"Nii-san, pomůžeš mi?"

"Nemůžu, mám trénink, pomoz si sám..."

"Ale prosím Nii-san, je to jen na pár vteřin"

"Řekl jsem, že nemůžu sakra!"

"Nii-san..."

"¥£¢∆, pojď sem!"

"Ano maminko?"

"Buď aspoň trošku užitečný a jdi nakoupit. A ne že zase zalezeš na hřbitov!"

"Hai..."

"A nezapomeň mi koupit jednu flašku!"

"Ano, tatínku..."

"MUICHIRO!"

"He~" vyhrkl černovlásek zmateně a překvapeně otevřel oči.

"No konečně, už tu byl sensei a já tě nemohl vzbudit" povzdechl si Tanjiro a strhl z něj peřinu.

"Ale... Tanjiro..." Zakňoural nespokojeně a schoulil se do klubíčka, aby udržel co nejvíce tepla.

Tanjiro se zamračil "Žádné ale! Vstávej!" Okřikl ho, popadl jeho nohu a začal ho vší silou tahat z postele.

Po nějakém to dohadování Muichiro vstal. Vyhrabal nějaké oblečení a zády k vyššímu chlapci, který udělal to samé, se začal převlékat.

"Co budeme dneska dělat?" Zeptal se černovlásek ještě značně unaveným hlasem

Tanjiro pokrčil rameny "Možná bude zase nějaká hra" odpověděl.

Muichiro otráveně zakoulil očima "To bude otrava...".

"Nebuď takový pesimista!" Zasmál se rudovlásek a protáhl se "Jdu zkontrolovat ostatní, že jsou vzhůru" ohlásil a odešel z pokoje.

Menší kluk si ledabyle protáhl své rozlámané tělíčko a popadl onen hřeben. Rozpustil si drdol, který měl na spaní a pustil se do té únavné práce.

"Vstávej Zenitsu!" Ozvalo se z vedlejší místnosti.

"Tanjiro..."

Muichiro se pousmál a dál pokračoval v tom, aby ze sebe udělal zase člověka.

"Ne! Nech mě! Jsme ve čtvrtém patře Baka!" Křičel Zenitsu z vedlejší místnosti.

Černovlásek se i s hřebenem v ruce zvedl a šel vedle.

Inosuke vystrkoval brečícího Zenitsu z okna a Tanjiro jen zadržoval smích.

"Za chvíli nás uslyší dospělí a budou problémy" upozornila Kanao, která se vynořila za Muichirem, až se jí chlapec lekl.

"Nepřeháněj" zasmála se Aoi, když v tu chvíli se ozvalo klepání na dveře.

"Pokoj 204, jde pozdě na snídani, máte půl minuty na to, abyste vylezli" ozval se otrávený hlas třídního vedlejší třídy.

"Honem, honem!" Vypískl tiše Tanjiro a stáhl Zenitsu z parapetu. Inosuke na sebe hodil tričko, kanao si upravila vlasy a Muichiro si v rychlosti udělal vysoký culík.

Všichni jen v pokožkách vyběhli na chodbu a běželi co nejrychleji rovnou do jídelny.

•°•°•°•°

"Já mám hlad..." Zakňoural Zenitsu, zatímco si to kráčeli chodbou zpět na pokoj.

Aoi mu vlepila pohlavek "Byla snídaně!" Okřikla ho.

"Ale kdo jí ovesnou kaši..." Kňoural dál a pomocí karty otevřel dveře jejich pokoje.

"Ovesná kaše je zdravá!" Opáčila Kanao vytočeně.

"Ale ta kaše byla opravdu odporná..." Zamumlal Muichiro, který šel s Tanjirem úplně vzadu.

Rudovlásek nenápadně přikývl na souhlas "Kdyby k tomu nebylo to ovoce, tak jsem nic nesnědl" přiznal a poškrábal se na hlavě.

"Je mi blbě..." Zakňoural Muichiro, zatímco se ploužil do pokoje.

"Z čeho?" Zeptal se Tanjiro a starostlivě mu položil ruku na rameno.

"Z té kaše..."

