Tuto kapitolu chci věnovat: Michaela 1234544332 (snad jsem to napsala dobře)

Na nic jsem nečekala a rozběhla jsem se za ní. Letěla jsem po střechách. Našla jsem jí v jedný zapadlý uličce. Krčila se v rohu a brečela. Seskočila jsem ladně ze střechy. Došla jsem k ní. ,,Amélie?" Sedla jsem si před ní a položila jsem jí ruku na rameno. Cukla sebou a podívala se na mě. Koukala na mě jak na přízrak. V očích se jí mísily různý emoce. ,,Ty... Taky....... O-ovládáš kouzla?" ,,Jo ovládám. Ty taky máš schopnosti." Koukla na mě se strachem v očích. ,,Ale já je nechci, co na to řekne Dylan, co když mě nahlásí S.H.I.E.L.Du a oni mě zavřou jako tebe." Začala znova brečet. Trošku jsem si povzdechla. ,,Neboj, Dylan tě nenahlásí, a pokud chceš, mohu tě naučit ovládat tvé schopnosti?" Koukla na mě. ,,Ty by jsi to pro mě udělala?" Vypadala překvapeně. ,,Moc dík!" Vypískla zničeho nic a objala mě. ,,V klidu. Tak kdy začneme?" ,,Zítra, co takhle v jedenáct před tou budovou, kde byla diskotéka." ,,Jasně budu tam, ale nikomu to neříkej, bude to naše tajemství." Odtáhla jsem se od ní. ,,Rozkaz, nikomu to nepovím!" Zasalutovala a začala se smát, pousmála jsem se nad tím, že bych si našla kamarádku? K uličce doběhl zadýchaný Dylan. Jeho pohled se usadil na mě a pak na Amélii. Na nic jsem nečekala a vzala jsem roha. Rozběhla jsem se proti zdi. Vyskočila jsem a přeskočila jsem zeď. Rozběhla jsem se směr naše vesnice.

O půl hodiny později, Eliz
Doběhla jsem do mého domova. U chaloupky přecházel Jason. Ruce měl spojené za zády. Vypadal docela komicky. Musela jsem se nad tím pousmát. Došla jsem k němu. ,,Co tady děláš?" Zeptala jsem se sladce. Docela jsem tušila proč přechází před dveřma. ,,Čekám na tebe, protože máš klíče? Kde jsi vlastně byla?" ,,No prošla jsem se po městě." Řekla jsem první kravinu, co mě napadla. Jason na mě podezíravě koukal. ,,No jasně." Uronil ironicky. ,,Pravdu." Dodal a nasadil šibalský úsměv. Roztomile jsem se na něj usmála a odemkla jsem dveře. ,,Nevyzvídej." Odpoveděla jsem sladce a vešla jsem dovnitř. On šel hned za mnou. Došla jsem do našeho obyváku. On mě chytil za pas a odtáhl mě do ložnice. Tam mě schodil na postel. Zavřel dveře. Stoupl si k nim. ,,Tak a pravdu." ,,Nevyzvídej." Jen jak jsem to kousavě dořekla jsem hlavu naklonila na stranu a sladce jsem se usmála. Prý jsem pak extrémně roztomilá. On musel odvrátit zrak. Nemohl se na mě takhle zlobit, nebo ze mě dostat pravdu. Najednou mě schodil do lehu a sedl si na mě. Opřel se rukama u mé hlavy. ,,Říkej. Šup." Vyzval mě a šibalsky se usmál. ,,Nebo použiju tvojí oblíbenou metodu trestu." Pohrozil mi. ,,Ne, ne, ne!" Záporně jsem kroutila hlavou, aby to nedělal, ale on už jeho ruce přesouval k mým bokům. ,,Počítám, deset, devět, osm..." V duchu jsem se okřikla, že to nesmím říct.
,,Jedna." Dořekl a začal mě lechtat. Byla jsem docela dost lechtivá. ,,Řekni mi to, šup." Vyzíval mě a u toho mě lechat. Záporně jsem kroutila hlavou. ,,Přestaň!" ,,A řekneš mi to?" ,,Nenenene." ,,Tak ne." Řekl provokativně a lechtal mě dál. Už jsem skoro brečela smíchy a začínala jsem se mírně dusit. ,,Řeknu ti to." Zasípala jsem a on toho nechal. Spokojeně si sedl vedle mě a nechal mě se vydýchat. Vydýchala jsem se. Sedla jsem si. ,,Ale nebudeš vyšilovat." Na to se ptám vždy. ,,Sledovala jsem Amélii a zabila jsem přitom pět agentů z Maldoru." Vykuleně na mě koukl a chtěl se začít ptát, ale zastavila jsem ho zvednutím ruky. Mlčel. ,,Bylo jich tam deset. V Amélii se probudila její síla a zabila dalších pět. Pak utekla před Dylanem. Doběhla jsem jí a popovídala jsem si s ní. Bude potřebovat pomoct. Tak jsem jí nabídla, že jí pomůžu." Kývla jsem, že se může začít ptát, či mě komandovat. ,,Tak, víš že nejsem rád, když děláš něco beze mě, takže tam zítra chci jít s tebou." Už jsem se nadechovala k protestu, ale on zvedl ukazováček. ,,A neodmlouvej, prostě s tebou půjdu." Povzdechla jsem si. Půjde se mnou.

