechl a strčil mobil do kapsy.

Po chvíli se otočil na slečnu, která ho stále pozorovala i při tak nudné práci, jako je zvedání věci ze země.

"Potřebuješ něco?" Zeptal se a začal si upravovat dlouhé, rozcuchané vlasy.

Dívka se usmála, ale odpovědět nestihla, protože na ně někdo zakřičel.

"Kanao!" Zakřičel pro oba dva známý vlas.

"Tanjiro" usmála se ta holka když se otočila a uviděla, jak k nim běží.

Rudovlásek k nim doběhl "Ahoj Kanao, pořád... Muichiro? Ty jsi pořád tady?" Řekl překvapeně.

Muichiro přikývl.

"Co tu spolu provádíte?" Zasmál se a otočil se na Kanao.

"Nic, šla jsem kolem a on tu seděl na zemi" odpověděla klidně.

Tanjiro nechápavě naklonil hlavu a otočil se na černovláska "Co jsi dělal na zemi?".

Muichiro odvrátil pohled "Bolely mě nohy, tak jsem si chvíli sedl" zamumlal znuděně.

"Půl hodiny?" Zeptala se dívka.

"Co půl hodiny?" Nechápal Tanjiro.

Kanao si v rychlosti upravila culík "Šla jsem tudy před necelou půl hodinou. Měla jsem namířeno ke Kanroji sensei, aby mi dala dresy, jenže když jsem se po půl hodině vracela, pořád tu nehybně seděl" vysvětlila a pokrčila rameny.

"Co ti trvalo půl hodiny na vyzvednutí dresů?" Ozval se za nimi nechápavý hlas.

Zpoza vedlejší chodby vykoukla Aoi.

"Kanroji sensei si mě spletla s jiným Teamem, takže jsem čekala, než najde naše dresy" vysvětlí a ukáže igelitovou tašku, kterou doteď držela za zády.

Aoi se rozzáří oči "Ukaž! Jak vypadají?" Vykřikne nadšeně a snaží se ji vyrvat tašku z rukou.

"Stop! Koho teď zajímají dresy!" Vykřikl vytočeně a došel k Muichirovi, který se pokoušel schovat za skříňky. "Proč jsi seděl půl hodiny na zemi?" Zeptal se starostlivě a dal ruce v bok.

"Bolely mě nohy..." Zamumlal, aniž by mu věnoval jakýkoli pohled.

Tanjiro si ho nedůvěřivě prohlédl od hlavy až k patě "Proto sis sedl na zem, když deset metrů od tebe je lavička?" Pozvedl obočí a prstem ukázal na lavičku, která byla několik metrů od nich.

"Tahle škola má i lavičky? Sakra..." Špitl neslyšně Muichiro.

"Odpověz mi! Jestli se ti něco stálo, nebo se necítíš dobře, řekni mi to!" Vyhrkl naléhavě a za temeno hlavy si jeho hlavu otočil tak, aby na nějviděl.

Muichiro se snažil uhnout pohledem, ale ty jeho krásné oči ho odmítaly pustit. "Nevšiml jsem si jí, jinak bych si na ní sedl..." Zamumlal a snažil se nesoustředit na jeho bolavé břicho, který volalao o pomoc.

Sakra. Budu mít modřinu...

Tanjiro nedůvěřivě přivřel oči "Dobře..." Zamumlal, ale jeho ustanou tvář vyměnil jeho zářivý úsměv. "Vůbec jsem vás nepředstavil. Muichiro, to je Kanao, taky s námi chodí do třídy. Kanao, to je Muichiro" usmál a chytil Muichira jednou rukou kolem ramen.

"Řada tě poznávám" usmála se Kanao.

"A určitě jsi spočítala, ž je tam těch dresů šest? Není jich tam náhodou málo?" Hučela do ní Aoi a stále se jí snažila vyrvat tašku z rukou.

Tanjiro si povzdechl "Tak se mějte holky, my půjdeme!" Rozloučili se a spolu s Muichirem začal odcházet pryč.