"Když jsi to nechtěl jíst, musela jsem tě krmit, jsi vyhublý, jako vyžle, musíš jíst!" Opáčila Kanao vytočeně.

Tanjiro vytřeštil oči "Takže proto byl Muichiro tak znechucený, když jsem se vrátil ze záchodu. To jsi do něj tu kaši celou naházela?!" Okřikl jí naštvaně a práskl dveřmi.

"Jestli nebude jíst, nikdy nepřibere! Se na něj podívej" řekne a popadne menšího černovláska za loket "Má místo rukou párátka, musí jíst, i kdyby mu to nechutnalo!" Opáčila a pustila ho.

"Však se podívej, jak je bledý! Ta kaše chutnala jen tobě a Aoi. Muichiro to nechtěl jíst a teď je mu blbě" zastával se ho rudovlásek.

"Nemusíte se kvůli mě hád-" nestihl to Muichiro dopovědět, protože se dál ruku před pusu a rozběhl se do koupelny, kde za sebou prasknul dveřmi.

Tanjiro přiběhl ke dveřím a zaslechl přidušené pazvuky a kašlání. "Vidíš to?!" Sykl na Kanao s kázavým výrazem.

"Jíst musí!" Zasyčela a zmizela v ložnici.

Rudovlásek otevřel dveře a opatrně nakoukl "V pohodě?" Zeptal se, když uviděl druhého kluka, jak stojí u umyvadla a proplachuje si ústa vodou.

Muichiro přikývl a vyplivl všechnu vodu "Asi. Nikdy mi nechutnala ovesná kaše" přiznal a utřel si pusu do bílého ručníku, který byl pověšený vedle na malém plastovém háčku.

"Tak pojď, výjimečně máš povolení si jít lehnout, máme ještě půl hodiny času" povzdechl si a očima naznačil směrem ke dveřím.

Muichiro přikývl zamířil do jejich ložnice.

Kanao vykoukla ze svého pokoje a černovláskovi na hruď přitiskla balíček sušenek "Tohle sníš!" Rozkázala mu a zase zalezla.

"Ale má pravdu, něco sníst musíš" dal jí za pravdu a popostrčil ho do pokoje.

Menší chlapec jen něco nespokojeně zabrblal, vzal sušenky do ruky a šel si sednout na postel.

Rudovlásek si sedl vedle něj.

Muichiro si přisedl trošku blíž a obejmul ho kolem pasu "Už jsme tu čtvrtý den a já pořád čekám na nějakou smysluplnou hru..." Zamumlal otráveně.

Tanjiro ho též obejmul a něžně ho pohladil po vlasech "Dnes večer máme povolenou diskotéku, takže si aspoň trochu užiješ" ušklíbl se.

"Já tam ale nejdu..." Opáčil a položil vyššímu chlapci hlavu na rameno "Bude tam hluk a hlasitá hudba. Navíc já netancuju".

"Ale notak" zakňoural ten vyšší z nich "Bude to sranda, měl by ses někdy odvázat" namítal pobaveně.

"Nenechám se dobrovolně opít" stál si tvrdohlavě za svým.

Tanjiro si povzdechl "Nikdo neřekl, že se všichni opijeme..." Snažil se ho přesvědčit , i když oba věděli, že je to lež.

Muichiro přesvědčeně zavrtěl hlavou "Večer si to užijte beze mě" touto větou ukončil konverzaci o dnešním večeru.

Ticho přerušila melodie Muichirova telefonu, který si vesele vyhrával na nočním stolku.

Otráveně se od Rudovláska odtáhl a natáhl se pro svůj telefon.

Miki.

"Halo?" Zeptal se a očekával odpověď.

"Ahoj Muichiro! Jak se máš?" Ozval se upištěný hlas jeho nevlastní sestry z druhé strany.

"Dobře, potřebuješ něco konkrétního?"

"Ani ne... To ti nemůžu ani zavolat jak se máš, co děláš a podobně?"

"To neříkám..."

"Co tak sklesle?"

"Ale to nič, jen jsem právě vyzvracet snídani"

"Cože?!"

