Když potřebuji samotnou fotku, tak kvalitní fotku bez něj prostě nenajdu, fkt sory xDDD

Pár dnů na to, je malá Peggy konečně doma v našem bytě a my taky. Stojím u její postýlky a sleduji jak roztomile spí.

„Děkuji zlatíčko, že jsi už s námi" poděkovala jsem spící holčičce a přikryla jsem jí. Potichu jsem odešla z pokoje a potkala cestou nějakou blondýnu se Stevem.

„Ah ahoj Lucy" pozdravil mně a já jsem mu zamávala.

„Tak ty jsi Lucy. Ráda tě poznávám. Jmenuji se Sharon Carter, neteř Peggy Carterové" představila se mi s úsměvem.

„Nikdy se mi nesvěřila, že by měla neteř" zarazila jsem se.

„Sharon by chtěla vidět malou" promluvil za ní Steve a já mu vstoupila do cesty.

„Zřejmě o to moc nestojí, jak vidím" zareagovala na mně Sharon a založila si ruce v bok.

„Co blázníš?" promluvil na mně polohlasem, aby to neslyšela.

„Nevěřím jí, to je všechno" odsekla jsem a opřela jsem se o dveře pokoje.

„Pojďme pryč, vždyť je to jedno" a odtáhla ho za sebou. Nemohla jsem tomu uvěřit. On sem přivedl nějakou nafrněnou blondýnu a ta chtěla vidět naši dceru? 

Vyloučeno, prostě jí nevěřím a on brzy dopadne taky špatně.

Šla jsem do naší ložnice a vzala si svůj mobil. Vytočila číslo na Pepper a začala volat. Zeptala jsem se jí na Sharon Carterovou a potvrdila mi všechno, co řekla. 

Ještě dodala, že Steve s ní tenkrát přede mnou chodil a potom se s ní rozešel. Důvod byl, že odmítla založit rodinu a mít děti.

Poděkovala jsem jí a položila jsem to. Ta pitomá namyšlená kráva se teď zajímá o Steva a možná mi chce sebrat i dceru. Udělalo se mi těžko. 

Nikdy jsem to nepotřebovala, ale teď bych se potřebovala napít nějakého tvrdého pití např. vodku, nebo tak.

Přišla jsem do kuchyně, tam si vzala láhev vodky a skleničku na panáka. Začala jsem jedním, potom druhým a dál jsem to už nepočítala. 

Za tohle by mně možná Tony přizval do klubu, kteří chlastají kvůli problémům.

Byla jsem tak mimo, že jsem ani neslyšela, že Peggy pláče a potom jsem zaslechla, jak jí Steve uklidňuje.

V kuchyni jsem nakonec usnula a Steve mně tam ráno našel.

„Sharon tě dnes na sněmovně omluví a ty půjdeš do postele" nakázal mi.

„Ne. Já musím jít, mám jen menší kocovinu" bránila jsem se, ale v tom mně Steve vzal do náruče a odnesl do pokoje.

„Jestli tohle všechno, je jen kvůli tomu, že Sharon nevěříš. Tak už si nemáme co říct!" vynadal mi, odešel a práskl dveřmi za sebou.

Byla jsem v posteli, ale slyšela jsem co se děje. Sharon přišla znovu a povídala si se Stevem o mě. Padlo tam, že by se měl na mně vykašlat a vrátit se k ní.

To už jsem nemohla vydržet. Celkem jsem byla už vzpamatovaná a tak jsem si vyndala menší kufr na pár věcí. Opět si sbalila. Napsala jsem ještě krátký vzkaz s rozloučením a šla jsem potichu do pokoje Peggy, vzala jsem jí a nepozorovaně odešla z bytu.

Zavolala jsem si taxík a ten mně s Peggy odvezl na nejbližší hotel mimo New York. Pronajala jsem si pokoj a tam se na pár dní zabydlela. Mobil jsem si vypnula, aby mně nějak nevystopovali.