Tanjiro rozlepil své ulepené oči a zadíval se do stropu. Okamžitě do něj však udeřila nechutná bolest hlavy a nevolnost.

Absoletně neměl ponětí co se včera stalo. Pamatoval si jen, že hráli nikdy jsem s alkoholem, ale dál měl jen jedno velké okno.

Položil si dlaň na čelo a otočil se celý na bok. Na druhé straně postele ležel Muichiro, úplně zabalený do deky, že mu lezl ven jen pár spících oček.

V tu chvíli se však ozval jeho žaludek.

Rychle vyskočil z postele, vyběhl z jejich ložnice a pár skoky doběhl do koupelny rovnou k záchodové míse.

"Kdo tu tak dupe..." Ozval se ospálý hlas Aoi, která tiše klepala na dveře.

"To nic, jen jsem musel" odpověděl Tanjiro přes dveře a šel si vypláchnout pusu do umyvadla. Rychle náhled do zrcadla a nestačil se divit. Na čele měl vcelku velkou nafialovělou modřinu. Vlastně si až teď uvědomil, že je bez trička. Na rukou měl také pár menších modřín, to stejné na břiše, ale to nebylo nic moc hrozného.

Z přemýšlení, co se dělo minulou noc, ho však vyrušila hlasitá rána, jako když někdo spadne silnou ranou na zem.

Přes pár klopýtnutí úspěšně došel do svého pokoje, aby zjistil co stálo za to zvukem. Odpovědi se mu samozřejmě hned dostalo.

Byl to Muichiro, který ležel na kolenou a pokoušel se zvednout.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se překvapeně a trochu malátnou chůzí k němu docupital a dostal ho zpět na postel.

Černovlásek si nepřítomně položil dlaň na čelo "Nevím, asi... Chtěl jsem si pro věci do kufru, ale po dvou krocích jsem upadl" vysvětlil a zvedl pohled do Tanjirovi tváře "Co se ti stalo?" Zeptal se nechápavě.

Tanjiro pokrčil rameny "To mi řekni ty, já si jen pamatuju, že jsem to přehnal s alkoholem" zamumlal provinile a trochu se zasmál.

"Pamatuju si jen, jak jsem si četl, ale proč mě tak moc bolí hlava nevím" řekl s povzdechem menší chlapec.

Rudovlásek překvapeně a zároveň pobaveně naklonil hlavu "Ty jsi taky pil?" Zeptal se podezřívavě a s úšklebkem si ho prohlédl.

"To rozhodně ne!" Odsekl Muichiro dotčeně.

"Tak proč máš rozepnutou košili, opuchlý ret a značku na krku?" Ušklíbl se a protáhl si ztuhlý krk, aby jeho polámané tělo aspoň trošku fungovalo.

Menší černovlásek na něj chvíli nechápavě zíral a pak se podívám na svou košili. "Cože?!" Vyhrkl a chtěl se rychle rozběhnout do koupelny k zrcadlu, ale při prvním kroků neudržel rovnováhu natáhl se na linelové podlaze.

"Ty jsi opravdu pil víc než já!" Vyprskl smíchy Tanjiro a dlaní si trochu učísl neposedné pramínky vlasů.

"Nepil jsem!" Opáčil vytočeně a opřel se lokty "Snad...".

"Tak pojď hore" zazubil se a vytáhl menšího chlapce na postel. "Každopádně, abychom to mohli včera trochu rozjet, museli jsme opít učitele, takže jim bude trvat dlouho než se vzpamatují. Můžeš jít ještě spát a vyležet ten alkohol"

•°•°•°•°

"To byl teda slušný sprda..." Zamumlal Zenitsu otráveně a práskl dveřmi.

"Diviš se? Opili jsme učitele a polovině spolužákům je blbě a leží. Jako Tanjiro a Muichiro..." Zamumlala Aoi a opřela se o stěnu.

Kanao souhlasně přikývla "Ale já myslela, že Muichiro zůstával na pokoji a odmítal pít" optala se nejistě.

"Co já vím. Nejspíš se Tanjiro zlil, přepadl ho a přinutil ho piť" typovala a znuděně hodila rameny. "Ale Tomioka sensei vypadal divně, nejspíš měl ještě pořádnou kocovinu" ušklíbla se.

