Z pohledu Amélie
V pátý zatáčce jsem vrazila do toho agenta(viz obrázek), se kterým se mám sejít. Spadly jsme vedle sebe na zem. ,,Promiň." Zvedla jsem se a přede mnou stál Steve. ,,Sakra!" Zašeptala jsem si pro sebe. O krok jsem couvla, připravená k útěku, ale on mě chytil za zápěstí. ,,Neutíkej mi pořád." Mluvil sebevědomě. Jen jak jsem se mu vytrhla jsem se rozběhla. Letěla jsem jak střela. Za sebou jsem tentokrát slyšela víc kroků. Zalítla jsem na záchodky. Někdo proběh, ale druhý kroky se tady zastavily. Couvla jsem dál ode dveří. ,,Amélie, to jsem já, vylez prosím." To nebyl Steve. Byl to ten agent. Pomalu jsem přešla ke dveřím. Na škvírku jsem otevřela a vykoukla jsem. Byl to ten agent. Vylezla jsem z kabinky a obezřetně jsem se rozhlídla. Steva jsem nikde neviděla. ,,Co se mezi vám děje, že si před ním utíkala?" ,,Nic." ,,Máš půl třetí a jelikož chci vědět, co se mezi vámi stalo, přijdu už v půl pátý, tak zatím ahoj." Jemně mě objal a odešel. Koukala jsem za ním. Tak, jako výmluvu si vymyslím? Šla jsem do pokoje a rozhodla jsem se, že si dám sprchu, vyberu si oblečení a zapnu si do sluchátek písničky. Ty si vezmu i ke sprše, potřebuji se uklidnit. Celou dobu ve sprše jsem poslouchala nightcore anti-gravity(viz média). Pak jsem vylezla ze sprchy. Usušila jsem se a vybrala jsem si černé tílko, docela krátký, po pas, a dolů pokračovalo tak pět centimetrů síťkou. K tomu jsem vzala tmavě modrý šortky s černým páskem. Převlíkla jsem se do toho. Upravila jsem si dva culíčky. Dala jsem si řasenku, mírně jsem zvýraznila tužkou oči. K tomu jsem dala lesk na rty. Vypadala jsem dobře, tak jsem to tak nechala. Sedla jsem si na zem do tureckého sedu na zem, narovnala jsem se. Do sluchátek jsem dala písničky od Nightcore a ponořila jsem se v myšlenkách dost hluboko. To mě dokáže uklidnit.

Probralo mě sáhnutí na rameno. Leknutím jsem vyskočila na nohy a ohnala jsem se rukou po přicházejícím. Byl to ten agent. Mojí ruku zachytil ve vzduchu a usměvavě na mě koukal. Vytrhla jsem se mu a vyndala jsem si sluchátka. ,,Sluší ti to, jdeme?" ,,Kolik je hodin?" Byla jsem trošku vykulená. ,,Půl šestý." Vzal mě za ruku a rozešli jsme se. Celou cestu jsme šli mlčky. Měla jsem na sobě kabát, aby mi nebyla zima. Nevnímala jsem cestu, byla jsem ponořená hluboko v myšlenkách. Zastavily jsme před altánkem. Sedli jsme si dovnitř. ,,A jak se jmenuješ?" ,,Dylan, proč si se pohádala s Capitánem?" Trošku jsem se oklepala. ,,Není to jedno?" Zeptala jsem se podrážděně. ,,Není." Proč se tolik zajímá zrovna o něj? ,,Proč se o něj tolik zajímáš?" Vyštěkla jsem trošku podrážděně. ,,Jen se mi nelíbí, že si byla kvůli němu ve stresu, to je vše." ,,Jo, tak v pohodě, ale co se stalo, ti neřeknu." ,,A co ten nábor?" Musela jsem se usmát. ,,Moc jsem se bavila. Kdyby si je viděl..." ,,Já vás viděl jít do jídelny. S Natashou a Buckym jste je nešetřily." Usmívala jsem se od ucha k uchu. ,,Vlastně ¾ z nich jsem takhle zmalovala já." Koukla jsem na něj s úsměvem od ucha k uchu. Vykuleně se na mě koukl. ,,Vážně?" ,,No Bucky se do boje vůbec nezapojil, a já jsem byla ta roztomilejší, většina kluků si chtěla změřit sílu se slabou a roztomilou. Ale nevím, ze začátku se mě snažily šetřit, někteří si myslely, že Natasha nebude tak silná, ale zmýlili se. I když se snažily, na zemi skončily oni." Dylan se pousmál. ,,Jdeme se trošku pobavit na diskotéku?" ,,Jasně!" Vypískla jsem nadšeně. Stoupli jsme si. Přijala jsem jeho nabízené rámě a společně jsem se vydali na diskotéku.