"Nech to být, jestli nic nepotřebuješ, musím jít, máme program"

"Hej! Jako správná sestra mám o svého malého brášku starost!"

"Nejsem malý bráška..."

"Jsem o rok starší, takže i když jsi přeskočil jeden ročník, jsi pro mě pořád mladší bráška!"

"Fajn, můžu jít?"

"Hej, chci si se svým bráškou povídat!"

"Miki..."

"Hai, Nii-chan?"

Muichiro s povzdechem přerušil hovor a položil mobil vedle sebe.

Nii-chan

"V pohodě?" Zeptal se Rudovlásek nejistě.

Menší chlapec přikývl "Jen mě Miki vytáčí" postěžoval si a prohrábl si dlouhé vlasy, které měl sepnuté ve vysokém culíku.

Tanjiro se zasmál "Aspoň se o tebe tvoje sestra zajímá. Já radši ani nechci vědět, co Nezuko dělá..." Zamumlal podezřívavě a rychle koukl na kondom, který ležel na vzdálené skříňce, jako předmět doličný.

"Jenže řekla Nii-chan..."

"A to vadí?" Nechápal vyšší kluk, vytáhl z pouzdra fixu a začal něco druhému chlapci kreslit na dlaň, kterou si položil na své koleno.

Muichiro pokrčil rameny "Z nějakého důvodu mi to není zrovna příjemné.. od ní" přiznal se a nechal Tanjira aby si s jeho rukou dělal co chce.

"Ale i ten Subaru ti říká Nii-san ne?" Vyzvídal Rudovlásek dál.

"Nevím, od něj mi to nevadí, asi je to tím jak je malý"

Tanjiro podezřívavě přimhouřil oči "Ale to není jediný důvod, proč ti to vadí že?" Zeptal se přesvědčeně a dál se soustředil na fixu.

Muichiro chvíli mlčel, ale po chvíli přikývl "V posledních dnech mám takové zvláštní sny a vždycky tam zazní slovo Nii-san" vysvětloval zatímco sledoval, jak kreslí různé ornamenty a vzory na jeho bledou kůži.

"Takže tě v těch posledních dnech trápí tvoje sny?"

Černovlásek překvapeně zvedne hlavu "Ty sis všiml?" zeptal se překvapeně. Snažil se tu nejistotu na sobě nedat znát, ale nejspíš udělal chybu.

"Samozřejmě, přestože jsi na psychologii, nedokážeš to skrývat" zasmál se "Několik posledních dní jsi byl zaraženější, než obvykle. Začínal jsem si dělat starosti".

"Nemusel jsi, nemám z toho deprese nebo tak, jen nad tím hodně přemýšlím. Každopádně to nech být" řekl znuděně.

Tanjiro zavřel fixu a samolibě se usmál nad svým dílem "Al-".

"Kluci! Pojďte, jdeme pozdě!"

•°•°•°•°

"Muichiro opravdu sis to nerozmyslel?" Zeptal se prosebně Tanjiro, když vyhrabával ze svého kufru onu kouzelnou láhev.

Menší černovlásek zavrtěl hlavou "Nepiju a ani nebudu dohlížet na vás, až budete na mol" zabrblal otráveně a rozvalil se na posteli.

Tanjiro si povzdechl a i s flaškou se zvedl.

"Tanjiro, pojď jdeme!" Okřikla ho Kanao, která společně s ostatními už stála připravená ve společné chodbě.

"Už jdu!" Ohnal se po ní Rudovlásek a zamířil ke dveřím. Než zavřel dveře otočil se "Tak zatím Muichiro, nejspíš se uvidíme až ráno, čili dobrou noc" ušklíbl se a zmizel.

Muichiro vytáhl ze svého batohu několik svazků mangy a pustil se do čtení.

"Maminko, tatínku, prosím, nedělejte to!"

"Nech toho bulení, nikdo se neptal na tvůj názor!"

"Ale..."

"Poslouchej otce, už jsme se rozhodli"

"Nii-san, prosím, podpoř mě!"

"Nech toho už! Zastávám názor rodičů!"