"Máš pravdu, ale já půjdu omrknout ty dva" zasmála se Kanao a rozrazila dveře ložnice těch dvou.

Tanjiro seděl na posteli s mobilem v ruce a druhou rukou vískal ve vlasech menšího černovlasého chlapce, který mu hlavou spal na klíně.

Jakmile Rudovlásek spozoroval návštěvu, jen zvedl hlavu a tázavě se na ni podíval.

Kanao se ušklíbla "Jak vidím, tak vy si tu užíváte klidu" pobaveně zkřížila ruce a více si je prohlédla. Slušelo jim to.

"Bolí ho hlava a já už to za to dopoledne docela vyležel. Prášky už má v sobě dva a stejně nepomáhají, ale před chvílí konečně usnul, takže ho zkus neprobudit" upozornil jí trochu tišším hláskem Rudovlásek.

"No jo furt" zatetelila se a sedla si na okraj postele "Senseiové nás trochu seřvali, tak jste o nic nepřišli. Jinak kdo má hlad, má si jít dolů pro jídlo" oznámila mu.

Tanjiro zavrtěl hlavou "Já nepůjdu, až tak dobře mi ještě není, navíc chci aby se Muichiro prospal. Ještě bych měl mít něco svého z domu" odbyl jí a dál se soustředil na jasný display mobilu.

"Jestliže to bude ještě poživatelné" zamumlala Kanao spíš pro sebe a odešla.

•°•°•°•°

Iguro sensei se svým typickým otráveným výrazem rozrazil dveře a kráčel si to rovnou do pokoje Tanjira a Muichira.

Za ním šli Kanao a Inosuke v úplné tichosti.

Dokonce i někdo jako Inosuke měl z tohoto muže velký respekt.

Sensei vešel dovnitř a první uviděl Tanjira, který se skláněl nad spícím černovláskem.

"Tak co se děje? Jednou s Kanroji odejdeme a všechno je tu špatně" zasyčel otráveně.

"No už od rána ho bolí hlava, i když spolikal tři prášky a má problém s držením rovnováhy. Přitom si stojí za výpovědí že nic nepil" vysypal na něj Tanjiro, zatímco nenápadně kopal nepořádek pod postel.

Muž přešel k posteli a chvíli ho jen mlčky sledoval, jak spí. "Zítra brzy ráno přijede Kouchou, takže se na něj podívá" řekl nakonec otráveně a pomalou houpavou chůzí odešel.

Rudovlásek si povzdechl a posadil se na postel.

"Tak co?" Zeptal se Zenitsu, který nenápadně nakoukl do pokoje.

"Řekl že zítra přijede Kochou sensei a odešel" vydechl otráveně.

Ve dveřích se z ničeho nic zjevila Kanao "Zkoušeli jste, jestli nemá teplotu?" Napadlo jí a pár skoky přistála u postele.

Rudovlásek jen zavrtěl hlavou a opatrně mu položil dlaň na čelo "No nejsem si jistý..." Zamumlal zamyšleně a snažil se soustředit.

"Prosimtě pusť mě k tomu" odsekla Kanao pobaveně, ale těsně nad jeho čelem se zasekla

"Děje se něco?" Nechápal Zenitsu.

Kanao překvapeně naklonila hlavu "Opravdu jste si toho nevšimli?".

"Čeho?"

Opatrně mu položila dlaň na čelo a odhrnula jeho ofinu z čela "Téhle hodně hnusné modřiny na jeho čele".

Oba dva kluci vytřeštili oči.

"Jak se mu to sakra stalo?" Vyjekl Tanjiro nevěřícně a znovu tu modřinu prozkoumal pohledem

Zenitsu přejel pohledem ze spícího chlapce a zpět na rudovláska "Oba máte stejně divnou modřinu na čele, co jste sakra dělali?" Zeptal se nechápavě.

Tanjiro pokročil rameny "Jak to mám asi vědět, ani jeden z nás si nic nepamatuje" povzdechl si.