Černovlásek neměl na výběr, protože byl stále v jeho přátelském, ale stále pevném sevření a nervózně zapichoval pohled do země.

"Tak o tom výletu. Pojedeme na dva týdny. Jídla a podobné věci budeme mít všechny tam v tom horské chatě. Prý je tam i bazén s vířivkou, tak si nezapomeň plavky! Pojede naše třída 3.E a 4.B. Neptej se mě proč, prostě to tak je. Ostatní podstatné informace najdeš na papírech, které jsem ti vyzvedl u Tomioki senseie" řekl a podal mu průhlednou složku plnou papírů.

"Děkuju" řekl a papíry si od něj převzal.

"Když už jsme u toho výletu, zítra budeme nahlasovat pokoje. Nechceš být s námi?" Vypískl vesele a usmál se na něj.

Muichiro pokrčil rameny "S kým dalším?".

"Zenitsu, ten žlutovlasý kluk, Inosuke, ten který tě praštil. A Kanao s Aoi, které jsme potkali před chvílí. Byly bychom v takovém větším pokoji, který je rozdělený na tři menší pokoje pro dva. Mají společnou koupelnu a tak podobně. Klidně můžeme být spolu, jestli nechceš být s někým, koho tolik neznáš. Nevadí ti to?" Zeptal se a opět se na něj usmál.

Muichiro uhl pohledem.

Ten úsměv, mě opravdu znervózňuje...

Nakonec přikývl na souhlas "Nikoho jiného neznám, takže nemám na výběr" zamumlal a teprve v tuhle chvíli se ocitl mimo jeho sevření. Jenže mu došlo, že Tanjiro se zastavil. "Tanjiro?" Zeptal se nejistě a otočil se na něj. "T-tanjiro..."

Rudovlásek nevypadal vůbec dobře. Byl úplně pobledlý, jako nějaká oživlá mrtvola, zrychleně dýchal a oči sotva držel otevřené. "Mui...chi..ro..." zasípal naposledy, než se bezvládně svalil k zemi.

"Tanjiro!" Vyhrkl černovlásek a otočil ho na záda. Slabě ho profackoval a trochu s ním zatřásl, protože ho v té zoufalé situaci nic nenapadlo. "Tanjiro! Tanjiro, co se děje, mluv na mě!"

Co se děje...

Někdo přišel... Kanao? Aoi.

Vše mám zamlžené... Je Tanjiro v pořádku?

Muichiro se rozhlédl. Byl na ošetřované, ale tentokrát neležel na lůžku. Ležel tam někdo jiný. A on stál vedle. Až tě si vzpomněl. Ano. Šli po chodbě a Tanjiro ztratil vědomí. "Ta-tanjiro..." Zamumlal a pohlédl na bledého chlapce, který ležel na lůžku a tiše oddychoval.

"Bude v pořádku neboj" řekla Kanao, která stála společně s Aoi na druhé straně lůžka.
Už
Až teď si jich černovlásek všiml.

"Jsi v pohodě? Když jsme k vám odběhli, hrozně jsi panikařil. V jednu chvíli ses uklidnil, sklopil hlavu a od té doby jsi nic neřekl" odvětila Aoi a starostlivě se podívala na Tanjira "Stává se mu to celkem částo a pravidelně".

"Pravidelně?"

Kanao ustaraně přikývla "Nevíme přesně proč, ale bere silné prášky proti bolesti, které na něj mají nehezké vedlejší účinky. Nejen ztráta vědomí, ale někdy se mu špatně dýchá, má migrénu, nebo se začne třepat. Není to sice tak často, že by se mu to dělo každý týden, ale nutí to člověka se o něj bát" zamumlala a opřela se lokty o lůžko.

Muichiro byl docela šokovaný, co tu slyší. "T-to..." Zakoktal se.

"Neděste ho tak, chudáka..." Ozval se sípavý a značně unavený hlas.

Černovlásek zvedl hlavu a hned uviděl Tanjira, který se, i přes jeho vzhled mrtvoly, zářivé usmíval.

