Z pohledu Amélie
Když vidím jak si s Eliz hraje, vře ve mě krev. Kašlu na skrývání. Ani nevím kde se to ve mě vzalo, ale dupla jsem, a moje cela se rozpadla. Vyběhla jsem do bitvy a střílela jsem do Endyho. Ten se naštvaně otočil a odrazil moje útoky. Všem třem jsem se stihla vyhnout. Eliz na něj zaútočila, ale on vykryl její útok a odhodil jí mým směrem. Někdo do mě strčil. Byl to Dylan a chytil Eliz, která by mě jinak strazila. Společně jsme bombardovaly Endyho, ale on ty útoky odrážel. Eliz po něm nepálila často, ale její kouzla málem neodrazil. Bylo vidět, že používá speciální kouzla... Dylen a Eliz byly na pokraji sil a já taky. Endy vypadal taky dobitě, ale my na tom byly hůř. Za ním stálo deset dalších a pálili do nás. S Eliz jsme spojily ruce a utvořily jsme před námi bariéru, to nás na chvíli ochrání. Eliz měla něco v plánu.

Z pohledu Eliz
Jsme dobitý. Pomalu v sobě beru mojí energii. Už i vím, jak jí použiju. Přeměňuju jí na elektriku, kterou pak vpustím do vodivého povrchu týhle místnosti. Ostatní v celách to neucítěj. Ty cely to nepropustěj. A Amélie a Dylanem stojej vedle mě. Já to vypustím přede mě. ,,Tři, dva, jedna, teť!" Vykřikla jsem. Pustily jsem bariéru a já ruce položila na zem a koukla jsem se před sebe. Podlala se skoro rozzářila a všechny nepřátele přede mnou to zničilo. Sesypaly se k zemi a zbyl z nich popel, malá hromádka popela. Zeď tu energii pohltila. Až na to, že já už taky neměla zrovna dost energie. Moje oči klesly a já dopadla na teplou podlahu.

Z pohledu Jasona
Viděl jsem Eliz, jak jde dovnitř. Ona to tam určitě zvládne. Pomáhám venku. Je jich na nás přesila, ale Tony a Hulk to likvidujou. Taky zasazuju rány. Pomalu se výtězství otáčí na naší stranu. Už se ale necítím tak svěží. Pochytal jsem taky dost šrámů. Tonyho oblek pomalu zhasíná. Najednou zhasnul a Tony padnul na zem. Hulk likvidoval poslední dva. Sundal jsem Tonymu tu obličejovou část. ,,Dobrý?" ,,Jo jasně, já se cítím stále svěží, jen můj oblek už ne." Zezadu mě trefilo kouzlo do hlavy. Chytil jsem se za postižené místo a zvedl jsem se. Běžel na mě jeden Maldořan s mečem v ruce. Popoběhl jsem tak tři kroky vpřed a naše meče se střetly. Odrážel jsem jeho výpady a stihl jsem zasazovat. Nakonec padl k zemi. Zezadu mě kouzlo trefilo do oblasti hrudníku a já ztratil dech. Vidím ze dveří vybíhat Natashu a ostatní Avengery. Někteří nesou či podpíraj zraněné. Za námi přistává letoun S.H.I.E.L.Du. Nestíhám se zvednout a cítím bolest na temeni hlavy. Tmí se mi před očima a pádám k zemi. Hulk skáče za mě a já padám k zemi. Vím že jsme vyhráli, ale teťka jsme jen S.H.I.E.L.Du. Co s námi provede?