"Bože..." Vydechla unaveně Kanao "Řeknu to senseiovi, mohl by mít otřes mozku"

•°•°•°•°

"Ale já si opravdu na nic nepamatuju, ani jsem nepil!" Bránil se ještě rozespalý Muichiro, který vzhlížel k Tanjirovi, který ho doslova vraždil pohledem.

"Tak mi vysvetli, Proč tě pořád bolí hlava, dojdeš sotva do koupelny a hlavně tu příšernou modřinu na tvém čele!" Okřikl ho naštvaně Rudovlásek.

Muichiro naštvaně nafoukl tváře "Taky máš modřinu na čele a nic si nepamatuješ!" Pokoušel se obhajovat menší z nich.

"Muichiro, neštv~"

"Přijela Kochou sensei!" Zakřičela Kanao, která rozrazila dveře jejich ložnice.

Tanjiro si povzdechl "Doufám že tě nepošle domů, nejsme tu ještě ani týden..." Vydechl starostlivě a nejistě se poškrábal ve vlasech. Byl z něj trochu nervózní, protože jeho stav nebyl normální i kdyby šlo o velmi silnou kocovinu.

"Tak copak se děje studenti?" Ozval se milý a líbezný hlásek jejich senseie na biologii a jejich zdravušky.

"Tady sensei!" Upozornil na ně Tanjiro a šel jí naproti ke dveřím. "Už druhý den ho třeští hlava a vůbec neudrží rovnováhu" začal vysvětlovat, jakoby byl jeho sekretářka, nebo mluvčí.

Muichiro zalezl celý pod peřinu "Moc to přeháníš" zabrblal do peřiny.

Tanjiro zavrtěl hlavou "Jestli přeháním, tak to sensei potvrdí".

"Klid klid chlapci" vložila se do toho s úsměvem "Slyšela jsem o té párty, která se vymkla kontrole. Jestli to bude její následek, tak na to přijdu" s těmito klidnými slovy přešla k posteli a násilím strhla z chlapce peřinu přičemž se stále usmívala.

Tanjiro se ušklíbl a chvíli jen pozoroval v tichosti.

"Ale ale. Vypadá to na slabý otřes mozku. Ztráta paměti, špatná stabilita a ta modřina. Lepší však bude když to potvrdí doktor, takže tě jeden z pedagogů vezme do nemocnice" prohlásila nakonec.

"Cože?!" Vyjekl Muichiro překvapeně a otočil hlavu na Tanjira, který se tvářil podobně.

Kochou sensei přikývla "Dráhy Kamado, pomoz mu prosím sbalit si věci, já to vyřídím s ostatními a s vašimi rodiči" usmála se a než stihl kdokoli z nich něco namítnout, tak pokoj opustila.

"Slyšeli jsme správně?" Zeptala se nejistě Kanao, která nakoukla do pokoje.

Tanjiro s povzdechem přikývl "To je na houby, pobyt není ani v polovině".

Muichiro nasadil neutrální výraz "To je jedno, stejně mě tu ty aktivity nebaví" zamumlal sklesle a klekl si na zem aby si mohl začít balit věci.

"My bohužel musíme na program, měj se Muichiro" rozloučila se s ním smutně Kanao a odešla.

Po zhruba patnácti minutách měl Muichiro všechno zabalené a byl připravený k odchodu.

Rudovlásek menšího chlapce podpěřel z jedné strany a i s jeho věcmi opustili pokoj.

"Sejf je na tomhle patře" ozval se tichý mužský hlas, který se rozléhal chodbou.

Oba spozronili a nejistě se začali rozhlížet. Postřehli kroky, které se blížili jejich směrem, pomalu ale jistě.

"Tiše" špitl Tanjiro a opatrně nakoukl přes roh do vedlejší chodby.

Muichira ohlušil hlasitý výstřel a vyděšeně sebou cukl. Ztratil však oporu, protože Tanjiro, který ho podpíral začal s bolestným výkřikem padat k zemi.

"Tanjiro?!" Vykřikl vyděšeně a pokusil se rudovláska chytit, jenže spadl na zem i s ním. "Co se děje?!" Vyhrkl nechápavě a klekl si vedle jeho těla.

"U-uteč..." Zasípal vyšší chlapec a svou rozklepanou rukou se chytil za bok.