Aoi si se smířeným úsměvem povzdechla "Měl by to vědět, když je to tvůj kamarád".

Tanjiro se zasmál "To nic, vy to jen moc zveličujete".

"Opravdu si tím volejbalem jsi jistý?" Nahodila Kanao ustaraně.

Než stihl odpovědět, dveře se rozrazily a v nich stojí dívka s hnědými vlasy s rezavými konečky.

"Tanjiro!" Vykřikla a rychlím krokem došla k lůžku. "Jak ti je? Cítíš se už dobře? Nemám zavolat rodičům, aby tě vyzvedli?" Vylila na něj otázky, zatímco nervózně přešlapovala na místě.

"Klid Nezuko," zasípal rudovlásek a posadil se "jsem v pořádku" usmál se.

Dívka si ho nedůvěřivě prohlédla "No jen aby, jen aby..." Zamumlala nespokojeně.

"A k tomu volejbalu Kanao" otočil se na ni "Jseme si jistý, protože dokud mám kolem sebe úžasné přátele, jako jste vy, nebojím se, že se mi něco stane" usmál se a protáhl si ztuhlá záda. "Každopádně je mi už dobře, takže můžeme jít ne?" Zazubil se a seskočil z postele.

"Žádné takové!" Odsekla Nezuko a posadila ho zpět na lůžko. "Dokud to neuslyším od Shinobu sensei, nikam nejdeš!" Okřikla ho s naštvaným výrazem.

Zbylé dvě dívky se začaly smát.

"Má pravdu, Tanjiro" přidala se Kanao.

Tanjiro uraženě nafoukl tváře a zkřížil ruce "Nejsem žádná porcelánová panenka..." Zamumlal ublíženě.

"Kam to jdeš Muichiro?" Zeptala se z ničeho nic Aoi a otočila se na Černovláska, který byl na cestě ke dveřím.

Muichiro se otočil "Jen se jdu napít, mám žízeň" odvětil klidně a opustil místnost.

Všichni se na sebe nechápavě podívali.

"Je v pořádku?" Zeptal se Tanjiro nejistě.

Aoi pokrčila rameny "Doufejme. Vypadal, že ho to vyděsilo, když jsi před ním zkolaboval".

"Koneckonců, naše reakce byla stejná, když se ti to stalo poprvé" zamumlala Kanao.

"Kdo to je?" Přerušila depresivní atmosféru Nezuko a očekávajíc odpověď se otočila na Tanjira.

Tanjiro se ušklíbl "To by jsi nebyla ty sestřičko, kdyby jsi nechtěla znát každého z mého okolí" zasmál se a Kanao s Aoi se k němu přidaly.

Nezuko se zamračila "Haha, prostě se o tebe bojím, toť vše. Tak kdo to je?" Sykla a neústupně zkřížila ruce.

"Náš nový spolužák a můj kamarád, Muichiro" chvíli se odmlčel a potom seu rozzářily oči "Kanao, Aoi! Mám nápad!".

Černovlásek otevřel kohoutek a opatrně se napil, aby si nepolil oblečení, nebo nenamočili vlasy.

"Muichiro!" Zakřičel někdo tak hlasitě, že se Muichiro lekl a kvůli vodě se rozkašlal.

Do umýváren vtrhl Tanjiro a veselým úsměvem "Muichiro, napadlo mě... Jsi v pořádku?!" Vyhrkl a několikrát do bouchl do zad.

"Jo... Jen mi zaskočilo" zasípal a párkrát si ještě odkašlal.

"Promiň, nechtěl jsem. Ale dostal jsem jeden nápad a doufám, že budeš souhlasit!" Vyvalil na něj nadšeně.

Muichiro pokrčil rameny "Jaký nápad?" Zeptal se, ale jejich konverzaci přerušil Muichirův mobil, který začal zvonit a vyhrávat nějakou melodii. "Promiň, jen to vezmu" omluvil se a vytáhl mobil ze zadní kapsy "Ano?".