Došli jsme k budově, kde se konala diskotéka. Vešli jsme dovnitř, hnedka mě do očí uhodilo světlo. Venku ještě bylo slunce na obzoru. Moje oči si přivykly a my se rozešli ke stolu. Asi dvě písničky jsme jen seděly a chytaly správnou náladu. Jako třetí písnička začala hrát Best of EDM #7 Mini elektro mix. ,,Jé ta je boží!" Zapištěla jsem a stoupla jsem si. ,,Smím prosit?" Mírně jsem se sklonila a nabídla jsem ruku Dylanovy. Druhou jsem si dala za záda. Ten na mě trošku pochybovačně koukl, ale koutky mu cukaly do úsměvu. Přijal mojí ruku a vmísily jsme se mezi ostatní. Tančily jsme v pohodě. Už nevím kolikátá písnička to byla, ale stalo se něco pro mě neobvyklého. Všichni se nahrnuly do krajů, vznikl mezi nimi kruh. V kruhu někdo tančil. Byla jsem skoro u zdi, nikoho jsem neviděla. Nevím jak, ale s Dylanem jsem se protlačila dopředu. A ten kdo tam tančil mi vyrazil dech. Byla to Eliz a Jason. Tančily výtečně, ale co tady dělají? To se nebojí, že je S.H.I.E.L.D. chytí? A neměla bych je nahlásit? Za ruku mě chytil Dylan a odtáhl mě stranou. ,,Není to Eliz a Jason?" Zeptal se mě. ,,Jo, to jsou oni, co tady dělají?" Skenoval je pohledem. ,,To já nevím, neměly by jsme je nahlásit?" Chvíli jsem přemýšlela. Koukala jsem na Eliz, a vypadala vesele, a úplně normálně, jen byla bledá a měla červený oči, ale jinak byla úplně v pohodě. ,,Ne, já bych je nenahlásila. Koukni se na ně, chovají se normálně a usmívají se. S.H.I.E.L.Du pomáhají v bitvách. Já nevím jak ty, ale mě se zdají normální." Dylan kývl. Pak jsem se vmísily mezi ostatní. Už zase všichni tančily.

Z pohledu Eliz
,,Dneska je ta diskotéka, půjdeme Jasone?" Zeptala jsem se Jasona a koukala jsem do skříně. Snažila jsem se rozhodnout, co na sebe. ,,Jasně, dneska máme volno, můžeme tam zajít." Usmála jsem se. Vytáhla jsem rudě červený tílko a k tomu černý džínový šortky, na koncích třepený. K tomu pásek s těmi ostny. Měla jsem na ruce i náramek s těmi ostny. Bylo to hezký a dobře se s tím bojovalo.
Došli jsme před budovu, kde se pořádala diskotéka. Zhluboka jsem se nadechla. Chytla jsem Jasona za ruku a vešli jsme dovnitř. Strhl se tam potlesk. Nejsme tady poprvé. Na uvítanou jsem si zatančily jednu z našich dokonalých sestav, a pak jsme se smísily s ostatními. Zahlídla jsme v davu i Amélii, taky z ní vyzařuje určitý druh energie. A z toho jejího společníka taky. ,,Jasone, mám pocit, že Amélie a Dylan asi taky budou mít určitý schopnosti." Zašeptala jsem Jasonovým směrem.

Diskotéka je u konce. Většina odchází. Vyšli jsme ven. Rozhodla jsem se, že budu Amélii sledovat, všude řádí oni, tak aby jí nechytli. A v jedné uličce se na ně sneslo deset agentů. V Amélii se něco vzbudilo. Zastavila jsem se a koukala jsem co se děje. Narostli jí drápy, jak kočce. Všechny srazila ke zdi. Začala jsem střílet šípy. Pět jsem jich zabila, a o zbytek se postarala sama Amélie. Pak se vyděšeně koukla na vykuleného Dylana a rozběhla se pryč, se slzami v očích.