V této kapitole už jsou fotky. Kdo by chtěl, může se mrknout na první kapitolu, přidala jsem tam fotky taky 😉 Příjemnou zábavu.

***

"Kdo to přišel?" zeptal se Artur kdyz ho ochrany Doupěte upozornily na přemístění. Ginny se podívala u okna.

"To je Harry s Hermionou," řekla a šla jim otevřít. Ve dveřích je objala a vpustila dovnitř. Ron se k nim vrhl a objal je. Přes slzy téměř neviděl.

"Zítra bude pohřeb, nejen Freda," informoval je. Ti dva přikývli.

" Co můžeme udělat?" zeptala se Hermiona. Ron se podíval na svého otce s otázkou v očích.

"Vše je zařízené, ale děkujeme."

"Půjdu uvařit večeři, musím něco dělat, jinak se zblázním," zašeptala Molly a začala hartusit s nádobím. Ginny a Hermiona jí pomáhaly udělat jednoduchý guláš. Nikdo sice neměl hlad, ale ze slušnosti si každý vzal alespoň malou misku s kouskem chleba.

Po večeři Hermiona kouzlem umyla a uklidila nádobí. Molly se na ní vděčně pousmála a poté si šla vzít Bezesný spánek a lehnout. Zbytek rodiny také zalezl do svých pokojů. Hermiona šla k Ginny a Harry vyšel schody až k Ronovi do pokoje.

Ani jeden neměl náladu si povídat, a tak zapadli do postelí. Trvalo jim dlouho než konečně usnuli. Ron myslel na bratra a Harry na to, jak moc se mu brzy změní život...

Až bude Snape v pořádku a bude osvobozen, určitě bude chtít, abych s ním bydlel...

***

Pohřeb těch, co zahynuli v bitvě o Bradavice, proběhl v poklidu. Několik lidí proneslo vlastní proslov a ředitelka poté připojila svůj. Pohřeb končil písní a poté se všichni rozešli do svých domovů. Každý si uspořádal vlastní tryznu pro svého blízkého.

Když byl večer konečně klid, Harry se rozhodl si promluvit s Ronem.

" Musím ti říct, co se stalo včera..."

"To zní vážně," zamračil se Ron.

"Je to vážné."

"Je Snape v pořádku?"

" Ehm víceméně... zato já mám amnézii," povzdechl si Harry.

" Cože?"

"Ztrátu paměti, nepamatuju si zhruba poslední půl rok. Zdá se ze mi Avada uškvařila závity..." ušklíbl se Harry.

"To je strašný. Takže si nepamatuješ ani to, že jsi byl s ním?"

"Představ si můj šok, když mi to včera řekl," zamračil se Harry.

"Zatraceně..."

" Přesně..."

" Co budeš dělat?"

" Nevím...tvrdil, že by se mi mohla vrátit pamět dřív, když s ním začnu bydlet. Nevím co udělám. Momentálně mám čas dokud se neudraví a potom ho bude čekat soud. Ty a Hermiona mu budeme muset nějak pomoct, já teď nemůžu, " pokrčil Harry rameny.

"Soud?" nechápal Ron.

"Jo, přišel si pro něj do nemocnice Pastorek... Hermiona ho ale přesvědčila, že to všechno není tak jak si myslí..."

" Aha, jiště pomůžu mu," přikývl Ron.

" Kéž by se mi vrátila paměť co nejdřív... nějak si neumím představit, že budu s ním v jednom domě... vždyť je pro mě vlastně cizí..."

" Uvidíš, ale podle toho, co jsem vás dva tak pozoroval, tak to nebude takovej problém... navíc on není v soukromí až tak hroznej, jak jsme si o něm dřív mysleli," řekl Ron, dal mu ruku přátelsky ruku rameno a Harry zrudl.

***

Uběhl nějaký čas a Harry si stále na nic nevzpomínal. McGonagalová všem, kdo nedochodili šestý a sedmý ročník, nabídla dostudování.

Hermiona se samozřejmě ihned přihlásila, ale Harry ani Ron neprojevili zájem. Místo toho se vrhli na práci bystrozorů, aby pochytali uniklé Smrtijedy. Válečné hrdiny mezi své řady ministerstvo rádo uvítalo.

Severus se mezitím pomalu zotavoval. Na jeho vkus až moc pomalu. Uběhly dva měsíce od Harryho první a jediné návštěvy. Mladík neměl potřebu za ním chodit a ani v podstatě čas. Zahrabal se v práci a nic jiného ho nezajímalo. Do Doupěte se chodil v podstatě jen vyspat. Rozhodně nechtěl myslet na to, že by se měl se Severusem sejít.

Muže to však tížilo, chyběl mu jeho milenec. Toužil ho obejmout, políbit a mnohem víc. Občas mu alespoň Hermiona nebo Ron napsali a vyprávěli mu v dopisech, jak moc je Harry zaneprázdněný. Cítil se pateticky, jak mu bylo smutno po mladíkovi, navenek však nedával nic najevo.