Z pohledu Amélie
Dylan se mnou došel k S.H.I.E.L.Du. Společně jsme se šli uklidit do pokojů. V tý uličce ze mě dostal pravdu a dohodl se se mnou, že tam taky půjde. Vlezla jsem si do sprchy a osprchovala jsem se. Lehla jsem si do postele a usnula jsem.

Ráno jsem se probrala sama. Konečně. Došla jsem na snídani. Bylo půl desátý. Když jsem dojedla, přisedl si Steve. ,,Ahoj." Řekl a koukal na mě. ,,Ahoj?" Pozdravila jsem ho nejistě. ,,Chtěl bych tě pozvat dneska na večeři." ,,Promiň, ale nemám zájem a asi nebudu mít ani čas." Mám Dylana a musím se naučit ovládat svoje schopnosti. Pomyslela jsem si hlavní důvody, ale ty jsem mu nahlas neřekla. ,,Prý si se nechala přepsat pod Buckyho." ,,Jo, je to tak." Koukla jsem na hodiny a ukazovaly za pět minut deset. ,,Sakra, nestíhám! Zatim ahoj." Zvedla jsem se ze židle a letěla jsem k Dylenovo pokoji. Ani jsem v ty rychlosti nezaslechla jeho napomenutí, že se sprostě nemluví. Pche, slušňák.

V deset jsem stála připravená před Dylanovo pokojem. Zaklepala jsem. Dveře se otevřely. Uhnula jsem. Vyšel oblečený Dylan. ,,Tak vyrážíme?" ,,Jasně." Nadšeně jsem vypískla a ruku v ruce jsme spolu vyrazily. Šli jsme městem. Když jsme procházeli jednou z meších uliček vyskočily na nás čtyři vrstevníci, dva kluci a dvě holky. Spokojeně na nás koukaly. Byly jsme obklíčení. ,,Asi nás neznáte, my jsme z Maldoru, ze spojení nadpřirozených. Je to v tom, že máme schopnosti, umíme promlouvat s duchy, umíme pracovat s živly, každý umí něco jiného. Vidíte sice v S.H.I.E.L.Du oporu, ale ten vas brzo sklame, přidejte se k nám." Natáhla ke mě ruku. ,,A je u vás i Eliz?" Váhavě jsem se zeptala. Pokud není, nepřijmu to. Chci se jí nejdříve zeptat. ,,Ne, ona u nás není, ale jedním z našich byl, a je Endy, Elizin přítel, pořád žije. Můžete si s ním promluvit." Domluvila a koukala na mě. ,,Ale Eliz s Endym nechodí." Vyplivla jsem na ně odpověď. ,,Takže to neberete?" Zeptala se mile. ,,Ne, nepřijmáme to. Zůstaneme s S.H.I.E.L.Dem." ,,Tak ať je po vašem. Útok!" Zvolala s kameným obličejem. Hned nato se na nás všichni čtyři vrhly. Měly taky šchopnosti a narozdíl od nás je uměli ovládat. Jsme ztracení. Chtěla jsem se proměnit, ale nandali mi náramek, který utlumil moje schopnosti. Nemohla jsem je používat. Co s námi bude?