Dva týdny před vězením
Na večírku se nic zajímavého nestalo. Dneska je Tony na celý den pryč a já mám volno. Zašla jsme do simulátoru s pistolí. Vlezla jsem dovnitř. Všude se začaly objevovat jiní agenti. Střílela jsem po všech. Jarvis mi počítal zásahy. Počítala jsem náboje. Když došly, hnedka jsem je vyměnila a hrála jsem dál. Na konci hry se ozval Jarvis. ,,Zasáhla jste všechny smrtelnou ranou na první pokus. Gratuluji vám, máte stejný skóre jako Eliz, ta to tady taky zkoušela, ale s lukem a šípy. Zasmála jsem se, ale pak jsem se rozběhla do pokoje. Zapnula jsem si složku o Eliz a začala jsem si číst.

O šest hodin později
Docela Eliz lituji, ale zároveň obdivuji její odvahu, já kdybych měla schopnosti tak bych, no nevím co bych. Byla bych hodně v šoku. Hodně mě ale naštval S.H.I.E.L.D., když jí zabily otce, týden po tom, co při její záchraně umřela matka. Se jí nedivím, že utekla. Ale co udělala pak mě překvapilo. Našla se s partou takových jako je ona a zničily hydru. Pak zničily většinu S.H.I.E.L.Du, ale někdo zapnul alarm a Avengers se tam dostaly v čas a chytily je. Pak se přidaly k nim, ale Endy je zradil a unesl Eliz s jinou skupinou. Ostatní se jí vydaly zachránit, ale všichni z party to nepřežily. Jediný její blízký, kdo to přežil byl Jason. Jen jak on zjistil, že Eliz bez schopností uzavřely do blázince, dostal se tam taky. Vrátily se jim schopnosti a s Jasonem utekla. Jak happy end z příběhu. Řekla jsem si že se půjdu projít, bylo pět odpoledne. Vyšla jsem ven. Zašla jsem do parku. Sedla jsem si na lavičku a pozorovala jsem děti, jak si spokojeně hrají. Moje dětství nebylo hezký. Matku jsem neměla, s nikým jsem se ve škole nebavila. Ale tady jsem se docela bavila. Dokonce jsem se stala mírně extroventní.  Táta se o mě moc nestará, tak mám celkově volno.

Zaběhla jsem si do města a povedlo se mi ztratit. A taky se už stmívalo. Rozhlídla jsem se po cedulích, a poznala jsem to tady. Rozběhla jsem se správným směrem. Běžela jsem temnou uličkou, ale sneslo se na mě pět mužů. Byly silní, v černém a na rameni měli něco, co vypadalo jak jiskřící koule. Co to je? Chtěly mě chytit. Začala jsem se bránit, ale bylo jich hodně. Zase se ve mě něco hnulo. Dupla jsem a všichni odlítly dva metry ode mě. Nabouraly buď do zdi a nebo na zem. Na rukou mi narostly drápy. První, který se ke mě přiblížil, tomu jsem prořízla hrdlo, na dalšího jsem skočila a zapíchla jsem mu drápy do hlavy. Ani jsem se nezasekla u lebky. Zbilý tři se rozběhly pryč, ale já k nim natáhla ruku a oni se zasekly. Pomalu klouzaly zpátky. Když už u mě byly, mrskla jsem s nimi jedním ladným pohybem o zeď. Trošku jsem přitlačila a rupla jim lebka. Koukla jsem na ruce ale nebyla na nich ani kapka krve. Ani drápy, který jsem měla. Ty zase zmizely. Zakryla jsem si ruku pusou. ,,Co se to děje?" Zeptala jsem se sama sebe. Utekla jsem od tamtať. Běžela jsme až ke Stark tower. Když jsem tam doběhla, srazila jsem se ve vchodě s Natashou. Obě dvě jsme padly na zem. Natasha ještě stihla na zem stáhnout Tonyho, který šel za ní. ,,Ahoj, S.H.I.E.L.D nás volá, je totiž další nábor nováčků. A ty by ses ho mohla zúčastnit a za tři dny se jede na misi, nábor je už zítra, tak co říkáš." ,,Ten nábor si užijeme, bude to jako vždy?" Optala jsem se a šibalsky jsem se usmála. ,,Jasně, budou to samí kluci, užijeme si to." Mrkla na mě Natasha. ,,A kdo bude ten třetí?" ,,Hawkey." ,,Tak to je v poho." Vyrazily jsme do S.H.I.E.L.Du. Lehla jsem si do postele, připravená a natěšená na zítřek.

,,Vstávej!" Zamručela jsem a překulila jsem se na druhý bok. Ale někdo zvedl madraci. S velkou ránou jsem dopadla na zem, a na mě spadla deka. Sedla jsem si, a snažila jsem se vymotat z deky. Když se mi to povedlo, koukala jsem do očí usměvavýmu agentovy, tomu samému, který mě budil, když jsem spala na zemi. ,,Kam se mám dostavit tentokrát?" Znuzeně jsem se optala. ,,No, za půl hodiny bude ten nábor a mimochodem, večer máš volno, už máš co dělat?" Vykuleně jsem se na něj z sedu koukla. No, hezký byl, slušný taky a jeho výška mi taky vyhovovala. Ví o S.H.I.E.L.Du, takže, když mě povolají na misi, nebudu muset lhát. ,,No mám, teda nemám proč?" ,,Večer je diskotéka a já nemám doprovod. Nechceš mě doprovázet?"
,,Jasně, v kolik pro mě dojdeš?" ,,Stavím se v šest." Chtěl odejít, ale já ho zastavila. ,,A co si mám vzít na sebe?" ,,Nejlépe šortky a tričko." Mrkl na mě a odešel. Chjo, já neznám jeho jméno. Vstala jsem a oblíkla jsem si uniformu. Šla jsem do kuchyně na snídani.

Sedla jsem si k tomu a tomu samému stolu, jako naposled, když se mnou mluvil Steve. A to se mi vymstilo. Vzala jsem si to a to samý jako naposled. Když jsem to dojedla, přiřítil se Steve. Rozhlídl se, jakoby hledal bombu, která má každou chvíli vybuchnout. Vypadal docela legračně. Když mě zahlídl, vypadal, že mu spadl kámen ze srdce. Rozešel se mým směrem. Nesnažila jsem se utéct, ale počkala jsem, až ke mě dojde. ,,Amélie, víš, jak za patnáct minut začíná nábor nováčků?" Pozvedla jsem obočí o co jde. ,,Hawkey nemůže, beru to za něj." Vykulila jsem oči, ale za deset sekund, kdy mi všechno docvaklo jsem se začala dusit smíchy a svezla jsem se na zem. Nemohla jsem popadnout dech. Moje představy dneska fakt měly napilno. Musela jsem se ho zeptat. Snažila jsem se popadnout dech. ,,A-a řekl ti...?" Začala jsem se zase smát. ,,...Ja-ak t-t-to-o má probí-hat?" První dvě slova jsem vysípala a zbylí dvě jsem vyhrka, ale uprostřed druhýho slova mi hlas vyskočil o oktávu víš. Začala jsem se zase smát. A nemohla jsem to zastavit. Celá jídelna koukala na mě, ale to my bylo jedno. ,,Jo, a nevím co si o tom myslet." To mě trošku uklidnilo. Postavila jsem se s úšklebkem, jak jsem v sobě dusila smích. ,,A chceš to zkusit?" Ptala jsem se pomalu a snažila jsem se nevyprsknout smíchy. Ale jeho pohled, plný různých emocí mě donutil se smát znova.