Muichiro odtáhl jeho ruku a uviděl silně krvácející ránu na jeho břiše.

"Proč střílíš, zbláznil ses?!" Zanadával tichý hlas.

Černovlásek se strachem v očích zvedl hlavu a uviděl dva muže v černém oblečení, kterým nechyběla ani kukla. Oba měli nějaké střelné zbraně, které nedokázal identifikovat.

"Lekl jsem se ho, vyskočil na mě zpoza zdi! Navíc jsi řekl, že jsou všichni venku a personál má teď pauzu!" Okřikl ho ten druhý, který se snaží bránit.

Muichiro vyděšeně popadl Tanjira a i s ním začal po zemi couvat než narazil do zdi. Ze strachu se však jeho tělo nezmohlo k jinému pohybu a jeho hlásek nevydal ani slovo.

Ten první se chytil za hlavu "Sakra, co teď s nima?!" Zakřičel naštvaně.

"D hlídá vchod, není to zas takový problém. Máme rukojmí a můžeme za ně něco požadovat"

Černovlásek se zády co nejvíc tlačil na zeď a k sobě si tiskl Tanjira, který dýchal jako při záchvatu a občas bolestivě zaskučel. Věděl že s ním neuteče, ale ani nepřemýšlel nad tím, aby tu rudovláska nechal. "Tanjiro, dýchej. Musíš se mnou mluvit, snaž se zůstat při vědomí!" Špitl zoufale a přiložil pěst na jeho stále krvácející ránu, aby nevykrvácel.

"Bo-bolí... To..." Zaskučel tiše a úplně se v jeho klíně schoulil.

"Já vím, ale musíš vydržet, nějak nás z toho dostanu" zašeptal a starostlivě rudovláska pohladil ho jeho hebkých vlasech. I tak mu však bylo jasné, že se mu to asi jen tak nepovede. Bylo to spíš přání.

Jeden z maskovaných můžu namířil Muichirovi zbraň přímo do obličeje "Ticho! Jestli se o něco pokusíte oba vás zabiju!" Vyprskl vytočeně a výhružně.

Muichiro strachy sevřel víčka a druhého chlapce si k sobě víc přitiskl.

"No nic, ty je tu pohlídáš a já jdu hledat dál" rozhodl ten druhý o něco klidnější a otočil se k odchodu.

Ten nevrlý měl však několik námitek ale po krátké hádce se poddal a začal rozklepaného černovláska propalovat pohledem.

Muichiro si uvědomil, že má v kapse mikiny svůj mobil. Rychle našel chat s Kanao, protože ona si bere mobil úplně všude a vždy.

Muichiro: stav nouze!

Víc však napsat nestihl, protože se opět ozvala ohlušující střelba a on ucítil silnou a palčivou bolest v paži kterou psal zprávu.

"O co se to pokoušíš?!" Vyštěkl ten muž, který zrovna přebíjel zbraň.

Muichiro bolestivě vyjekl a zasaženou ruku si přitáhl co nejvíce k tělu.

Ozbrojený muž naštvaně zanadával a rozběhl se pryč.

Černovlásek zatlačil slzy bolesti zpět a i s Tanjirem se pokusil zvednout. Kvůli zranění však nebyl schopný se chytit stěny a u toho držet zraněného chlapce.

S bolestným syknutím spadl na zem, ale hned se snažil dát dohromady. I s rudovláskem se začal plazit pryč s nadějí, že najde něco jako kumbál, nebo nejlépe ošetřovnu.

Tanjiro už byl úplně v bezvědomí a Muichiro už taky mlel z posledního. Motala se mu hlava a zrak se mu mlžil.

O pár metrů dál už nebyl vůbec schopný pohybu, jelikož si ránu ničím nezaškrtil, tak ztratil spustu krve.

"Musím... dál..." Mumlal si pro sebe z posledních sil a objal druhého chlapce, aby se ujistil že stále dýchá jenže už dál nemohl.

Jeho vyhublé tělíčko ho přestalo poslouchat a odmítalo se pohybovat dál.

Naposledy pohlédl na Tanjira, než upadl do úplné tmy.