Navíc ho stále hlídali bystrozoři. Soud se blížil, spoléhal na svědectví Nebelvírů, aby mohl být volný. Minervě se to pokusil vysvětlit v dopise, ale sova se mu vrátila s neotevřenou poštou.

***

V den soudu si Harry vzal volno, musel, byl povolán jako svědek. Když ho Severus spatřil, srdce mu poškočilo.

Jako první se na svědeckou lavici posadila Hermiona a začala vyprávět celý příběh.

Poté přišel na řadu Ron a zopakoval v podstatě to stejné.

Sice Harryho předvolali, ale ten jim k tomu vlastně neměl co říci, vzhledem ke své amnezii.

Což potvrdila i jeho ošetřující lékouzelnice. Jako poslední byl předvolán Severus. Vyprávěl dlouho a neopomněl jim zdělit i informaci, že byli s Harrym milenci. Což vyvolalo všeobecný rozruch. I Molly Weasleyová zalapala po dechu. Harry zrudl a zamračil se na muže před sebou. Nejraději by se propadl do země.

Copak to musí teď vytahovat?

Severus se pousmál a Harry uhnul pohledem.

Rozsudek byl vyhlášen za hodinu. Severus byl zprostěn všech obvinění. Když jej propustili jej z kouzelných pout a vratili mu hůlku, rychlými kroky se vydal za Harrym a nečekaně jej objal. Harry se nezmohl na nic, jen tam tak zaraženě stál. Fotoaparáty reportérů jen cvakaly.

"Jsi v pořádku?" zeptal se ho Severus.

"Až na to, že mě objímá bývalý profesor, který mě nesnášel a já jeho, dobrý, " řekl mladík po chvíli. Severus jej tedy pustil.

" Omlouvám se, mělo mi dojít, že nebudeš stát o kontakt, když si nic nepamatuješ. Jen je pro mne těžké ti být nablízku a nedotýkat se tě," zašeptal mu do ucha a Harry opět zrudl.

" Nemůžeme si promluvit někde v soukromí?" přešlápl Harry na místě. Vadilo mu, že si je tolik lidí zvědavě prohlíží, včetně Weasleyových.

" Přemístíme se ke mě?" navrhl Severus.

" Ehm dobře, ale nevím, kde to je."

" Pravda," přikývl a napsal na kus pergamenu Tkalcovská ulice. Podal mu jej a poté papírek zapálil.

Rozloučili se s dalšími Nebelvíry, poděkoval jim za pomoc, a pak se s Harrym přemístil domů.

***

Harry si to tu zvědavě prohlížel. Stěny pokryté knihami v malém obývacím pokoji. Severus jej nechal, jestli si třeba na něco vzpomene. Harryho to táhlo ke knihovně, nejvíce jej zaujala jedna kniha. Přešel blíž a vytáhl jí z regálu. Severus se pro sebe pousmál. Přešel k němu a chytil jej za ruku.

"Tu jsme četli spolu," zašeptal. Něco v jeho výrazu donutilo Harryho rychle zamrkat a zrudnout.

Podíval se do knihy. Zjistil, že hned na prvním obrázku vidí dva muže v milostném objetí a na dalších stránkách byly podobné výjevy. Celý rudý knihu zaklapl.

"Ehmm..." nevěděl co říct.

"Nad tou knihou jsme strávili mnoho zajímavých hodin," dobíral si ho Severus.

Harry si odkašlal a knihu urychleně vrátil a krok od muže odstoupil.

"Jestli se sem mám nastěhovat, chci, abyste dodržoval určitá pravidla," řekl po chvíli.

"Poslouchám..."

" Nechci, abyste na mě jakkoli tlačil, je mi to nepříjemné," vyslovil Harry své přání a na Severuse to působilo jako ledová sprcha.

" Chápu," povzdechl si Severus.

"A nebudu s vámi v jedné ložnici," pokračoval Harry.

" Jistě..." přikývl Severus.

"A chtěl bych, abyste nám pomohl v práci," vzpomněl si.

"Při čem přesně?" to Severuse zaujalo.

"Jsme ve slepé uličce už asi týden, potřebujeme poradit," přiznal.

" Ano?"

"Byli jsme na stopě několika zběhlých Smrtijedů. Zdá se, že se vypařili z povrchu zemského," rozhodl Harry rukama.

"Pokud to bude v mých silách, pomohu," přikývl Severus.

" Fajn, půjdu si do Doupěte pro věci a rozloučit se a pak se sem vrátím, " řekl Harry. Severus mu otevřel dveře, aby se mohl přemístit.

Mezitím, co byl Harry pryč, šel přesunout některé věci z hlavní ložnice do pokoje pro hosty. Kouzlem převlékl peřiny, utřel prach, zametl a poté otevřel okno.

Bylo mu trochu smutno z toho, že Harryho nebude mít vedle sebe, ale za daných okolností se to zdálo jako nejrozumnější řešení.

Rozhodl se, že se pokusí získat si znovu jeho srdce. Však už se mu to jednou podařilo. A i kdyby se mu paměť nakonec přeci jen nevrátila, vytvoří si s ním vzpomínky nové.