Tanjiro se snažil poslouchat, i když věděl že je to neslušné, ale nic neslyšel.

"Ve škole... Ano pořád... Ehm, jen jsem se s někým zakecal... Ano já... Jestli nepřestaneš rejpat, nikdy s nikým už nepromluvím... Ne... Ne nic se nestalo... Ano... Hmm... Dej mi minutku... Potřebuju to dořešit, proto... Shim je s tebou?!... Mohl jsem jít pěšky... Půl hodina na ošetřovně neznamená, že jsem nějaký invalida, co nedojde domů... Ale... No jo, už jdu Miki..." Povzdechl si a ukončil hovor. Schoval mobil do kapsy a otočil se na Tanjira "Promiň musím jít, Miki na mě venku čeká" odvětil a vyběhl kolem něj ze dveří.

Než stačil druhý chlapec něco namítnout, zmizel mu z dohledu. "Uvidíme se zítra..." Zamumlal si pro sebe s úsměvem a opřel se o futra dveří.

Muichiro vyběhl ze školy a namířil si to rovnou k černému autu, že kterého na něj už mávala jeho mladší sestra. Otevřel dveře auta a sedl si na místo spolujezdce "Omlouvám se, něco jsem si potřeboval zařídit" zamumlal skoro neslyšně.

Starší muž se usmál a nastartoval "Nic se neděje. Miki mi volala, že jsi byl na ošetřovně, co se stalo?" Zeptal se.

Černovlásek se naštvaně otočil na Miki, která se na zadním sedadle cílila od ucha k uchu. "Nic závažného, jen taková nehoda" odsekl a otočil se zpět.

"Lže, jeden kluk z vedlejší třídy ho praštil" vyprskla Miki.

"Nepraštil" opáčil Muichiro a ujistil se, že přes jeho ofinu nejde vidět ta provizorní 'náplast' od Tanjira.

"Ale ano, přiznal se k tomu. Dala jsem pěkně přes držku, ale ten idiot mě za chvíli doběhl, že chce ještě jednu" sykla naštvaně a protočila očima.

"Co jsi dělal s lidmi z vedlejší třídy?" Podivil se Shim.

"Ach ano, zapomněla jsem ti to říct!" Uvedomila si a práskla se do čela "Není se mnou ve třídě, něco s tím, že to není možné kvůli jazyku, nebo něco" zamumlala.

"To je mi líto, chtěl jsem, aby jste byli ve třídě spolu, aby jsi ho seznámila se tvými spolužáky, když je Muichiro tak tichý. Seznámil ses už s někým?" Zeptal se.

Muichiro chvíli mlčel a nakonec přikývl "S jedním klukem, který mě hned představil dalším jeho kamarádům" zamumlal.

"Ten kluk, který byl s tebou na ošetřovně že?" Naznačila Miki.

"Ten kluk má jméno. Jmenuje se Tanjiro" zamumlal otráveně. "Jinak Shime, víš o tom výletu na který jedeme příští týden?" Zeptal se.

Shim přikývl "Dnes do práce mi přišel mail. Řekli ti o tom nějaké podrobnosti?".

Muichiro kývl "Ne učitelé, ale Tanjiro mi všechno řekl a donesl mi i nějaké papíry".

"Dobře, takže tam chceš jet, když pojedeš s tím tvým kamarádek? Miki totiž jede jinam, takže jestli tam nechceš jet bez ní, stačí říct a nikam jezdit nemusíš" nabídl Shim.

Černovlásek chvíli přemýšlel. Zůstat doma by mu vyhovovalo. Měl by klid a ostatní by byli mimo dům. Jenže pak si vzpomněl na Tanjirův veselý výraz, když mu přikývl na návrh být s nimi na pokoji. Nakonec si smířeně povzdechl "Pojedu. Na čerstvém horském vzduchu se mi bude dobře odpočívat" odpověděl nakonec. To že tam jede jen kvůli Tanjirovi už vědět nemusí.

Elo, další kapitola. Snad se líbí aspoň trošku UwU

♪ Vaše Anonymní holčena ♪