"Nii-san, prořád je to náš~!"

"Konec řeči ¢¥£€! Naše slovo je konečné! Jde z domu!"

"Ale mami!"

"Přestaň s mámou diskutovat!"

"Au! Nii-san! To bolí! Nech toho!"

Muichiro se rychle zvedl do sedu a snažil se uklidnit svůj rychlý dech.

Jen sen...

Utřel si čelo od lepivého potu a podíval se na knihy před ním. Vzpomněl si, na tu dnešní párty, nebo co že to bylo. Po tmě nahmatal svůj mobil a podíval se na čas.

0:23 ráno.

Ujistil se, že Tanjiro vedle něj neleží a opatrně se zvedl. Přehodil přes sebe mikinu a vydal se na chodbu. Po cestě zkontroloval, že ani ostatní neleží v pokojích, ale všechno bylo prázdné.

Vyběhl ven v tichosti chatu procházel.

Někteří byli na pokojích, ale naopak se spoustu spolužáků promenádovalo po chodbách, opilí, či neopilí.

Na schodech v přízemí našel Kanao a Aoi, jak se vášnivě líbaly a navzájem osahávaly.

Černovlásek chvíli přemýšlel, jestli je chce rušit, nebo radši ne. Po chvíli přemýšlení k nim sešel pár schodů "Holky, nechcete jít spát?" Zeptal se opatrně, protože vypadaly docela opile.

"Mui...chi...ro" pokusila se Kanao vyslovit jeho jméno, jenže jí při každé slabice vyrušilo škytání. "Pojď se přidat..." s těmito slovy ho chytila, přitáhla ho k ním a ledabyle ho políbila do vlasů.

Aoi se nezmohla k ničemu jinému, než k bláznivému chechtání.

"Kanao! Nech toho, jsi opilá!" Sykl na ni a pokusil se od nich odtáhnout, avšak místo toho se skutálel ze schodů až na zem. Bolestivě se chytil za hlavu a podíval se na slečny, které se smály na celé kolo.

Zvedl své polámané tělíčko a vzdal vizi, že je donutí jít spát.

Najednou ho někdo chytil okolo a zvedl ho do vzduchu.

Muichiro se překvapeně a vyděšeně otočil a zjistil, že je to Inosuke.

"TEMBITSU! MÁM VELKÉHO PLYŠÁKA!" vykřikl, ale bylo na něm slyšet, že má slušně připito.

"Baka! To je přece... Tanjiro..." Zabrblal Zenitsu, který se u nich zjevil, jako Svatý duch.

Muichiro se od něj pokusil odtrhnout "Já nejsem Tanjiro! Každopádně mě pusť, hrozně z tebe táhne alkohol!" Zasyčel vytočeně.

K čemu jsou tu sakra ti učitelé...

V tu chvíli je však někdo od sebe odtrhnul.

Byl to Rai. Opilý.

"Nech mého králíčka na pokoji!" Okřikl Ho, zatímco se sotva držel na nohou.

Menší chlapec dopadl na podlahu a rychle se rozběhl pryč. Nechtěl ani vědět jak to dopadne.

Zaběhl do nějaké chodbičky, kde nikdo nebyl a tam se zastavil, protože slyšel zvláštní zvuky, které nedokázal identifikovat. Zastavil se u dveří, kde byl onen zvuk nejhlasitější a nakoukl. Byly to dveře s proskleným obdélníkem, kam Muichiro dosáhl jen když se postavil na špičky.

Toho že se podíval, však začal okamžitě litovat.

Byl to nejspíš kumbál, kde rozpoznal tvář jejich třídního učitele a toho jejich průvodce. Líbali se. Vášnivě, dravě, ale zároveň něžně a láskyplně.

Muichiro hlasitě polkl a znechuceně udělal několik kroků ode dveří.

Přemýšlel, jestli jsou opilí, nebo to dělají vědomě. Radši sebral nohy na ramena a utíkal pryč.

Rozhodl se vrátit zpět na pokoj, avšak do někoho narazil. Zmateně zvedl hlavu a zjistil, že narazil do Tanjira, který stál opírajíc se o zeď a pěkně to z něj táhlo.