Z pohledu Eliz
Probrala jsem se a oslepovalo mě bílé světlo. Chtěla jsem si zakrýt obličej rukama, ale byly přivázaný k postely. Odklopila jsem hlavu na stranu, moje oči ale ne a ne si zvyknout na světlo. Trhala jsem všemožně rukama, ale provazy ne a ne povolit. Ale zbytek těla volný. Po troše snažení se mi povedlo vyndat nožík a já se osvobodila z provazů. Uklidila jsem nožík a rozhlídla jsem se po místnosti. Já jsem v nemocnici? A z čeho usuzuju, no nevím, bílí zdi, bílí kachličky, bílí strop, bílí povlečení a mohla bych pokračovat. Všechno je BÍLÍ! Stoupla jsem si na nohy. To si ze mě děláte ... Oni mě převlíkly do BÍLÍÍ! košile! Koukla jsem se po pokoji a leželo tam moje oblečení. Koukla jsem po ostatních. Ještě spaly. Bleskově jsem se převlíkla a doťapkala jsem k Jasonovy. ,,Jasone, vstávej, pádáme pryč." Šeptala jsem, abych nevzbudila Amélii a Dylena. Oni ještě maj šanci se obhájit, já a Jason už ne. Jason vstal. Převlíkl se a společně jsme vyskočily z okna. Dopadly jsme na zem. Venku byla noc, nikde nikdo. Rozběhly jsem se do naší vesničky. Doběhly jsme. Všichni na nás vykuleně koukaly. ,,Co je?" Zeptala jsem se udiveně. ,,My myslely že už se nevrátíte? Byly jste pryč dva dny." ,,Nojo, mise se protáhla, den jsme prospaly v nemocnici." Kyvla jsem ledabyle rameny. ,,Vadí snad že jsme zpátky?" Zeptala jsem se. Docela jsem se bála odpovědi. ,,Samozřejmě že ne, jen jsme vás nečekaly. Báli jsme se, že jste vetřelci." ,,Jo v pohodě, jen jsem si chvíli myslela, že překážíme." Sklopila jsem pohled. ,,Nene, ani v nejmenším." Začaly mě ujišťovat. Jen jsem se nad tím pousmála. Oni se na mě taky usmály. Sama sebe jsem se ptala, zda je neděsim. No mrtvolně bílá pleť, červený oči. Ani Jason na tom není tak špatně. Ten má svou barvu a jeho vlasy sou podle mě dokonalý. Zato ty moje černý.

Šla jsem k nám do chatky. Sedla jsem si. Vzala jsem si žiletku. Jason na mě kouknul s obočím někde na stropě. ,,No co, nechci si na sobě nosit nefunkční štěnici." Jo S.H.I.E.L.D na nás nasadil štěnice. Mojí i tu Jasonovo jsem po cestě vyřádila z provozu. To moje mentální síla taky dovede. Jojo, jsem machr. Tak to moje ego nakoplo, možná už mě výškou přesahuje, však Jason se zase postará, abych ho nemohla najít. Bude zas menší jak smítko prachu. A on se pak diví, že se podceňuju. Převlíkla jsem se do pohodlných legín a k tomu volnější tričko. Hnedka za úsvitu jsem vyrazila do lesa. Běžela jsem pomalu, ale kondici jsem vytahovala. Pomaličku, ale pokroky by byly. Když už jsem nemohla, sedla jsem si ke stromu a poslouchala les. Prospěvovaly mi tady ptáci. Jinak les mírně šuměl. A já to díky trošku lepším smyslům slyšela. To by se dalo poslouchat. Pak jsem posilovala a cvičila svou moc. Pomalu jsem zvládala težší kouzla tak abych na nich vyčerpala co nejméně energie.

Z pohledu Amélie
Probrala jsem se na ošetřovně. V hlavě se mi vybavily vzpomínky na včerejšek. ,,Kurva!" Zanadával Dylan. Asi si právě vzpoměl. Koukly jsme se na sebe s nezodpovězenou otázkou. ,,Asi se právě sami sebe ptáte, co s vámi bude?" Ve dveřích se objevila Natasha. ,,Kde je Eliz a Jason?" Zeptala jsem se jí. ,,Vzbudily se dřív a stihly nám utéct. Nasadily jsme na ně štěnice, ale nefungujou." Oddechla jsem si. Oni jsou v pohodě. Alspoň že tak. Ale co bude s námi?