"Dobré ráno... Muichiro" zamumlal úplně vygumovaně a poplácal menšího chlapce po hlavě.

"Tanjiro, pojď, jdeš spát" rozhodl, podepřel ho z jedné strany a vydal se zpět k jejich pokoji.

Tanjirovo tělo nedokázalo protestovat, ale pusa mlela dál "Muichiro... Já... Nechci spát... Je ráno...".

Menší kluk ho ignoroval a pokračoval v cestě.

"Muichiro..." Zamumlal Tanjiro.

"Ano?"

"Je mi blbě..." Přiznal a více se k černovláskovi natiskl.

Muichiro si povzdechl "Ani se nedivím... Půjdeš si lehnout a bude ti dobře, ano?" Zasípal, páč byl na něj Tanjiro hrozně těžký.

Stěží vyšlapal schody a konečně se objevil v chodbě, kde se nacházel jejich pokoj.

Otevřel dveře a namířil si to hned od jejich ložnice, kde Tanjira položil na postel.

Rudovlásek byl zticha, jen ho celou dobu neslyšně pozoroval.

Muichiro ho položil na polštář a pečlivě ho přikryl. Chtěl odejít na svou půlku postele, jenže ho Tanjiro zastavil tím, že ho chytil za zápěstí. Nechápavě se na něj podíval a očekával velmi dobrý argument, proč ho nenechá spát.

"Dáš mi pusu na dobrou noc..." Zamumlal úplně sjetě a slabě za jeho ruku zatáhl.

"P-pusu?" Zopakoval překvapeně.

Tanjiro přikývl "Aby se mi lépe spinkalo..." Zavrněl prosebně.

Muichiro ho chtěl nejdříve odignorovat, ale po chvíli k němu přistoupil a trochu se nad něj naklonil.

Je opilý, nebude si to pamatovat...

S tímto přesvědčením ho se zavřenýma očima něžně a opatrně líbnul na rty. Než si to však stačil uvědomit, Tanjiro si ho přehoupl pod sebe a obouma rukama mu chytil zápěstí.

"T-tanjiro, co to děláš?!" Vyhrkl vyděšeně, přestože se jeho tělo ani nepokusilo vzdorovat.

Rudovlásek se i přes všechen alkohol v jeho krvi mile usmál "Chtěl jsem pořádnou pusu" špitl a něžně menšího chlapce políbil na jeho popraskané rty.

Muichiro ho chtěl ze sebe setřást, jenže jeho tělo se z nějakého důvodu vůbec nehýbalo. Zatímco na sebe v duchu křičel, co se to děje, jeho rty se do polibku přidaly a začaly spolupracovat.

Bylo cítit, že ten vyšší z nich se do polibku pousmál a dlaně, kterými držel vyhublé zápěstí druhého chlapce přesunul na jeho hruď.

Černovlásek okamžitě využil chvíle, kdy se odtáhli pro vzduch "To nesmíme! Není to správně!" Špitl nervózně, ačkoli si jeho tělo přálo opak. Přálo si, aby se ho nepřestával dotýkat jeho hřejivými prsty a znovu ho políbil. Nechápal, co se děje, ale nedokázal s touto situací nic udělat.

"Pročpak? Však vidím, co s tebou dělám..." Zavrněl mu u ouška a sundal si modré tričko, které následně zahodil mimo postel. Než stihl Mucihiro něco namítnout, znovu si přivlastnil jeho sladké rtíky a hbitým jazykem je začal okamžitě prozkoumávat.

Jednou rukou se podepřel, aby vyhublého chlapce nerozmáčkl a druhou začal knoflíček po knoflíčku rozepínat jeho bílou košili.

Muichiro byl úplně červený a jeho hlava doslova šílela. Ale i přes to se jeho ruce neposlušně obmotaly kolem Tanjirova krku a jeho jazyk se též zapojil do bitvy jazyků.

Tanjiro svými hřejivými prsty jemně přejel po jeho odhalené hrudi "Vidíš, jak se ti to líbí..."